close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bylo, nebylo II. Šťastně až do smrti 1

23. března 2009 v 1:01 | Ainikki |  _Bylo nebylo II. Šťastně až do smrti_
autor: Joana

Sliby se mají plnit a Vánoce se blíží, což obé hovoří jednoznačně pro pohádky. Takže jestli máte ještě čas a chuť, můžete se podívat, co ti dva zase zpackají a který z nich bude tentokrát za hrdinu, možná za prince... třeba bude i bílý kůň, v pohádkách je přeci možné všechno!
Joana
____________________

Kdybych tušila, co se ukrývá za poslední větou normálních pohádek (těch co nekončí vraždou hlavní hrdinky), našla bych všechny spisovatele a tak dlouho jim mlátila cihlou o hlavu, nebo hlavou o stěnu, aby jí změnili, protože jde zcela jednoznačně o klamavou reklamu. V žádném případě neříkám, že bych chtěla reklamovat Toma, jednak proto, že už má nepochybně prošlou záruční lhůtu, ale zejména je asi jediný světlý bod v bouřkách, které mi neustále zuří nad hlavou.


Nic není zadarmo, tisíckrát omílaná pravda, značící, že první zamilovaný polibek před autobusem plným bývalek, je výsměchem pudu sebezáchovy.
Stručně a jasně, nesnáší mě celá škola. Skoro. Naštěstí si nemohou dovolit mě nenávidět veřejně, jelikož touží, aby se jim můj bráška dostal pod ultrakrátké sukně. Kdyby jen tušily, že se spíš dobývá pod ultra těsné džíny jedné černovlásky s naprosto plochou hrudí a takovou maličkostí navíc, vystavěly by mi před školou hranici a upálily by mě, jako příklad typického vyvrhele společnosti. Elena si velice pravděpodobně ručně spíchla panenku woodoo, což by vysvětlovalo mojí bolest zad, kterou jsem doposud viděla jako následek tahání krabic s knihami. Takže mám-li shrnout, jak šťastně žiju, řekněme, že se docela bavím. Dnes mi začaly vánoční prázdniny, tak jsem se vydala courat městem, abych nakoupila zbytek dárků pod stromeček.
Unaveně jsem se posadila ke stolku v kavárně a pozorovala návštěvníky nákupního centra, jak zamilovaně civí do výloh, vodí se za ruce a neustále se usmívají. Mají krásné odpoledne, jaké já s Tomem nikdy mít nebudu. Čímž se opět vracím k bodu, kde si snažím nalhávat, že můj život je prostě bezva. Jenže ačkoli chodím šest týdnů s nejúžasnějším kytaristou planety, viděli jsme se sotva čtyřikrát, jelikož neustále poletuje po světě a já místo toho listuju knížkama k maturitě. Náš telefonický vztah. K čemu mi je láska, když ho skoro nevidím? Všichni mě vlastně nenávidí za přelud romantických večeří v zasněžené Paříži, možná jsem moc hrdá, abych přiznala pravdu, abych jim řekla, že trávím večery doma nad knížkou, nebo se sluchátkem u ucha. Čert vem jeho kariéru, proč nemá alespoň týden volna? Sedm dní pro mě, kdy nemusí utíkat za rodinou a navštěvovat babičky. Přestanu fňukat, protože jsem si vlastně našla celkem dobrou zábavu.

O šest týdnů dříve

"Takže tě konečně políbil?" Zvedl starý pán oči od knihy, když do dveří krámku vrazila jeho vnučka. "Eeh?" Vykulila oči. "Jak to víš?" "Milá zlatá, všechny pohádky končí polibkem." "Dědo?!" "Nezvyšuj na mě hlas, Julinko." "Já ho nezvyšuju, jen mi asi něco uniká. Nechceš mi něco říct? Co o tom víš?" "Máš zájem? Velkou část si už objevila sama, takže vlastně dodržím slib, daný tvému otci." "Ano mám zájem." "Jsi připravená ponořit se do hlubin fikce?" "Ano, jsem." "Vem si první čtyři knížky na horní levé polici u světové poezie, přečti je a já tě začnu učit, pokud se i nadále budeš chtít stát strážcem." "Dobře, dědo." Usmála se dívka a poprvé se svolením nahlédla za oponu, aby pochopila odvěké principy příběhů. No, alespoň nemyslela celý den na svého milovaného, toho času v jednom kole.
...

Kdybych měl říct, že je můj život skvělý, bránil bych se. Křičel bych, že je ještě lepší. Protože já mám vlastně úplně všechno, co si kluk může přát. Snovou kariéru, ďábelskou káru, spolehlivý dvojče a tu nejpohádkovější holku v celé galaxii. Samozřejmě ještě mraky kytar, vhodných pro hudebního boha, ale nebudu odříkávat celý seznam. Sečteno podtrženo, už jen nafukovací týden, abych všechny náležitě obsloužil. Zejména tu mojí kočičku, teď myslím tu tmavovlasou, co pořád tahá tuny knížek. Skoro se s ní nevídám a je jediná, u níž mi to tak rve srdce. Naštěstí máme play station, abych se odreagoval, protože odreagovávat se s náhodnou kolemjdoucí mi je poslední dobou hodně proti srsti, mno, asi dospívám. Ale hlavně, budou Vánoce! A to znamená? Návrat k mamce, pozdravit příbuzný a konečně si vyhradit pár dní na Žůžovou Žůlii, jak jí nazývá mé dvojče, toho času kdesi s Bastianem. Docela by mě zajímalo, co přesně mezi nimi je, tajnůstkáři. Ach jo, já mám takových šílených přání. Svalil jsem se na pohovku a popadl svou dřevěnou milenku za krk, abych jí dal pořádně do těla, pardon, do strun.
...

Že jsou vánoční svátky mrcha proradná, kouzly i pohádkami přímo natřískaná, Tom možná tušil. Co už tušil míň, že se mu skutečně vyplní všechna jeho přání, protože si i Štěstěna myslí, že je neodolatelný a při pohledu na něj si svůdně natáčí své zlatavé lokny na prst. A co nemohl tušit vůbec, že do toho jako vždy spadnou rovnou po hlavě. Proč? Protože svět touží po rovnováze, nebo snad každý chvilku tahá pilku? Zkrátka a dobře se za pár dní role otočí. Kdo bude muset poznat sám sebe a který z nich bude hledat cestu?

Joana :o)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama