close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče 2

30. března 2009 v 1:01 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče
autor: Ainikki

Bill

Ukolébávala mě další monotónní a nekonečná cesta autobusem. Nepřítomně jsem koukal z okýnka a ani se nesnažil vnímat, co se kolem mě dělo. Poslední, co jsem zaregistroval, bylo, jak bratr velmi zapáleně líčil našemu basákovi další dívčí návštěvu na jeho pokoji. Georg obdivně hltal každé jeho slovo a zíral na něj téměř jako na nějakého poloboha. Mně ale připadají všechny ty Tomovy storky nápadně stejné. Skoro začínám nabývat pocitu, že si polovinu z nich brácha vymýšlí a nebo postrádá jakýkoli talent ty svoje milostné eskapády nějak obměňovat. Možná mu ale stačí jen výměna těch slečen. Gustav hraje nějakou hru na počítači a vypadá podobně nezúčastněně jako já. Už abychom byli na místě. Další město, další hala, další hotelovej pokoj. Občas je to ubíjející. Jen ty lidi mě dokážou spolehlivě nabýt energií. Netvrdím, že to jejich sledování nás na každém kroku není někdy otravné, ovšem jejich přítomnost a křik na koncertech nemá chybu.


Minuli jsme ceduli Hannover. No sláva. Už budeme na místě. Dnes večer Hannover, pozítří Oberhaussen a pak nashledanou Německo a vítej Francie. Do Paříže se již docela těším. Nebudeme tam sice poprvé, ale nyní to vypadá, že stihneme poznat i něco víc, než jen hotel a koncertní halu.

Saki nám vrazil do ruky klíče od pokojů. Chtěl jsem se loudavým krokem vydat na pokoj, ale zadržel nás ještě hlas našeho manažera.
"Ještě než se mi rozprchnete, chci vás trochu navnadit na tu Paříž. Odeslal jsem naše poslední požadavky a mluvil s jedním známým, který měl už nějaké dočinění s tou organizační firmou. Dcera majitele je prý super třída. Bere si nás na starost. Říká se o ní, že je to prý ledová královna, ale pohled na ni je k nezaplacení." Významně při tom mrkal především na Toma. V tomhle si s Davidem skvěle rozuměli. Jak šlo o ženskou, vypínal se jim mozek. Zvedl jsem obočí v němém dotazu a čekal, až se manažer dostane k nějaké podstatnější informaci, kvůli které bylo nutné nám zabránit v přesunu na pokoje. On se ale k ničemu takovému neměl. Nechápal jsem to. Brácha, ale vypadal více než potěšeně, a i Georgovi se na tváři objevil připitoměle natěšený úsměv.
"Tak ledovou královnu trošičku rozehřejem." Mnul si bratr ruce a vydal se tou svojí houpavou chůzí k výtahům. Raději jsem v sobě potlačil potřebu zahlásit nějakou ironickou poznámku o tom, co si o nich myslím a vydal se za Tomem. Stejně bych je jen utvrdil v tom, že co se týče opačného pohlaví, jsem jen neskutečně romantický pako, který tomu vůbec nerozumí.

Mně ale bohatě stačila ta zkušenost zhruba před rokem. Povedlo se mi zakoukat do jedné slečny. Trvalo to pár měsíců, než jsem přišel na to, že se chce jen zviditelnit. Po tom, co pochopila, že ji nemíním ukázat světu a ona bude mít roli jen utajované milenky, se na mě vybodla. Byl jsem z toho tenkrát docela špatnej. Měl jsem ji rád. Tehdy jsem si slíbil, že už budu mnohem opatrnější. Tom na mě zase vyrukoval, ve snaze dostat mě z těch mých splínů, s tou jeho filozofií o nezávazném užívání si, ale na to já fakt nemám žaludek. To radši budu za to pako, který se nechává unášet představami o dokonalé princezně.

Liliana

Posezení v restauraci mě příjemně osvěžilo a já se se znovu nabytým elánem pustila do práce, která mě dnes ještě čekala. Mrkla jsem na ten dodatek, o kterém mluvil v telefonu otec. Stolní fotbálek, pinec, nějaký ručníky a ledový čaj do zásoby a všechno pěkně nastěhovat do haly. Usmála jsem se. Zase tak náročný nejsou. Byli tu i tací, kteří chtěli roztřídit lentilky podle barev do misek se stejným odstínem. U toho jsem tenkrát myslela, že se asi vzteknu. Tohle nebude problém.

Slyšela jsem nějaký hluk za dveřmi mé kanceláře, a než jsem si ty vjemy stačila přebrat, vtrhla ke mně moje sestra. Někdy nechápu, jak jsme se zrovna my dvě mohly narodit jako jednovaječná dvojčata. Všechny studie o dvojčatech, které se mi kdy dostaly pod ruku, se většinou shodovaly v tom, že twins spolu mají přímo ukázkový sourozenecký vztah, může se u nich snad objevit i jistý druh emoční propojenosti, či co. My byly zřejmě výjimka potvrzující pravidlo. Neplatilo to na nás vůbec. Nejen, že jsme si nikdy nerozuměly, ale byly jsme každá diametrálně úplně odlišná. Něco jako den a noc, jako oheň a voda, černá a bílá. Mimochodem black and white nám říkalo poměrně hodně lidí, kteří měli možnost setkat se s námi oběma. Souviselo to s tím do jakých barev jsme byly zvyklé se stylizovat. Já měla své dlouhé husté vlasy tmavé a Vivian si je zesvětlovala. Stejné to bylo i s oblečením. V mém šatníku byste převážně objevili černou a v tom jejím světlé zářivé odstíny. Ovšem kdyby se někdo zeptal, čí duše je vlastně černá, musela bych asi odpovědět, že ta mojí sestry. Jejími předními vlastnostmi byla sobeckost, egoismus, ješitnost a necitelnost. Navíc to byla přímo ukázková manipulátorka, která se za všech okolností snažila vytěžit jen pro sebe. Nikdy ji nezajímaly city druhých, a tak je bezostyšně zadupávala do země. Někdy jsem měla pocit, že ji snad nenávidím. Byly to hlavně ty chvíle, kdy se její intriky obracely proti mně. Většinou se ale situace zase uklidnila a já se utěšovala myšlenkou, že je to pořád moje sestra, ať je jakákoli a zaslouží si, abych ji měla ráda a respektovala ji. Kdybych jen tušila, co mi moje milovaná sestřička uchystá za peklo, odstřihla bych ji ze svého života už dávno.

"Lil, má drahá." Přeslazeným hlasem mě oslovila a hrnula se ke mně mi olíbávat tváře. Než jsem se stačila vzpamatovat, už trůnila proti mně na židli.
"A..ahoj. Taky tě ráda vidím." Vzpamatovala jsem se a alespoň ze sebe vypotila pozdrav a zdvořilostní frázy.
"Víš, čas nás obou jsou peníze, a proto půjdu hned k věci. Něco bych od tebe potřebovala." Že mě to nenapadlo hned. U moji sestry nikdy nebyla zcela běžná ta vřelost, se kterou se mi dnes vetřela na moje pracoviště. Kývla jsem jen, že poslouchám, a čekala, co z ní vypadne.
"Mám možnost v práci povýšit, ale k tomu potřebuju rozhovor s nějakou supr bestovní star, aby si náš šéfredaktor konečně uvědomil, že perfektně zvládám i něco jiného, než jsou jen připitomělé sloupky a fejetony někde na vyplnění zbylého místa na stránce. A ty se s hvězdama setkáváš v podstatě denně. No, a mě by se hodně šiknul takovej rozhovůrek s Tokio Hotel. Jejich popularita je tu na vrcholu a oni nemaj v plánu dělat rozhovory tentokrát pro žádný noviny. Chápeš to? Byla by to prostě pecka, kdybych ten rozhovor měla jenom já pro ten náš plátek."

Chápala jsem to úplně přesně. Má drahá sestra moc dobře věděla, že s touhle prosbičkou nemůže jít za tátou, protože ten ji neměl v plánu nic usnadňovat. Velmi zřetelně si uvědomoval její kariéristickou zkaženost a nemínil ji nic servírovat na zlatém podnose, i když to byla jeho dcera. Samozřejmě, pokud by jí mělo jít o život, zády by se k ní neotočil. V tomto případě, ale vyžadoval, aby se postarala sama.
"Viv, moc dobře víš, že táta by s tím nesouhlasil. Navíc já tě k nim nemůžu dostat pokud nebude skupina souhlasit a jestli říkáš, že veškeré rozhovory pro novináře odmítli, tak je velmi nepravděpodobné, že vezmou na milost tebe." Snažila jsem se vykroutit.
"Ale Lil. Táta se to vůbec nemusí dozvědět. Přeci mě v tom nenecháš. No tak sestřičko. Já neříkám, že mi ten rozhovor musíš přislíbit už teď. Ale moc dobře víš, že až tě ti chlapečci uvidí, kývnou ti na všechno, stačí na ně jen správně zapůsobit. A to ty přece umíš." A pozor. Změna taktiky. Začíná mi tu pochlebovat. A to jsem ještě nedávno slyšela, jak jsem v kontaktu s muži neohrabaná. Není to neohrabanost. Je to jen opatrnost. Moc dobře vím, jak se na mě všichni koukají, ale já si nemíním jen tak někoho připustit k tělu. Za to naše Vivianka si tam přeochotně pouští kohokoli.
"Lil. Prosím.Vážně to potřebuji. Slib mi, že se jich na to aspoň zeptáš."
"Dobře. Zkusím co půjde." Připadala jsem si jako hlupák. Už zase jsem jí ustoupila. Ovšem v tuhle chvíli bych snad upsala i duši ďáblu, jen aby už byla zticha a vymázla z mojí kanceláře.
"Ó, díky. Máš to u mě. Měj se moc krásně. Hlavně na to nezapomeň. Já se ti ještě ozvu." Ladně se zvedla ze židle, udělala efektivní otočku na tom svým patnácticentimetrovým podpatku a vlnivou chůzi mě konečně zanechala o samotě. Úlevně jsem si oddychla.

"Páni, vypadáš nějak přešle." Nakoukla ke mně Phoebe hned, jak za Vivian zaklaply dveře. "Co ti chtěla?"
"Klasika, zase potřebuje helfnout a nejlépe tak, aby se to nedoneslo k tátoj."
"A ty si jí na to samozřejmě kejvla. Radši to odpískej, než si naděláš nějaký nepříjemnosti." Vševědoucně se na mě podívala Phoebe.
"Přestaň na mě vrhat takovýhle pohledy. Je to moje ségra. Navíc potřebuje to kvůli práci. Přece nebude celej život dělat v tý redakci jen nějakou podřadnou funkci." Snažila jsem se spíš samu sebe přesvědčit o správnosti svojí volby. Phoebe jen pokrčila rameny, ve stylu - je to tvůj problém, až ti zas podtrhne nohy budu tady já ta, která měla pravdu - a vycouvala z kanceláře.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama