"Cože? To je nějaký špatný vtip?" Děvče šokem vytřeštilo oči a začalo jimi těkat po přítomných přísedících. "Sakra, tak Reinere, řekni alespoň něco ty. Jak to myslí? Jak si může vůbec dovolit něco takového žádat? Kdo si kruci myslíte, že jste?" Rozkřikla se po tmavých postavách a snažila si v hlavě srovnat váhu jejich podmínek.
"Nezáleží na tom, kdo jsme. Díky nám získáš to, co je pro tebe údajně nejcennější. Nic ale netrvá věčně. Nebo to z tvé strany byly všechno jen plané řeči?" Tohle nečekala. Napadl by jí snad tucet možných scénářů toho, co by po ní mohli chtít, ale nikdy ne takováhle absurdita. Jak si to vlastně představovali? 'Obětuj život.' Může to být vlastně jen fráze. Přeci si nemůžou žádat její smrt.
"Reinere, vysvětli mi to. Já tomu pořád nějak nemůžu uvěřit." Již tiše a bez hysterie se obrátila na jediného člověka, kterého v místnosti znala. Představoval pro ni naději. Musel jí přeci z tohohle nějak pomoct ven.
"Poslouchej. Připravili jsme pro tebe smlouvu, kterou když podepíšeš, nejde z ní vycouvat. Ta smlouva ti umožňuje strávit rok v přítomnosti kapely jako jejich osobní fotografka. S jejich manažerem je to domluvené. Samozřejmě on není zasvěcený do tohohle našeho ujednání. Pro něj představuješ jen nového zaměstnance. Nástup by byl možný ihned, jak doděláš závěrečné zkoušky ve škole. Jak ten čas s nimi prožiješ, už bude jen na tobě. Po uplynutí toho roku musíš ale sama ukončit svůj život. Způsob si zvol sama. Pokud bys měla zájem, můžeme ti poskytnout bezbolestný prostředek v podobě jedu. Pro okolí a tvou rodinu budeš jednoduše sebevrah. Uvědom si ale, že tvůj život skončí po tom, co se ti splní tvé největší přání. Nic jiného si vlastně od života nikdy nechtěla. Dostaneš to, ale jen dočasně. Předem tě varuji, že před dodržením smlouvy se nedá utéct. Ohrozíš tím celou svou rodinu, lidi, kteří ti byli kdy blízcí a hlavně jeho. Na policii zapomeň taktéž. Nechci ti tu zbytečně vyhrožovat. Sděluji ti jen fakta. Máš poslední možnost vycouvat." Mluvil s tak mrazivým klidem. Jakoby jí snad diktoval nákupní seznam. Nemohla tomu uvěřit. Zůstala tupě zírat do prázdna a po tvářích se jí začaly spouštět potoky slz. Nevzlykala, jen její oči jakoby se snažily odplavit hrůznost celé téhle situace. Dlouhé minuty jen seděla na židli před zraky svých třinácti katů. V hlavě měla totální prázdno. Měla by umřít. Nejspíš si v tu chvíli ani nedokázala uvědomit, co jí čeká, protože stačilo, aby se jí v hlavě objevil jen na krátký okamžik obrázek jeho tváře a bylo rozhodnuto. Potoky slz oschly. Dívka se hrdě vzepjala.
"Podepíšu to."
Odešla. Ve tvářích všech přítomných se zračily různé emoce. Některé byly plné očekávání, toho, jak tohle všechno skončí, jiní měli škodolibou radost z dívčiny naivity a z toho, s jakou lehkostí se nechala zatáhnout do jejich podlé hry s životem a smrtí. Jejich reakce byly rozdílné, přesto v něčem stejné. S tím, co udělali, plně souhlasili a těšili se na závěrečné výsledky. Jen jeden s přísedících nesdílel s ostatními jejich nadšení. Možná se začaly dostavovat mírné výčitky svědomí.
"Hodláš to dotáhnout až do konce?" Zeptal se doktor Gerhard předsedy zasedání.
Odešla. Ve tvářích všech přítomných se zračily různé emoce. Některé byly plné očekávání, toho, jak tohle všechno skončí, jiní měli škodolibou radost z dívčiny naivity a z toho, s jakou lehkostí se nechala zatáhnout do jejich podlé hry s životem a smrtí. Jejich reakce byly rozdílné, přesto v něčem stejné. S tím, co udělali, plně souhlasili a těšili se na závěrečné výsledky. Jen jeden s přísedících nesdílel s ostatními jejich nadšení. Možná se začaly dostavovat mírné výčitky svědomí.
"Hodláš to dotáhnout až do konce?" Zeptal se doktor Gerhard předsedy zasedání.
"Záleží na tom? Je mi jedno, co s tou holkou bude. Mám v plánu se jednoduše pobavit, chci sledovat, jak se s přibližujícím výhledem na smrt pomalu rozpadá celá její osobnost. Ty jako psycholog bys podobnou studii měl uvítat také."
"Dobře, nepopírám, že mě to zajímá. Já se jen ptám, co budeš dělat, když se nakonec odmítne zabít?"
"Nevěřím tomu, že by to udělala. A jestli přeci jen ano, tak kdoví. Nemůžu přeci tušit, jak to budu chtít řešit za rok." S nepříjemným úšklebkem poznamenal muž nejvyššího postavení.
…
"Chutnalo ti? Já jsem spokojená." Ohodnotila um místního kuchaře mladá reportérka.
…
"Chutnalo ti? Já jsem spokojená." Ohodnotila um místního kuchaře mladá reportérka.
"Bylo to vynikající." Roztáhl Bill pusu do úsměvu a napil se ze své sklenice s minerálkou. "A proč si vlastně v Hamburku? Zdržíš se tu dlouho?"
"Asi týden. Přijeli sem nějací kolegové z Ameriky a já tu pro ně pořádám různé semináře. Je to nuda, to by tě nezaujalo." Chlapec si nervózně poposedl. Informace o tom, že tu tahle překrásná žena bude celých sedm dní, ho potěšila, ale nějak se nedostavovala tolik očekávána poznámka o tom, že se budou moci během té doby vídat.
"A ty ten program budeš mít hodně nabitý?" Nevydržel to a začal se opatrně dotazovat na její vytíženost. Snad jí napadne, kam celý rozhovor směřuje.
"Asi jo. Budu je mít na starost i během jejich volna. Proč se ptáš?" Nepochopila. Pomyslel si zklamaně. Bude se tedy muset zeptat přímo.
Kdyby jen věděl, že hnědooká Řekyně rozpoznala jeho záměr velice dobře. Neměla ale v plánu udělat již další krok. Na tuhle schůzku ho vytáhla ona. Teď je to na něm. Přece se mu tak snadno nenabídne. Měla ráda pocit, že má nad muži navrch a navíc se jí líbilo pozorovat, jak se chlapec před ní topí v rozpacích.
Kdyby jen věděl, že hnědooká Řekyně rozpoznala jeho záměr velice dobře. Neměla ale v plánu udělat již další krok. Na tuhle schůzku ho vytáhla ona. Teď je to na něm. Přece se mu tak snadno nenabídne. Měla ráda pocit, že má nad muži navrch a navíc se jí líbilo pozorovat, jak se chlapec před ní topí v rozpacích.
"No, já myslel, že bychom se mohli ještě párkrát vidět." Vyslovil nakonec Bill své přání nahlas.
"Uvidíme. Přesně nevím, jaké budou denní rozvrhy. Zavoláme si a můžeme se případně na něčem domluvit." Nechala nakonec nebohého chlapce tápat v nejistotě. Bude to tak lepší. Nesmí se na ni příliš upnout. Její práce jí nedovoluje žádný vztah. Jemu ostatně také ne. A jako hloupost jí připadalo i to, začít si s někým o tolik let mladším. I když tenhle klučina vypadal už celkem vyzrále. Nebude tedy předbíhat událostem a počká si, jak se to celé vyvine.
Byl zklamaný, ač se to na sobě snažil nedávat najevo. Co je špatně? Vždyť se děvčatům přeci vždycky líbil. Tak proč se tahle chová tak chladně?
Byl zklamaný, ač se to na sobě snažil nedávat najevo. Co je špatně? Vždyť se děvčatům přeci vždycky líbil. Tak proč se tahle chová tak chladně?
"Ještě nějaké další přání?" Promluvil na ně číšník a jal se sbírat použité nádobí ze stolu.
"Ne, děkujeme, zaplatíme." Za pár minut před nimi přistál sečtený účet. Chlapec vytáhl z peněženky potřebné bankovky a oba se zvedli k odchodu.
"Pojď. Doprovodím tě k autu." Natáhla k němu Nikíta ruku. On ji bez ptaní přijal a nechal se poslušně odvádět na parkoviště. Těch pár minutek si připadal jako ve vakuové bublině. Nebyl schopen vnímat nic jiného, než horký stisk její jemné dlaně. Tak moc příjemný to byl pocit. Drtila ho představa, že by pro tuhle ženu mohl být nezajímavý a tohle byl ten poslední dotyk, který mu věnovala. Napadla ho myšlenka, že takhle podobně bezmocně se musely cítit všechny ty dívky, se kterými si zahrával. Tušit jen, že se jednou dočká chvíle, kdy i on potká tu, jež ho omámí, nikdy by si podobným způsobem dlouhou chvíli nekrátil. Kdyby byl věřící, asi by se začal v tuhle chvíli modlit, aby mu bylo odpuštěno a dopřáno zažít pocit štěstí a naplnění právě s touhle snědou vílou.
"Tak jo, hvězdičko. Měj se." Došli až k jeho zaparkovanému vozu, usmála se na něj a pohladila ho po tváři.
"Tak jo, hvězdičko. Měj se." Došli až k jeho zaparkovanému vozu, usmála se na něj a pohladila ho po tváři.
"Ty taky." Pípl a sklopil oči. Jak si najednou připadal neohrabaný. Pousmála se a pozvednutím jeho brady ho donutila, aby se jí podíval do očí.
"Ozvu se ti." Dodala ještě. Už, už to vypadalo, že se otočí a odejde, ale pak jakoby si ten pohyb rozmyslela. Přiblížila svůj obličej k jeho tváři a jemně na ni dýchla. Chlapci přejel mráz po zádech. V dalším okamžiku se přiblížila k jeho rtům a na kratičký okamžik je ochutnala. Byl to krátký polibek, pro něj však naprosto vábivý. Nechával přivřené oči i po tom, co se od něj odtáhla a neustále si v hlavě oživoval ten pocit.
"Tak ahoj." Vytrhla ho z transu a vracela se zpět do hotelu. Poplašeně zamrkal a již pouze sledoval její pohupující se pozadí v rytmu chůze.
Vzpamatoval se, nastoupil do auta a rozjel se zpět do studia.
Vzpamatoval se, nastoupil do auta a rozjel se zpět do studia.
"No kdes byl? A proč nemáš zapnutý mobil? Čekáme tu na tebe už víc jak dvě hodiny. Nenapadlo tě, že bych taky mohl mít strach?" Udeřil na svého bratra Tom hned, jak se objevil v nahrávací místnosti. Nejen kytaristovy oči zůstaly na zpěvákovi viset a netrpělivě čekaly na jeho odpověď.
"Promiň. Byl jsem jen na obědě. To snad můžu. Vy jste odjeli taky."
"Jo, ale my byli během hodiny zpět a David věděl, kde nás má hledat. Ty ses ale normálně vypařil! To si byl jako sám?"
"Ne, s jednou známou. Tu neznáte." Odpověděl Bill neurčitě a mávl do proskleného okna na zvukaře, aby mu dal najevo, že jsou všichni připravení vrátit se zpět do práce.
Nikdo z přítomných se po více informacích již nepídil. Věděli, že jim vše řekne, až bude chtít sám. Jen jedna postava, sledující celý rozhovor z povzdálí, pomalu vzteky rudla.
Nikdo z přítomných se po více informacích již nepídil. Věděli, že jim vše řekne, až bude chtít sám. Jen jedna postava, sledující celý rozhovor z povzdálí, pomalu vzteky rudla.

