autor: Joana
Stále trochu zmatený z nastalé situace jsem vyskočil do sedla svého bujného oře a vyrazil do hlubin lesa, kde jsem tušil zbytek družiny. Vraník se bez zaváhání řítil lesem, očividně mu malá pauza prospěla. Když jsem konečně dohnal ostatní, lov se chýlil ke konci, takže jsem nebyl nucen zabít ani jedno zvíře. Punčocháče a ty nesnesitelné kozačky co jsem měl při jízdě na koňském hřbetě na sobě už mi přestaly vadit, otázkou zůstává, co bude, až slezu a všechny služky budou čumět na můj značně vyvinutý...stehenní sval?
Zbytek dne mi splynul v jednu velikou barevnou čáru, plnou zpěvu, holek, jídla, zkrátka bohaté královské hostiny. Okna Polárky vlídně zářila do okolí, když jsem je pozoroval z lavičky v zámecké zahradě. Někde hluboko v sobě jsem měl pocit, že něco hledám. Že existuje cosi, co mi svou nepřítomností rve srdce. A dny plynuly, začínal jsem si zvykat na svůj princovský život, jenže mi pořád v hlavě blikalo výstražné světýlko: chlape, musíš se odsud dostat. Bylo čím dál těžší udržet si myšlenky, rozplývaly se v mlhách neurčitosti. Raději jsem se proplížil do stájí a vyvedl vraníka do okolních hustých lesů.
Zbytek dne mi splynul v jednu velikou barevnou čáru, plnou zpěvu, holek, jídla, zkrátka bohaté královské hostiny. Okna Polárky vlídně zářila do okolí, když jsem je pozoroval z lavičky v zámecké zahradě. Někde hluboko v sobě jsem měl pocit, že něco hledám. Že existuje cosi, co mi svou nepřítomností rve srdce. A dny plynuly, začínal jsem si zvykat na svůj princovský život, jenže mi pořád v hlavě blikalo výstražné světýlko: chlape, musíš se odsud dostat. Bylo čím dál těžší udržet si myšlenky, rozplývaly se v mlhách neurčitosti. Raději jsem se proplížil do stájí a vyvedl vraníka do okolních hustých lesů.
...
Bastian zabodl prst do knížky a Bill se se zájmem podíval na ilustraci, kterou mu chlapec ukazoval. Vysoká bílá věž s okny až na samém vrcholu by byla ještě docela snesitelná na pohádku. Méně už zapadal výraz spanilé dívky, kterou oba znali.
"Takhle se tvářila naposledy, když jsem jí vysvětloval, že se mnou musí hrát na Playstationu, protože mě Tony porazí."
"No, řekl bych, že hodně slušně by se to dalo nazvat: Jsi se asi zbláznil. Celkem si dovedu představit ten sarkastický tón celé její odpovědi, výraz mám i na obrázku," uculil se Bill a otočil na další stranu. "Budeš číst? nebo mám číst já? Jsem zvědavý jako blázen."
"No, jdeme na to," nadechl se Bastian a oči mu klouzaly po řádcích příběhu, který se teprve psal.
"Takhle se tvářila naposledy, když jsem jí vysvětloval, že se mnou musí hrát na Playstationu, protože mě Tony porazí."
"No, řekl bych, že hodně slušně by se to dalo nazvat: Jsi se asi zbláznil. Celkem si dovedu představit ten sarkastický tón celé její odpovědi, výraz mám i na obrázku," uculil se Bill a otočil na další stranu. "Budeš číst? nebo mám číst já? Jsem zvědavý jako blázen."
"No, jdeme na to," nadechl se Bastian a oči mu klouzaly po řádcích příběhu, který se teprve psal.
Mladý princ celé dny procházel hradem jako tělo bez duše, ani dívky z podhradí už na jeho tváři nevykouzlily úsměv, ač byly půvabnější než růžová poupata. Jenže prince neustále cosi táhlo do světa, jen nevěděl, kam se vydat a co se na konci cesty nachází. Když už byl pocit k nevydržení, osedlal svého milovaného koníčka a vřítil se do hlubin lesů. Šero mezi stromy, kam pronikaly jen občasné záblesky slunce, bylo prazvláštně uklidňující a princ jel za nosem, neznajíce cestu, nesledujíce pěšiny. Když se probral z toulek vlastními myšlenkami, s hrůzou zjistil, že je v neznámé části hvozdu. Stromy měly nazlátlé listí v nízkých paprscích, jak sluneční paní pomalu ustupovala svému chladnému milenci.
Vzduch počal ochládat, když mladý kralevic zaslechl nedaleké kvílení a kňučení. Nic nedbal varování rozumu a štval koně za oněmi zvuky. Jakmile se vřítil na louku, zahlédl roztrhané tělo mladé laně. Krev jí pokreslila kožich a slepé oči naň hleděli v němé hrůze, jak se snažila před pár minutami uniknout přízraku ve stínech. Cukl sebou. Nedaleko od ní posedávalo mohutné psisko a zaujatě si olizovalo svou tmavou tlapu. Princ cítil, jak kopyta jeho vraníka nervózně tancují na mechovém koberci, jen ho jemně poplácal po krku a svezl se z jeho hřbetu. bleskově vytáhl meč a blížil se k šelmě, které ho výsměšně pozorovala. Stiskl jílec ještě pevněji a dodávajíc si odvahy tiše promluvil.
"Teď se děs potvoro, zaplatíš svým životem za ten hrůzný čin."
"Šmankote, mám se tě bát? Neubliž si, maličký," Vyplázlo zvíře velký růžový jazyk a následně zívlo, dávajíc tak na odiv své zabijácké tesáky.
"Mám slyšiny, psi přeci štěkají," zatřepal ostražitý následník trůnu hlavou.
"Teď se děs potvoro, zaplatíš svým životem za ten hrůzný čin."
"Šmankote, mám se tě bát? Neubliž si, maličký," Vyplázlo zvíře velký růžový jazyk a následně zívlo, dávajíc tak na odiv své zabijácké tesáky.
"Mám slyšiny, psi přeci štěkají," zatřepal ostražitý následník trůnu hlavou.
"Ale myslí mu to docela rychle," poznamenal rozesmátý Basty.
"Je to můj brácha, to víš, a nezdržuj nebo tě kousnu, zajímá mě, co je to za hafana." Laškovné žužlal Bill medikovo ucho a jedním očkem sledoval kresbu černé potvory s velmi ironickým pohledem.
"Tak jen doufej, že se to pokusí zjistit velice taktně, nerad bych měl sestru zamčenou ve věži na furt."
"Je to můj brácha, to víš, a nezdržuj nebo tě kousnu, zajímá mě, co je to za hafana." Laškovné žužlal Bill medikovo ucho a jedním očkem sledoval kresbu černé potvory s velmi ironickým pohledem.
"Tak jen doufej, že se to pokusí zjistit velice taktně, nerad bych měl sestru zamčenou ve věži na furt."
...
"Haf?" Zkusila ta potvora s velmi zřetelným otazníkem na konci, jako by si nebyla úplně jistá, jestli odpovídá správně.
"Jsi pes a mluvíš?" Opřel jsem se překvapeně o meč.
"To je toho, alespoň nenosím punčocháče," ušklíblo se stvoření a zaujatě očichávalo kmen stromu, "a ještě ke všemu nejsem pes." Zavrčelo uraženě.
"V tom případě mi napověz."
"Milý princi, mé jméno je Romulus, pokud mě někdo nazývá Remus, bývám velmi nepříjemný. zapamatuj si prosím, že nejsem rád označován jménem poražených." Zavrnělo psisko a mě tak zlehka začalo docházet, jestli on to není...ale počkat...ty jsou ve smečkách...jo, ale to většinou nemluví...není to...ne, vlkodlaci jsou jen ve fantazii...ale ty jsi ve fantazii, kámo. Vysmíval se mi můj vnitřní hlas.
"Ty, Romulusi, Rome, Romule, nebo jak ti mám říkat. Jsi vlkodlak?" (Bastian nad dějem velice potichu zasténal a chvíli v duchu mlátil Tomovou hlavou o stůl, tohle nebylo zrovna zdvořilé.)
"Ne, jsem vlk a říkej raději přezdívkou, ať mne nikdo nepozná, třeba Nebcheprure." Olízl si bezelstně čumák.
Joana
A jestli pak víte, kdo to byl Nebcheprure... jo, dějepis, dějepis, můžete i s datem :o)
"Jsi pes a mluvíš?" Opřel jsem se překvapeně o meč.
"To je toho, alespoň nenosím punčocháče," ušklíblo se stvoření a zaujatě očichávalo kmen stromu, "a ještě ke všemu nejsem pes." Zavrčelo uraženě.
"V tom případě mi napověz."
"Milý princi, mé jméno je Romulus, pokud mě někdo nazývá Remus, bývám velmi nepříjemný. zapamatuj si prosím, že nejsem rád označován jménem poražených." Zavrnělo psisko a mě tak zlehka začalo docházet, jestli on to není...ale počkat...ty jsou ve smečkách...jo, ale to většinou nemluví...není to...ne, vlkodlaci jsou jen ve fantazii...ale ty jsi ve fantazii, kámo. Vysmíval se mi můj vnitřní hlas.
"Ty, Romulusi, Rome, Romule, nebo jak ti mám říkat. Jsi vlkodlak?" (Bastian nad dějem velice potichu zasténal a chvíli v duchu mlátil Tomovou hlavou o stůl, tohle nebylo zrovna zdvořilé.)
"Ne, jsem vlk a říkej raději přezdívkou, ať mne nikdo nepozná, třeba Nebcheprure." Olízl si bezelstně čumák.
Joana
A jestli pak víte, kdo to byl Nebcheprure... jo, dějepis, dějepis, můžete i s datem :o)

