close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče 4

30. března 2009 v 1:03 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče
autor: Ainikki

Liliana

"Ahoj, Phoebe. Čekám tě u Paola. Zanechej práce a přijď za mnou na kus řeči." Volala jsem svojí kamarádce, hned po tom, co jsem se usadila za stůl. Radostně mi sdělila, ať vydržím, že už se řítí. Objednala jsem si kávu se sodou a trochu zavzpomínala na právě proběhlé setkání. Musím říct, že se nestalo v podstatě nic neočekávaného. Jsou to prostě mladí kluci. To hvízdnutí hoppera mě v tom jenom utvrdilo a jeho následné svlékání mě očima se ani nesnažil zakrýt. Nemám tohle prvoplánové svádění ráda. Vyvolává to ve mně pocit, že si ten kluk myslí, že jsem snad nějaká lehká holka, která s ním půjde na zavolání. To se ale hošánek přepočítal. Dám si na něj pozor.


Ti zbylí dva jsem moc neregistrovala, ovšem nemůžu tvrdit, že ten poslední z nich mě nezaujal. Ne, že by mě snad přímo uchvátil, každopádně na něj musím při nejmenším myslet. Bill. Ten kluk byl prostě zvláštní. Slyšela jsem o něm, že je dost výřečný, přesto v mojí přítomnosti neřekl jediné slovo. A ten jeho upřený pohled. Nevím. Nedíval se jako ti ostatní. Docela bych si přála vědět, co se mu honilo hlavou.

"Nazdar." Drcla do mě Phoebe, která právě dorazila. "Nad čím dumáš? Vypadá to vážně. Zase se ti začala dělat ta tvoje vráska na čele."
"Nad ničím."
"Nekecej."
"Nekecám." Phoebe se na mě vševědoucně zazubila.
"Ale jo, kecáš. Nezapomínej, že tě už nějakou dobu znám." Nemělo cenu zapírat. Phoebe mě má skutečně prokouknutou natolik dobře, že ji jen tak neoblafnu a navíc, na mých úvahách snad nebylo nic špatného. Začala jsem se potutelně usmívat. Phoebe hned věděla odkud vítr vane.
"Aaa, tak se pochlub. Co na ně říkáš?"
"No… Měla jsi pravdu. Bill skutečně nevypadá špatně."
"Co teda nějaký ten románek? Napadlo tě to?" Naivně se otázala rudovláska.
"Tak to ani náhodou. Už úplně vidím, jakou katastrofou by to zase skončilo." Razantně jsem zamítla podobnou myšlenku. Phoebe si jen povzdechla.
"Děláš z komára velblouda. Jednou si naletěla jednomu ženatýmu zmetkoj a míníš zanevřít na všechny chlapy? Navíc nikdo neříká, že se na něj musíš nějak věšet. Prostě by ses s ním mohla jen odreagovat."
"Vidíš to moc jednoduše." Zareagovala jsem sklesle.
"Ty zase moc složitě. Hrozně nad vším přemýšlíš. Vztahy nejsou zase taková věda."
"A dost." Nekompromisně jsem jí skočila do řeči. "Nechápu, co to tu rozvíjíme za teorie. Viděla jsem je asi 10 minut. A ty mi tu div neradíš, abych se na něj začala vrhat či co. Vůbec ho neznám. Klidně může někoho mít. Nechci se o téhle ptákovině dál bavit. Prostě to nechejme být." Poslední větu jsem pronesla už trochu mírněji.
"Promiň, asi jsem se skutečně nechala trochu unést." Phoebe velice vnímavě pochopila, že se mnou to skutečně nemá cenu dál rozebírat. Celé to byl nesmysl.



Asi před hodinou mi volal David. Vrátili se z natáčení a jen, co se kluci trochu zrelaxují, chtějí někam vyrazit. Mám je vyzvednout v 20:00 v hotelu. Měla jsem tedy ještě dost času připravit se sama. Po horkém dni jsem s chutí zaplula do sprchy. Hned po tom na sebe nahodila večerní líčení. Oblékla si ryflovou mini sukni, černý korzet a botky na jehlách. Za pět minut osm jsem parkovala před hotelem. Není nad dochvilnost. V hale mě čekal David a hned, jak mě uviděl, jal se mě informovat o svých představách večera, aby se jeho svěřencům nic nestalo. Ujistila jsem ho, že všechny jeho obavy z náletů dotěrných slečen nehrozí. Vybrala jsem jeden soukromý malý hudební klub, do kterého chodí jen pařížská smetánka. Tam si jich zaručeně nikdo všímat nebude. Navíc se znám s majitelem, takže prominentní sezení je zajištěno. Nakonec vypadal docela uklidněný.
Vyfasovali jsme s sebou dva badigardy a mohlo se nastupovat do připravené dodávky. V autě jsem vyzvídala, jak probíhal den. Kluci se rozpovídali a promluvil konečně i Bill. Byl milý, když mi líčil potící se moderátorku a nedostatek pudru v maskérně. Musela jsem se smát. Tohle bylo skutečně zvláštní stvoření.



"Ahoj Francoa." Vítala jsem se s majitelem klubu Rouge a vlípla mu drobné polibky na obě tváře.
"Rád tě vidím, Lil. Stůl už je připravený. Pojďte za mnou." Francoa nás usadil a mávnul na číšnici, kterou hned upozornil na výjimečnost hostů, a ať se nám tedy plně věnuje. Rozloučil se a já s klukama osaměla.
"Tak co pánové. Já doufám, že se vám to tu líbí?" Otázala jsem se svojí skupinky. Všichni mi nadšeně odkývali, že zatím jsou spokojení.

"Kluci, vím, že na to teď není vhodná doba, že se chcete bavit a neřešit teď pracovní věci, ale přesto bych na vás měla jednu prosbu." Začala jsem opatrně. Musela jsem jim to říct teď, než se začnou upravovat nějakým alkoholem a jindy na to taky čas nebude. "Moje sestra pracuje pro jedny pařížské noviny a byla by ráda za malej rozhovor. Nemohli byste si udělat trochu času, třeba zítra před koncertem?" Hodila jsem na ně psí očka.
"A je to stejná kočka jako ty?" Vypálil dotaz Tom. Začínala jsem si na ty jeho výpady zvykat. Cestu do klubu jimi okořeňoval neustále.
"No, nevím jestli zrovna já jsem kočka, každopádně do něčeho ses trefil. My dvě jsme stejné…" Tom pozvedl obočí.
"Jak tomu mám rozumět?"
"No třeba tak, že jsme dvojčata." Bylo na něm vidět, že jeho zájem stoupl o to víc.
"Jako úplně stejný…?" Musela jsem se zasmát.
"No, ona je blondýna."
"Tak to ji ten rozhovor dám klidně hnedka."
"Jo, a nejlíp mezi čtyřma očima." Zareagoval na bratra Bill a směrem ke mně dodal.
"Nevidím v tom problém. Navíc organizace dne je tvoje kompetence, tak ji tam někam nacpi."
"Dík." Řekla jsem jen a zase jsem se přistihla, že si toho klučinu prohlížím.

Bill

Večer probíhal docela dobře. Lil nás zavedla do velmi příjemného podniku. Zábava nevázla, o čemž svědčilo i to, že Tom a kluci se někam rozprchli. Myslím, že měli v plánu přepadovku baru. Nyní tam ale nebyli vidět. Tom se zřejmě vydal na lov a ti dva prostě splynuli s davem. Já už tu nějakou dobu seděl s Lil sám. Velmi pěkně jsme si povídali. Dokonce musím říct, že už ze mě opadla i ta nervozita, kterou jsem z ní měl. Popravdě jsem ty svoje obavy z její přítomnosti nechápal. Byl jsem zvyklí mluvit s děvčaty. Před touhle holkou jsem se ale div nečervenal, kdykoli se na mě podívala. Byl jsem bráchovi docela vděčný za to, že se zdekoval a nezkoušel na ni ty svoje Don Chuanský metody. Trochu jsem ho podezříval z toho, že vycítil, že by mi to nejspíš vadilo.

Večer s ní příjemně rychle utíkal. Potěšilo mě, že nemluvila o Tokio Hotel. Bavila se se mnou o úplně obyčejných věcech a mně se začínala do mysli vkrádat myšlenka, že ty čtyři dny budou zoufale málo na to, abych ji dokázal jen tak vypustit ze života.
"Bille, budou tři hodiny ráno. Měli bychom to tu raději zabalit." Vyrušil nás jeden člen ochranky, který nás doprovázel.
"Jasně, máš pravdu. Víš, kde jsou kluci?"
"Jo, už jsem je poslal k autu. Tak se zvedněte a přijďte za námi." Informoval nás ještě a odcházel. Lil popadla svoji kabelku a vysoukala se z boxu.
"Tak pojď." Natáhla ke mně ruku a usmívala se. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, co dělá a vložil jsem svoji ruku do té její. Pomohla mi na nohy, ale mojí ruku nepouštěla. Vydali jsme se tedy ruku v ruce ven z klubu. Pozoroval jsem z profilu její rty, a už po několikáté za tenhle večer, jsem ji zatoužil políbit. Nechala by se, nebo by se bránila? Vidí mě stejně jako já ji, nebo jsem pro ni jen malý kluk? Nebo hůř. Rozmazlená hvězda, další klient, kterého má pár dní na starost. To by mě ale nedržela za ruku. Nebo ano?

Na parkovišti mě pustila a znovu mi věnovala další úsměv. K autu jsme došli mlčky jen vedle sebe. Dala mi přednost a nechala mě nastoupit. Hned na to se posadila vedle mě. Celou cestu do hotelu jsme oba mlčeli. Veškerá konverzace byla stejně znemožněna mírně podnapilým Tomem, který nám barvitě líčil nějakou prsatou slečnu, kterou se mu tam podařilo sbalit.

Vzpomněl jsem si na to, jak jsem párkrát v rozhovoru řekl, že tu svoji velkou lásku, na kterou čekám, poznám hned, jak ji před sebou uvidím. Napadlo mě, že ona by jí mohla být. Přesto mi ale připadala tak neuvěřitelně nedosažitelná. Cítil jsem se strašně bezmocně. Po tom, co nám na recepci hotelu mávla na pozdrav a já nastoupil s ostatními do výtahu, z ničeho nic jsem se rozhodl jednat. Lapila mě totiž nevysvětlitelná panika, když se mi ztratila z dohledu. Musel jsem zkusit udělat alespoň to, po čem jsem toužil celý večer. Vytáhl jsem z kapsy mobil a rychle vyťukal smsku.

"VRAT SE , PROSIM, JEŠTĚ NA CHVILINKU DO HOTELOVEHO BARU. MUSÍM S TEBOU O NECEM MLUVIT. BILL"

Krotil jsem se, abych kluky nepopoháněl, jen aby už konečně zapadli do pokojů. Křiknul jsem pozdrav na badygardy a na chvíli se schoval za dveřmi svého pokoje. Jen co chodba utichla, vyběhl jsem ven.

Čekala tam. Skoro jsem v to ani nedoufal. Seděla na barové židličce zády ke mně a mluvila s číšníkem. Bar byl téměř prázdný. Jen pár osamělých duší sedělo v zadní části u hracích automatů.
"Lil." Oslovil jsem ji opatrně.
"Bille, znělo to naléhavě. Stalo se něco?" Číšník zhodnotil situaci a raději se vzdálil. Stál jsem tak blízko ní. Stačilo jen zrušit tu nepatrnou mezeru mezi námi. Dívala se mi do očí a čekala na mou odpověď.
"Nic se nestalo. Já jen…" Udělal jsem to. Sám sebe jsem udivoval. Možná to bylo tím alkoholem, který jsme během večera vypili. Jen letmo jsem se dotkl rty těch jejích a čekal na její reakci. Nebránila se. Opatrně jsem ochutnal každý ret zvlášť. Cítil jsem, že mi polibek oplácí. Ale jako bychom oba věděli, že nesmíme zajít dál, jsme ten krátký, zato intenzivní polibek, přerušili. Něžně se usmála. Tenhle úsměv jsem viděl poprvé.
"Pojď." Opět mě vzala za ruku a vedla pryč z baru. Tlačítkem přivolala výtah. "Byl to hezký večer. Musíš odpočívat. Dobrou noc." Řekla a jemně mě vtlačila do kabiny výtahu.
"Děkuju. Byl hezký díky tobě." Stihl jsem jen říct, než nás oddělily výtahové dveře.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama