autor: Ainikki
Nová šéfová se na teplém místečku rodinné firmy zabydlela velice snadno a rychle. Během pár dní získala potřebné sebevědomí a začala rozdávat nejrůznější příkazy a úkoly. Šířila kolem sebe atmosféru strachu a napětí, ale je také nutné podotknout, že firma šlapala tak jako dřív. Už žádný chaos nebo nedotažené zakázky. Všechno bylo perfektní. Temná královna se ujala svého žezla mistrovsky a pokračovala ve spřádání svých černých sítí, do kterých se snažila lapit ty, kteří jí byli trnem v oku.
V nové práci se zorientovala tak rychle, že už po třech týdnech ve funkci si dovolila menší dvoudenní výlet mimo hranice Francie. Kam vedly její kroky a kam až zamířila snovat své temné vlákna pavučiny se možná brzy dozvíme…
Liliana
"Zdravím, Fabiane. Co potřebuješ?" Zvedla jsem zvonící mobil na nočním stolečku a zaposlouchala se do hlasu volajícího. Bill asi před hodinou odjel na nějaké focení a já se ještě požitkářsky rozvalovala v peřinách.
"Lil, prosím, nemohla bys za mnou na chvilku přijet? Stalo se něco naprosto šílenýho. Jsem na dně. Prosím, potřebuji tě tady."
"Jasně," najednou jsem byla dokonale probuzená, jakékoli lenošení se mi vytratilo z hlavy," a kde jsi?"
"U sebe doma. Nadiktuji ti adresu." Vřítila jsem se do pracovny a rychle vytáhla blok z psacího stolu. Pečlivě jsem si zapsala každé písmenko, které mi Fabian nadiktoval, a šla se rychle převléknout. V tu chvíli jsem vůbec nad ničím nepřemýšlela. Nenapadlo mě, že by to mohla být bouda. Slyšela jsem stále jen Fabianův zoufalý hlas a v hlavě jsem měla jedinou myšlenku. Musím mu pomoct. Udělala bych to pro jakéhokoli člověka v nouzi.
Tom v kuchyni soustředěně míchal ranní kávu. No teď už spíš polední. To focení neměla totiž celá skupina. To jenom ta moje "modelka" se musí neustále někde vystavovat.
"Dobré ráno, Tome. Musím si něco zařídit. Nevím, kdy se vrátím, ale snad to nepotrvá dlouho."
"Jojo, měj se." Zahuhlal na mě s plnou pusou nějakého pečiva. Nasedla jsem do auta a za pár minutek parkovala před domem, kterému odpovídala adresa, co mi blonďák nadiktoval. Stiskla jsem zvonek. Dlouho nikdo nešel, a proto jsem stisk zopakovala tentokrát razantněji. Ozvaly se šouravé kroky a dveře se pomalu otevřely. To, co jsem v nich spatřila, mě úplně vyděsilo. Fabian měl tmavé kruhy pod očima, sešedlou pleť a oči úplně zarudlé. Nejspíš od pláče. Byl tak nějak přihrblý a celkově působil jako naprostá troska. Kam jen se poděl, ten sebevědomý mladý muž, kterého jsem byla zvyklá vídat v práci. Vstoupila jsem dovnitř a on mi padl do náruče.
Bill
"Čau, Tome. Kde máš Lil?" Vrátil jsem se z focení naprosto unavený a pídil jsem se po nepřítomnosti mé dívky.
"Odjela asi před dvěma hodinama. Neřekla mi kam. Říkala jen, že si jede něco zařídit." Odvětil mi bratr a dál se nerušeně díval na nějaký bezduchý film v televizi.
"A to ses jí ani nezeptal?" Nechápal jsem tu jeho zabedněnost. Co kdyby se něco stalo, a my pak ani nevěděli, kde ji hledat. Dobře, tohle mě zase až tak moc netrápilo. Možná malinko zahlodal červíček žárlivosti.Ne snad, že bych musel bez podmínečně vědět o každém jejím kroku, ale tohle bylo při nejmenším zvláštní. Vždycky říkala, kam jde. Navíc jsem měl tentokrát takový svíravý pocit, že se děje něco divného.
"Hele, přestaň vyšilovat. Nejsem její dozorce. To jsem ji tu měl držet? Nebo provést výslech nejlépe s namířenou lampičkou přímo do obličeje, aby mi řekla kam jde, za kým, co tam bude dělat a kdy se vrátí?" Trochu podrážděně na mě vyjel Tom. Měl pravdu. Začínal jsem zase reagovat jako blázen.
"Sorry, to po tobě samozřejmě nikdo nechce. Na co koukáš?" Uklidnil jsem se a přisedl si k Tomovi na pohovku.
"Ani nevím. Něco akčního. Koukám na to chvilku. Ještě jsem to ani nezačal pořádně vnímat. Jsem nějakej znuděnej. Jak bylo na focení?" Zeptal se mě bratr konverzačně a nacpal si plnou pusu oříšků, které si ke sledování televize donesl. Trochu jsem se rozpovídal a netrvalo dlouho a v zámku zachrastily klíče.
"Ahoj, Tome. Jsem zpět." Ozval se z předsíně hlas Lil. Vyskočil jsem na nohy a šel se s ní přivítat.
"Ahoj, lásko. Ty už jsi taky doma." Poznamenala hned, co jsem se objevil v jejím zorném poli. Objala mě a vlípla mi pusu na tvář.
"Chyběls mi." Zašeptala mi do vlasů a dál mě k sobě tiskla. Byla zvláštně melancholická.
"Blázínku. Neviděli jsme se pár hodin. Kdes vlastně byla?" Nedalo mi to, abych se nezeptal. Vymanila se mi ze sevření. Sklopila oči. Najednou se začala chovat odtažitě.
"Musela jsem si skočit na poštu a ve městě jsem potkala jednu známou z dob, když jsme tady ještě bydleli. Poznala jsem ji jen díky tomu, že jsme zůstali v kontaktu ještě pár let po tom, co jsme se odstěhovali z Německa." Kvapně mi odpověděla a odcházela z předsíně do útrob bytu.
"Jo a jak se má?" Vydal jsem se za ní a položil další otázku.
"Dobře." Odpověděla stručně a v kuchyni si začala nalévat vodu do sklenice. Hltavě se napila. Odložila sklenici na linku a přimáčkla si prsty na spánky.
"Miláčku, co je ti?" Přitáhl jsem si ji k sobě a objal ji stejně jako ona mě prve v předsíni. S úlevným vydechnutím se mi schoulila do náručí.
"Cítím se unavená a trochu mě bolí hlava. To bude dobrý." Smutně se na mě usmála. Konejšivě jsem ji pohladil po zádech.
"Billí…"
"Hmm?"
"Miluju tě. Víš to, viď?" Na okamžik jsem na ni zůstal dost překvapeně hledět. U Lil nebylo přiliž běžné, aby mi vyznávala lásku. Nepochyboval jsem o tom, že by mě milovala, jen prostě vyznáními lásky neplýtvala. Říkala mi to zřídka, a teď mi to řekne v takhle neobvyklé situaci s podivnou naléhavostí v hlase. Jako by mě o tom potřebovala právě nyní ujistit.
"To víš, že to vím. Taky tě miluju." Dodal jsem ještě. "Nechtěla by sis jít na chvilinku lehnout? Udělá se ti třeba lépe."
"Jasně." Odvedl jsem ji do pokoje a vrátil se za Tomem do obýváku.
Vivian
Zazvonila jsem na dveře, ze kterých před chvíli dost zničená vyběhla moje setra.
"Nazdar, doufám, že se to povedlo. Nechci slyšet cokoli jiného." Vyhrkla jsem na Fabiana a bez pozvání kolem něj prošla do bytu.
"Není to přesně to, cos chtěla, ale myslím, že to bude stačit."
"Ty raději nemysli!" Vyjela jsem na něj nevrle a vytrhla mu z ruky malý černý předmět, který mi podával.
Hodila jsem mu na stůl bílou obálku.
"Zbytek dostaneš pokud skutečně k něčemu tohle všechno bylo." Zasyčela jsem na něj a opustila jeho byt.

