close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední rok, aneb smlouva s ďáblem 29.

20. března 2009 v 1:28 | Ainikki |  Poslední rok, aneb smlouva s ďáblem
Tom

Bill s Leonie se po zevrubném průzkumu plážového domku, který se teď stal nejen mým, ale i jejich novým útočištěm, ztratili ve svých pokojích a nejspíš se snažili ze svých zavazadel vylovit něco, v čem by nepůsobili jako Eskymák náhle se zjevivší na Sahaře. Já se zatím snažil připravit menší občerstvení. Džbán citronády s dostatečným množstvím ledu je osvěží a mísa ovoce doplní vitaminy. Vše jsem naaranžoval na stůl a už po několikáté za dnešní den jsem se přistihl při tom, jak se připitoměle usmívám.


"Je na tebe docela komická podívaná." Zjevil se v mém zorném poli Bill už v šortkách a bílém nátělníku a hned si neodpustil okomentovat moje počínání. Pedantsky jsem totiž přerovnával broskve a mango v míse a při tom jsem šoupal s ubrusem, aby na milimetr přesně ležel uprostřed stolu, ve tváři soustředěný výraz značící naprostou důležitost mého počínání. Jednoduše jsem se z jejich příjezdu ještě nevzpamatoval.

"Úplná hospodyňka. Doufám, že ti to nějakou chvíli vydrží." Rejpal dál a jal se nalévat si připravené pití. V tom mi prolétla hlavou otázka, která musela zákonitě přijít, jen jsem zatím neměl chuť se jí zabývat. Z tváře se mi ztratil úsměv.
"Bille…" Oslovil jsem ho váhavě a žmoulal jsem v dlani cíp prostírání. "Ne snad, že bych nebyl rád. Ale co tě to napadlo sem vzít Leonie? To si neuvědomuješ, že…"
"Stop, stop." Skočil mi do toho brácha a tvářil se docela pobaveně. "Je to v pohodě. Vůbec si s tím nelam hlavu. Všechno ti povím, ale teď si to prostě užívej."
"Čeho si má užívat?" Zajímala se Lea, která taky konečně dorazila z průzkumu šatníku, který si s sebou dovezla. Vypadala perfektně. Vzdušné letní oranžové šatičky se sukýnkou, která více odhalovala, než skrývala, a na nohách žabky stejné barvy. Až se na její kůži trochu podepíše slunce, tak místní domorodky v jejím stínu nejspíš naopak závistí zblednou.

"No přeci tebe." Odpověděl jsem na její otázku a stáhl si ji na klín.
"Tak to nemám nic proti." Ujistila mě a moje nastavené rty obdarovala jednou malou dětskou pusinkou.
"Teda to jsem ti moc nechyběl." Durdil jsem se na oko, dokud jsem si nevysloužil mnohem vášnivější polibek. Pak jsem se jen spokojeně zazubil a nechal ji způsobně se posadit vedle sebe na židli. Ovšem neopomněl jsem drtit jí alespoň ruku.

"Hej, nechejte si to na soukromí vaší ložnice, jo!" Prskal Bill, ale bylo na něm vidět, že z nás má radost. Nebo minimálně ze mě, protože si myslím, že pro něj rozhodně nebylo nejjednodušší mi sem Leu dovést.
"Hochu, to je bledá závist." Vycenil jsem na něj svůj bílý chrup a provokativně jsem tu modrookou vílu vedle sebe znovu políbil.

Můj následný návrh, že bychom se mohli přesunout na pláž, byl jednohlasně přijat. Uvelebili jsme se do chladivého stínu slunečníku, nasávali jsme tu příjemnou atmosféru a nepřestávali si povídat. Bylo toho tolik, co jsme si potřebovali říct. Ti dva mi nakonec i objasnili, jak je možné, že se tu objevila i Lea, když by měla spíš někde oplakávat můj hrob. Bill věděl, proč to na mě nevybalil hned. Nechtěl mě na začátek rozčílit, a že jsem tedy popuzený byl nemálo. Myslím, že nikdo by asi s mrazivým klidem nepřijal zjištění, že celá tahle anabáze, kterou jsem musel podstoupit, byla vlastně zbytečná. Důležité ale bylo, že už je to za mnou, takže jsem se dlouho ani rozčilovat nevydržel.

"Ahoj Willy." Přivlnila se k nám Sara a Bill se při tom oslovení zakuckal limonádou. Už mnohokrát si mě kvůli tomu jménu dobíral a teď ho slyšel na vlastní uši. Nemohl ani popadnout dech, jak se snažil nevybuchnout smíchy. Za to mě příliš do smíchu nebylo. Trochu jsem se bál jak snědá kráska zareaguje na Leu. Místní holky byly dost temperamentní a já se pomalu začínal připravovat na žárlivou scénu, i když jediné, co mezi námi vlastně bylo, je jen ta jediná pusa.

"Ahoj."
"Máš návštěvu?" Začala se ihned zajímat.
"No… jo…ehm… tohle je můj bratr Bill a tohle je Leonie. Moje… moje přítelkyně. Promiň, nestačil jsem ti o nich říct." Pozvedla jen překvapeně obočí, ale jinak zůstala klidná. Potřásla si s nimi rukou a já se jí v duchu omlouval za to, že mě vůbec napadlo ji házet do jednoho pytle s nějakými majetnickými hysterkami. Zachovala se dokonale. Neshodila mě.
"Mně se ale o tobě zmínil. Jsem rád, že tě konečně poznávám." Zavrkal Bill a mně neuniklo, že si ji velice zaujatě začal prohlížet. Tak trochu mě napadlo, koho mu zřejmě tyhle čokoládové oči připomínaly. Spokojeně jsem v duchu zaplesal. Tak možná, že i nakonec pro Billa bude tohle ta správná ozdravná kúra z nevydařeného vztahu s o tolik let starší Řekyní. Sara se k němu bude rozhodně hodit lépe a to nejen věkově.

Pohodlně jsem se znovu zavrtal do lehátka, užíval jsem si šimravou péči Leoniných prstíků putujících po mém hrudníku a spokojeně poslouchal, jak se ti dva dali do docela živého hovoru. Mohl bych snad k spokojenosti chtít víc?

Ainikki
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama