Bill
Asi přestanu tolik podceňovat frázi, že čas je mocný lékař. Alespoň tedy mně pomohl, a já si při nejmenším začal pomalu zvykat. Máma měla zřejmě nakonec pravdu. Chce to chvíli vydržet a ono se to urovná. Dokonce jsem zvolna pociťoval, že toužím opět trávit nějaký ten čas s Niki, a tak jsem využil toho, že její pracovní tempo mělo teď na pár dní trošičku ustat, a vydal jsem se za ní do Berlína.
Dříve, než jsem stačil prokličkovat ulicemi našeho hlavního města, pípla mi smska.
"Milacku, trochu jsem se zdrzela v praci a musim jeste na nakup. Klice jsou pod rohozkou. Jdi dovnitr a chvilku na me poseckej. Liba Niki"
Ušklíbl jsem se. Doufám jen, že se ty přesčasy nebudou opakovat po celou dobu, co tu budu. Slíbila přeci, že na mě bude mít víc času. Potlačil jsem v sobě zklamání z nedostatečného zájmu o svou osobu a vylovil jsem klíč z místa, na které mě navedla. Po cestě mi vyhládlo, a tak jsem se jal prozkoumávat obsah lednice. Hmm, nic. Máslo a pár nízkotučných jogurtů. Holt, jsem prostě v domácnosti emancipované ženy, která navíc ještě dbá o svou linii. Vzpomněl jsem si ale, že se ve zprávě zmínila o nákupech. Snad její kroky vedly do potravin. Jestli totiž dotáhne igelitky s kosmetikou a oblečením, můj žaludek se začne nepříjemně bouřit a tomu bych docela rád předešel.
Doufaje, že moje polovička skutečně donese něco poživatelného místo krému na obličej, jsem se přesunul do obýváku, pustil jsem si televizi a netrpělivě vyčkával jejího příchodu. Netrvalo dlouho a zjevila se ve dveřích obtěžkána taškami. Přeochotně jsem vyskočil na nohy a šel jí s tím nákladem pomoci. Hned jsem netrpělivě nahlížel do útrob jejího nákladu a mé srdíčko zaplesalo radostí. Vytáhl jsem dva křupavé čokoládové croissanty a do jednoho se hladově zakousl.
"No to je mi teda pěkné přivítání. Místo toho, abych dostala aspoň polibek, tak se vrhneš na jídlo." Na oko se durdila. Usmál jsem se na ni a vlípl jí ocukrovanou pusu na tvář.
"Promiň, ty si samozřejmě lákavější, než to pečivo. Moje břicho si to ale nemyslí."
"Fuj, čuně." Otitulovala mě a otírala si ten sladký prášek z obličeje.
Nevzrušeně jsem dál pokračoval v jídle, dokud jsem si nevšiml jejího mlsného pohledu.
"Chceš kousnout?" Zeptal jsem se v naivní domněnce, že ten hypnotizující pohled patří mé pochutině.
"Chci, ale do tebe." Vypadlo z ní a smyslně si navlhčila rty jazykem. Málem my zaskočilo sousto, které jsem zrovna převaloval v ústech. Najednou byl tatam hlad a já si uvědomil, že mnohem víc, než kus žvance, mi chyběla ona sama. Pro jistotu jsem ten poslední kousek pečiva zapil minerálkou, odložil jsem láhev na stůl a pár kroky jsem zrušil mezeru mezi námi.
Jednou rukou jsem ji pevně objal kolem pasu, aby mi snad nemohla nikam utéct, a druhou jsem jí hravě zastrčil pramen vlasů za ucho.
"Tak si kousni." Zašeptal jsem a čekal, až mě konečně začne líbat. Šibalsky se uculila a v další vteřině už neúprosně dobývala moje ústa. S vervou, kterou jsem snad ještě u ní nezažil, mi jazykem vjížděla hluboko do úst a snažila se prozkoumat každičký kout. Přeochotně jsem jí vycházel vstříc a polibky jí oplácel.
I přes látku trička jsem zřetelně cítil, jak se mi její pěstěné nehty zarývají do zad. Přitiskla se ještě víc ke mně a začala se nedočkavě a náruživě třít pánví o můj klín. Její jedna noha se mi omotala kolem nohou pod zadkem a moje ruce automaticky klesly níž na její plné pozadí. Párkrát jsem ho pevně stisknul, a pak jsem si ji vyhoupl na kuchyňskou linku.
Projížděly mnou nepopsatelné vlny vzrušení a chtíče. Už dlouho jsem se nemohl dotýkat jejího měkkého sametového těla a o to razantněji se teď stupňovala moje touha. Chtivými polibky jsem začal plenit jemnou kůži jejího krku a při tom jsem hnětl její plná ňadra. Konečně se jí z úst začaly linout táhlé steny rozkoše.
"Ach ano, Bille. Chci tě. Vem si mě. Vem si mě tvrdě a vášnivě." Vykřikovala a já se definitivně přestal kontrolovat.
Jedním prudkým pohybem jsem roztrhl vedví její bílou halenku, až pár knoflíčků zacinkalo o podlahu. Vyhrnul jsem jí sukni a stáhl její titěrné černé kalhotky. Rozepnul jsem si rifle a i s boxerkama je stáhl jenom tak, abych z toho stísněného prostoru vysvobodil své plně připravené mužství. Nemravně od sebe oddálila kolena a zvala mě tak k sobě.
Vrhl jsem se znovu na její ústa, rukou jsem jí zaklonil hlavu, abych k nim měl lepší přístup, a druhou rukou jsem navedl své vzrušení mezi její stehna. Jedním přírazem jsem do ní pronikl. Přerušila náš polibek a mezi rty jí unikl tlumený výkřik rozkoše.
"Takhle ne. Vzdychej nahlas." Vyrážel jsem ze sebe mezi mocnými přírazy. "Křič, lásko. Ukaž, jak moc se ti to líbí, jak moc to máš ráda. Ukaž, jak moc se ti líbí, když ti to dělám takhle." Rozdmýchával jsem její vášeň a silně jsem u toho hnětl její ňadro, které vyzývavě trčelo z košíčku podprsenky. Miloval jsem, když se u toho dokázala hlasitě projevit.
"Ach, Bille, přesně tohle se mi líbí. Ry… rychleji. Takhle je to perfekt… perfektní. Aaaaaaaa."
S posledním táhlým stenem dosáhla orgasmu. Ještě párkrát jsem se do ní ponořil a i já se dostal na ten vytoužený vrchol. Pomalu jsem plnil její nitro svou šťávou a snažil se popadnout dech. Oba jsme mocně oddychovali a stále jsme zůstávali v náruči toho druhého. Vzpamatovala se jako první.
"Bille, byls naprosto úžasnej." Řekla a svou zničenou halenkou mi pečovatelsky otřela stroužek potu, jenž se mi spouštěl po obličeji.
"To ty taky." Usmál jsem se a vlípl jí drobnou pusu na rty.
"Jdu do sprchy. Jestli chceš, tak se ještě najez a přijď třeba potom klidně za mnou." Rozverně se na mě zazubila zase plná energie a sklouzla z pultu, na kterém do teď seděla.
"Ani náhodou. Jdu s tebou." Křiknul jsem za jejími mizejícími zády a snažil se zbavit napůl spadlých kalhot, které mi bránily v pohybu.
Večer jsme se příjemně unavení k sobě tiskli na pohovce před televizí a navzájem jsme si dávali najevo přítomnost toho druhého. Bylo mi dobře. Cítil jsem se spokojený, přesto jsem měl vtíravý pocit, že to nebude trvat dlouho. Potřeboval jsem s Niki něco probrat a upřímně jsem měl strach z její reakce. Být s ní je fajn. Bratr je pro mě ale asi pořád stále důležitější. Nechci tu už být dál bez něj. Všechno ale ještě chvilku počká. Nechci si kazit dnešní den…


Sajka | 20. května 2011 v 18:54 | Reagovat
Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Dufám že to skončí aspoň trošku dobře . Tahle povídka je fakt skvělá