close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední upír 9.

28. března 2009 v 11:00 | Ainikki |  Poslední upír
autor: Ainikki a Eclipse

Bianca

'Na mě si jen tak někdo nepřijde.' Brumlala jsem si pod nos, když jsem si druhý den skládala do svého "vědeckého kufříku" - jak jsem ho s oblibou nazývala - všechny nástroje a přístroje potřebné k mé práci. 'Musel by tu zeď celou zbourat, abych se nedověděla, co je na ní zvěčněno.' Mé včerejší testy, které jsem provedla na onom vzorku, šly totiž skvěle a já měla velice brzy hotovy výsledky. Byl to pouze jemně nadrcený grafit smíchaný s nějakou jílovitou kaší, která byla na tu stěnu nanesena ve velice tenké vrstvičce. To nebude problém dostat dolů. Mnohem horší by byla jakákoli barva, která je běžně dostupná v obchodech, ta by totiž narušila svrchní vrstvu omítky i s tou kresbou. Tímhle to bylo v podstatě jen zašpiněné. Budu potřebovat jen trochu trpělivosti a celé to opatrně seškrábat dolů. Museli se tam nejspíš bavit jen nějací náctiletí chuligáni. Kdyby se to totiž pokusil zničit někdo s cílem, překazit můj výzkum, nejspíš by použil mnohem agresivnější látku, a nebo to byl nějaký naprostý hlupák a neználek.


Cestu ke kostelíku bych už snad zvládla i se zavázanýma očima, takže mi utekla velice rychle a já se mohla pustit do díla. Špachtličky, štětečky, dlátka. To byly nyní moji pomocníci. Dělala jsem na tom téměř bez přestávky, a tak nebylo divu, že po pár hodinách jsem si mohla konečně vydechnout a prohlédnout si plody své práce. Odstoupila jsem pár kroků dozadu, aby se mi do mého zorného pole dostalo celé to vyobrazení. Musela jsem se na to skutečně velmi soustředit. Bylo to hodně vybledlé a nejasné, proto tedy ani nebylo divu, že fotoaparát to pořádně nezachytil a na těch mých snímcích nebylo možné nic rozpoznat.

Co to ale jenom je? Mžourala jsem na malbu ve snaze ji pochopit. Před těmi mnichy s kříži byla jakási temná postava. Snad stín, ale spíše bych řekla, že jen další zakuklenec v kápi. Zub času ten obraz zničil natolik, že jsem si nebyla příliš jistá a netroufala jsem si raději cokoli odhadovat. V pozadí za tou postavou bylo cosi světlejšího. Při troše fantazie by se leckomu mohlo jevit, že to dostává taktéž obrysy lidské siluety, barva se ale rozplývala do všech stran. Evokovalo to ve mně dojem jakési záře, které tu postavu obklopovala. Co bylo ale mnohem znatelnější, byly nápisy kolem toho "temna a světla". Nejspíš latina. NON EXANIMUS... pak tu malinký kousek chybí... NOSTRA DILUVIUM ET OBSCURUS PLASMA SUBVENTARE - APPELLARE SAMAEL. Zalovila jsem v paměti a snažila se vybavit si všechny svoje znalosti latiny, které se mi snažili vštípit na vysoké škole. Musí to znamenat něco ve smyslu: Nemrtví naše záhuba a temný tvor přichází na pomoc - nazývá se Samael.

Vykulila jsem oči a snažila se to nějak pochopit. Pokoušela jsem se především z hlavy vytěsnit to jméno, které mě odvádělo od racionálního uvažování. Tady rozhodně nemohl být myšlen "můj" Samael. Naštěstí mě ale napadlo vzít si s sebou počítač, tentokrát s nabitou baterií. Od onoho posledního výpadku proudu jsem ještě neměla příležitost k němu zasednout a pídit se po informacích o mém tajemném neznámém, který mě od sebe tak vytrvale odháněl. Teď mám možnost vzít to z jedné vody na čisto. Podívám se, co vlny internetu říkají jak o něm, tak o tom, co je tu napsáno na zdi.

Notebook naskočil a já do vyhledávače napsala "nemrtví" a "naše záhuba". Vyjela mi spousta odkazů, zbývalo se tou přehršlí informací prokousat. Nejdříve jsem narazila na definici nemrtvých. Je to společné jméno pro všechny typy nadpřirozených bytostí, které zemřely, ale chovají se jako by žily. Nejtypičtější oživlá mrtvola a nejznámější nemrtvý je zombie, dále mumie... A td. To mi nepřipadalo zase tak zajímavé, každopádně jsem ale četla dál. Opředeni nejvíce legendami jsou poté upíři. O nich jako jediných se vede nejvíce zkazek o tom, že snad skutečně existují. Upíři se považují za úplně jinou nebo lidem nadřazenou rasu, jakoby vyšší stupeň lidského vývoje. Existují místa, na která se výskyt upírů přímo váže. Nejpopulárnějším a všeobecně nejznámějším místem jsou určitě Karpaty v Rumunsku, které hostí legendárního hraběte Drákulu. Méně známé, ovšem mytologicky mnohem významnější a zajímavější místo ležící nedaleko Karpat je malé městečko Crabbedtown. Dnes už podruhé jsem zůstala překvapeně zírat. Vůbec jsem netušila, že se nacházím na podobně bájném místě. Začínalo mě to zajímat čím dál více. Pokračovala jsem tedy dychtivě v dalším čtení. K tomuto městu se váže velice staré proroctví, které je údajně napsané na stěně kostelíka, jež je postaven na kopci nad městečkem a stal se tak dominantou kraje. O obsahu mnoho nevíme. Malba se nedochovala. Zklamaně jsem vydechla. Měla jsem chuť ihned napsat institutu, jež publikoval tenhle článek, že je to tu v celé své kráse, takže by si měli poněkud poupravit informace, které tu cpou široké veřejnosti. Nyní ono prastaré proroctví, díky mé trpělivé mravenčí práci, spatřilo světlo světa, a jakožto objevitel se budu muset nejspíš i sama dopídit jeho významu.

Nemrtvé jsem tedy nechala spát a do bílého okénka jsem vypsala "Samael" a klikla na tlačítko HLEDAT. Tričko Samael "Worship Him 1", Soul. Samael Rádio Samael. Fanklub2., Alba skupiny Samael. Tak tudy cesta nevedla. Zatím mi to vyhazovalo samé nesmysly. Dál jsem se ale probírala všemi těmi odkazy, až mě zaujalo: Ďábel, Satan, Samael, Lucifer, Belial, Belzebub, čerťák,…zvědavě jsem se ponořila do těch pár řádků. "Ďábel (lat. Diabolus - ďábel) název pro bytost zosobňující v mytologiích a náboženstvích přírodní síly jevící se jako zlo v protikladu k dobru, řádu, morálce, zákonu.Objevuje se pod různými jmény ve všech kulturách. Je zobrazován jako zvíře či monstrum, které má zčásti lidské a z části zvířecí rysy. Jeho původ je obsažen v jeho z latiny pocházejícím jméně Lucifer (lux - světlo, ferru - nesu). Tedy světlonoš. Lucifer byl původně vůdce andělů. Vzepřel se Bohu proti jeho záměrům, odporoval mu, chtěl se mu vyrovnat a zosnoval vzpouru. Strhla se nebeská bitva, ve které byl poražen boží armádou vedenou archandělem Michaelem a spolu se svými stoupenci byl svržen do temna a plamenů podzemí jako padlý anděl. Tam se usadil jako kníže Pekel a začal vládnout své říši. Od té doby představuje Boží protiklad, veškeré síly temnot, zlo, trest, smrt, ale také vyvážení rovnováhy.

Hmm, tak tohle bylo vskutku zajímavé, ovšem mě nic moc neobjasňující. Vrátila jsem se zpět a upřesnila svůj požadavek: "Kníže Samael a historie města Crabbedtown". Postava zahalena tajemstvím. Jedni říkají - krvelačná nestvůra, druzí - spasitel. Kde je pravda? Nikdo neví. Nezbývá, než se opřít o prastaré příběhy a věštby. Samael byl kníže, jež údajně zesnul ve svých sedm a dvaceti letech. Podle příběhů ale nezemřel. Stal se pouze tvorem žijícím navždy a stáhl se z očí lidí. Od té doby se zmítá mezi dvěmi stránkami své osobnosti. Jednou jeho částí je démon prahnoucí po krvi a ta druhá je obestřená zářivou aurou. Na tom, která z nich nakonec vyhraje v okamžiku Posledního soudu, závisí další osud lidstva. V tomto případě platí, že Samael není jméno Satanovo, jak je jinak všeobecně známé, Samael je ten, který nemá rád bezpráví a přivádí světlo mezi lid. Samael je ten, který stojí po vašem boku a bude stát i nadále. Samael přichází z dávných dob. Samael ví, že lidé potřebují návrat bájné epochy, avšak v jiné podobě, než jí znali dosud. Samael se zaměří na lásku, neboť ta jediná vede ke zdárnému ukončení bojů mezi světlem a temnotou. Bude stát po boku lidí v okamžik, kdy je bude ohrožovat zlo nejvyšší. Ovšem celý jeho spasitelský čin bude podmíněn tím, jestli onen všemocný lidský cit - lásku, pozná a přijme. Jedině v srdci s tímto citem se dočkáme jeho pomoci. V opačném případě nad tímto světem
zanevře a lidstvo se potopí do temnoty...

Dočetla jsem celý ten článek a byla jsem snad ještě zmatenější, než před chvílí. Netušila jsem, jak k těmhle všem informacím vlastně přistupovat. Měla bych je brát jako pouhé báchorky a legendy, jak je tu odprezentoval tenhle sloupek, a nebo bych to všechno měla zasadit do situace a místa, na kterém jsem se právě nacházela? Tohle přece ale nemohla být pravda. Znělo to tak fantaskně. Bylo naprosto absurdní, aby bylo něco podobného skutečností. Ne, tohle celé je prostě jen náhoda.

Značně rozhozené jsem si začala roztržitě uklízet všechny svoje věci. Ledabyle jsem je naházela zpět do kufříku a počítač vypnula. Běhal mi z toho mráz po zádech, protože jsem, ač nerada, musela uznat, že tyhle duchařské historky by vysvětlovaly spoustu podivností, které se tu kolem mě děly. Hlavně strhávaly roušku tajemství především ze Samaela. Musela jsem s ním bezpodmínečně znovu mluvit. Kde ho ale hledat? Jít za ním znovu do kanálu? Nesmysl. Já tam tápala po tmě. Neměla jsem vůbec představu, kam se vydat, abych to tam znovu našla. A kudy mě vyvedl ven, už také těžko soudit.

Nic mě ale prozatím nenapadalo. Navíc už jsem začínala být prokřehlá a hladová. Byla jsem tu již téměř celý den, počasí venku bylo opět strašné a v téhle zchátralé památce ústřední topení poněkud chybělo a svačina, kterou jsem si s sebou donesla, byla již dávno snědena. Vydala jsem se tedy zpět na cestu domů. Procházejíc kolem hřbitova jsem si přes nízkou hřbitovní zídku všimla dalšího čerstvě vykopaného hrobu. Pohřbívalo se tu skutečně často. Míra výskytu těch nových jam mě zaujala hned ten první týden, co jsem se sem přistěhovala. Nebylo divu. Ke kostelu se muselo procházet tudy. Byla to nejkratší cesta, takže jsem okolo chodila vlastně téměř každý den. Nebylo možné si něčeho takového nevšimnout. Po čtrnácti dnech jsem je již přestala počítat. Při pohledu na tohle smutné místo mi bleskl hlavou nápad. Ani nevím, proč zrovinka při prohlížení si hrobů, mě něco podobného napadlo. Byla to poněkud zvláštní asociace, každopádně mi to vnuknulo plán, jak se znovu sejít se Samaelem. Dívka v nesnázích. To je ono. Takhle přeci proběhl náš první střet. Před něčím mě zachránil. Dodnes nevím, co to bylo, ovšem teď už začínám alespoň tušit. Navíc mě můj šestý smysl přesvědčil o tom, že tenkrát to nebyla náhoda. Nešel jen kolem. On na mě jisto jistě dozíraL. A když se dostanu do problémů znovu, musí se objevit a pomoci mi.

Na tváři se mi usadil spokojený úsměv. V o něco lepší náladě jsem přišla domů a první moje cesta vedla do kuchyně. Potřebovala jsem řádně zaplašit hlad, protože tahle noc bude určitě dlouhá. Udělám to totiž přesně jako tenkrát poprvé. Vyrazím do víru nočního života a zábavy.

Celé tři noci jsem vysedávala v klubu Noční luna, potulovala se po parku a naprosto bezvýsledně. Už jsem to chtěla vzdát, ale po čtvrté se karta obrátila. Vyjekla jsem hrůzou, když se ze stínu nějakého keře vylouply dvě zlověstně vypadající vysoké postavy. Byly zahaleny v dlouhých pláštích a tlumeně vrčely. Zcela automaticky jsem začala couvat a Samael nikde. Najednou mi to přestávalo připadat jako dobrý nápad. Třeba se o mě vůbec nezajímá tak, jak jsem si namlouvala, a tihle dva mě tu nyní bez sebemenších výčitek zamordují. Začala se mě zmocňovat panika. Přestala jsem ty obry hypnotizovat, otočila jsem se a chtěla se dát na zběsilý útěk křičíc při tom o pomoc, než jsem tak ale stihla učinit, jeden z nich ke mně neuvěřitelně rychle přiskočil a srazil mě k zemi. Vykvíkla jsem bolestí a zůstala bezmocně ležet ve vlhku a špíně.

"Tak naší večeři se zachtělo vzít nohy na ramena..." Posměšně utrousil jeden z nich. Byla jsem sinalá strachy. Jak jsem mohla být tak bláhová. Umřu tady a ten bídák si ani nevzpomene. Jen co mi ale proběhla hlavou myšlenka na něj, zprava se mihnul nějaký stín a oba útočníci byli odmrštěni stranou daleko ode mě. Pak už sem jen ucítila silné paže, jež mě zvedly ze země, a aniž bych se stihla vzpamatovat, stáli jsme na prahu mého bytu.

"Říkal jsem vám snad, ať se nepotulujete v noci venku." Pronesl káravě a já se zastyděla jako nějaký malý uličník. "Kde máte klíče?" Zazněla otázka. Mlčky jsem je vytáhla z kapsy kabátu a podala mu je. Odemkl a znovu mě zvednul do náručí. Opatrně mě donesl až do obýváku na pohovku a přeměřil si mě pohledem. "Nejste zraněná?"
"Bolí mě ruka." Přiznala jsem a pohmožděnou končetinu jsem si tiskla k tělu.
"Ukažte." Nesměle jsem ji k němu natáhla. Jemně mi ji začal prohmatávat, a když se dotkl zápěstí, usykla jsem bolestí. "Je naražené, možná vyvrknuté, ale ne zlomené. Stáhnu vám to obvazem a pár dní s tím nebudete hýbat, ano?" Přikývla jsem na srozuměnou.
"Lékárničku najdete v kuchyni." Upřesnila jsem, kde by měl hledat obinadlo a čekala jsem, až se vrátí zpět. Zručně a téměř bezbolestně mi to obvázal. Dotyk jeho rukou byl až elektrizující. Měl je chladné, ale i přesto to bylo neuvěřitelně příjemné. Snažila jsem se na sobě nedávat příliš znát, co všechno se mnou jeho blízkost dělá, ale myslím, že se mi to moc nedařilo.

"Tak hotovo. Šel bych... zvládnete to tu už sama, nebo chcete ještě s něčím pomoct?"
"Ne, nezvládnu!" Vyhrkla jsem překotně. "Chci vlastně říct... neodcházejte, prosím. Chtěla bych s vámi mluvit. Já... já už vím, kdo jste." Zašeptala jsem tiše a sklopila pohled.
"Skutečně?" Protáhl pochybovačně.
"Ano, já... tedy myslím si to."
"A co si myslíte... tak to vyslovte nahlas." Naklonil se ke mně a zašeptal mi ta slova těsně u ucha. Rozrušeně jsem se zachvěla.
"Upír." Vyslovila jsem to po značné době váhání. I jeho to evidentně vykolejilo, protože na to zprvu vůbec nereagoval. Jen mě rentgenoval očima. Neměla jsem ani zdání, co se mu mohlo honit hlavou, ale nejspíš uvažoval nad tím, jak jsem mohla na něco podobného přijít.
" A vy ze mě nemáte strach?" Zeptal se nakonec. Pro mě to byl naprosto nelogický dotaz. Jak ho jen něco podobného mohlo napadnout. Vždyť už mi opakovaně zachránil život. Nikdy jsem o něm nepřemýšlela, jako o někom z koho by ten strach měl jít. Nic takového jsem nikdy vůči jeho osobě nepocítila.
Jen jsem zavrtěla hlavou a dodala. "A měla bych snad?"
"Nevím." Pokrčil rameny. "Nejspíš ano. Jsem přeci ten upír, ne?" Dodal ironicky.
"Děláte si ze mě legraci." Pípla jsem ublíženě.
"Vůbec ne. Promiňte. Teď už alespoň víte, proč jsem se vyhýbal styku s vámi. Je to pro vás nebezpečné a..."
"To si nemyslím." Skočila jsem mu překotně do řeči. "Naopak bych řekla, že je pro mě mnohem nebezpečnější být z vašeho dosahu." Vysvětlila jsem a usmála se na něj. Úsměv mi nesměle opětoval.
"Možná... jak na co..."
"Mám tomu rozumět tak, že už mi nebudete utíkat?
"Začínám nabývat dojmu, že před vámi to ani nejde." Vnitřně jsem zaplesala. Tohle se začínalo tvářit jako vítězství.
"To znamená...?"
"To znamená, že popřemýšlím o možnostech našeho eventuálního... přátelství." Odpověděl trošičku vyhýbavě, ale já byla spokojená.
"Budu se vyptávat... chci o vás všechno vědět." Upozornila jsem ho na to, co ho další den bude čekat.
"S tím počítám." Ujistil mě. "Teď už byste ale měla jít spát. Je hodně pozdě. Přijdu se na vás zítra podívat, abych věděl, jak se vám vede." Dodal a měl se k odchodu.
"Tak nashledanou zítra." Vyprovodila jsem ho radostným rozloučením a jen, co za ním zapadly dveře, svalila jsem se na pohovku a se zasněným výrazem a přiblble zamrzlým úsměvem na rtech jsem zírala do stropu.

...

'Ksakru.' Zaklel, opřel se zády o omítku nějakého domu a schoval obličej do dlaní. Připadalo mu, že tu situaci vůbec nezvládl. Jak jí jen mohl přislíbit další návštěvu. Nemůže se s ní začít jen tak vídat. A nebo ano? Když bude opatrný... třeba možná... A proč si to vlastně odpírat? Vždyť kromě Taibelů nepromluvil již po celá ta staletí jediné slovo s živou duší. A ona byla tak moc milá a příjemná. Cítil se s ní dobře. Tak jinak... Nevzpomínal si, kdy něco podobného zažil. Ani netušil, jak by tu změť pocitů měl pojmenovat. Rozhodně ale věděl s kým by si o tom mohl promluvit. Komu se svěřit. Zamířil na jisto ke knihovně. On tam většinou spával. Nebylo pochyb, že toho nudného knihomola najde právě tam.

autor kapitoly: Ainikki
 


Komentáře

1 ScEnE**_PrInCe_Ss <3 ScEnE**_PrInCe_Ss <3 | Web | 28. března 2009 v 11:02 | Reagovat

Achooj..!

Plsss hláásni mi..!

Vííce na BloGu..!

P.S. kdybys taky něco potřebovala PISNI..!

2 Kalley Kalley | Web | 28. března 2009 v 11:03 | Reagovat

dobrý článek  i blog

3 [.Kačulle^^.] [.Kačulle^^.] | Web | 28. března 2009 v 11:07 | Reagovat

dobríííí

4 boogie boogie | Web | 28. března 2009 v 11:08 | Reagovat

Ahojky, tak na tenhle článek si musím udělat čas. Musím napsat, že se mi hrozně moc líbí tvůj dizajn. Určitě se dnes vrátím, abyh se tady porozhlédla.

Hezký den. ☼

5 zuzana zuzana | 28. března 2009 v 12:23 | Reagovat

juchuchú :-) toľko objavov v jednom dieli, tak už sme sa konečne dozvedeli, čo je Samael naozaj zač, len ma prekvapilo, ako bezproblémovo sa s tým Bianca vyrovnala, to ja by som bola minimálne v ľahkom šoku. Ale až sa osobne stretne s Luciferom, tak to bude iné kafé... :-)

6 MissNika MissNika | Web | 28. března 2009 v 15:30 | Reagovat

jejda, tolik nových věcí v nocém díle:) patří ti má velká poklona, muselo to dat celkem zabrat najít, původy jmen a tak ... Vůbec jsem se o to nikdy nezajímala a díky tomhlu dílu se mi to začalo, jaksi líbit. No v kostce: Povedenej díl. Zatím se mi líbil ze všech nejvíc:)

7 Ainikki Ainikki | 28. března 2009 v 16:05 | Reagovat

zuzana: Jo, holt Bianca je statečné děvče, které je ze své profese zvyklé na ledasjaké horory. Navíc si myslím, že ona už tušila dávno předtím, že všechno není jen tak - urputná snaha knihovníka ji přesvědčit, že Samael je dávno mrtví, příbytek v kanále, napadení něčím neznámím... a tak dál. A pak taky měla tři dny na to, aby to vstřebala. To už snad ani nemohla reagovat nějak moc překvapeně a šokovaně. Navíc můžu prozradit, že ona si ještě spoustu věcí neuvědomila... Ale to až v dalších dílech. ;o)

A pak taky udělaly hodně ty sympatie, které nepopíratelně k němu pociťuje. Si myslím, že kdyby byl Samael samotnej satan, že jí to bude úplně šumák... :D

MissNika: Jsem ráda, že jsi spokojená. A s těma informacema... neber to všechno doslova. Něco je upravené tak, aby se to hodilo do příběhu. Vlastně jedinej nezměněnej fakt je tam akorát ten odstaveček o vysvětlení Lucifera (Ďábel, Satan, Samael, Lucifer, Belial, Belzebub, čerťák,...)

8 boogie boogie | Web | 28. března 2009 v 22:24 | Reagovat

Tak jsem si konečně na ten článek udělala čas a četla jsem jedním dechem.

Teď nevím, zda se v noci nebudu budit..uááááá.

Fakt dobrý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama