Rychle a zběsile II - Nikdy neutečeš... 7

25. března 2009 v 1:06 | Ainikki |  _Rychle a zběsile II. Nikdy neutečeš_
autor: Joana

Proklikával jsem se stránkami, kterým jsem nerozuměl a nebyl schopen najít ty, z nichž jsem toužil nakojit svou zvědavost, co se stalo policejnímu komisaři, který mi nevědomky ukázal i odlišný pohled na svět, než byl ten můj. Nepochyboval jsem, že zahynul někde v akci, představa nemoci či nehody k němu prostě neseděla. On nebyl packal jako já, on všem pohromám čelil a nebál se převzít odpovědnost. Neutíkal, zatímco já hledal skulinky a našel jen jedinou cestu.

Flashback

Bill se smutně rozhlížel po místnosti a rozmrkával slzy beznaděje, které se mu začínaly drát do očí. Večerní hysterický telefonát od Rity přijal s odevzdaností a doufal, že brácha tráví večer s jednou ze svých bokovek. Jeho šestý smysl se mu ovšem snažil vecpat pravdu. Proto sem ostatně přijel. Zvedl láhev skotské whisky a otočil ji hrdlem dolů, ačkoli přes průhledné sklo jasně viděl, že na zem nedopadne víc, než jedna kapka temně zlaté tekutiny. Došel k umyvadlu, pod nímž se skrývaly pytle na odpadky, a začal dělat v místnosti pořádek. Ani tříštění skla neprobralo druhého mladíka, nataženého na gauči. Pravidelně oddechoval, svírajíc v náručí vínový polštář.

Vztekle třísknul s nacpaným pytlem a otevíral postupně všechny skříně. Cinkot, když s plnou náručí přešel místnosti k umyvadlu, konečně donutily druhého mladíka, aby se zamručením změnil polohu. Teď ležel na boku a levá ruka mu volně sklouzla na prošlapaný koberec. Bill se zachmuřil ještě víc a odšrouboval první lahev, jejíž drahocenný obsah bez zaváhání vylil. Pokračoval, dokud i v poslední tmavě zelené lahvi nezůstaly maximálně tři kapky. Pak sebral oba nacpané pytle a vyběhl s nimi ven před dům, kde je strčil do popelnice s takovou razancí, s jakou by nejraději vyhodil i bratrův problém. Při návratu zamířil rovnou k pohovce. Shodil podřimujícího mladíka na podlahu. Tom jen vyděšeně otevřel nateklé oči. "Tak vstaň, ty idiote. Dělej!" Zvedal ho a věděl, že ho sám neunese, proto se modlil, aby bráška spolupracoval. Měl štěstí, dovlekl ho do koupelny, kde ho bez milosti skropil ledovou sprchou, ignorujíc jeho protesty. "Vymaštěný hovado, co to kurva vyvádíš?!" Vztekal se a vybíjel si na něm svůj hněv. Jen co se Tom dostatečně probral, pustil ho ven, aby si mohl usušit dredy a vzít si suché oblečení. Tolik mu toužil pomoct a přitom věděl, že o jeho pomoc bratr nestojí. Že se jen utápí v oceánu svých neúspěchů, které by nikdo jiný rozhodně neúspěchy nenazýval. Měl úspěšný salón, hodnou přítelkyni a krásnou milenku. Podporu rodiny, dobré přátele, schopné podřízené a stálý obdiv tisíců dívek. Jen jedno mu chybělo, svoboda. On prostě nedokázal dospět a uvázat se. Bill si přál, aby to jeho starší já dokázalo, jenže Rita nebyla tou pravou.

Sledoval jejich vztah a uvědomoval si chyby zamilované dívky. Občas v ní poznával sám sebe, při neustálých otázkách a podezřením v očích, které se střídalo s bezmeznou láskou. A Tom se bál, bál se její náruče, která ho místo vřelého objetí dusila. Jak moc jí chtěl poradit, kolikrát už se nadechoval a nakonec svá slova spolknul. Tom mu řekl, že se svou přítelkyní zůstane. Protože jinak by si musel přestat vážit sám sebe. Bill se hořce pousmál, hlavně že si váží sám sebe teď, když se válí ožralý uprostřed prázdných flašek.

Poslouchal zvuky z koupelny a zavzpomínal na dávnou dobu, kdy on byl v roli dozorce. Snad nikdy nedal Jasmin důvod, aby utíkala z reality. Všechny dívky, které přišly po ní, se snažil nedusit a vlastně ani nemusel, protože jejich oči postrádaly tu jiskru nespoutané divokosti. Jasmin, kolikrát na ní myslel, když se snažil probrat bráchu. Protože ona bývala jedním z nemnoha lidí, na jejichž radu Tom dal. Ale teď neposlouchal ani jeho, těžko uvěřit, že by mu pomohla ona. Ledaže by mu držela pistoli u spánku.
……

Santini, konečně. Dokonce krátká zpráva na mezinárodním serveru, takže jsem z angličtiny pochytil, jaký měl jeden lidský život konec. …. V ranních hodinách byl v předměstí Říma zastřelen komisař místní kriminálky. Felipe Santini byl známou osobností, zejména díky negativnímu vztahu k mafii. Šlo snad o odplatu? Policie uvalila na případ informační embargo, ale blízké zdroje říkají, že za jeho smrtí stojí vyřizování starých účtů. Máme se bát? Přebírá opět mafie moc nad městem?... Takže úryvek z bulváru. Když jsem si okleštil článek na holý základ, vyšlo jediné. Zastřelen. Pro zvědavost jsem kliknul na italský zdroj a projížděl fotky u článků. Proč jen mají noviny touhu fotit pohřby, vždyť je to tolik utrpení samo o sobě. Zarazila mne až fotka s nadpisem Signora Santini e signora Capalloni. Paní komisařová, chudák ženská. Jaký měl vlastně náš komisař vkus? Kliknul jsem a hned první pohled mi dokázal, že vkus měl vskutku vynikající.

Joana

Tak co, už mě přestáváte mít rádi?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama