close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bylo, nebylo II. Šťastně až do smrti 3

23. března 2009 v 1:03 | Ainikki |  _Bylo nebylo II. Šťastně až do smrti_
autor: Joana

Když mi dnes volal můj statečný rytíř a vychloubal se, kterak skolil jedličku a nasadil jí špičku, slyšela jsem v pozadí cosi o genitáliích, značící, že Bill rozhodně není andílek a právě teď zuří, že byl připraven o obhájení titulu v nasazování. Koneckonců možná si to vynahradí nasazováním jiných věcí, budu muset na brášku zatlačit, svítit mu do ksichtíku s hydratační maskou lampičkou, aby mi prozradil, jak vypadá vztah dvojice 'přefiknu každou minisukni' a 'čekám na tu pravou dívku.' Trošku se jim to vymklo. A já, ačkoli vůbec nejsem hnusná a bezcitná mrcha, mám páku (kterou bych 'nikdy nevyužila'), abych ze sourozence dostala trochu informací o jeho intimním životě, když se v tom mém prochází jako slon v porcelánu a neustále se, musím podotknout že úspěšně, snaží docílit, aby se Tom nedostal k zapínání mé podprsenky. Ach bože, já chodím s bohem sexu. Posloucháš mě ty normální Bože tam nahoře? Já si s ním nechci číst básničky! Já chci...


"Julie!"
"Vhod jako vždy, bráško!" Vploužila jsem se do obýváku, kde se můj straší sourozenec snažil převálcovat mladšího na herní konzoli, což se mu dle očekávání vůbec nedařilo.
"Proč máme na stolku pojednání o černé sukni? Myslel jsem, že na ples půjdeš v šatech."
"Bastiane, kéž by tě naučili ve škole číst. Není to sukně, ale sukno. A jestli tě to zajímá hlouběji, děda mě moří domácíma úkolama, prý co znamená město potažené černým suknem. Proč já ti jen vyprávěla příběh o Locice, stejně jsi pohádkově imunní." Povzdechla jsem si nad jeho omezeností.
"Náhodou, Malvína má ze mě radost. Asi mě miluje, jako ostatně každá holka." Poklepal si samolibě na hruď, až se otočil i Antonius, jednou rukou neúnavně střílející parchanty, co napadaly jeho impérium.
"Znám pár, kterým připadáš trapnej, frajere."
"Héj, kdo se tě ptal na tvoje psychopatky, co seděj pořád u kompu a střílej vetřelce?"
"Debile, jdi si radši napomádovat vlasy!" Ušklíbnul se náš benjamínek a už se váleli po podlaze v urputném souboji, jako malí. Raději jsem se vydala do předsíně, kde se zničeho nic objevila máma s plnou náručí tašek. Vrazila mi je do náručí s šepotem, ať je zakopu a bráním vlastním tělem před loupežníky. Když jsem se z náročné mise vrátila, oba sourozenci se tvářili jako andílci, jen jehličí ve vlasech napovídalo, že sváděli nelítostný zápas ve volném stylu.

Před rozvernou rodinkou je lepší se schovat, maminka, posílena z vánočního večírku alkoholem, si pořvávala rolničky a cinkala si do rytmu vařečkou o hrnec, tak jsem zamkla dveře od pokoje, dobalila dárky a posadila se k práci pro dědečka. Táta zuřil, když přišel na mé úkoly, ale nemohl nic dělat, prý nikdo úmluvu neporušil a já byla na dobré cestě, vytáhnout jí z dědečka.

Královská města bývají potažena černým suknem zejména v případě, že panovník má blíže neurčený počet dcer. Těm hrozí v příbězích nebezpečí únosu libovolnými kouzelnými postavami od draka po čarodějnici či zlého mága. Naskýtají se případy, kdy je město potaženo preventivně, to jest drak se teprve chystá spanilou pannu povečeřet a černé prapory dávají hrdinovi najevo, aby zaryl ostruhy do své muly a hejbnul kopytem. Není známo, zda se počet černých praporů násobí počtem unesených dcer královských, ale podle výzkumu, provedeném panem H.C. Andersenem, usuzují vědci, že počet ohrožených děvčat vliv nemá. Vrátíme-li se k důvodům smutku, nejčastější je absence dědičky, toho času okupující vysokou věž uprostřed pustiny. Chrabrý rytíř vyslechne, jaký zisk bude mít ze záchranné mise a velmi často považuje půlku království a korunu za uspokojivé. Hlavně když je princezna kost s trojkama, kukadlama jako naivka a má sklony k nymfomanii, přeci se musela bez chlapa v tý věži nudit. Tak mě napadá, že Sněhurka byla docela perverzní...

Počkat! Ty poslední věty jsem rozhodně nepsala já! Bastiane, těš se, z tohohle průšvihu ti ani Falco nepomůže. Pošlu na tebe všechny příšery z Fantázie! Nebo zavolám Tomovi... třeba ještě nespí...nojo, pořád...
"Ahoj princezno,nemáš už dávno spát?"
"Ach, to bys nevěřil, ale někdo mi dal pod matraci hrášek a já chuděra ne a ne zamhouřit oka."
"Měl bych jednoho podezřelýho, možná už vím, z čeho chytil bráška takovej záchvat smíchu. Neboj, já jim nedovolím, aby mi tě trápili. Unesu tě, jen co osedlám Cadillac." Musela jsem se mu smát, ale on pokračoval ve vážnějším duchu. "Vážně Jul, hrozně mě mrzí, že tě vůbec nevídám. Zítřek je ztracenej pod kupou dárků, co děláš pětadvacátého?"
"Návštěva u babičky, ale večer bych mohla."
"To nemůžu já, sakra!"
...

A právě proto se pohádky rozhodly, že bude po jejich, než se ta dvě telata dokopou k romantické procházce nezasněženým městem. Podle nich to zkrátka chtělo trochu 'vzrůša' a přesně věděly, kde ho vykřešou. Stačilo jen popostrčit Toma...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama