close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče 11

31. března 2009 v 23:02 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče
autor: Ainikki

Liliana

Berlín. Už jsem tu nějaký ten rok nebyla. Mnoho se tu nezměnilo. To město pro mě mělo stále stejně přitažlivou atmosféru. Možná proto, že jsem si mnohem více připadala jako Němka než Francouzska. Ve všem jsem měla ráda svůj řád a hlavně klid. Nikdy jsem si nezvykla na francouzské muže a jejich způsob komunikace s ženami. V Paříži bylo zcela běžné, že na vás i na ulici pokřikovali pánové různého věku, a zvali vás na rande. Němci byli v tomto případě zdrženlivější a mně jejich postoj plně vyhovoval. Navíc, proč se poohlížet jinde, když já byla nadmíru spokojená s tím svým jedním.


Bill hned po návratu z turné zamítl mé snahy najít si vlastní byt a nastěhoval si mě k sobě a Tomovi. Respektovala jsem tedy touhu dvojčat být spolu a přes prvotní zvláštní pocit z Tomovy přítomnosti jsem se docela pěkně zabydlela. A ani Tom sám mi nikdy nedal záminku k tomu myslet si, že jsem tu tak nějak rušivým elementem jejich sourozeneckého soužití. Navíc ten byt byl prostorný, takže jsme tam do sebe ani nikterak nenaráželi, a pokud někdo z nás chtěl mít soukromý, nebyl problém se před ostatními schovat do jednoho z četných pokojů.

Týden utekl jako voda a kluky čekala práce ve studiu. Chtěli vydání nového CD stihnout ještě před Vánocemi, aby si holky mohly udělat pod stromečkem radost. David mě ujistil, že se všechno stihne. Prý zvládli pár songů nahrát ještě před začátkem turné. Jenže já se stejně nemohla zbavit dojmu, že si zvolili úplně šibeniční termín. No ale, tak zase jsem v tomhle byla nováček. Odhad toho, jak jim to půjde rychle, byl tedy pramalý.

"Tady je mixážní pult, v té místnosti za sklem se nahrává hrubá podoba písničky, tadydle je prostor, kde Bill nazpívá jen hlas, tady se ukládají nástroje….." Provázel mě jeden z techniků po nahrávacím studiu a snažil se mi vysvětlit alespoň základní informace o tom, kterak to tu funguje. Připadla jsem si docela hloupě, protože polovinu věcí jsem příliš nechápala, ale tak snad se do toho dostanu, až uvidím kluky v akci.
"Je ti všechno jasné, nebo nějaké otázky?"
"Žádné otázky." Asi jsem ho moc nepřesvědčila, protože na mě hodil dost pobavený pohled.
"Tak dobře, když myslíš… Pojď ještě ti představím zbytek lidí, se kterými se tu budeš potkávat."

Potřásla jsem si rukou asi se šesti muži. Jednoho z nich - Fabiána - přijali nově. Vzali ho v tom týdnu, kdy mi měli s klukama volno. Věkově mně byl nejblíže, navíc mi byl sympatický už jen tím, že tu byl nový, tudíž se bude muset rozkoukávat stejně jako já. Billovi samozřejmě nebyl po chuti ani trochu. Vsugeroval si totiž, že po mně Fabi hází dost svůdné pohledy. Já si ale ničeho nevšimla, podle mě byl milý. Nic víc. Faktem tedy je, že vypadal dost dobře. Vysoký, snědý, hnědooký blonďák, kterému se pod tričkem rýsovaly jasné důkazy toho, že sport mu není tak úplně cizí. Bill v něm jednoduše viděl konkurenci. Sebetrýznil se ale úplně zbytečně, protože i kdyby byl Fabi ten nejkrásnější mužský pod sluncem, já měla oči jen pro něj. Jenže to se tomu mému žárlivému stvoření velice těžko vysvětlovalo.

… "Cože? Mluvil si na mě?" Vytrhl mě Billův hlas z rozhovoru s Fabiánem. Popravdě jsem vůbec neměla představu o tom, co mi říkal.
"Vůbec nic. Zřejmě máš lepší věci na práci, než vnímat zrovna mě." Štěkl na mě podrážděně a třískl s dveřmi. Vrhla jsem na Fabiána dost nechápavý výraz. Ten jen pokrčil rameny a situaci nekomentoval. Pokud jsme byli s Billem mimo studio, tím pádem i mimo dosah tohohle blonďatého zvukaře, bylo všechno v nejlepším pořádku. Jakmile jsme se ale octli v tomhle domku, kde vzniká hudba, choval se Bill dost zvláštně. On prostě žárlil. Chápu ho, taky mi není zrovna po chuti, když se na něj na ulici vrhají fanynky. Ale on skutečně neměl nejmenší důvod. Mimo nahrávání jsem se s Fabim nevídala a popravdě mě to ani nenapadlo. Nechci pomyslet na to, co by se dělo, kdyby se Bill dověděl, kolikrát se mě už Fabián snažil vylákat na nějakou tu schůzku ve volném čase. Neměla jsem o to zájem. Billa jsem milovala a nikoho jiného jsem do svého života pouštět neměla potřebu ani jako kamaráda. A to, že jsme spolu prohodili pár konverzačních vět na pracovišti, snad nic neznamená. Přeci ho nebudu ignorovat. Je pravda, že to o čem jsme mluvili, než se mě začal na něco dotazovat Bill, mě zaujalo více než obvykle. To bylo ale jen tím, že nakousl téma, které mi je blízké.

Ač nerada, musím říct, že mě tyhle Billovi majetnické sklony začínaly vadit. Bylo na něm sice vidět, že se hodně ovládá a snaží se to v sobě potlačovat. Já se ale za tu dobu, co jsme byli spolu, naučila vnímat i to, co nikdy nebylo vysloveno. Měla jsem vždy velmi dobrý pozorovací talent na lidi a nedělalo mi proto sebemenší problémy rozpoznat jeho výkyvy nálad, i když se snažil tvářit, že se nic neděje.

Na druhou stranu jsem byla také velice tolerantní člověk a tahle stránka jeho osobnosti mi nemohla znechutit jeho celého. Možná že teď, když jsem zjistila, že není dokonalý, jak se na první pohled zdálo, jsem ho milovala o to více. Snažila jsem se mu v každičkou vhodnou chvíli dávat najevo, že on je pro mě ten jedinečný a nikým nenahraditelný, přesto to bylo občas vyčerpávající. Dnes večer se bude opět opakovat scénář tolik podobný jiným návratům ze studia. Budu si ho muset usmiřovat…

Bill

Tohle je úplně šílené. Asi se za chvíli zblázním. Já vím, že Lil můžu věřit a že ji svým chováním zraňuji. Ale jemu se věřit nedá. Copak ona to nevidí? Ten kluk ji chce pro sebe a ona s ním jen tak v klidu tlachá a ještě se usmívá těm jeho přiblblým vtípkům. Když se baví s kterýmkoli jiným chlápkem, tak mi to nevadí. Ty ji totiž respektují jako moji přítelkyni. Tenhle týpek ale ne. Vidím, jak se na ni kouká. Nejraději bych mu vyškrábal oči. Alespoň by se na Lil nemohl už nikdy podívat.

Měl bych s ní o tom asi mluvit v klidu a nepěnit. Ale to, co se stalo dnes, mě fakt dopálilo. Chtěl jsem jen vědět, jak ta písnička zněla. Zpívali jsme to už asi po osmé pořád dokola a stejně to bylo furt na nic. Oni dva tam seděli od toho, aby sledovali, kde přesně to drhne, a co se má ještě vyladit, a místo toho tam spolu žvanili. Vsadil bych se, že nejen, že neslyšela to, že jsem vešel do místnosti a začal na ni mluvit, určitě neslyšela ani tu písničku. Chtělo se mi na toho hajzla tak strašně křičet, ať vypadne a nikdy se k ní nepřibližuje. Stejně nám tam nebyl nic moc platný. Kluci po něm jeho práci museli raději ještě překontrolovávat, abychom měli jistotu, že nic nezkazil. Vůbec nechápu, kde ho vyhrabali. Mně ale připadalo, že tuhle práci dělá poprvé v životě.

Domů jsme se vrátili až po desáté večer. Svalil jsem se do pohovky a zavřel oči. Chtělo se mi spát a navíc se mě nepouštěla podrážděná nálada. Od toho incidentu, kdy jsem třísknul dveřmi, mezi mnou a Lil panovala dusná tichá atmosféra. Navíc to mezi námi neměl ani kdo provětrat, protože Tom se na noc zdekoval za nějakou sukní.

Cítil jsem Lil, jak si ke mně přisedla. Pohladila mě po celé délce paže a vtiskla mi pusu na tvář.
"Billí, lásko, nezlob se." Špitla mi do ucha a přitulila se ke mně. Neodpovídal jsem a jen jsem prudce nasál vzduch nosními dírkami, když jsem ucítil její horké rty na svém krku. Věděla jak na mě. Tohle mě zaručeně dokázalo odzbrojit a mohl jsem být rozčílený sebevíc. V tuhle chvíli jsem prostě věděl, že patří jenom mně.
"Miláčku, půjdeš se mnou do vany?" Ptala se mě dál tím zvláštně zastřeným hlasem a její ruka začala putovat po mém hrudníku. Přikývl jsem.
"Tak já půjdu napustit vanu a za chvilinku tam za mnou přijď, ano?" Přestala s tou dráždivou hrou a zvedla se z pohovky.

"Mmm, nepřestávej." Zamručel jsem nesouhlasně. Pousmála se.
"Ale, Billí, já za chvilinku budu dělat něco mnohem lepšího, jen za mnou musíš přijít do vany." Vlípla mi pusu na nos a odešla. Za chvíli jsem slyšel šumění puštěného kohoutku. Když voda utichla, líně jsem se zvedl z pohovky a šel za ní do koupelny. Seděla už ponořená ve vodě. Spěšně jsem ze sebe shodil oblečení a vklouznul za ní do té příjemně teplé lázně.

Stáhla si mě za ruce k sobě a já si sedl zády k ní a hlavu si opřel o její hruď. Její ruce se kolem mě v zápětí ovinuly jako chapadla a začala mě pozvolna hladit. V její náručí jsem se cítil hrozně dobře. Tak neuvěřitelně rozněžněle a uvolněně. Natočila si moji hlavu k sobě a její smyslné rty vyhledaly ty mé a zlehka je začaly laskat. Pootevřel jsem ústa a nechal vklouznout její jazyk do mé nedočkavé pusy. Cítil jsem, jak při tom nepřestávala hladit mé břicho, a pomalu putovala stále níž, až začala svými prsty čechrat chloupky v mém klíně. Hloubkou polibku mi sdělovala svoji lásku. Nebylo třeba slov. Celý Fabian byl najednou tisíce světelných let vzdálený a já nepochyboval o tom, že její srdce patří mně.

Konečně pohladila mé vzrušení a prsty přejela po celé jeho délce. Palcem obkroužila jeho vrcholek. Když ucítila, že jsem plně připravený, pevně ho uchopila do ruky a trochu stiskla. Z úst mi unikl tichý sten. Znovu se ponořila do mých úst a začala pohybovat zápěstím. Druhou rukou mě dráždila na vnitřní straně stehen. Dech se mi začal nezadržitelně zrychlovat a mně se v jejích ústech přestávalo dostávat vzduchu. Přerušil jsem náš polibek a očima zůstal viset na té smyslné hře odehrávající se v mém klínu. Voda celou tu podívanou odkrývala a zase zaplavovala a mně se z úst začínaly drát stále hlasitější zvuky lásky.

"Ach, ano. Lásko. Rychleji." Pobízel jsem ji k intenzivnějšímu tempu, když jsem začínal mít dojem, že už ty slastné pocity nevydržím. Vyšla mi vstříc a já ještě párkrát přirazil boky proti její ruce, než přišel můj vrchol. Schoulil jsem se jí do náruče a snažil se vydýchat z právě prožitého orgasmu. Objala mě a zasypala můj obličej drobnými polibky.

Když cítila, že se moje tepová frekvence dostala na normální hodnotu, lehce mě od sebe odtáhla. Připustila teplou vodu a na masážní houbu napustila trochu sprchového gelu. Začala mě mydlit. Tohle ale ne. Nyní si trochu péče zaslouží ona. Vytrhl jsem jí houbu z ruky a začal stejně dráždivou péči věnovat jejímu tělu. Po tom, co jsem ji celou namydlil, jsem houbu vyměnil za své ruce a za chvíli to byla Lil, komu se z úst draly steny rozkoše.

Zabalil jsem si tu svoji černou kočičku do osušky a odnesl si ji do ložnice.
"Promiň mi to, Lil. Choval jsem se jako hlupák." Zmohl jsem se jen na chabou omluvu, když jsem nás oba přikrýval peřinou.
"Nezlobím se. Zkus mi ale jen trochu víc věřit. Miluju tě, Bille. Nikdy bych tě nezradila."


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama