autor: Joana
Po pokoji sněžil balicí papír, kterak Scotty cupovala dárečky plné dobrot. Gordon jen chodidlem lehce udržoval strom v poloze vzpřímené, aby mamka nevyšilovala, kdyby se opět pod náporem nezdolné radosti našeho psíka skácel. Z přehrávače si broukal dětský sbor tichou noc, já měl u ruky talíř s cukrovím a pozoroval jsem naší skvělou rodinku, jak si užívá balíčků, zkrátka co si přát víc. Určitě by se našlo pár věcí, protože když je doma jen máma, nevidím důvod, aby bylo nad vchodovými dveřmi pověšené jmelí. A líbat naší sousedku, no, myslím že by Julie žárlila.
"Tome, teď dárek ode mě!" Držel Gordon před mým obličejem psí tlamu a slintal mi po krabičce, kterou jsem svíral v dlaních.
"Tome, teď dárek ode mě!" Držel Gordon před mým obličejem psí tlamu a slintal mi po krabičce, kterou jsem svíral v dlaních.
"Díky Scott!" Dal jsem fence pusu a nechal si olíznout nos. U nás nosí dárky i pes, snad si nikdo nemyslí, že jsme divní. Protože jsme stejně ujetí jako sousedi široko daleko. Kočka paní Bergerové dokonce zdobí stromeček a morče od Müllerů prý pomáhá s přípravou večeře.
S odbíjením hodin jsem otočil televizní program na další den a lehl si k sobě do pokoje s očima nalepenýma na obrazovce, brácha zíval, že by snědl i děvečku s trakařem, takže mi popřál sladký sny mezi dveřmi a zmizel. Z nepochopitelných důvodů jsem se probudil až v půl dvanácté řvoucím telefonem.
S odbíjením hodin jsem otočil televizní program na další den a lehl si k sobě do pokoje s očima nalepenýma na obrazovce, brácha zíval, že by snědl i děvečku s trakařem, takže mi popřál sladký sny mezi dveřmi a zmizel. Z nepochopitelných důvodů jsem se probudil až v půl dvanácté řvoucím telefonem.
"Budíček, plánuju ti zkazit den, protože zatím ho mám zkaženej jen já." Zavrčela sladce Jul.
"Vždyť je brzy!" protestoval jsem neúspěšně.
"Jak pro koho, tebe se nikdo nesnaží našněrovat do oblečku ze základní školy, protože tetička z patnáctýho kolene kdysi říkala, jak jsi v něm roztomilá holčička!"
"Miláčku, to bude tím, že jsem chlapeček."
"Zatím ti to nemůžu vyvrátit ani potvrdit," ozvala se Julie zvláštním tónem, snad s kapkou lítosti a hořkosti.
"Vždyť je brzy!" protestoval jsem neúspěšně.
"Jak pro koho, tebe se nikdo nesnaží našněrovat do oblečku ze základní školy, protože tetička z patnáctýho kolene kdysi říkala, jak jsi v něm roztomilá holčička!"
"Miláčku, to bude tím, že jsem chlapeček."
"Zatím ti to nemůžu vyvrátit ani potvrdit," ozvala se Julie zvláštním tónem, snad s kapkou lítosti a hořkosti.
Musel jsem uznat, že má pravdu. Když jí vidím, nejradši bych jí povalil na nejbližší lavičku. Jenže co bych chtěl a co pak udělám jsou různé věci. Možná si před ní chci hrát na slušňáka, jenže v bytí hodným klukem se mám co učit, respektive bych měl přestat předstírat opak. Ach bože, kdyby ta moje princezna viděla jen část mé fantazie, roztomile by zčervenala a já bych jen bezduše zíral, jak klopí kukadla a hraje si nervózně s prsty.
"Můžu tě o tom přesvědčit třeba hned." Zamručel jsem hypersvůdným tónem do sluchátka.
"Tak fajn, přijeď k mojí babičce. Snad ti nebude vadit, že vypadám jako Lolitka, dva culíčky, punčocháče, krátká sukně. Mám si vzít i lízátko? jako modelka od Hugo Bosse?" provokovala a já se snažil pozastavit návaly fantazie, které mi mou Lolitku vykreslovaly velmi živě, zejména jak jí rozepínám košilku a stahuju...dost! Ta muka!
"Víš co se mnou děláš?"
"Míň než bych chtěla," zašeptala, "už musím letět." Poslala mi pusu a nechala mě napospas mému vlastnímu roztouženému tělu.
Ta holka začíná být čím dál větší ďábel, protože si jsem naprosto jistý, že chtěla, abych teď sprintoval do sprchy a vyřešil pár věcí. Jeden by řekl, že je milá, chytrá, hodná a slušná holka, jenže pomalu začínám odhalovat i temnější stránky a moc se mi líběj. Já jí zkrátka miluju, už mi to potvrdily i pohádky a ty mají vždycky pravdu.
"Můžu tě o tom přesvědčit třeba hned." Zamručel jsem hypersvůdným tónem do sluchátka.
"Tak fajn, přijeď k mojí babičce. Snad ti nebude vadit, že vypadám jako Lolitka, dva culíčky, punčocháče, krátká sukně. Mám si vzít i lízátko? jako modelka od Hugo Bosse?" provokovala a já se snažil pozastavit návaly fantazie, které mi mou Lolitku vykreslovaly velmi živě, zejména jak jí rozepínám košilku a stahuju...dost! Ta muka!
"Víš co se mnou děláš?"
"Míň než bych chtěla," zašeptala, "už musím letět." Poslala mi pusu a nechala mě napospas mému vlastnímu roztouženému tělu.
Ta holka začíná být čím dál větší ďábel, protože si jsem naprosto jistý, že chtěla, abych teď sprintoval do sprchy a vyřešil pár věcí. Jeden by řekl, že je milá, chytrá, hodná a slušná holka, jenže pomalu začínám odhalovat i temnější stránky a moc se mi líběj. Já jí zkrátka miluju, už mi to potvrdily i pohádky a ty mají vždycky pravdu.
"Toméé! Oběd!" Zahvízdala máma na prsty, vědouc, že hvizd rozdrnčí i okenní tabulky a jde o jediný způsob, jak mě spolehlivě vzbudit. Brácha už sockoval kolem kuchyně a tvářil se, že v životě neslyšel o anorexii. Naše vyžle byla pěkná vyžírka.
"Ještě maso? Mimochodem kluci, musíme se rozdělit. Bille, ty půjdeš s Gordiem na kafe k Helze, její dcera bude mít radost a Tome, tys tu nebyl, když jsme se domlouvali, my půjdeme spolu k Elke. Slíbila jsem, že vás rodina uvidí, tak se přestaňte šklebit. Nemůžou vás mít za kluky z plakátu." Uculila se maminka spokojeně a já se děsil následků.
"Ještě maso? Mimochodem kluci, musíme se rozdělit. Bille, ty půjdeš s Gordiem na kafe k Helze, její dcera bude mít radost a Tome, tys tu nebyl, když jsme se domlouvali, my půjdeme spolu k Elke. Slíbila jsem, že vás rodina uvidí, tak se přestaňte šklebit. Nemůžou vás mít za kluky z plakátu." Uculila se maminka spokojeně a já se děsil následků.
Teploměr ukazoval sedm stupňů nad nulou a já se přesto třásl při pohledu na domek, před nímž jsem zaparkoval auto. Plotem zářila plastová houpačka, z okna se ozýval jekot a já, sám bez Billa, se blížil pohromě. Během dvou setin sekundy na mě viseli parchanti.
"Tomé!!!" Skákali a táhli mé kalhoty neúprosně k plovoucí podlaze.
Naštěstí mamča včas zahlédla můj výraz a čapla mě za ruku. Přešli jsme do obýváku, kde mě Elke chytře posadila k cukroví a jednohubkám, a začala si povídat s mamkou. Děcka chvíli koukala na televizi, ale pak začala zívat. Možná to bylo tím časným stmíváním, každopádně se tetička rozhodla, že je uloží, aby si dali dvacet.
"Tome, přečti nám pohádku." zatahala mě za mikinu copatá holčička a já v těch bezelstných očkách četl jen její přání, které nešlo nevyplnit. Odvlekla mě do pokojíčku, posadila do křesla a snažila se vydolovat pyžamko z pod deky. Elke jí během vteřinky oblékla a pak se už přede mnou válely dva uzlíčky, natřesené na vyprávění.
"Tak jakou chcete?" Zazubil jsem se.
Děvčátko mi vrazilo ohmatanou otevřenou knížku a já automaticky začal číst.
"Tomé!!!" Skákali a táhli mé kalhoty neúprosně k plovoucí podlaze.
Naštěstí mamča včas zahlédla můj výraz a čapla mě za ruku. Přešli jsme do obýváku, kde mě Elke chytře posadila k cukroví a jednohubkám, a začala si povídat s mamkou. Děcka chvíli koukala na televizi, ale pak začala zívat. Možná to bylo tím časným stmíváním, každopádně se tetička rozhodla, že je uloží, aby si dali dvacet.
"Tome, přečti nám pohádku." zatahala mě za mikinu copatá holčička a já v těch bezelstných očkách četl jen její přání, které nešlo nevyplnit. Odvlekla mě do pokojíčku, posadila do křesla a snažila se vydolovat pyžamko z pod deky. Elke jí během vteřinky oblékla a pak se už přede mnou válely dva uzlíčky, natřesené na vyprávění.
"Tak jakou chcete?" Zazubil jsem se.
Děvčátko mi vrazilo ohmatanou otevřenou knížku a já automaticky začal číst.
"Bylo, nebylo, za devatero horami a devatero řekami rozprostíralo se Půlnoční království. Jeho král vládl moudře a laskavě, proto ho všichni milovali, ačkoli se po smrti královny znovu oženil. Mladá choť královská byla žena neobyčejné krásy a našla zalíbení v mladém princi, kterému měla být matkou. Panovník nesl počínání své ženy nelibě, proto se rozhodl, že vyšle svého syna, aby se učil královským povinnostem na samém konci říše, na hradě Polárka. Princ pochopil otcovo počínání, a jelikož byl moudrý, nasedl se svou družinou na koně a nedbajíc smutného pohledu královnina, uháněl na své nové panství.
Jednoho dne, časně z rána, když se vydal s družinou na lov..." Unaveně jsem zavřel oči a zamrkal.
Mezi stromy se ozvalo troubení rohu a psi rozdováděně štěkali, jak zahlédli utíkající lišku. Zabořil jsem ruce do chladné trávy a naklonil se nad potok, zatímco můj vraník otíral tlamu o orosené kapradiny. Natáhl jsem unavené dlaně a opláchl si obličej. Spokojeně jsem odpočíval, vnímajíc jen tichý dusot kopyt na měkké lesní půdě, a přemýšlel jsem, kdo z nás skolí největšího jelena, většinou jsem míval jako korunní princ právo prvního výstřelu. Jenže s lenošením se daleko nedostanu, proto jsem vyskočil na nohy a chytil koně za uzdu. Najednou mi došlo, že tu něco nehraje.
Počkat, proč mám na sobě punčocháče?!!!
Joana
tolik k Tomově lásce k úplému oblečení, bystrý hoch, že? :D
Jednoho dne, časně z rána, když se vydal s družinou na lov..." Unaveně jsem zavřel oči a zamrkal.
Mezi stromy se ozvalo troubení rohu a psi rozdováděně štěkali, jak zahlédli utíkající lišku. Zabořil jsem ruce do chladné trávy a naklonil se nad potok, zatímco můj vraník otíral tlamu o orosené kapradiny. Natáhl jsem unavené dlaně a opláchl si obličej. Spokojeně jsem odpočíval, vnímajíc jen tichý dusot kopyt na měkké lesní půdě, a přemýšlel jsem, kdo z nás skolí největšího jelena, většinou jsem míval jako korunní princ právo prvního výstřelu. Jenže s lenošením se daleko nedostanu, proto jsem vyskočil na nohy a chytil koně za uzdu. Najednou mi došlo, že tu něco nehraje.
Počkat, proč mám na sobě punčocháče?!!!
Joana
tolik k Tomově lásce k úplému oblečení, bystrý hoch, že? :D

