close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče 10

31. března 2009 v 23:01 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče
autor: Ainikki

Bill

3.září. Zítra se konečně z turné vracíme domů. Jsem spokojený jako už dlouho ne. Lil je stále plná energie a září z ní štěstí. Někdy mě až udivuje její nevyčerpatelný elán, se kterým se vrhá do práce. Zřejmě ji to chytlo. Sice jednou jen tak z legrace poznamenala, že spíš než jako manažer si připadne jako překladatel, a že prý ta práce není o moc jiná, než jaká byla v Paříži, jen s tím rozdílem, že spí pomalu každou novou noc v jiném městě. Jenže tohle bylo přesně to, co jsme potřebovali. David k smrti nenáviděl organizaci čehokoli a Lil v ní byla jednička. Naopak se zase od Lil nedalo očekávat, že přispěje nějakou tvůrčí činností, jako je doladění mých textů a Tomovy hudby. Nechci ji tedy podceňovat, ale přeci jen s podobnými věcmi nemá zkušenosti. Nikdo to tedy po ní ani nevyžadoval, ale kdo ví, třeba mě jednou tahle víla překvapí nějakým svým skrytým talentem.


Proběhne také oslava mých a bratrových narozenin. To bude snad poprvé, kdy ji nestíháme slavit přesně na den. Nedá se nic dělat. Turné se utnout jen tak nedá a pořádat tu slávu někde na hotelu v neznámém prostředí se ani jednomu z nás nechtělo, přeci jen s rodinou je to mnohem lepší a hlavně osobnější. I když myslím, že to nejpříjemnější ze svých narozenin už mám za sebou. Lil mě skutečně překvapila. Dala si záležet. Byla to sice romantika jako z kýčového amerického filmu, ale mně se to líbilo.

Flashback

"Davide, kde je Lil?" Sháněl jsem se po své milé jen, co jsme s klukama odešli z pódia.
"Odjela do hotelu hned po tom, co začal koncert. Říkala, že jí není moc dobře."
"Nebylo jí dobře? A to jste ji nechali jen tak odjed? Jí přeci nebývá špatně. Zkoušel ses jí ptát co jí je?" Začal jsem mírně vyšilovat. Přeci jen, když si představím tu energií nabytou osůbku. Prostě nějaká nevolnost mně k ní neseděla.
"Bille, klid. Byla asi jen trochu unavená. Za chvíli budeme v hotelu. Můžeš se jí na to zeptat sám. Myslím ale, že tvůj strach je úplně zbytečný."

S tímhle ignorantem to nemělo cenu řešit. Jemu by zřejmě nepřipadalo divné, ani kdyby mu tady omdlela. Musel jsem prostě vydržet do doby, než se vrátíme do hotelu.
"Bill Kaulitz?" Zeptala se mě recepční, když mi podávala klíče od mého pokoje.
"Ano."
"Máte tu vzkaz. Prý je to důležité." Vtiskla mi ta paní do ruky malou obálku.
Prý důležité. To určitě. To zase bude nějaká nabídka sňatku od našich milých fans. Stejně mi to nedalo a obálku jsem otevřel už ve výtahu.

"Dnes je významný den. Významný proto, že je tvůj. Hledej toho, kdo ti ho zpříjemní, protože tě nadevšechno miluje."

Lil. Poznal jsem její písmo. Ona si se mnou hraje a já si klidně nechal od Davida nakukat, že je jí špatně. Mám ji prý hledat. Jo jenže kde? Jak mi mohla nechat takhle nic neříkající vzkaz? Vždyť z toho nemůžu nic vydedukovat. Otevřel se výtah a pohled, který se nám naskytl na hotelovou chodbu Toma šíleně rozesmál. Georg s Gustavem se alespoň snažili ten smích v sobě potlačit, i když musím říct, že se jim to moc nedařilo.
"Teda fakt nevím, čemu se smějete, vy blbci. Náhodou je to pěkný. A vy akorát závidíte." To Toma snad pobavilo ještě víc. Že jsem radši nebyl zticha. Ale já se na něj nezlobil, bráškovi tohle asi přišlo přeslazený, ovšem mě to dojalo.
"Jasně brácha. Romantika jak stehno… Šipkovaná z růží… Ale myslel jsem si, že podobný ptákoviny seš schopnej vymyslet akorát ty, ale že se stejným způsobem projeví i Lil, to jsem fakt nečekal. Asi s ní budu muset hodit zejtra vážnou řeč."
"To ať tě ani nenapadne." Upozornil jsem ho razantně a začal jsem sbírat ty rudé krásky ze země. Bylo jich přesně jedenáct - tolik dní uběhlo od Lilianina příjezdu do Portugalska - a směřovaly k mému pokoji. Natěšeně jsem zasunul klíče do zámku a vtrhl do místnosti. Nebyla tu. Jen na stolku byla připravená váza s vodou, vedle hořela svíčka a pod ní byl další vzkaz a nějaké klíče. Nedočkavě jsem roztrhl obálku a začetl se do dalších instrukcí.

"Květiny potřebují pít a roztoužená žena potřebuje svoji lásku. Vezmi si to, co ti ke mně usnadní cestu.
P.S.: Spěchej! Čekám!"

Ta holka stejně ví, jak mě nažhavit. Pomyslel jsem si a rychle ty růže vsunul do vázy. Popadl jsem připravené klíče a vymáznul z pokoje. 671. To je až úplně nahoře. Takhle rychle jsem snad ještě chodbu k výtahům nezasprintoval. Horlivě jsem zmáčknul knoflík a čekal až přijede kabinka. To byla věčnost. -Tak kde seš ty slimáku pomalej. Ona je roztoužená. Chápeš to? A ty mě tu klidně takhle bezostyšně zdržuješ!- Konečně.
S cinknutím se dveře otevřely a já nastoupil dovnitř. Cesta nahoru opět trvala nekonečně dlouho. Vystartoval jsem ven a hledal ten správný pokoj.

671. Stál jsem před dveřmi s touhle cedulkou a snažil se vydýchat. Srdce mi tlouklo nedočkavostí a já nechtěl nic pokazit tím, že se do toho pokoje vřítím udýchaný, jak po uběhnutí maratónu. Takže naposledy nádech, výdech. Otočil jsem klíčem a vstoupil dovnitř.

Pane jo, tohle nebyl obyčejný hotelový pokoj, ale apartmá. Mohlo mě to napadnout hned, když jsem ve výtahu mačkal nejvyšší patro. V místnosti bylo přítmí a zněla tam pomalá melodická hudba. Ležela na pohovce před krbem. Na sobě měla jen průsvitnou bílou košilku a krajkové prádlo. Poprvé jsem ji viděl v něčem světlém. Vypadala jako andílek. Na mou přítomnost vůbec nereagovala. Zřejmě musela usnout.
"Lil," něžně jsem ji oslovil, přiklekl si k ní a odrhnul jí neposedný pramen vlasů z tváře.
"Já nespím." Otevřela prudce oči a rozesmátá se mi vrhla kolem krku…

konec flaschbacku

To, co následovalo po tom, vám už líčit nebudu. Můžu jen říct, že ještě teď, když si na to vzpomenu, mi zatrne ve slabinách. Jako třešničku na dortu jsem od ní dostal masivní stříbrný prsten a řetízek s podobným přívěskem jako byl motiv na prstenu.

Viviana

Navztekaně jsem třískla novinami o stůl. Jsou všude. Už jen číst titulky a sledovat ty jejich rozesmáté obličeje mě rozpaluje do běla.

- "Manažerský tým Tokio Hotel obohatila žena."

- "Francouzska rozzářila celou skupinu."

- "Manažerka a zpěvák - nový pár snů."

Bylo mi z toho na nic. Tohle všechno mělo být moje, jen kdyby mě ten dredař neodkopnul. Jemu se za to ponížení pomstít nemůžu, ale postarám se alespoň o to, aby trpěl jeho bratr a svoji milovanou sestru strhnu až na samé dno. Ať pozná jaké to je žít celý život v jejím stínu. A při tom já jsem mnohem lepší, než je ona. Ona je jen uťáplá husička, která má to štěstí, že je tatínkovým oblíbencem. Ale všechno tohle se změní. Ukážu nejen jí, ale i svému drahému papá, co všechno dokážu a čeho všeho jsem schopná. To místo ve firmě bude moje. Až ji zpěvák pošle k vodě, nesmí mít možnost se vrátit ke svému bezchybnému životu místoředitelky. Ne, ta pozice už bude dávno obsazená a moje sestra ať si jde třeba na dlažbu.

Začala jsem horečně vymýšlet plán pomsty. Jak se k ní ale dostat, když ona bude po skončení turné v Berlíně. Nemůžu odsud jen tak odjed a začít snovat svoji temnou pavučinu. Potřebuji někoho spolehlivého, kdo za slušný honorář tu práci udělá za mě, a to mnohem efektivněji, než bych dokázala já sama. Zamyslela jsem se. Berlín je přeci jeden z mých domovů. Musí se tam najít někdo pro tento úkol vhodný. Nápad na sebe nenechal dlouho čekat. Ano to je přesně ono. Nesmím marnit čas. Vytočila jsem číslo a čekala, až se na druhém konci ozve hlas volaného.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama