close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče 9

31. března 2009 v 23:00 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče
autor: Ainikki

Liliana

Seděla jsem na letišti na tom největším kufru, který byl v Paříži k sehnání. Phoebe někam odběhla koupit kafe. Docela jsem ho potřebovala. Doufala jsem, že mě malinko probere z toho transu, ve kterém jsem se ocitla. Ano správně. Letím za novým životem. Všechno bylo domluveno, zajednáno. Svůj pařížský byt jsem pronajala nějakému mladému páru, zařídila si letenku do Portugalska, sbalila všechny nezbytnosti do toho obrovského kufru, na kterém jsem nyní pohodlně dřepěla, a chystala se odjed za Billem a novou prací. Táta můj odchod vzal velice dobře. Myslela jsem si to. Znala jsem ho. Věděla jsem, že mě podpoří v každém mém šíleném nápadu. Popřál mi mnoho štěstí a nezapomněl mě obdarovat nějakými těmi rodičovskými radami. Nic proti mému tatínkovi. Ale kdo z vás tyhle ty poučení nepouští jedním uchem dovnitř a druhým ven. No, já to tak prostě udělala.


Portugalsko je prý krásná země a jsou tam příjemní lidé. Turné snad ani nemohlo být v lepší fázi. Kluci tam již byli od včerejška a já konečně mohla po čtrnácti dnech snah odjed z Paříže tak, aby za mnou nezůstala potopa. Snad jsem na nic nezapomněla a všechno je zařízeno tak, aby mě tam mohli postrádat. Phoebe se mi snažila namluvit, že jsem mohla odjed už minulý týden, že jen trpím nějakým komplexem nenahraditelnosti, a při tom svět se beze mě nezboří. Nechala jsem ji remcat. Přece se nezdekuji a nenechám tu něco nedokončeného a nedořešeného.
"Tady máš." Strčila mi Phoebe pod nos kelímek s tou voňavou tekutinou.
"Moc dík." Hodila jsem na ni vděčný pohled a trochu usrkla.
"Víš to, že se normálně bojím, koho mi tam místo tebe strčej za šéfa?" Postěžovala si mi kamarádka.
"Táta ti přeci nabízel, že tu pozici můžeš vzít za mě. Měla jsi to přijmout."
"Jo, a zatěžovat svoji hlavinku všema těma starostma. Dík, nechci. Mě stačilo kolikrát vidět tebe, jak si z toho byla na nervi, a to tys pro tu práci měla mnohem větší předpoklady. Mě by to odrovnalo ani ne za měsíc."
"V tom případě si teď nestěžuj."
"Ty taky dokážeš povzbudit." Vyčítavě brblala Phoebe. Co jsem jí měla ale říct? Přesvědčovat ji, že na to místo vlohy má, jen je líná mít trochu víc zodpovědnosti a práce, by bylo zcela zbytečné. Phoebe byla přesně ten typ člověka, kterému se velice těžko radilo. Navíc já měla popravdě plnou hlavu svých problémů.
"Je čas jít k odbavení. Pojď se mnou." Zvedla jsem se z kufru a dotáhla jsem ho k přepážce. Strčila jsem slečně moji letenku a kufr s velkými obtížemi vyzvedla na pás, kde mi ho ta přeochotná holčina zvážila, a se stálým úsměvem mi oznámila, že moje zavazadlo je těžší, než povolují předpisy, a že budu muset ještě něco doplatit. Phoebe se tím, potvůrka, docela dobře bavila a za zády se mi nepokrytě pochichtávala. Rychle jsem dorovnala požadovanou částku a konečně byla slečna spokojená. Vrátila mi moji letenku a propustila mě do letištní zóny. Musely jsme se s Phoebe rozloučit. Nedalo se nic dělat, ale dál už se mnou nemohla. Najednou mi začínalo docházet, že opouštím člověka, který mi tu byl nejdražší, a začínala jsem být nějak naměkko.
"Nebul! Budem si každej den volat." Řekla hrdinsky Phoebe, ale samotné se jí v očích leskly slzy. Naposledy jsme si padly do náruče, a pak už jsem musela honem odejít. Zůstat ještě chvilku, tak už to nejspíš nedokážu.

Let proběhl bez problémů. Tentokrát se mi ani neudělalo špatně, jak to obvykle u mě bývá. Na letišti mě vyzvednul Tobi - jeden z členů ochranky. Úlevně jsem mu předala svoje zavazadlo a nasedla do připraveného auta.

Cesta do hotelu utekla velice rychle. Tobi mě docela obstojně bavil a zahrnul mě informacemi o příštím programu kapely. Také mě upozornil na to, že kluci v tuhle dobu dělají nějaké interwiev, takže mi zřejmě nebudou hned k dispozici. Pomohl mi z ubytováním a přesunul můj loďák na pokoj. Vybalila jsem si pár nutností a přemýšlela co s časem. Moje dilema bylo záhy ukončeno drčícím telefonem. David. Volal mi, že novináři už odešli, ať za nimi přijdu do hotelového salonku na nějaké to oficiálnější přivítání. Ještě jsem na sebe v koupelně mrkla do zrcadla a po zjištění, že je vše v nejlepším pořádku, jsem se vydala hledat místo, na které mě David nasměroval.

I přes neuvěřitelnou natěšenost na Billa jsem ho nakonec jen krátce objala. Přeci jen v místnosti bylo dost lidí, se kterými jsem ještě neměla možnost se poznat při jejich pobytu v Paříži, a já si příliš nepotrpím na nějaké teatrální milenecké vítání před svědky. Holt, cokoli intimnějšího bude muset počkat, až budeme mít možnost být spolu sami. David mě představil všem přítomným a moji pozornost nasměroval především na dva muže, kteří byli také součástí manažerského týmu. Moji budoucí nejbližší spolupracovníci vypadali docela sympaticky, takže pokud někde hluboko ve mně byly nějaké obavy z toho, co mě čeká, rázem se rozplynuly.

"Lil, pracovní povinnosti na tebe začneme valit až od zítřka. Teď jsme se s klukama domluvili, že si zajdem na nějakou tu skleničku, abychom trochu oslavili tvůj příjezd." Pozval mě David a vystrkoval mě ze dveří. Nešlo se daleko, přesunuli jsme se pouze do hotelového baru. Bill se usadil vedle mě a pod stolem mě ihned chytl za ruku. Prolétlo mi hlavou, že snad tohle vítání nebude trvat dlouho. Ne snad, že by mi někdo z přítomných vadil, ale přece jen být s tímhle roztomilým nalíčeným klučinou, kterému to dnes snad až neuvěřitelně slušelo, o samotě, bych uvítala mnohem raději. Objednala jsem si mojito a kluci mě začali zahrnovat historkami, které stihli prožít za těch 14 dní, co jsme se neviděli. Musím říct, že jsem se parádně bavila a ani si nevšimla toho, že večerní hodiny se pomalu mění v noční. Přísedící se pozvolna začali trousit do svých ložnic, a když jsem u stolu zůstala sedět jen já a kluci z kapely, zvedli jsme se také.

"Skočím si do sprchy a můžu pak za tebou přijít?" Šeptl mi Bill do ucha ve výtahu. Zřejmě se snažil, aby ho neslyšeli kluci. Myslím ale, že v tak malém prostoru se mu to nemohlo povést. Navíc jsem měla pocit, že má snad strach, že ho odmítnu. To mě tedy ještě hodně málo zná. Navíc 14 dní těšení udělá s člověkem taky hodně.
Usmála jsem se a přikývla.
"Jasně, že můžeš. Pokoj 138." Dodala jsem ještě.
"Děcka moc neřáděte a nezapomeňte na ochranu." Otočil se k nám rozesmátý Tom, který zřejmě celý náš rozhovor bedlivě poslouchal.
"No samo, taťko. Ještě nějaké další rady?" Odvětila jsem mu.
"Nevím, nevím… Brácha, myslíš, že to zvládneš? Kdyžtak volej. Mile rád vypomůžu." Tom chytl Billa kolem ramen a docela se bavil jeho mírně vytočeným pohledem.
"Hele, brzdi! Tvoje rady nepotřebuju, ty Kasanovo." Naštěstí jejich špičkování bylo přerušeno otvírajícími se dveřmi výtahu. Každý jsme se odebral do svého pokoje.
Po sprše jsem na sebe natáhla saténovou černou košilku a župan a čekala na to moje malé černé stvoření. Nečekala jsem dlouho a na dveře se ozvalo nesmělé zaťukání. Usmála jsem se na něj a vtáhla ho dovnitř.

"Tolik jsem se na tebe těšil." Vydechl těsně před tím, než se mi přitiskl na rty. Náš první polibek, za tu dobu, co jsme se dnes viděli. Byl také jenom v županu a krásně voněl po právě proběhlé sprše. Přerušila jsem náš polibek a svou tváří jsem se otřela o tu jeho. Nasávala jsem jeho blízkost a vnímala každé jeho nadechnutí. Před příjezdem jsem si představovala, že mezi námi v tuhle chvíli proběhne vášnivé nedočkavé milování tolik podobné tomu prvnímu. Nestalo se. Nebylo kam spěchat. Jsme spolu. Nyní je to oficiální. Máme tolik času. Už to není jen flirt, jako to byl v Paříži. I když i tam to bylo možná něco víc. Jen jsme si to nepřipouštěli. Moc dobře jsme ale věděli, že ani jeden z nás není ten typ pro žhavé jiskření, které by s ránem pominulo. Jak jsem jen byla bláhová, když jsem si myslela, že s jeho odjezdem zapomenu. Na něj se zapomenout nedá a já už ani nechci. Ten pocit, když mě svíral v náručí byl nenahraditelný.

Pohladila jsem ho po vlasech a znovu ho začala líbat. Tentokrát polibek přerušil on.
"Řekni mi, že se mi to nezdá?" Mluvil na mě potichu. Snad se bál, že by hlasitější zvuk překazil tuhle chvíli. Byl tak roztomilý, když se na to ptal. Připadal mi jako malé dítě, které chce po své matce ujištění, že mu nechá svítit lampičku, aby se v noci nebálo.
"Billí, buď si jistý, že sen to skutečně není. Jsem tu s tebou a pro tebe a doufám jen, že to tak ještě dlouho zůstane." Odpověděla jsem mu stejně tichým hlasem. Usmál se a znovu se ponořil do mých úst. Tenhle polibek už byl mnohem jistější a vášnivější. Cítila jsem, jak mě pomalu začal směrovat k posteli. Začala jsem mu zvolna rozvazovat opasek županu. Zajela jsem rukou pod něj a pohladila jeho hrudník. Vybavilo se mi, co všechno se mnou tohle jeho tělo udělalo, když jsem ho viděla poprvé. On má až děcky jemnou pokožku. Je to tolik jiné v porovnání s muži, kterých jsem měla možnost se podobným způsobem dotýkat dříve. V žádném z nich nebylo tolik smyslnosti, jako v tomhle křehkém útlém klukovi.

Moje ruka pomalu zmapovala celou jeho hruď a sklouzla k lemu jeho boxerek. Zahákla jsem za ně prsty a pomalu mu je stahovala dolů dokud sami nespadly až k zemi. Pohladila jsem ho po zadečku a z ramen mu shodila i župan. Když se moje polibky přesunuly na jeho krk, začal i on mě zbavovat přebytečného oděvu. Zanedlouho jsme před sebou stáli nazí a roztoužení. Naše horká těla se k sobě nedočkavě tiskla. Sedla jsem si na postel a přitáhla si ho blíž k sobě. Pokrývala jsem polibky jeho břicho a pokračovala stále níž. Přejela jsem tváří po jeho naběhlém mužství a koukla se mu do tváře. Slastně přivíral oči a netrpělivě čekal na mé další počínání. Jazykem jsem přejela po špičce jeho erekce. Prudce se nadechl pod přívalem slastných pocitů. Pomalu, ale velice pomalu jsem ho začala svými ústy pohlcovat. Když jsem zjistila, že už to dál nepůjde, začala jsem ho vytahovat a jemně sát. Zasténal nahlas. Ještě párkrát jsem ten pohyb zopakovala a nechala pomalu jeho penis vyklouznout ze svých úst.

Lehala jsem si na postel a stahovala ho k sobě. Velice ochotně si ke mně přilehl a začal svoji pozornost věnovat mým prsům. Všechny naše pohyby byly velice lenivé a mazlivé. Užívali jsme si jeden druhého a zkoumali každý centimetr a záhyb pokožky.

Když prsty zajel do mého klína, a začal dráždit můj vrcholek lásky, nevydržela jsem již déle protahovat tu chvíli před naším spojením. Mírným tlakem jsem ho překulila na záda a vyhoupla se na jeho klín. Nadzvedla jsem se a rukou nasměrovala jeho mužství na to správné místo a začala jsem na něj pomalu nasedat. Oba jsme hlasitě zasténali. To spojení bylo dokonalé. Pohupovala jsem pánví směrem k němu a líbala ho všudem, kam jsem dosáhla. Výraz jeho vzrušené tváře byl překrásný. I já se utápěla v příjemných pocitech, které mě zaplavovaly. Oba jsme se rychle blížili k orgasmu. Hlasitě jsem dávala najevo, jak se mi to líbí a on nezůstával pozadu. Jeho vzdechy a výkřiky mě neuvěřitelně vzrušovaly. Chytil mě za zadek a zrychlil mé přírazy. Naše steny získaly na intenzitě a vyvrcholili jsme téměř současně.
Příjemně unavená jsem si lehla vedle něho, přetáhla přes nás peřinu a stulila se mu do náručí.
"Lásko, to bylo neuvěřitelný. Jsi úžasná, víš o tom?" Na to snad ani nešlo nic odpovědět. Pohladila jsem ho po tváři, usmála se na něj a vlípla mu drobnou pusu.
"Ne, to ty seš úžasnej." Šeptla jsem ještě před tím, než jsem se ponořila do říše snů.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama