close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední upír 8.

20. března 2009 v 10:00 | Ainikki |  Poslední upír
autor: Ainikki a Eclipse

Nemohla se zbavit pocitu, že se jí to jenom zdálo. Převalovala se ze strany na stranu a promítala si situaci, která se odehrála před několika hodinami. Nemohla usnout už z toho důvodu, že jí pronásledovaly noční můry, jež jí připomínaly každodenní samotu. On byl jediný s kým chtěla být. Znělo to hloupě, ale bylo to tak. Sama se takovéto myšlence zdráhala, ale na druhou stranu si přece jen připouštěla oddanost k tomuto neznámému muži pod jménem Samael. Měl v sobě zvláštní auru a nepochybovala o tom, že by se mu i ona mohla líbit také... jen ji zaráželo jeho chování. Neměla žádnou jistotu... a přesto mu věřila.


Přetočila se na druhý bok a zaposlouchala se do zvuku hudby, jež prostorem plul jako vánek uspávající písně. Nikdy za tu dobu, co tu pobývala nic podobného neslyšela. Možná to byl jen výplod její fantazie, a nebo kousek odtud byl malý klub. To určitě ne! Spíše se přiklonila k té prvé možnosti. Odkdy by na diskotékách hrál spinet? Tohle byl určitě jen přelud. Zacpala si uši polštářem a snažila se to nevnímat. Pokud to ovšem znělo jen v její hlavě... určitě by to nešlo utišit, ale tohle... tohle bylo opravdové.

Vstala z postele a přistoupila k oknu. Muselo to být nedaleko. Slyšela velice zřetelně skladbu od Mozarta. Jak úchvatné. Nemohla uvěřit vlastním uším. Někdo musel mít opravdu dobrý hudební talent. Už odjakživa obdivovala ty, jež vynikali v muzickém umění, jelikož ona sama tuto dovednost postrádala. Spíš šlo o falešné zpívání, ale i to se dalo nějakým způsobem zazdít. Stačila by chvilka píle. Možná tato věc byla jediná, která ji trápila.

Odtrhla se od okna a zalehla zpátky pod peřinu. Přikryla se až ke krku a zavřela svá očka. Poslouchala dál tu pulzující hudbu a nechala se unášet obláčkem snů pryč. Uvědomila si teprve až další den ráno, že usnula, aniž by to zaregistrovala. Noc bez děsivých snů. Co snů... nočních můr o její samotě. Možná je příčina v jejím intimním životě. Již více než pět let neměla muže. Přišlo jí, že za tu dobu zapomněla vůni jejich kůže. Ale nemohla si teď dovolit nad tím přemýšlet. Protáhla se a protřela si ospalé oči. Další den a ona ve své práci žádným způsobem nepokročila. Fotky už má víc jak týden, možná i déle, hotové. Měla by se trochu porozhlédnout kolem. Cestu ke kostelíčku nemohla zapomenout. Pokud bude krásně, vydá se tam ještě dnes, ale jakmile spatřila nebe zahalené šedí, začala o pěkném počasí pochybovat.

Bianca

Vyrazila jsem pro mě již známou cestou směrem ke kostelíčku, abych se podívala znovu na jistou malbu, která mě uchvátila jako první. Jak jsem již věděla, jednalo se o malbu náboženskou, ale přesto mi tam pár věcí nesedělo. Prohlížela jsem si malbu dost dlouhou dobu, abych mohla nepřehlédnout tmavou šmouhu. Zřejmě nějaký kaz, který se zde během let na malbě vytvořil. Bylo tam vyobrazeno šest mnichů zahalených v kápích. Každý z nich držel v rukou dřevěný krucifix, jež mířil směrem k černé skvrně.

Něco pod tou skvrnou muselo být. Zvláštní, že jsem si toho nevšimla na fotkách, ani když jsem tu byla při první návštěvě. Vytáhla jsem z kapsy svého kabátu fotky pořízené bezprostředně po odkrytí té fresky a zadívala se na to samé místo, kde by měla být ta čmouha. Zamrazilo mě v zádech a vytřeštila jsem oči hrůzou. Nebyla tam... Někdo to musel zamaskovat. Ale proč by to dělal? Zaostřila jsem svůj zrak více na fotku, ale nemohla jsem rozpoznat, co místo té skvrny je. Nasadila jsem si brýle, ale ani ty mi nepomohly. Ten někdo moc dobře chtěl uchránit jakési tajemství. Tajemství tohoto městečka. Vzpomněla jsem si na svůj sen, co se mi zdál, když jsem přijížděla sem do Crabbetownu. Měla bych se začít bát? Možná. Já ale nejsem ten tip člověka, který by se tak lehce vzdával a nechal se zastrašit nějakým sabotérem, který se tu zcela evidentně snažil hatit moji práci. Ze své tašky jsem vylovila malý nožík a uzavíratelnou skleněnou mističku. Trochu jsem z té šmouhy do ní seškrábla a pečlivě zašroubovala víčko. Měla jsem v plánu udělat si doma chemický rozbor té látky, abych věděla čím by ji bylo možno zase dostat dolů, aniž bych pokud možno nepoškodila to, co bylo skryto pod ní, a hned zítra ráno se sem vydat zpět a napravit vzniklé škody.

Odebraný vzorek jsem si vsunula do kapsy kabátu, opustila kostelík a zamířila do středu městečka. Nevěděla jsem, co se to vlastně děje a nedokázala si vysvětlit, proč se to děje zrovna mně. Pocítila jsem potřebu setkat se znovu s mým tajemným. Dokázala jsem si přesně vybavit jeho černé rošťácky rozčepýřené vlasy do všech stran, jeho svalnatou hruď a také... zelené oči. Pamatovala jsem si ho tak, jak jsem jej viděla naposledy a pokaždé mě to nenechávalo klidnou. Objevil se a zase se mi ztratil. Jakoby se mi to už jednou nestalo. Možná to z něj dělá tajemného.

"Promiňte mi, ale tudy nemůžete jít." Vytrhl mě ze snění čísi hlas podle něhož jsem mohla poznat, že je to člověk toužící po alkoholu. Odtrhla jsem pohled od země a zadívala se tomu muži do tváře. Byl mladý, ale ve tváři se mu zračila starost a tím jeho tvář stárla.
"Promiňte," pípla jsem. "Proč, děje se tu něco, že nemohu projít?"
"Našla se mrtvola." Odpověděl stroze a já se nemohla ubránit zděšenému výrazu.
"Mrtvola?" Vyhrkla jsem.
"Ano, už několik týdnů stará."
Nemohla jsem skoro dýchat natož mluvit. Pokoušely se o mě mdloby. Naštěstí mě muž zachytil. Mohla jsem si všimnout jeho odznaku, který čouhal z jeho kapsy saka.
"Jste v pořádku?" Ujišťoval se a posadil mě na dřevěnou lavičku.
"Myslím, že ne." Šeptla jsem neslyšitelně a promnula si oči.

"Vy nevíte o někom, kdo by to mohl udělat?" Zeptal se z nenadání.
"Co prosím? Já sotva znám toho zesnulého... kdo to vlastně vůbec je?"
"Jeden z místních teenageru."
Oněměla jsem už po druhé.
"Jak se to stalo?" Pípla jsem.
"Příčina je neznáma, tedy rozhodně to byla vražda. Místní drbny si šeptají o upírech, ale znáte je."
Neměla jsem chuť tohle poslouchat. Vstala jsem.
"Těšilo mě... já... Musím jít." Řekla jsem rychle. Možná jsem teď vypadala jako hlavní podezřelá, ale na takovéto věci jsem opravdu neměla žaludek. Obloha se zatemnila ještě víc a spustil se ukrutný déšť. Rozeběhla jsem tak rychle, jak to šlo, a zmizela z dohledu policisty.

***

Měl štěstí, že se dnes spustil silný déšť. Počítal i s děsivou bouřkou, ale to mu nezabránilo v lovu. Zapadl do lesíka a jako dravá šelma se rozeběhl do centra temnoty. Díky svým vyvinutým smyslům zaregistroval čerstvou kořist. Zdálo se, že je to nová zvěř. Šelma s jiskřivě zářícíma očima. Rozeběhl se směrem za černou pumou, a když pocítil těsnou blízkost, zaryl své ostré nehty do její kůže. Tím ji dokázal omráčit, ale to by přece nebyla žádná hra. Pustil ji a nechal utíkat dál. Pokaždé to tak dělával dokud zvěř neuhnal. Teprve až pak zaryl ostré špičáky do šíje kočkovité šelmy. Puma, jeho oblíbená kořist. Díky ní získával více energie do dalších dnů. Věděl, že zvěř jeho žízeň neuhasí úplně. Na to postačí jediná krev... lidská.

Položil pumu na zelené kapradí a pil dál dokud nenabral dost sil. Vychutnával si tu krev, ale jeho myšlenky se zaobíraly něčím jiným. Neměl se zaplétat s žádnou živou bytostí. S žádným člověkem. A obzvlášť ne s tou ženou. Možná ji neměl opouštět. Možná už je v tom namočená s ním. Ne, ještě není pozdě. Už žádný kontakt s ní. Odvrátil své tesáky od krvácející rány a zaklonil hlavu. Vytáhl z kapsy svého kabátu rudý kapesník a otřel si stékající krev podél jeho brady.

Postavil se na nohy a zakryl si velkou kápí obličej. Nechtěl přeci riskovat, že by ho někdo mohl poznat. Ve dne obvykle nelovil, ale nasytit se musel. A sám věděl proč. Když byl v blízkosti té ženy... cítil pulzující krev v jejích žilách. Její tepající srdce. To byl další důvod, proč zpřetrhat kontakt. Proč mu na ní tolik záleží? Vždy byl sám... nikoho nezachraňoval. Nikoho nezabíjel. Byl sám a to pro něj bylo to důležité. Utápěl se v sobeckosti, ale přesto nebyl zlý. Projevoval se jako neutrální postava a tato žena to měla snad změnit?

autor kapitoly: Eclipse
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama