Rychle a zběsile II - Nikdy neutečeš... 2

25. března 2009 v 1:01 | Ainikki |  _Rychle a zběsile II. Nikdy neutečeš_
autor: Joana

Dnes není prvního dubna, nežertuje. Proč je pro mne tak těžké akceptovat skutečnost? Chtěla bych vrátit čas, alespoň o pár dní, všechno by mohlo být jinak. "Řekni, že to není pravda, prosím." Špitla jsem a otřela si oči do papírového kapesníku. Budu vypadat jako klaun. Před budovou se ozval zvuk sirény auta, které vyjíždělo na zásah.

Flashback

"Co to děláš?" Jemně odstrčil muž červenovlasé děvče. Prameny rudých vlasů se jí vlnily po zádech, jak před ním stála se zakloněnou hlavou. "Já… už musím jít." Rychle vycouval na chodbu a svižně seběhl schody, aby se vypařil z území nepřátel. Hlavou se mu honila jediná věc, proč ho proboha políbila?

Proč dělá věci těžšími, než jsou? Měl by mít rozum, ale nejspíš ho nechal v útulném pokojíku. Je jí jednadvacet, jemu třicet pět. Bránil se navazování vztahů se ženami, držel si je od těla, moc dobře věděl, že by nesnesly jeho hektický život, plný každodenního riskování. A pak ho políbí. Jasmin, dívka kterou znal jako škvrně s culíčky.

Musela tušit, že se vystavila většímu riziku, než kdyby ho schovala do skříně. Postavila se vlastní rodině, vysmála se do obličeje svému snoubenci. Ano, určitě všechno udělala, aby se mu pomstila a zbavila se ho. Zabila dvě mouchy jednou ranou, splatila svůj dluh za záchranu života a zároveň se jí snad povedlo utéct od oltáře. Je na ní příliš starý. Ne, hezky se bude soustředit na práci. Nasedl do vozu, otočil klíčkem v zapalování a vyrazil domů, do Říma.

"Zbláznila ses? Tahat do vily fízla?!" Křičel na snídající děvče statný mladík. V klidu se zakousla do topinky a napila horké kávy. "Zbláznili jste se lézt do mého pokoje? Víš, co by se stalo, kdybyste dorazili o deset minut později? Zabila bych vás." Ušklíbla se a pak s pitomým úsměvem hypnotizovala lžičku, kterou míchala horký nápoj. Už se rozhodla, musí to udělat. "Omluv mě." Zvedla se od stolu, vyběhla před dům a po prozkoumání vozového parku vytáhla ze skříňky klíčky od malého sporťáku. "Kam jedeš?" Zajímal se muž, přicházející k domu. "A není to jedno? Stejně mne budete sledovat." Vyplázla jazyk na Pietra těsně předtím, než sešlápla pedál k podlaze. Dlouho si nevyzkoušela rychlou jízdu, s nadšením se hnala dálnicí, určitě jí nedoženou. Při předjíždění stříbrného Porsche si dokonce pobrukovala druhý hlas k písničce z rádia.

Teprve teď začalo přituhovat. Vytáhla klíčky ze zapalování a zhluboka vydechla. Očima přejela vysokou budovu, jejíž stěny sálaly, naakumulované teplem ze svítícího slunce. Lehce vyběhla po širokém schodišti a cestou k pultíku, za nímž stál policista v uniformě, si sundávala sluneční brýle. "Dobrý den," věnovala mu jeden z magicky vřelých úsměvů. "Mohla bych mluvit s komisařem Santinim?" "Promiňte, má důležitou poradu. Nevím, jestli bude dnes k zastižení." "Zkuste to, prosím, potřebuji s ním mluvit." Podtón jejího hlasu ho doslova donutil, aby zvedl sluchátko a vymačkal na přístroj trojčíslí linky svého nadřízeného. "Šéfe, máte tady návštěvu…Jo, to jsem říkal…Slečno jak se jmenujete?" "Mariana Müller, ale říkají mi May." "Jistě." Položil policista telefonní přístroj. "Páté patro, třetí dveře vpravo." "Díky."

Čekal na ni u výtahu. "Jasmin, co tě proboha popadlo? Co tady děláš?" "Potřebovala jsem s tebou něco probrat. V soukromí." Rozhlédla se po chodbě, načež za ním poslušně cupitala do jeho kanceláře. "Cos potřebovala, May?" Lehce nadzvedl pravý koutek. Vykročila k němu, až podvědomě couvl. "Bojíš se mě?" Pronesla s náznakem odevzdanosti. "Měl bych?" "Rozhodně." Usmála se a přitiskla své rty na jeho. Bránil se, ale během pár vteřin se racionálně uvažující část jeho já odebrala na polední pauzu. Přitáhl si dívku ještě těsněji a už se nedovedl odtrhnout.Jasmin ucukla a posadila se do křesla pro návštěvy. "Bála jsem se." Špitla se zářícíma očima. "Mě?" "Ano, že mě vyhodíš." "Proč bych tě proboha vyhazoval?" "Protože se tě celkem očividně snažím svést, protože kvůli mně sis nadělal další nepřátele, protože kdykoliv se objevím, akorát ti komplikuju život." "Co plácáš?" "Vlastně se ti snažím říct, že se mě lehce nezbavíš."

Srdce mu vyskakovalo z hrudi. Skoro by mohla být jeho dcera a teď mu naprosto narovinu sdělí, že ho chce. Ne svého snoubence, ale policistu z oddělení pro boj s organizovaným zločinem. Klekl si k ní a něžně jí zvedl bradu. "Jsem na tebe příliš starý." Pronesl do ticha, ale pak ji přenesl na svůj pracovní stůl, mezi kupy papírů. Kdo ví, jaký by byl konec, kdyby je nevyrušil Santiniho kolega. Každopádně se Jasmin bezhlavě zamilovala, což bylo trnem v oku její rodině. Dědeček sice komisaře respektoval, ale nedokázal skousnout představu, že jeho vnučka chodí s policistou, který není zkorumpovaný. Vyřešil problém po svém.

Horský klášter, opevněný kamennými hradbami a historií byl účinným vězením, pro poblouzněnou dívku. Zapomene, dostane rozum. Jasmin ovšem měla rozumu na rozdávání, nepotřebovala další. Vztekle přecházela mrtvými chodbami, naštvaně třískala těžkými svazky klášterní knihovny a zuřivě plela zarostlé záhony. Santini nejspíš věřil, že má cenu bojovat. Vždyť i Julie měla svého Romea, Popelka prince a pohádky obvykle končí dobře. S odcházejícím dnem se do horského údolí zařízl zvuk policejní sirény. Bílé vozy během okamžiku obklíčily starobylou pokladnici historie a muži v uniformách se vydali k zapečetěným branám. Hlasité zabušení vytrhlo sestry z rozjímání, zavládl zmatek. Štíhlý muž v civilu se nenápadně prosmýkl jednou ze zahradních branek a vyrazil do bludiště klášterních chodeb. Cíl byl blíž, než doufal. "Zabila bych tě, kdybys mě tu nechal hnít ještě týden." Ozvalo se z temného výklenku. "Díky by úplně stačilo." Rozesmál se. Razie kvůli kradenému zboží byla neúspěšná, až na jeden poklad, který se navždy ztratil z nevlídných kobek pevnosti. Pak stačil jen měsíc, aby Jasmin opustila úřady s novým příjmením i občankou.

"Paní Santiniová?" "Ano?" "Mohl bych s vámi mluvit?" Ticho, prosím. Dnes ne. "Tady? Necháš nás prosím o samotě?" Obrátila jsem se na svého společníka, který se zkroušeně vypotácel na chodbu.

Joana

Fajn, však já vim, že Romeo a Julie nemá zas až tak dobrej konec… :D
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama