Bookmakers scrubbers 13

25. března 2009 v 2:12 | Ainikki |  Bookmakers scrubbers
autor: Ainikki

Úlekem nadskočila, když se ze stínu vyloupla mužská postava.
"Tome, co tu děláš? Proč ještě nespíš?" Kluk ve volném oblečení jí zatarasil cestu, složil ruce na prsou a výhrůžně se na ni zadíval.
"Nemíním se tu pídit po tom, co měla znamenat ta tvoje věta. Říkám ti ale jedno. Ublížíš bráchovi a budeš mít co dělat se mnou." Zavrčel na ni zlověstně a bojoval s pokušením tu pravděpodobně falešnou holku uhodit a zašlapat do země.


Leti na něj zprvu vytřeštila vyděšeně oči. Do poslední chvilky doufala, že ji nemohl slyšet. V duchu si nadávala za to, jak moc byla neopatrná. Měla si projevy emocí nechat až na soukromí svého pokoje. Tímhle se to mohlo všechno rozsypat jak domeček z karet. Co teď? Hlavně si udržet zdání klidu a nastavit mu sebevědomou tvář. Zase tolik prozrazujících těch pár slov nebylo a ať už z nich vycítil cokoli, nesmí ho v tom utvrdit.
"O čem to mluvíš? Mám Billa ráda. Nevidím důvod, proč bych mu měla ubližovat." Promluvila medově milým, ale pevným hlasem.

Samozřejmě ho nepřesvědčila. Popravdě ale čekal více nejistou reakci a teď honem nevěděl, jaký protiargument má na její tvrzení vytáhnout.
"Možná proto, že je to důvěřivej a snadno poblouznitelnej blázínek." Zasyčel první, co ho napadlo a ještě dodal. "A ty seš pěkně falešná zlatokopka. Nezdála ses mi už od začátku. Prostě se od něj drž dál!"
"Ccc," odfrkla si pohrdavě, "meleš nesmysly. Peníze tvýho bráchy jsou mi ukradený. Je mi jedno, jestli mi věříš, zda-li mi na něm záleží, či nikoli. Já ti ale naopak radím, aby ses mi, nebo spíš nám, nepletl do cesty. Myslím, že by se Billovi nelíbilo, kdybych mu vyprávěla příběh o jeho zlém a nepřejícím bratříčkovi, který mi tu vyhrožoval, a snažil se mě od něj odehnat." Na chvíli se zamyslela, nejspíš nebylo vhodné jít na Toma stejně tvrdě a výhrůžně, jako to udělal on. Potřebovala ho spíš uchlácholit, aby dal pokoj a Bill se pokud možno o tomhle jejich nočním rozhovůrku vůbec nedozvěděl. "Hele, Tome, tohle nemá cenu. Nebudeme se tu přeci navzájem vydírat. Já vím, že ti na Billovi záleží, a hledáš potenciální nebezpečí v každým, kdo se kolem něj ochomýtne. Věř mi ale, že ve mně není. Bill je fajn kluk. Nepopírám, že se mi líbí. A jestli s ním mám nějaký úmysl, tak maximálně ten, jak se s ním sblížit. Samozřejmě za předpokladu, že on nebude proti a bude chtít taky. Rozhodně ho nemíním nijak znásilňovat nebo tlačit na pilu."

Její upřímnost mu úplně vzala vítr z plachet. Nečekal, že mu tu na rovinu přizná, že o bratra stojí. Na tohle nešlo nic namítnout. Veškeré hlásky v hlavě, přesvědčující ho o falešnosti jejích slov, mohl tak maximálně poslat někam hodně daleko, protože toto nebylo možné zpochybnit. Připadalo mu, že prohrál, nejen v rozhovoru s touhle holkou. Prohrál i svého bratra. On totiž na rozdíl od ní moc dobře věděl, že Bill touží také - jak tu ona řekla - se sblížit. Už pro něj nebude jediný. Děsilo ho to.
"Fajn…" Kuňkl jen odevzdaně a zapadl na svůj pokoj.

Leticia si úlevně vydechla. Vážně měla už chvilku strach, že to bude muset zabalit. Opravdu se docela silně vyděsila. Teď ale naopak nabyla novou sebejistotu a utvrdila se v přesvědčení, že ona dokáže dostat jakéhokoli chlapa tam, kde ho potřebuje mít. A ani tenhle hopper jí už dál nebude dělat vrásky. Se samolibým úšklebkem nastoupila do výtahu a sjela o patro níž. Tam se nacházelo její a Arianino prozatímní útočiště.

Vřítila se dovnitř a úlevně se rozvalila na postel. Měla toho dost. Sice to nakonec dopadlo dobře, ale bylo to více než vyčerpávající. Nejdřív se po ní sápe ta zmalovaná kreatura a teď takovýhle šok v podobě nechtěného slídila. Najednou ji napadlo něco, co ještě nikdy před tím. Proč tam vlastně stál? Proč jednoduše nezapadl do svého pokoje jako ostatní? Co to má všechno znamenat? Pomalu se to už přestávalo tvářit jako obyčejná sourozenecká péče. Ve stínu těchto otázek dostávaly všechny ty jeho nevraživé pohledy, úsečné a nepřátelské chování, úplně jiný rozměr. Doteď byla přesvědčená o tom, že mu jen nepadla do oka. Nikdo přece není sympatický úplně každému. On ale snad jako by čekal na její sebemenší šlápnutí vedle, aby ji tak mohl katapultovat z Billova dosahu. Který sourozenec ale tohle všechno dělá??? To byla otázka, na kterou bylo nutno znát odpověď. Jenže něco podobného zjistí jen velice těžko. I za tak krátkou dobu, jakou strávila v jejich přítomnosti, dokázala vycítit, že ani zbylí dva členové kapely do vztahu dvojčat nepronikli za ty roky natolik dobře, aby znali veškerá tajemství obou bratrů. Ona neměla nejmenší šanci. Oni si žili ve svém vlastním vesmíru, ve kterém úzkostlivě jeden na druhého dohlíželi a chránili ho.

Bylo ale důležité uvědomit si alespoň fakt, že ti dva jsou jiní, a že má v Tomovi nevyzpytatelného a těžko prohlédnutelného protihráče. Bude si teď na něj dávat větší pozor a mnohem bedlivěji ho sledovat. Žádné přehmaty. Nenechá se znovu tak lacině přistihnout při podobné pitomosti, která se odehrála před chvílí na chodbě.

"Ty už jsi tady? Já myslela, že se ti nakonec Romea zželí. Vypadal docela silně rozvášněně." Uchichtávala se té vzpomínce Ariana a vysušovala si velkým froté ručníkem vlasy. "Půjdeš do sprchy? Bylo to příjemný." Pokračovala dál v tlachání, aniž by čekala na Letinu reakci.
"Za chvíli… Řekni mi… Jak se celý večer choval Tom?"
"Jak to myslíš?"
"No já nevím… prostě, srovnej ho s jinejma chlápkama. Byl jako každej jinej?" Zrzka nad tím zauvažovala. Bylo evidentní, že pro její družku je to z nějakého důvodu důležité, proto si v duchu promítla celý uplynulý čas, strávený v kytaristově přítomnosti.
"Emmm… Možná se choval trochu apaticky. Dost pil a popravdě na mě nezabral, jak jsem čekala, ale já na něm ještě zapracuju. Pak si vybavuju, že vás dost upřeně sledoval, když jste se zpěváčkem tančili. Napadlo mě, že se kouká na tebe a vidí se na bráchově místě. Měla bych v tom snad hledat něco jinýho?"

"Tak to rozhodně… podobnej voayerskej kousek totiž předvedl před chvílí na chodbě. Pekelně mě vyděsil a tam tedy rozhodně nepozoroval mě. Hlídá si brášku... Měj se před ním na pozoru, ale každopádně se mu nesnaž vyhýbat. Spíš naopak. Vypadá to, že rozptylování jeho pozornosti bude zapotřebí víc, než jsem si ze začátku myslela…"

Bill

Překulil jsem se na břicho, strčil hlavu pod polštář a snažil se nevnímat neodbytné klepání, které se ozývalo zpoza mých dveří. Koho to sem čerti nesou? To mě nemůžou nechat alespoň jeden celý den válet se beztrestně v posteli? Mrknul jsem na budík trůnící si to na mém nočním stolku. Bylo po třetí hodině odpolední. Je pravda, že touhle dobou už bývám vzhůru, takže nejspíš někdo nabyl mylného dojmu, že tomu tak bude i dnes.

Zase to klepání. Ten na druhé straně byl tedy bezesporu vytrvalec.
"Billí, jsi uvnitř? To jsem já, Leticia." Ozval se příjemný hlásek a mě najednou přešla veškerá touha po nějakém lenošení. Obdivuhodně rychle jsem se vyhrabal zpod peřiny a jal se hledat nějaké triko, či cokoli, co bych na sebe natáhnul a nemusel před ní potupně poskakovat jen v boxerkách. Přeci jen na mém vyzáblém těle a mírně se rýsujícím bříšku nebylo nic natolik oslnivého, abych ho komukoli cpal pod nos. Alespoň tedy takhle ho vidělo moje sebekritické oko.

"Vydrž, hned ti otevřu." Křiknul jsem a konečně se do mého zorného pole dostal vhodný kus oděvu. Župan. Zabalil jsem se do něj, přiskočil ke dveřím a otočil klíčem.
"Ahoj." Vydechl jsem, když na mě vykoukla její hlava.
"Ahoj. Nesu ti něco na zub, ospalče." Obdarovala mě překrásným úsměvem a přišoupla mi blíž pod nos tác se skutečně lákavě vypadajícími pochutinami.
"To je milý. Tak pojď dál. Ale není tu moc uklizeno."
"V pohodě. Já nijak pedantsky na pořádku nelpím."
"Sedni si… sedni si třeba…" Rozhlédl jsem se panicky po místnosti. Ten můj chaos - jak jsem svému nepořádku s oblibou říkal - byl mnohem větší, než jsem si doteď všiml. Měl jsem tu dvě křesla a jednu židli. Z těchto kusů nábytku jsem si ale udělal odkládací prostor pro svou veteš, takže si vlastně nebylo sednout kam. Co teď? Snažit se alespoň jedno místo k usazování honem rychle odbordelit? Moji mírně narůstající paniku utnula záhy sama Leti. Položila tác s jídlem na noční stolek. Natáhla přes peřiny přehoz, usadila se na posteli a podnos položila před sebe.
"Tak pojď to ochutnat. Jsou to samé vychytávky šéfkuchaře. Vybírala jsem to s ním osobně a všechno mi to náramně vychválil."

Nenechal jsem se pobízet dlouho a kecnul jsem si naproti ní.
"Zkus tohle. Jsou to palačinky s mini hruštičkami v horké čokoládě." Informovala mě, kousek odkrojila a záhy se to vonící sousto neslo na vidličce k mé puse. Poslušně jsem ji otevřel a nechal se nakrmit.
"Páni, to je servis… Hmm, ale je to moc dobrý. Dej si taky. Nebo počkej. Puč mi to." Vytrhl jsem jí vidličku z ruky a tentokrát jsem jí její péči oplatil. V podobném duchu jsme blbli, dokud se z přinesených talířů neztratil i ten poslední drobeček. Navíc to bylo fakt rajcovní. Nikdy mě nenapadlo, že podobná maličkost může v člověku rozpoutat tolik netušených fantazií. A že mně se jich tedy v hlavě rojilo… Jako příjemný bonus jsme se u toho neuvěřitelně nasmáli. A ačkoli to celé fakt bylo moc sexy, neodvažoval jsem se cokoli podniknout. Včerejší noc mě totiž poněkud zmátla. Měl jsem to sice mírně rozostřené díky alkoholu, ale tak nějak jsem si pamatoval, že mě chvíli chtěla, pak zase nechtěla. Na závěr mě tedy nechtěla určitě, protože to bych se asi dneska neprobudil sám.

Zvážněl jsem, podrbal se na hlavě a prázdný tác jsem zase přesunul na noční stolek. Vrátil jsem se na svoje původní místo na postel a opatrně ze sebe vymáčkl.
"Leti… nechoval jsem se pak ke konci nějak moc dotěrně, že ne?" Chvíli si mě měřila pohledem a mně neuniklo, že jí začínají cukat koutky.
"Vůbec ne. Byl jsi roztomilej…" Pocuchala mě ve vlasech a rozesmála se nahlas.
"Fakt???" Úlevně jsem se už zubil taky.
"No jasně. Pojď ke mně." Chytla mě za límec u županu a přitáhla si mě blíž k sobě. "Byl si tak roztomilej, že si teď zasloužíš jednu sladkou a ulepenou pusu." Upřesnila těsně před tím, než opatrně políbila moje rty. Každý její polibek začínal tak nějak stydlivě nejistě. Pomyslel jsem si, že je to naprosto rozkošné. Ať už to dělala vědomě, a nebo ne, výsledek to mělo jen jeden. Nepopsatelně se mi to líbilo a vzrušovalo mě to. Vyvolávalo to ve mně touhu ukázat jí, jak správně se to dělá, jak vášnivě a náruživě se do mě musí vpíjet, abych po ní nepředstavitelně toužil a přesně to ona po pár jemných dotecích dělala. Chtivě mě líbala a rukou mi při tom zajížděla do vlasů.

"Bille, už jsi…" Brácha občas pozapomínával klepat. Doteď mi to nevadilo, ale nyní jsme s Leti díky jeho přepadovce od sebe odskočili jako dva uličníci, přistiženi při kdovíjaké levárně. Ne že bych se snad za to, co jsem tu právě dělal, styděl, ale přeci jenom jsem se lekl. "…vzhůru?" Dokončil Tom po delším zírání větu.
"Jo, to jsem… Potřeboval jsi něco?"
"No, dneska mělo být sice volno, ale David nad plán domluvil nějaký focení. Měl jsem ti to vyřídit. Fotograf má dorazit do hodiny."

"No to snad ne! Nemohl by si tu přílišnou aktivitu schovat pro někoho jinýho? Kdo se ho prosil?" Začal jsem se vztekat už jen kvůli tomu, že v rozkroku se mi zvedala po pozornosti prahnoucí boule, kterou budu muset s největší pravděpodobností rozchodit, protože Leti teď nejspíš už nepřesvědčím, aby mi s tím v rychlosti něco provedla.

"Tak… tak já půjdu, aby ses mohl připravit." Zvedla se Leticia, popadla tác s nádobím, prosmýkla se kolem Toma a byla pryč. Ó, jak ohleduplné. Jako bych to neříkal. A co si asi teď mám počít.
"Chceš pomoct?"
"Coo…??? S čím…???" Trochu nechápavě jsem na bráchu vykulil oči. Ten dřív, než mi odpověděl, se přesunul do mé těsné blízkosti.
"No s tímhle." Objasnil mi jednoduše a stisknul můj penis. Zalapal jsem po dechu a slastí přivřel oči.
"Ne… nejde to… nestihnul bych se připravit na to… na to focení."
"Bude to rychlý. Těch pár minutek tě už nevytrhne." Snažil se mě přesvědčit a prsty mi ho promasíroval.
"Ježiši… tak… tak dobře… ale rychle." Dostal jsem ze sebe trhaně. Stejně snad ani takováhle nabídka odmítnout nešla.

Tom snad jako by se bál, že si to rozmyslím, ze mě rychlostí blesku serval župan a nezdržoval se ani s boxerkama. Chvatně mi je sroloval ke kotníkům a znovu pevně obemkl mé mužství.

"Vždycky dokonale tvrdej a nedrženej, viď?" Zkonstatoval brácha a začal v pravidelném rytmu pohybovat zápěstím. Dělal to perfektně. Neomylně mě přiváděl až na tu pomyslnou hranici výbuchu a já mu v naprosté extázi zatínal nehty do jeho ramen, kterých jsem se přidržoval, abych se vůbec udržel na nohou.

Zatoužil jsem ho políbit, ale nenechal se. Odvrátil hlavu a mé rty se přitiskly pouze k jeho tváři. Když jsem se o to pokusil podruhé, hlavu raději sklonil a nepříjemně hrubě stisknul zuby moji bradavku. Neměl jsem ale mnoho prostoru k tomu vykřiknout bolestí, protože se mi z úst draly zvuky, které byly způsobeny úplně jinými pocity. Můj vrchol se nezadržitelně blížil. Tom to vycítil a rychle si kleknul na kolena a zasunul si můj penis hluboko do úst.

"Ach, Tomi…" zasípal jsem naposledy a udělal se mu do pusy. Bráška všechno poslušně spolykal a já se k němu vysíleně svezl na zem. Zůstal jsem schoulený v jeho náručí a užíval jsem si jeho hladící ruce na svých zádech.
"Malá děvka Billí…" Šeptal cosi Tom.
"Říkal jsi něco?"
"Ne, vůbec nic. Snad jen, že to platí..."
"Co platí?"
"Dokonale tvrdej a nadrženej… Akorát je ti jedno, kdo tě vzruší…"

"Jak to jako zase myslíš?" Trochu popuzeně jsem se dožadoval vysvětlení.
"Tak jak to říkám… Nedumej nad tím. Stroj se. Máš se ještě česat a malovat." Doporučil mi s hmatatelným chladem v hlase a nechal mě sedět na koberci. Třísknul jsem pěstí do země. To jeho chování se nedalo snášet.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama