Bookmakers scrubbers 25

25. března 2009 v 2:24 | Ainikki |  Bookmakers scrubbers
autor: Ainikki

Bill

Pozdravil jsem se s pár lidmi a zhruba po půl hodince jsem usoudil, že už bych mohl zanechat zdvořilostního konverzování a jít se nenápadně vetřít do Tomovy společnosti. U provizorního baru v rohu obývacího pokoje jsem si namixoval vodku s džusem a upíjeje ten sladký drink, jsem se začal rozhlížet po místnosti a hledat ho. Bezděčně jsem zaťal ruku v pěst, až mi snad i zbělely klouby, když jsem ho zaregistroval i se společností, kterou si již za tu chvilku, co jsme tu byli, stihl najít. To se mi snad zdá. Pomyslel jsem si. Tak on mi ještě před pár dny vykládal, jak je do mě zamilovaný a při první příležitosti, která se mu naskytla, začne flirtovat s nějakou děvkou. On se snad nikdy nezmění. Pořád to bude ten starej Don Chuán, prohánějící každou sukni ve svém dosahu. A hlavně že po mně vyžaduje nějaké city, a přitom sám se chová tak neuvěřitelně povrchně. Měl jsem chuť jít za ním a chrstnout mu to svoje pití přímo do obličeje, ale nakonec jsem to v sobě potlačil. Všechno nemuselo být tak, jak se mi na tu dálku jevilo. Nemohl jsem vědět, o čem se baví. Mohlo to být úplně nevinné a snad bych přece naivně nepředpokládal, že bude můj bratr stát někde v koutku a oddaně čekat na to, až se mu začnu věnovat. Tak se jednoduše zatím zabavil po svém. Rozčilovat se bylo poněkud předčasné.


Alespoň navenek uklidněn jsem rozvážně přešel k těm dvěma. Zrovinka se něčemu pobaveně smáli a ani si nevšimli mojí přítomnosti. Musel jsem si hraně odkašlat, aby mě vůbec vzali na vědomí.
"Koukám, že se dobře bavíte. Můžu se přidat?" Snažil jsem se o kapku zdvořilosti, ale měl jsem chuť tu holku zašlápnout do země. Ať už tu s Tomem cvrlikala z jakéhokoli důvodu, kazila mi moje plány a to se mi vůbec nelíbilo. Navíc jsem ani za mák netušil, jak bych ji měl taktně naznačit, že její přítomnost mi není po chuti, a že bych docela uvítal, kdyby nás nechala o samotě. Bohužel jsem ale nenacházel mnoho způsobů, jak něco podobného zrealizovat, když jsem se tu vlastně snažil o vlastního bratra. Těžko by asi chápala, že akci přímo vybízející k tomu, aby se tu člověk seznámil s někým novým, chci trávit výhradně jen s Tomem, když ho vlastně vídám nepřetržitě.

"Jasně, jsem Alice. Ty jsi Tomův bratr, viď? Bill, nepletu-li se."
"Ne nepleteš, vystihla si to přesně." Nuceně jsem se zakřenil a přijal nabízenou ruku. Chtě nechtě jsem musel uznat, že ta holka vypadala dobře a hlavně byla příjemná a milá. Neměl jsem z ní dojem takové té typické pijavice, které se na nás velmi často a hlavně v neuvěřitelném množství lepily čistě z vypočítavosti. Mohl to být sice jen klamný dojem, ale dřív jsem měl na tohle docela slušně vyvinutý radar. Po té zkušenosti ze států bych ovšem na svůj šestý smysl moc nesázel. Ať už to ale bylo pro tuto chvíli jakkoli, tak pocit, že by tahle holka měla patřit mezi těch málo jedinců, od kterých bychom nemuseli očekávat žádnou podpásovku, mě vytáčel ještě víc.

Chvíli jsme ve třech tlachali jen tak o ničem. Tom byl viditelně nesvůj, z čehož jsem měl upřímnou radost. Vyváděl jsem ho z míry a to mě těšilo. Už jsem pomalu nabýval přesvědčení, že jen co se milá Alice vypaří, tak se z něj stane mnohem snadnější kořist, než jsem si zpočátku myslel. Pak ale udělal něco, co mě naprosto uzemnilo. Kdyby na mě chrstnul studenej kýbl vody, tak bych se asi cítil lépe, než po těch jeho pár pronesených slovech: "Nepůjdeš si se mnou zatančit?" V prvním okamžiku jsem měl chuť souhlasit, ale velice rychle mi došlo, že ta věta byla adresována úplně někomu jinému.

Ta peroxidka se do něj zavěsila a poodešli spolu k místu vyhrazenému pro tanec. Zrovna se z repráků začala linout nějaká pomalá skladba. Zatmělo se mi před očima, když jsem téměř jako ve zpomaleném filmu sledoval, jak mu pokládá ruce na ramena a nepokrytě se na něj tiskne. Začínal jsem vidět rudě. Tohle byla poslední kapka. Jako mávnutím kouzelného proutku ze mě vyprchaly všechny mé plány na to, kterak bratra dostat do postele. Rozhodně jsem dnes nehodlal být až druhý v pořadí. Totálně zhnusený a uražený jsem se přesunul k baru a mínil jsem řádně tohle fiasko spláchnout něčím daleko ostřejším, než bylo to, co jsem tu ucucával doposud.

Tom

Večer s Alicí ubíhal neuvěřitelně rychle. Skvěle se s ní povídalo a jako o jedné z mála holek, které jsme neustále potkávali, jsem mohl říci, že ji vystihuje označení nejen krásná, ale také inteligentní. Navíc mi ani jednou nedala byť sebemenším náznakem najevo, že by mě chtěla slupnout i s botama. Jednoduše jsem se v její přítomnosti cítil dobře. Hodně jsme se spolu nasmáli a mně připadalo, že s ní můžu mluvit naprosto o všem. Dokonce jsem se přistihl i u myšlenky, že se mi vlastně docela ulevilo, když se nám povedlo setřást Billa. Děsilo mě už jen pomyšlení na to, že by na nás zůstal nalepený po celou noc.

Nestalo se a já se k mému vlastnímu překvapení dokázal v přítomnosti téhle zlatovlasé modroočky perfektně uvolnit a vypustit z hlavy všechny trable s Billem. Andy nejspíš moc dobře věděl, proč mi ji představil. Skoro mi to připadalo, jako kdyby tušil, že právě někoho podobného momentálně ve svém životě potřebuji. Někoho vyzařujícího bezpečí a důvěru. Možná to bylo jen klamné zdání, ale proč někoho odsoudit a zavrhnout, když jsem ho ještě ani pořádně neměl možnost poznat.

A co mi přišlo pro moji osobu nejvíce atypické? Umanul jsem si, že se s ní chci ještě párkrát vidět a utvrdit se tak ve svém dojmu a seznámit se s ní trošičku blíž, ale absolutně v tom nebyly žádné postranní úmysly. První věc, která mě vždy u každé nové holky napadla, byla, jaká je v posteli a jak ji tam co možná nejrychleji dostat. U ní se tyhle choutky vůbec nedostavovaly. Dokonce jsem si pohrával i s nápadem, že by mohla být první dívkou, kterou bych mohl označit termínem "kamarádka".
"Tome, tady seš… nerad ruším, ale asi bys měl vědět, že Bill se docela slušně zrubal, dožaduje se dalšího pití a docela vyvádí." Adreas nás vyrušil zrovna, když jsme se s Alicí vypařili na balkon a nerušeni tak hlukem z domu jsme pokuřovali a rozebírali jsme kvalitu hudby, zaplavující německý trh.
"Cože udělal?" Nechtělo se mi ani věřit té informaci, kterou na mě Andy vychrlil. Vždyť Bill neměl ve zvyku se alkoholem nějak extrémně odrovnávat. Za abstinenta se označit nedal, ale věděl, kde je jeho míra.
"No, pojď, prosím tě, se mnou. Mám tu pro vás připravený spaní jako obvykle. Měl by si ho asi dostat do postele."
"Dobře, hned jsem vevnitř." Ujistil jsem našeho přítele a ještě se v rychlosti otočil zpět k Alici. Náš večer už zřejmě díky bratrovi skončil.
"Mohl bych ti někdy zavolat?" Zeptal jsem se snad poprvé s mírnou obavou, že odpověď bude zamítavá.
"Jasně že jo. Andy ti pak dá číslo, aby tě už nic nezdržovalo od záchrany bráchy." Pronesla laškovně a věnovala mi další ze svých četných úsměvů.
"Tak… tak ahoj. Rád jsem tě poznal."
"Já tebe taky, Tome. Měj se hezky." Spěšně jsme se rozloučili a já se tedy raději šel podívat, co že to zase můj drahý sourozenec tropí.

"Tomí…" Pověsil se mi ten ožrala kolem krku celou svou vahou, protože nohy už ho odmítaly nést. "Já chci píííít a oni mi nechtějí dáááát." Kvílel mi opile u ucha a nepřirozeně protahoval některé hlásky.
"Ty seš takový prase, Bille! Pojď, jdeme chrnět." Zavelel jsem nekompromisně. Jenže to by nebyl Bill, aby nezačal protestovat.
"Já ještě nechcííí. Mě se tady líbííí." No musím říct, že pokud tu doteď byl někdo, kdo si Billova výstupu nevšiml, tak nyní snad nebyl jeden pár očí, který by se k nám neupíral. Dokonce jsem zaslechl i občasné uchichtávání a začínal jsem mít na toho bezmozka docela pifku. Pozornost tohohle ražení jsem totiž nikdy moc v lásce neměl, proto jsem nemínil v té komedii pokračovat ani o vteřinu déle, než bylo nutné.

"Bille, drž se mě, jasný! Ne aby tě napadlo se pustit." Vydal jsem poslední rozkaz a vyhoupl si ho do náruče.
"Nepustííím, bráško, tebe se už nikdy nepustííím." Ubezpečil mě ještě pomalu slábnoucím hláskem a držíc se mě jako klíště, si položil hlavu na moje rameno a již bez dalších protestů se nechal donést do pokoje pro hosty. Švihnul jsem s ním o postel a snažil jsem se rozmotat jeho ruce, které jako dvě chapadla dál svíraly můj krk a jak vidno, nehodlaly se jen tak rozplést.
"Chceš s ním pomoct nebo to zvládneš?" Zajímal se ještě starostlivě Andreas.
"To je v pohodě, Andy. Klidně se běž dál bavit." Ujistil jsem ho.
"No, já už asi stejně pomalu začnu všechny lifrovat domů. Tak kdyby se cokoli dělo, s čím bys potřeboval helfnout, tak stačí přijít. Dobrou."

"Dobrou." Popřál jsem mu také, a až když za ním zapadly dveře, jsem si začal uvědomovat, že ta přísavka kolem mého krku snad ještě zesílila stisk a začala mě oslintávat pod bradou.
"Bille, co blbneš?! Škrtíš mě!" Snažil jsem se ho setřást, ale marně.
"Říkal jsi, ať se nepouštím a já ti to míním splnit do puntíku." Špital tentokrát už bez toho směšného protahování. Skoro bych řekl, že jsem v jeho hlase identifikoval podobné zabarvení, jaké míval, když byl roztoužený. On snad začínal i slastně funět.

"Bille, no tak. Neser mě a slez ze mě. Nemám na ty tvoje ptákoviny náladu. Seš tak upravenej, že ani nevíš, co děláš." Měl jsem snahu ho položit na polštář, ale on mě stáhnul s sebou, takže jsme se po sobě začali válet v dost prapodivném propletenci. Billovi se nakonec ještě podařilo obtočit mi nohy kolem boků, takže jsem se ocitl v parádních kleštích, ze kterých už jsem skutečně netušil, jak se budu dostávat.
"Bille, do prdele, už!" Klel jsem a dál se zmítal ve snaze se vymanit. To by jeden neřekl, kolik síly může mít opilej člověk.
"Ano, Tomí… do prdele… udělej se mi přesně tam… hmmm… moc to chci…" Vrněl a dál mi šeptal do ucha ty svoje oplzlosti. Měl jsem toho akorát dost. Ještě ke všemu mě začínal zrazovat můj vlastní penis, ve kterém nebezpečně škubalo, jak se neustále třel o Billovo tělo. Bohužel tomu ale nešlo zabránit vzhledem k tomu, jak těsně mě na sobě Bill svíral.
"Kurva, pusť mě, nebo ti nafackuju, že ti ten tvůj ksicht zmodrá!" Vyrukoval jsem na něj s výhrůžkami a učinil poslední pokus se vymanit. Vší silou jsem se vzepřel rukama proti jeho hrudníku a překulil jsem se na záda. To jsem tedy ale Billa poněkud podcenil. Jako kdyby snad podobný manévr čekal, se mě dál držel zuby nehty, a já se ocitl zabořený v peřinách s Billem na klíně.

"Tomí, Tomí, Tomí… ty víš, jak mě nažhavit." Bylo to poslední, co z jeho úst vyšlo spolu s odérem alkoholových výparů a v dalším okamžiku se mi vehementně snažil strčit jazyk hluboko do krku a nejspíš mi oblíznout i mandle. Ten polibek byl neuvěřitelně dravý až brutální a já se zprvu vůbec nebyl schopen bránit. Celá situace mi došla, až když se mi jal vyhrnovat triko a téměř bolestivě třít moje bradavky. Využil jsem toho, že jeho ruce už nebyly zaklesnuté kolem mého krku a doslova jsem ho ze sebe skopnul. Bill přeplachtil celou šíři postele a v letu pokračoval až na zem, kde začal hystericky kvílet a nadávat mi do idiotů a stěžovat si na to, že má nejspíš přelámané všechny kosti v těle.

"Přestaň laskavě skuhrat." Doporučil jsem mu, skláněje se nad jeho zuboženou kostřičkou. "Tady si teď lehneš", ukázal jsem na matraci a poodhrnul jsem peřinu, "a budeš spát. Nebudeš na mě šahat ani mě jakkoli jinak otravovat, nebo odejdu, zamknu tě tady a zkejsneš tu do rána sám, jasný?! Rozuměl si všemu?!" Peskoval jsem ho dál a stahoval z něj rifle a boty. Jako hadrová panna se nechal vysadit zpět na postel a poslušně zvedl ruce, abych mu mohl přetáhnout přes hlavu tričko. Hned na to se svalil na polštář jako pytel brambor a zůstal v klidu ležet. Přikryl jsem ho až po nos dekou a sám jsem se začal vysvlékat. Gratuloval jsem si, jak pěkně se mi ho povedlo zpacifikovat, pak mi ale začínalo být podezřelé to, jak najednou zmlknul a dělal hodnýho chlapečka. To pro něj nebylo moc přirozené.

Zabodl jsem svůj zkoumavý pohled do té hroudy peřin. Po kratším soustředění jsem si nemohl nevšimnout, jak se ta kupka mírně chvěla a k mým uším dolehly i tlumené vzlyky. Vymotal jsem se z napůl stažených kalhot, obešel jsem postel, abych mu viděl do tváře a přiklekl si k němu.
"Bille, ty brečíš? Co se děje? To ses tak moc praštil?" Mluvil jsem už na něj mírně a chlácholivě.
"Nech mě… ty podvodníku." Škytnul a snažil se zavrtat ještě víc pod deku.
"Ježiši, Bille," protočil jsem oči v sloup a měl jsem chuť zase se zvednout a ponechat ho osudu. Beztak bulel jenom z opilosti. Tyhle lítostivé stavy se u něj v tomhle deliriu občas dostavovaly.
"Jseš lhář a zrádce." Padlo další tiché obvinění. "Balíš každou couru na potkání a mě sis za celej večer ani… ani nevšimnul." Tak v tomhle byl zakopaný pes. Bráška si připadal odstrčeně.
"To není pravda…" Bránil jsem se chabě. "A tys snad stál o moji pozornost?"
"Nemáš mě rád… věšel si mi bulíky na nos… tenkrát… tenkrát v noci." Mlel si svou a ani neměl snahu odpovědět na moji otázku. "Řekni… už nejsem tvoje láska… hmm, Tomi… pověz mi to, chci to vědět."
"Vždycky jí budeš… už jenom ty." Pronesl jsem skoro neslyšně. Snad jsem se za ta slova plná citu styděl.
"Nevěřím ti. Tak proč si byl s ní a ne se mnou. Nemiluješ mě… kdyby ano, tak bys mi vyhověl!" Štěknul na mě o poznání silnějším hlasem.
"A v čem…"
"Spal bys se mnou." Pronesl jednoduše a dál urputně štkal. Dokonce začínal škytat.
"Aha… tohle nemá cenu. Budeme to řešit, až vystřízlivíš. Teď mi slib, že se uklidníš, přestaneš brečet a zkusíš usnout, jo?" Promlouval jsem k němu a stíral mu slzy z tváří. Nechával se ukonejšit a víčka očí mu pomalu klesala, přesto těsně před tím, než se odebral do říše snů, chytl mou ruku, která nepřestávala hladit jeho obličej, a vtiskl mi drobný polibek do dlaně.
"Nechci, abys byl s někým jiným…" Zamumlal a upadl do tvrdého spánku.

'Ale ráno už si tuhle jednoduchou věc nepřiznáš, viď, ty palice dubová.' Pomyslel jsem si, obešel jsem znovu postel a přilehl si k němu na volnou polovinu. Nadzvedl jsem deku, namáčkl se do jeho těsné blízkosti a zezadu ho objal. Takhle mi bylo dobře, a i když si tak plně neuvědomoval všechno, co mi tu dnes řekl, já aspoň na chvíli cítil, že se z něj na prchavý okamžik vytratil ten chlad, se kterým ke mně byl zvyklý přistupovat v poslední době. Možná jsem byl bláhový, ale vzkřísilo to ve mně malinkatou naději…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama