close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rychle a zběsile II - Nikdy neutečeš... 1

25. března 2009 v 1:00 | Ainikki |  _Rychle a zběsile II. Nikdy neutečeš_
autor: Joana

Asi by bylo záhodno to trošku uvést, nebo vás připravit na druhou řadu, protože od té první uplynulo kolem šesti let, tak se ze začátku nelekejte, musíme se ve zkratce prokousat k současnosti. Pokud budete tápat, věřte, že během pár dílů se dozvíte vše potřebné. A teď vítejte v Římě, kde sedí Jasmin v budově policejního ředitelství.

Joana

Je zvláštní, nakolik může jedna jediná věta způsobit, že se váš svět zhroutí jako domeček z karet, když do něj cvrnkne škodolibý kolemjdoucí. Nevěděla jsem, co mě čeká za dveřmi v klimatizované kanceláři, jíž jsem znala zpaměti. Každý kus nábytku byl spoután s tisícem vzpomínek. Přišlo však jen pár slov, snad pokus mne utěšit, říkal mi je s bolestí v očích a já nechtěla věřit. "Je mi to líto." Sklonil hlavu, aby rozmrkal slzy, které mu rozostřily zrak. Asi se bál pohledět do mých. Ne, prosím, tohle nesmí být pravda.

Flashback

"Jasmin, můžeš na chvilku?" "Jasně Lily, už letím." Seběhla jsem rychle schody dědečkovy vily, abych přivítala nečekaného hosta, který k nám zabloudil z metropole. Objala jsem opálenou dívku a vedla jí na konec zahrady k malému altánku. "Tak povídej, přeháněj," hučela jsem do ní při nalévání ledového čaje. Za poslední rok a půl se změnilo mnoho. Těžce jsem se loučila s myšlenkou, že ztratím Tomovo přátelství, ale nemohla jsem s ním zůstat v kontaktu, byla jsem pro něj příliš nebezpečná. Kdyby někdo odhalil, že se stýkáme, asi by se o něj začali zajímat podivní lidé. Smířit se s faktem, že nechám ty čtyři kluky, kteří mi přirostli k srdci, napospas divé zvěři, se mi nicméně nezdařilo. A právě proto jsem nadhodila před Lilianou, jestli by se nepostarala o mé staré přátele.

K mému údivu již týden po naší rozmluvě hlásila, že jí štěstí přálo, neboť vizážistka je v jiném stavu, takže se jde ucházet o její místo. Úspěšně. Tehdy přijela rozzářená, s vyprávěním, co se děje v Berlíně. "Míno, vlastně mám pocit, že mě vybral Bill kvůli tobě." "Cože?" "Víš, při rozloučení na mě pořád koukal a pak prohlásil, že mu moje oči kohosi připomínají. Nakonec ale potřásl hlavou a omluvil se, že blázní." Možná se mi ulevilo, když se Lily zakoukala do Gustava. Snad bych těžce nesla, kdybych jí viděla po Billově boku. Přeju mu kohokoliv, hlavně pokud k nám nebude jezdit každých čtrnáct dní na oběd. Asi ho mám pořád ráda, ačkoliv vím, že mi dva nikdy pár nebudeme, zkrátka by to neklapalo.
Teď jsem zadumaně seděla na zahradním křesílku a poslouchala historky z backstage o Gustavovi a paličkách, Gustavovi a bubnech, o Gustavových vypracovaných rukách a v neposlední řadě o jeho roztomilém úsměvu, nemluvě o smyslu pro humor. Lily se za necelý rok, který ve společnosti kapely trávila, ještě nepovedlo bubeníka ulovit, což rozdmýchávalo její vášeň natolik, že jsem se obávala, že Gustava jediným dotekem doslova sežehne. Výborně jsem se bavila při představě, jak má sestřenka, zvyklá mít muže plazící se u kotníků, loví chladného Němce. Na konci historek ze života slavných se vyhoupla na nohy se slovy: "Však já ho dostanu!" Načež zmizela směr Řím, kde se konal další z koncertů letošní tour.

A já? Ani ve snu jsem netušila, že se ještě tentýž večer převrátí můj život naruby. Stíny, plížící se zahradou kradmým krokem hodným bankovního lupiče, mne zahnaly do chladných kamenných stěn domu. Nero s Felixem zuřivě štěkali na kohosi u hlavní brány, zatímco jsem zavírala okna svého pokoje. Další z prapodivných večerních návštěv, blesklo mi hlavou při sledování tmavého auta, které se zhoupnutím zastavilo na konci příjezdové cesty. Dědeček nebyl doma, snad byla návštěva určená jinému z obyvatel. Ze zvyku jsem vykoukla na chodbu, abych zahlédla tajemného hosta, umění vidět a být neviděn jsem pilovala celé dětství, například při toulkách nočním areálem internátní školy. Valentinův slizký otec i se synáčkem, vida, vida. Sotva za nimi zapadly dveře ranního salonku ve druhém patře, ozvalo se z přízemí tiché našlapování. Jemný šramot mohl být způsoben myší, ale ty se v bílé stavbě nevyskytovaly. Psi byli zavření v kotci, aby náhodou neprokousli návštěvě kotník, takže měl tajemný tichošlápek volné pole působnosti.

V okamžiku, kdy se dostal na úroveň mých dveří, se rozezněly vrchním patrem rozčílené hlasy. "Je tady policie, najděte je, určitě se plíží kolem." Valentinův otec rozkazoval, ať je klidně zastřelí, hlavně ať je naleznou. Rychle jsem chňapla za kliku a vtáhla muže, přikrčeného ve výklenku mých dveří, dovnitř. Komisař Santini překvapeně zamrkal, když mne uviděl. Bylo mi naprosto jasné, co by se mu stalo, pokud ho objeví, zejména když dědeček nebyl přítomen.

S přibližujícími se hlasy jsem musela začít jednat. Santini pořád zaraženě stál, černé oči mne překvapeně pozorovaly a štíhlá vypracovaná postava se rýsovala pod tmavým rolákem. Cosi se ve mně zlomilo, když jsem ve spěchu svlékla šaty a vykulenému komisaři, neschopnému se bránit jsem po shození na postel, přervala přes hlavu rolák. Sedla jsem mu na klín a zašeptala: "Co se sakra děje?" "Sakra Jasmin, co vyvádíš?" Odpověděl otázkou, stále vykolejený, že sedí nahý do půl těla a na klíně má děvče ve spodním prádle. "Zabijou tě, až tě najdou." Dveře se rozletěly současně s okamžikem, kdy jsem zmateného policistu vášnivě políbila. Těžké boty se zastavily na kraji místnosti a já cítila v zádech jejich pohledy. Rychle jsem se odtrhla od černookého muže, jehož ruce se mezitím přesunuly kamsi k zapínání mé podprsenky.

"Neumíte klepat, zatraceně?! Nemáte alespoň trochu slušnosti, abyste mi nelezli bez pozvání do pokoje?!" Vyjela jsem na dvě překvapené gorily. Dovnitř nakoukla známá hlava. "Máte…" zarazil se Pietro při pohledu na mě ve spodním prádle. "Co civíš, sakra? Kde jsi byl, když mi do pokoje vrazili tihle nevycválaní kreténi?!" Svůj vztek jsem nemusela předstírat, nesnáším, když lidé neklepou. Navíc, pokud mají ti lidé co dočinění s Valentinem, doslova skáču z kůže. Helemese, jmenovaný vkročil na scénu. "Výborně, další. Můžete mi říct, co tímhle sledujete? Co po mě chcete v jedenáct v noci? Mám snad na dveřích napsáno, že se tu koná párty?" Valentino přešel až ke mně. Stáli jsme od sebe sotva dva kroky. "Můžeš mi tohle vysvětlit? S kým se taháš? Máš si mě za měsíc brát!!!" Ukázal rukou k Santinimu, sedícímu na mé posteli.Ach ano, stále ho ta šílená myšlenka nepřešla,můj výlet do Německa byl zamluven a všichni se tvářili, že bude nádhera, až budeme vychovávat malé Valíčky. "Jdi k šípku se svatbou." Odfrkla jsem. Napřáhl se, snad mi chtěl jednu vlepit, jenže jaksi zapomněl, že je u nás doma a Pietro mě má na starosti. Okamžitě vyrazil k naštvanému nápadníkovi, ale někdo byl rychlejší. Policista, tentokrát již oblečený v roláku, mu zkroutil ruce za záda. "Holky se nebijou, to tě doma neučili?" Naučeným chvatem ho obrátil a vyhodit z místnosti. "Co civíte, vystřelte!" Štěkla jsem na zbytek osazenstva. Otráveně se loudali z útulné místnůstky, urovnávaje si v hlavě nastalou situaci. Pietro mě chytil za loket a tiše zašeptal. "Vždycky jsi byla dobrá herečka, ale dávej si bacha, ať nevyvedeš blbost."

Zůstali jsme sami, nervózní komisař a děvče, které studily dlaždice do bosých nohou. "Jasmin, měla by ses obléct." Zamumlal a otočil se k oknu. Přehodila jsem přes sebe župan a přeťapkala místnost k němu. "Co se děje? Proč se plížíte chodbami?" Obrátil se ke mně, černé oči bloumaly po mém obličeji, aby nakonec prohlásil: "Nemělas mě sem zatáhnout, děláš si problémy. Zvládnul bych to." Rychle odešel ke dveřím, vedoucím z mého pokoje."Zvládnul bys to? Zastřelili by tě jako psa." Rozkřičela jsem se. "Pšš,tiše." Uchopil kliku, přesně v okamžiku, kdy jsem se odlepila od podlahy. "Počkejte Santini…" Ledový kov se stále zahříval v jeho dlani, když neochotně obrátil hlavu zpět. "Nenechám je, aby ti ublížili, Felipe." Chytila jsem ho a lehce políbila.

"Je mi to líto." Zopakoval a čekal na mou reakci. Nebyla jsem schopná slova, jen potůček slz si probojovával cestu k podlaze kanceláře.

Joana

Ach ano, vzpomínáte si na něj? Ten policista, co v první řadě zametl případ pod koberec…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama