close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední rok, aneb smlouva s ďáblem 2.

20. března 2009 v 1:01 | Ainikki |  Poslední rok, aneb smlouva s ďáblem
Sedmnáctileté děvče sedělo vystrašeně v čekárně a těkalo očima po místnosti. Všechno jí to připadalo jako špatný vtip. Ona přeci nepotřebuje doktora a už vůbec ne tohohle. Samozřejmě celé to domluvil otec. Nechtěl chápat její život, přesto se do něj neustále pletl. Copak někomu vadí, že má všude jeho obrázky? Nikomu tím snad neubližuje a jí to pomáhá, aby se cítila být naživu. Správně nedokázala žít, když ho alespoň neviděla. Připadla si potom jako živá mrtvola. Proč to nikdo nechápe? Myslí si, že je nemocná, nenormální. Zavírá se do svého světa myšlenek a nevnímá okolí, ale ona přeci ví, co se kolem ní děje. Kdyby to nevěděla, jak by mohla mít ve škole samé jedničky. Vždyť dělá všechno, co je po ní vyžadováno, a přesto jí nenechávají žádný prostor pro své vlastní soukromí.


Nenávidí svoje rodiče. Nenávidí hlavně otce. Velké podnikatelské zvíře známé po celém Hamburku. Nikdy na ni jako na dítě neměl čas a veškerou pozornost a péči jí vynahrazoval penězi. Nikdo se mu o to neprosil stejně tak jako o tohle sezení. Ale nic se nedalo dělat. Ing. Friedrich Dräztt a PhDr. Reiner Gerhard byli nejlepší přátelé již od střední školy. Co jiného se od něj dalo očekávat po tom, co se mu její matka svěřila, že se jeho dcera stále více jen zavírá ve svém pokoji a nekomunikuje s okolím, než to, že ji pošle za tímhle mužem, aby ji zkoumal a zpovídal jako nějakého blázna. Nejraději by se zvedla a schovala se někde hodně daleko. Pryč od tohohle všeho, od tohohle života a lidí, kteří jí nerozumí a hází jí jen klacky pod nohy.

"Ahoj, Leonie, rád tě vidím?" Ve dveřích se objevil vysoký prošedivělý muž, přiblížil se k ní a podával jí ruku. Tykal jí. Jako dítě mu říkala strýčku. Často byl u nich doma hostem. Potom dlouho do noci s otcem seděli, pokuřovali doutníky, popíjeli nějaké drahé pití a tlachali o všem možném. Říkali tomu VIP dýchánky jen pro moudré a mocné muže. Nadutci. Mohli si to ale dovolit. Oba dva byli ve svých oborech naprosté jedničky a nebyly jim cizí styky s podsvětím ani opačnou stranou. Tady v Hamburku se o těchto dvou pohlavárech hodně šuškalo, ale nikdo stejně nevěděl, co je pravda a co jen přílišné fantazírování závistivců.

"Dobrý den." Špitla a raději poslušně přijala nabízenou ruku.
"Ale Leonie, přeci mi nebudeš vykat. Jako malou jsem tě houpal na kolenou. Známe se tak dlouho. Mě se nemusíš bát, vždyť to víš. Říkej mi prostě Reinere." Mluvil na ni příjemně tichým, přesto výrazným hlasem, který ji uklidňoval a vyvolával v ní pocit důvěry. Vzal ji kolem ramen a jako ovci ji vedl do své ordinace, kde ji usadil do velkého polstrovaného křesla.
"Jak se ti vede? Co škola? Prý jsi nejlepší ve třídě." Začal se věnovat věcem, kvůli kterým tu vůbec nebyla. Jak typické. Odfrkla si. Zkouší tu na ni zaběhnuté psychologické postupy, snaží se v ní vyvolat pocit, že vlastně o nic nejde. Od nepodstatného se dostat k jádru problému, aniž by si toho pokud možno všimla. Na ni ale nevyzraje, nebude spolupracovat. Odsedí si to tu, aby měl otec pokoj, a bude klid.
"Fajn." Vypadlo z ní po delší odmlce.
"Co fajn? Vede se ti fajn, nebo škola je fajn?"
"Prostě fajn! Všechno je fajn! A tohle je totální ztráta času! Jsem v pořádku! Rozhodně nejsem blázen!" Typická reakce puberťáka. Pomyslel si zase on.
"Leonie, blázna z tebe nikdo nedělá. Nemyslím si to já a rozhodně si to nemyslí ani tvůj otec. Proto tě sem neposlal. On jen ví, že někdy se člověk jednoduše dostane do situace, ze které sám neumí najít cestu ven, a potřebuje, aby mu někdo pomohl, poradil, našel příčinu. Anebo si jen popovídal s někým nestranným a nezaujatým." Začal ji trpělivě vysvětlovat a občas se na ni povzbudivě usmál.
"Dobře." Uklidnila se a přikývla.


Leonie

"Páni, sluší ti to." Ohodnotil moji vizáž Tom, když jsme se na recepci hotelu začali všichni scházet k odjezdu do klubu. Samozřejmě, že mi to sluší. Pomyslela jsem si. O tvoje uznání ale nestojím. Tobě se stejně určitě líbí 80% sukní, které se kolem tebe mihnou. A těch zbývajících 20% budou nejspíš jen ženské v letech nebo holčičky do deseti let. Nekomentovala jsem to, jen jsem ho obdařila pracně naučeným vyumělkovaným úsměvem a rozhlédla se po hale. Kde jenom vězí Bill? Objekt mého vyčkávání se zanedlouho objevil v otevírající se kabině výtahu. Zůstala jsem na něj užasle zírat. Vypadal nadpozemsky. Připadalo mi, že se kolem něj vznáší zvláštní tajemná aura, která mu jen přidávala na přitažlivosti. Najednou jsem si začala připadat jako šedivá myš. Mělo vlastně vůbec nějaký smysl věnovat téměř tři hodiny úpravě své vizáže, když vedle něj stejně vypadám uboze?

"Aáá, slečna fotografka." Čekala jsem, že o mě nezavadí ani pohledem, přesto na moji přítomnost zareagoval. Došel až ke mně a naklonil se mi k uchu. "Dnes večer máš výsadní postavení. Bude to čistě soukromá pařba a na takových si striktně přejeme, aby se nefotilo. Ale ty budeš moct cvakat tím svým malým aparátem, jak ti bude libo." Téměř jsem ani nedokázala vnímat, co mi tím pološeptem vlastně říká. Přivřela jsem oči a do nosu se mi vkradla jeho vůně. Zřetelně jsem si uvědomovala, jak se mi točí hlava, že jsem si ani nevšimla, že už ode mě poodstoupil a pobaveně si mě měřil.

"Brácha, provokuješ?" Z transu mě vytrhl Tomův hlas. Poplašeně jsem zamrkala a uvědomila si ten upřený pohled. Neunikly mi jeho cukající koutky. Měl ze mě psinu. Kruci, holka, vzpamatuj se. Chováš se nemožně. Nemusí tě přeci hned každý prokouknout. Nadávala jsem si v duchu.

"Záleží taky, jestli se mi bude chtít cvakat. Nevím totiž, co by mělo být k zvěčňování na skupince podnapilých rockerů." Vzpamatovala jsem se a přešla do útoku. Bylo to asi docela přehnané, protože všichni se zatím chovali přátelsky. Já ale nenašla vhodnější způsob, jak se z téhle pro mě trapné situace vymotat. Na tohle nedokázal zareagovat a ani jsem mu nedala příležitost. Otočila jsem se na patě a zamířila si to k přistavené dodávce. V zádech jsem jen slyšela Toma jak říká: "Líbí se mi. Pěkně ti to nandala. Konečně někdo, kdo si před tebou nesedá na zadek…"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama