close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední rok, aneb smlouva s ďáblem 3.

20. března 2009 v 1:02 | Ainikki |  Poslední rok, aneb smlouva s ďáblem
Leonie

"Co to bude, krásná dámo." Zeptal se mě docela sympatický barman, když jsem zmoženě dosedla na vysokou barovou židličku.
"Mojito. Dík." Unaveně jsem se usmála a přestala mu věnovat pozornost. Byli jsme tu už dobré dvě hodiny, které jsem strávila poletováním mezi klukama a neustálým mačkáním spouště u fotoaparátu. Celé to bylo stížené množstvím lidí a vlezlými fanoušky, kterých tu sice nebylo mnoho, ale přece jen se nějací našli. Ještě že se sem smělo až od 18 let. Nedovedla jsem si představit, jak by to dopadlo v podniku, kde by bylo plno šestnáctiletých holčinek. Pravděpodobně bych asi neudělala jediný obrázek.


"Prosím, slečno." Přistálo přede mnou požadované pití. Barman na mě mrkl a zřejmě chtěl ještě něco dodat. Všimla jsem si ale, jak hodil okem někam za moje rameno, a pak se jen se servilní úklonou vzdálil.

"Asi jsem mu malinko překazil plány na prima lov." Ozvalo se mi těsně u ucha.
"Jak to myslíš?"
"Nevšimla sis? Evidentně ses mu líbila. Asi bych se měl vypařit a dát mu volnej prostor, pravda je ale taková, že to se mi vůbec nechce. Určitě ty svoje cukrbliky zkouší každej večer na jinou."
"A ty to snad neděláš?" Tom pokrčil rameny a roztáhl pusu do úsměvu.
"Já jim nic neslibuju."
"Aha… No a proč si vlastně tady? Neříkej mi, žes přišel hájit moji čest."
"Nevím, pokecat si. Poznat tě. Přeci jen teď s námi budeš trávit hodně času, tak chci jen vědět, s kým mám tu čest." Povytáhla jsem obočí a pohodila hlavou. Chtěla jsem pronést něco v tom smyslu, že spíš než řeč chce barmanovi vypálit rybník, a být tu ten, kdo bude dnes večer skórovat. Nechala jsem to ale být. Jeho oči vypadaly upřímně a já už dnes večer nechtěla být jízlivá a protivná. Neměla jsem to ve zvyku. Bohatě stačilo, co jsem předvedla v hotelové hale.

"Nevšiml jsem si, jestli si něco fotila. Při vstupu jsem tě nějak ztratil z dohledu." Ani si nemohl. Prolétlo mi hlavou. Fotila jsem hlavně tvého brášku.
"Jo, něco mám. Zítra se na to mrknu, ale myslím, že pár snímků by mohlo být podařených." Pokračovala jsem dál v konverzaci, kterou navodil můj společník, a nenápadně se při tom rozhlížela po lokále. Stál na druhé straně tanečního parketu, bavil se s nějakou blondýnkou a zaujatě při tom gestikuloval rukama. Tom si všiml směru mého pohledu.

"Víš Bill… Nechci říct, že je to špatný člověk, jen se kolem něj vytvořil dost zkreslený obraz."
"A…?" Nechápala jsem, proč mi tohle začíná vykládat.
"No, já jen, aby sis na něj dala pozor. Není to taková empatická citlivka, jak si o něm všichni myslí."
"Jasně, on je vlastně ten, kdo tu láme všem srdce a ty seš romantik toužící po pravé lásce." Poznamenala jsem trochu ironicky.
"To sem neřek. Já si na nic nehraju. U mě každej ví na čem je. Bill se ale poměrně rád baví tím, že manipuluje druhými, a docela se mu to daří…"
"Tome, dost! Já nevěřím vlastním uším. Jste snad dvojčata a ty tu na něj hážeš špínu. Nemíním to poslouchat. Přeju příjemnou zábavu." Vytočeně jsem seskočila ze stoličky a pokusila jsem se ztratit někde v hlubinách klubu. Tohle byl tedy povedený večer. Navíc jsem se přistihla při tom, že nad jeho slovy přemýšlím. Nebylo mi vůbec jasné, proč mi něco podobného vykládal. Nakonec jsem sama sebe přesvědčila, že jen prostě nezabrala žádná ze slečen pohybujících se ten večer po onom klubu, a tak se rozhodl vsadit na mě a zvolil taktiku - z bráchy udělám gaunera a sám budu vypadat jako hvězda.


Děvče přistoupilo na psychologovu hru a začalo si s ním nezávazně povídat o tom, jak se teď má. Minuty pomalu plynuly a ona přestávala být ostražitá. Popustila hráz svým myšlenkám a pocitům, a dokonce jí připadalo, že se cítí lépe, když o tom všem může mluvit. Navíc on vypadal, že jí naprosto rozumí. Neměl ji za poblázněnou puberťačku, která se nedokáže pohybovat v reálném světě a vysnívá si nějakého rockového prince a nekonečnou lásku.

"Říkáš, že hodně času trávíš ve svém pokoji. Co tam vlastně celé ty hodiny děláš?"
"Tak různě. Koukám na telku, prohlížím si obrázky, poslouchám muziku, spím."
"Spíš?"
"Jo, nebývá mi občas moc dobře."
"No a co přesně to je? Cítíš se nemocná, nebo jak se to vlastně projevuje?"
"Nene, jen unavená a někdy mě prostě lezou na nervy stavy a myšlenky, které se mi honí hlavou, tak si jednoduše vezmu mámin prášek na spaní, abych je už dál nemusela vnímat." Děvče sklopilo oči. Najednou se cítila provinile.
"Dokázala bys to popsat?"
"Nevím… Cítím se jakoby… jakoby ve vzduchoprázdnu. Osaměle, divně a cize. Někdy si připadnu jako živá mrtvola, odtržena od vlastního těla. Nevidím před sebou žádnou budoucnost, nemůžu dýchat, když si představím, že on je tak strašně vzdálený a nedosažitelný. Nedokážu mít z ničeho radost. Připadnu si jako robot nebo loutka. Já přesně nevím, jak to říct. Je to strašný. Někdy mám pocit, že z toho zešílím."
"V pořádku. Uklidni se. Tohle mi stačí. Chápu, co mi chceš říct. To bude dobré. My to spolu vyřešíme, jen mi důvěřuj." Zakončil jejich sezení a hned ji napsal na další termín. Byl spokojený. Měl diagnózu. Víc snad ani nemohl napoprvé chtít…


Mladá dívka si posbírala všechny materiály, které byly třeba vyvolat, zamkla za sebou svůj hotelový pokoj a s pobrukováním nějaké známé melodie se vydala na parkoviště. Když to viděla poprvé, byla nedšená. Větší luxus při práci si snad nedokázala představit ani v těch nejdivočejších snech. Pokud se kapela právě pohybovala na tour, vybudovali jí fotokomoru v jednom z kamionů, které převážely věci nezbytné ke koncertům. Bylo to báječné. Samozřejmě že používala i digitální foťák, ale ona sama dávala přednost klasickému filmu. Navíc to s ním báječně uměla a snímky zhotovené tímhle způsobem byly prostě bezkonkurenční. Všem se líbily, a tak netrvalo dlouho a tmavá místnůstka byla na světě speciálně pro ni.

Odložila si fotografický papír a tuby plné snímků na stolek, pečlivě za sebou zavřela dveře a rozsvítila červené světlo. Plně se zabrala do práce a přestala vnímat ubíhající čas. 'Tenhle snímek se mi povedl.' Uznale v duchu ohodnotila jeden portrét a kolíčky ho s největší opatrností pověsila na šňůru, aby oschl, a dál si ho zálibně prohlížela.

"Líbím se ti?" Trhla sebou a narušiteli jejího klidu přidupla nohu. "Ou ou, budu ji ještě potřebovat."
"Promiň. Moc se omlouvám. Neslyšela jsem tě vejít."
"Všechno odpuštěno. Tak co, neodpověděla's mi na otázku. Líbím se ti?" Opět se k ní nahnul a slova jí téměř šeptal do ucha, tak jak to měl ve zvyku při komunikaci s ní.
"Noo… asi…"
"Proč se koukáš na mě. Já myslel na té fotce." Lehce, přesto tak, aby nebylo možné klást odpor, uchopil její bradu a natočil ji požadovaným směrem. Postavil se za ni do těsné blízkosti a dýchal jí na krk. "Tak co? Já čekám." Mluvit s kýmkoli jiným, dokáže si udržet potřebný odstup. Řekla by něco v tom smyslu - jo vypadáš dobře, ale to jen díky tomu, že já skvěle fotím, ve skutečnosti to není nic moc. Jak ale tohle mohla říct jemu, když jediné, co ji v tu chvíli probleskovalo hlavou, bylo, že v jeho případě je skutečnost mnohem lepší.
"Jo o, myslím, že ti to tam sluší. Vy.. .vypadáš nádherně." Vydechla omámeně a přivřela oči. Zase ta jeho vůně. Proč jí to jenom dělal. Byla s nimi už více jak měsíc a pořád to bylo stejné. Normální konverzaci s ní snad nikdy nevedl, a pokud bylo v místnosti více lidí, přehlížel ji úplně. Pak se jí v nestřežených okamžicích znenadále zjevoval v zádech a promlouval k ní podivně zastřeným tichým hlasem. Co to všechno znamená? Proč to dělá?
 


Komentáře

1 Kopírováno z tokiohotel-fanfiction.blog.cz Kopírováno z tokiohotel-fanfiction.blog.cz | 4. září 2011 v 15:11 | Reagovat

AngeliQue | Web | 12. dubna 2011 v 18:56 | Reagovat
Skvělá povídka, jsem z ní nadšená. Dlouho jsem tak dobrou povídku nečetla :)

2 Kopírováno z tokiohotel-fanfiction.blog.cz Kopírováno z tokiohotel-fanfiction.blog.cz | 4. září 2011 v 15:11 | Reagovat

Katthrin | 14. dubna 2011 v 15:15 | Reagovat
To teda, uplne  souhlasím s predeslym komentarem. Je úžasná, jsem zvědavá jak to bude dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama