Tom
Do hotelové restaurace jsme došli mlčky. Ponořil jsem se sám do svých myšlenek, že jsem ani příliš nevnímal bráchu, který mi začal něco horlivě líčit, jen co jsme dosedli ke stolu. Tuším, že mluvil o Niki. Z tónu jeho hlasu jsem usoudil, že je nejspíš všechno v pořádku a Bill se spokojil jen s mým občasným zabrbláním či pokývnutím hlavy. Byl jsem mu vděčný, že po mně nevyžaduje aktivní zapojení se do diskuse. Na druhou stranu čemu se divit? Znali jsme se natolik zevrubně na to, aby věděl, že by to nemělo cenu, pokud jsem nebyl v náladě. A to já opravdu nebyl. Vadilo mi to tápání. Naprosto jsem netušil, jak nastalou situaci řešit. Potřeboval bych tomu dát trochu času, jenže toho skutečně nebylo nazbyt.
Ještě před odchodem jsem si od personálu nechal na talířek nasypat pár hranolek a trochu zeleniny a vydal se s tou porcí zpět na pokoj. Výhoda popularity. Nikdo neprotestoval, když jsem si ten kousek nádobí odnášel s sebou. Jiní hosté by se nejspíše setkali s nepochopením.
"Kam to prosím tě neseš? A od kdy do sebe láduješ vařenou zeleninu?"
"To je pro Leonie. Tuším, že se jí nebude chtít jít do jídelny."
"Páni, ty seš úplný zosobnění galantnosti. Já tě nepoznávám. Že by se nám náš Don Chuán, milovník na jednu noc a skeptik, co se lásky týče, zakoukal? Věděl jsem, že se ti líbila, ale myslel jsem, že tě to už přešlo." Brácha vypadal docela pobaveně. Šlehl jsem po něm nakrknutým pohledem a vůbec se mi na něj nechtělo reagovat.
"No tak, Tomi, jak to mezi vámi je?" Ó, jak bych byl teď vděčný, kdyby zafungovalo to naše mimoslovní spojení a můj vtíravý bratr se dovtípil, že o tomhle se skutečně bavit nechci. I když skoro bych vsadil krk, že v propojenosti nás dvou chyba nebyla. Bratříček v sobě jen jednoduše nedokázal zadusit svoji zvědavost.
"Nijak! Jsme přátelé. Nic víc mezi námi není. A nabylo jí dobře, proto ta večeře." Dodal jsem raději na vysvětlenou a z otevřivšího výtahu jsem si to svižným krokem zamířil k jejímu pokoji. Slyšel jsem jen Billa, jak za mnou ještě křiknul.
"Jo, ale třeba maskérka je v podstatě taky kámoška a jí by si jídlo nenesl."
Klepl jsem na dveře a vzal za kliku. Měla otevřeno.
"Leonie, nelekni se. To jsem já."
"Jsem v koupelně, běž klidně dál." Ozvalo se odkudsi. Položil jsem talíř na stůl a sedl si na postel. "Ahoj." Ozvalo se mi zády a z koupelny se spolu s ní vyvalil oblak páry prosycený vůni ze sprchového gelu. Byla jen v krátkém lehkém saténovém župánku. Jestli bylo i něco pod ním, jsem si mohl jedině domýšlet. Nasucho jsem polkl. "Potřebuješ něco?"
"Ne...e. Přinesl jsem ti večeři."
"Seš moc hodnej. Něco na zub mi docela bodne." Pousmála se a vlípla mi drobný polibek na tvář. Do nosu mě udeřil její jemný květinový parfém a já jen bezděčně přivřel oči.
S chutí se pustila do jídla.
"Jak se cítíš?"
"Docela dobře. Proč?"
"Jen tak." Pokrčil jsem rameny. S hlasitým cinknutím odložila příbor.
"Takhle to teď bude? Každý den se mě budeš ptát, jak mi je, nespouštět ze mě oči a starat se o mě, jako bych byla nesoběstačná?"
"Promiň. Nechci ti to pořád připomínat. Mám jen jedinou otázku, a pak už se k tomu nikdy nevrátím."
"Ale, Tome…"
"Prosím, jednu otázku."
"Dobře."
"Jak ses k nim dostala? Neříkej, že oni si našli tebe. Muselas někomu říct, že… že chceš k nám." Sklopila oči a jídlu se přestala věnovat úplně.
"Můj psycholog. Ten to celé zprostředkoval."
"A jméno?"
"Řekls jednu otázku!"
"OK." Zvedl jsem ruce na znamení kapitulace a nasadil netečný výraz. Nechtěl jsem, aby pojala podezření, že
mám v plánu se v tom šťourat, když jsem jí slíbil, že to nechám být. "Dojez to. Mám na pokoji nějaké filmy. Nechceš se na něco koukat?"
mám v plánu se v tom šťourat, když jsem jí slíbil, že to nechám být. "Dojez to. Mám na pokoji nějaké filmy. Nechceš se na něco koukat?"
"Ráda."
"Za chvíli jsem zpět."
Zvedl jsem se a přeběhl pár metrů po chodbě do svého pokoje. Popadl jsem pár DVDéček a co nejrychleji se vrátil k ní.
"Tady. Něco vyber. Mě je to jedno."
"Jasně. Tak ty na oplátku vyber nějaké pití z minibaru." Přikývl jsem a jal se prohlížet láhve, jež v něm byly ukryté.
"Co bílé víno?"
"Může být." Vytáhl jsem tu tmavě zelenou flašku a přibral jsem k ní dvě sklenky. Obě jsem naplnil a jednu podal Leonie, která si již pohodlně usazená hověla na posteli a sledovala úvodní titulky k filmu. Přisedl jsem si vedle ní a upil jsem trochu té trpké tekutiny. Nevím jak Lee, ale mě nějak nešlo se na film začnout? Začít? soustředit. Místo toho jsem hypnotizoval dno skleničky, které se ne a ne objevit prázdné. Nějak mi to nechutnalo. Odložil jsem to tenké sklo na noční stolek a Lea mi přisunula to své. Bylo prázdné. Pozvedl jsem jen obočí, ale bez jediného slova jsem jí dolil.
Pak si ještě pamatuji, že jsem chvíli pozoroval z profilu její tvář v záři obrazovky, než jsem přivřel oči a zřejmě se mi povedlo celý film zaspat. Když jsem se totiž probral, byla televize vypnutá, pokoj osvětlovala jen malá stolní lampička a Lea se nade mnou skláněla a šimrala mě bříšky prstů po obličeji.
"Už to skončilo?"
"Ne. Vypnula jsem to. Nebavilo mě to. Mám chuť dělat něco jiného." Téměř šeptala a já stále zřetelněji cítil její horký dech, který se přibližoval k mému uchu. Prudce jsem vydechl.
"A co by to mělo být?" Zeptal jsem se s očekáváním. Tentokrát se mi odpovědi nedostalo. Nebo tedy jak se to vezme. Sklonila se ke mně a nedočkavě se přitiskla na mé rty. Začala vášnivě sát a skousávat každý ret zvlášť a snažila se mě vyprovokovat ke spolupráci. Tomu nešlo dlouho odolávat. Pootevřel jsem ústa a ona mrštně zajela jazykem dovnitř. Překonala hradbu zubů a labužnicky vychutnávala jejich horkost. Rukama začala mapovat celé mé tělo a netrvalo dlouho a cítil jsem její hbité prsty, jak se mi snaží dostat pod tričko. Úspěšně se jí ho podařilo vyhrnout a ona svou jemnou péči začala věnovat mým vzrušením ztvrdlým bradavkám. Všechno šlo hrozně rychle. Po tomhle jsem už dlouho toužil, ale něco mi tu nesedělo. Nemohl jsem popřít, že jsem si neužíval její laskání, ale pořád jsem tak nějak zůstával nezúčastněný. Nebyl jsem schopný jí všechny ty žhavé doteky začít oplácet. V momentě, kdy se mi obkročmo vyhoupla na klín a strhla ze sebe župánek, pod kterým mimochodem nebylo vůbec nic, zvítězily výstražné signály v mé hlavě a já udělal něco, co snad nikdy za celý svůj život. Stopl jsem to.
"Co… co tohle děláš?" S obtížemi jsem ze sebe chraplavě dostal a odtáhl ji od sebe.
"Ale no tak, Tomi. Tomuhle se říká sex a ten máš přece rád. Neříkej, že to nechceš." Odpověděla mazlivě a pokusila se mě znovu políbit. Uhnul jsem obličejem, takže se její rty přitiskly jen k mé tváři.
"Nejde o to, co chci já. Jde o to, co chceš ty! A pokud vím, tys ještě poměrně nedávno toužila jen po Billovi. To mám bejt jako jeho náhražka, nebo co?"
"A záleží na tom? S jinejma holkama si u toho měl taky tolik otázek?"
"Záleží." Řekl jsem jen, přehodil jsem jí župan přes ramena a shodil to její smyslné tělo ze svého klína.
"Počkej. Kam jdeš?" Vyjekla skoro zoufale a za lem trička mě stáhla zpět na postel. Slyšel jsem, jak tiše vzlykla, ale nedokázal jsem se na ni podívat. Vyslovil jsem jen tichou otázku, která mě tížila.
"Miluješ ho?"
"Ne."
"A miluješ mě?"
"Nevím."
Chtěl jsem znovu vstát a odejít, ale její ruka mě opět zadržela.
"Tome, já… mám tě ráda. Miluj se se mnou, prosím. Chci cítit něčí blízkost a doteky. Já… já jsem s klukem nikdy nebyla. Nebylo kdy. Při tom… při tom všem s Billem. Chtěla bych to zažít. Prosím." Schoval jsem hlavu do dlaní. Připadalo mi, že ať se rozhodnu jakkoli, stejně to bude s odstupem času špatně.
"A chceš to zažít se mnou?"
"Ano."
Silou jsem k sobě přitiskl víčka a promnul si je. Možná právě tohle jsem potřeboval slyšet, i kdyby to byla od ní lež. Otočil jsem se k ní.
"Pojď ke mně." Po svém předchozím výstupu najednou nesměle omotala ruce kolem mého krku a já začal zasypávat její obličej polibky. 'Dobře, Leo, chceš se milovat, potom to bude v mojí režii.' Pomyslel jsem si a její drobné tělo jsem si začal přesouvat pod sebe. Žádné prudké strhávání oblečení a divoké doteky. Tohle stvoření si zaslouží tu nejjemnější péči.

