autor: Joana
Chvíli jsem na Romula zmateně civěl. Že já tomu zvířeti mlčky neproklál srdce, měl bych pokoj a nemusel bych se potýkat s přezdívkou, kterou neumím skoro ani vyslovit. Vlk se jen pobaveně ušklíbnul, vyhoupl se na všechny čtyři a pomalu svou šelmí chůzí přešel palouk k malé studánce, kde spokojeně chlemtal vodu. Můj vraník se už uklidnil, s hlavou skloněnou se spokojeně popásal, jen občas hodil očkem po vlkovi. Ten se mezitím ladně vrátil a posadil se vedle mě.
"Tak kdy vyrazíme?" Otázal se zvědavě.
"Vyrazíme? My?" Odpověděl jsem mu otázkou. Snad si nemyslí, že se budu bavit s vlčákem, co poletuje kdesi mezi Římem a Egyptem. Znáte někdo psa, co se zajímá a starověký dějiny? No já ne, dokonce i tetiččin pudl skončil jen u studia baroka.
"No samozřejmě že my, proč bych tu asi jinak seděl a čekal na tebe? Že ti to trvalo, dobrých pár dní se tě myšlenkama snažím dostat z hradu, ale pán si klidně polehává po zahrádce a cpe se koláčema."
"Tak kdy vyrazíme?" Otázal se zvědavě.
"Vyrazíme? My?" Odpověděl jsem mu otázkou. Snad si nemyslí, že se budu bavit s vlčákem, co poletuje kdesi mezi Římem a Egyptem. Znáte někdo psa, co se zajímá a starověký dějiny? No já ne, dokonce i tetiččin pudl skončil jen u studia baroka.
"No samozřejmě že my, proč bych tu asi jinak seděl a čekal na tebe? Že ti to trvalo, dobrých pár dní se tě myšlenkama snažím dostat z hradu, ale pán si klidně polehává po zahrádce a cpe se koláčema."
"Ty, Nebcheprure, kam se mnou chceš vlastně jít?" Přešel jsem jeho drobné kousnutí.
"No přeci na tu klasickou princovskou štreku, spanilá panna, zlý monstrum, chrabrý rytíř, bla, bla, bla..." Vysvětloval mi a já si byl jistý, že nemít tlapky, mával by tu rukama.
"Jo, chápu, ale od kdy tam bývá vlk? Bydlí snad za rohem Karkulčina babička?"
"Vtipálku, zkoušel jsi někdy sežrat stařenu s angínou? Jestli najdu toho vola, co tam zakomponoval vlky, vlastnozubně si to s ním vyřídím."
"Promiň omlouvám se, jen jsem trochu zmatený, víš? Ani nevím, jak dlouho se toulám lesem, slunce už dávno zašlo, měsíc se skrývá za mraky. Vždyť ani nevím, kde právě jsme."
"Konečně ti došlo, že mě potřebuješ, vyžaduješ po mě přesný souřadnice, nebo stačí, že se právě nacházíš ve Vlčím hvozdu na severní straně Růžového království?" pronesl samolibě vlk. "Milý princi, cožpak si takové pako, že nevíš, proč se objevují kouzelní dědečkové, zlaté rybičky, babičky s otýpkou roští... Řekněme si na rovinu, celé tahle akce je tvůj vlastní výmysl, nikoho jsem se neprosil, abych schytal místo mluvícího koně, co ti bude radit, až budeš pobíhat lesem a recitovat básničky o princezně zakleté v rosničku. Mimochodem ta poslední byla dost nesnesitelná, jako žába alespoň předpovídala počasí, ale jako ženská...pche."
"Můj výmysl?"
"Vy smrtelnící jste všichni stejní, sotva se objevíte v našem světě, tváříte se, že jste nikdy nic jiného nezažili. Tak si vzpomeň a budeme mít hned lehčí domluvu." Povzdechl si zhluboka vlk a stočil se znuděně do klubíčka u kmene stromu.
"No přeci na tu klasickou princovskou štreku, spanilá panna, zlý monstrum, chrabrý rytíř, bla, bla, bla..." Vysvětloval mi a já si byl jistý, že nemít tlapky, mával by tu rukama.
"Jo, chápu, ale od kdy tam bývá vlk? Bydlí snad za rohem Karkulčina babička?"
"Vtipálku, zkoušel jsi někdy sežrat stařenu s angínou? Jestli najdu toho vola, co tam zakomponoval vlky, vlastnozubně si to s ním vyřídím."
"Promiň omlouvám se, jen jsem trochu zmatený, víš? Ani nevím, jak dlouho se toulám lesem, slunce už dávno zašlo, měsíc se skrývá za mraky. Vždyť ani nevím, kde právě jsme."
"Konečně ti došlo, že mě potřebuješ, vyžaduješ po mě přesný souřadnice, nebo stačí, že se právě nacházíš ve Vlčím hvozdu na severní straně Růžového království?" pronesl samolibě vlk. "Milý princi, cožpak si takové pako, že nevíš, proč se objevují kouzelní dědečkové, zlaté rybičky, babičky s otýpkou roští... Řekněme si na rovinu, celé tahle akce je tvůj vlastní výmysl, nikoho jsem se neprosil, abych schytal místo mluvícího koně, co ti bude radit, až budeš pobíhat lesem a recitovat básničky o princezně zakleté v rosničku. Mimochodem ta poslední byla dost nesnesitelná, jako žába alespoň předpovídala počasí, ale jako ženská...pche."
"Můj výmysl?"
"Vy smrtelnící jste všichni stejní, sotva se objevíte v našem světě, tváříte se, že jste nikdy nic jiného nezažili. Tak si vzpomeň a budeme mít hned lehčí domluvu." Povzdechl si zhluboka vlk a stočil se znuděně do klubíčka u kmene stromu.
...
"Dědo, právě se tam objevil nějakej vlk, ale Julie furt nic. Jsi si jistý, že tam někde je?" Strachoval se Bastian a snažil se z dědečka vymámit, co se vlastně děje.
"Tak Tlapíček už našel Toma? To je výborný, alespoň něco nám klaplo." Usmál se starý pán, který právě procupital korálkovým závěsem s kvantem knížek v náručí.
"Kdožetojetlapíček?!" Skácela se dvojka ze židlí, nějako je nebavilo brát celu situaci vážně, zněla až příliš neskutečně.
"Tlapíček je přeci vlk, vyprávěl jsem ti o něm pohádky, když jsi byl malý." Odvětil dědeček.
"Ale dědo, on se představil jako Romulus a Nebchecosi."
"Že si nedá pokoj. Víte, on si myslí, že Tlapíček není úplně vhodné jméno pro velkého zlého vlka, takže se chudinka snaží vymyslet důstojnější pojmenování a nutí mě, abych mu předčítal knihy o historii. Naposledy jsem potřeboval prodiskutovat se známým encyklopedii o Egyptu, načež se rozhodl, že by mohl být faraonem. Pořád lepší, než když se mu líbila císařovna Sisi, naštěstí jsem mu vysvětlil, že by ho pak někdo mohl probodnout pilníkem, takže rychle vycouval, bojí se o kožich, potvora jedna chlupatá." Hovořil dědeček o vlkovi, co má komplexy z vlastního jména, přičemž očima těkal z jednoho chlapce na druhého, třeba měli někdy podobné nápady. Zejména proto, že se jeden jmenoval podle dětské knížky plné fantazie a jméno druhého evokovalo britského pihatého zrzka s cigaretou v koutku úst, poflakujícího se kolem ve vytahaných teplákách, k němuž se jméno William hodilo stejně špatně, jako oblek s kravatou.
"Tak mě napadá, kluci," snažil se odlehčit situaci, když vzduch začal opět houstnout, "že necháme Toma, aby mu Tlapíček vysvětlil, odkud že se objevil v pohádce, a my si uvaříme horký čaj."
"Ten by se šiknul. A pane Grimme, můžu se jen zeptat na jednu prkotinu?"
"Ptej se, Bille."
"Proč tam ten vlk vlastně je? Já vím proč, ale proč zrovna vlk?"
"Pohádky mají jeden klasický nešvar všech psaných věcí, jsou takové, jaké si je autor ve své fantazii vytvoří. Bohužel nebo bohudík to Tom ještě neví, no, a jelikož je on tím, kdo otevřel dveře příběhu, je to zároveň takový příběh, jaký si on sám hluboko ve své fantazii představuje. Jasné? Tudíž jestli si myslel, že mu na cestě pomůže vlk, protože je to víc chlapské, prostě na něj v lese čekal místo dědečka Hříbečka Tlapíček, který měl mimochodem hroznou radost, že mu žádný myslivec nebude párat břicho a cpát ho kamením."
"Takže je celá pohádka výplod Tomovy hlavy?"
"Přesně tak, uvidíme, nakolik zvládne ukočírovat jednu dějovou linku, ale to většinou nikdo hned napoprvé nedokáže. Nu což, proto mám vás, abychom viděli, kolik příběhů smotá do klubíčka a jaké potvůrky pošle na Julii." Zalíval dědeček Grimm zaujatě šálky s čajem.
"Tom píše příběh," zamumlal zamyšleně Bill.
"No tak to potěš," ušklíbnul se Bastian a usrknul z hrnku, až si spálil jazyk i patro. (Následujících pár minut velmi neslušně a šišlavě klel.)
Joana
"Tak Tlapíček už našel Toma? To je výborný, alespoň něco nám klaplo." Usmál se starý pán, který právě procupital korálkovým závěsem s kvantem knížek v náručí.
"Kdožetojetlapíček?!" Skácela se dvojka ze židlí, nějako je nebavilo brát celu situaci vážně, zněla až příliš neskutečně.
"Tlapíček je přeci vlk, vyprávěl jsem ti o něm pohádky, když jsi byl malý." Odvětil dědeček.
"Ale dědo, on se představil jako Romulus a Nebchecosi."
"Že si nedá pokoj. Víte, on si myslí, že Tlapíček není úplně vhodné jméno pro velkého zlého vlka, takže se chudinka snaží vymyslet důstojnější pojmenování a nutí mě, abych mu předčítal knihy o historii. Naposledy jsem potřeboval prodiskutovat se známým encyklopedii o Egyptu, načež se rozhodl, že by mohl být faraonem. Pořád lepší, než když se mu líbila císařovna Sisi, naštěstí jsem mu vysvětlil, že by ho pak někdo mohl probodnout pilníkem, takže rychle vycouval, bojí se o kožich, potvora jedna chlupatá." Hovořil dědeček o vlkovi, co má komplexy z vlastního jména, přičemž očima těkal z jednoho chlapce na druhého, třeba měli někdy podobné nápady. Zejména proto, že se jeden jmenoval podle dětské knížky plné fantazie a jméno druhého evokovalo britského pihatého zrzka s cigaretou v koutku úst, poflakujícího se kolem ve vytahaných teplákách, k němuž se jméno William hodilo stejně špatně, jako oblek s kravatou.
"Tak mě napadá, kluci," snažil se odlehčit situaci, když vzduch začal opět houstnout, "že necháme Toma, aby mu Tlapíček vysvětlil, odkud že se objevil v pohádce, a my si uvaříme horký čaj."
"Ten by se šiknul. A pane Grimme, můžu se jen zeptat na jednu prkotinu?"
"Ptej se, Bille."
"Proč tam ten vlk vlastně je? Já vím proč, ale proč zrovna vlk?"
"Pohádky mají jeden klasický nešvar všech psaných věcí, jsou takové, jaké si je autor ve své fantazii vytvoří. Bohužel nebo bohudík to Tom ještě neví, no, a jelikož je on tím, kdo otevřel dveře příběhu, je to zároveň takový příběh, jaký si on sám hluboko ve své fantazii představuje. Jasné? Tudíž jestli si myslel, že mu na cestě pomůže vlk, protože je to víc chlapské, prostě na něj v lese čekal místo dědečka Hříbečka Tlapíček, který měl mimochodem hroznou radost, že mu žádný myslivec nebude párat břicho a cpát ho kamením."
"Takže je celá pohádka výplod Tomovy hlavy?"
"Přesně tak, uvidíme, nakolik zvládne ukočírovat jednu dějovou linku, ale to většinou nikdo hned napoprvé nedokáže. Nu což, proto mám vás, abychom viděli, kolik příběhů smotá do klubíčka a jaké potvůrky pošle na Julii." Zalíval dědeček Grimm zaujatě šálky s čajem.
"Tom píše příběh," zamumlal zamyšleně Bill.
"No tak to potěš," ušklíbnul se Bastian a usrknul z hrnku, až si spálil jazyk i patro. (Následujících pár minut velmi neslušně a šišlavě klel.)
Joana

