close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče 19

11. dubna 2009 v 11:18 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče
Phoebe

-Kruci, tohle počasí mi byl čert dlužen.- Spílala jsem a jala si oklepávat deštník zapadaný sněhem. Zatlačila jsem do prosklených dveří a vstoupila do budovy kanceláří firmy Luis compeny. Do práce jsem musela pěšky. Auto bych v téhle vánici tak akorát někde nabořila. A no to mám příliš toho svého miláčka na čtyřech kolech ráda.

Nesnáším zimu. Za to Lil si v podobném počasí libuje. Teplo příliš nemusí, za to miluje zimní sporty. Myslím, že letos s nimi má ale utrum. Nedoneslo se ke mně, že by v Česku byl nějaký pořádný kopec, na kterém by se mohla vyřádit na lyžích. Není nad naše vyhlášená zimní střediska.

Měla bych ale zanechat úvah nad počasím a vrhnout se do nového pracovního dne. Nastoupila jsem do výtahu a zmáčkla třetí patro. Dveře se s cinknutím otevřely. Pozdravila jsem jednoho kolegu a štrádovala si to dál ke svému stolu. Nestačila jsem se ani pořádně usadit a už se za mými zády objevila Viviana.

"Zdravím, mám tu nějaké nové podklady pro příští akci. Koukneš na to, prosím."
"Jasně, Viv. Hned se na to vrhnu." S předstíraným nadšením jsem si od té primadony převzala lejstra, kterými mi mávala před nosem.
"Šílený počasí viď. Měla jsem problém i zaparkovat. Jako kdyby to nemohli vyhrnovat." Moje drahá šéfová se neměla k odhodu a začala se mnou konverzovat na téma kalamita a její dopady. Roztáhla jsem pusu do úsměvu a snažila se rozvést ten náš duchaplný dialog.
"Já šla pěšky. Ale Paříž pod sněhem stejně vypadá dobře. Je to potom ta správná romantika." Plácla jsem první blbost, která mě napadla. Rozhodně mi ale nepřipadalo romantické brodit se někde na rande po kolena ve sněhu a všechny končetiny mít znecitlivěné mrazem.

"To máš pravdu. Lil by se to líbilo. V Praze si nepamatuji, že by bylo někdy nějak víc sněhu." Pozor! Viv měla tendence občas naše rozhovůrky zavádět k Lilianě. Spoléhala na to, že já jsem s ní v rušném kontaktu a budu pak mít informace o tom, jak se jí daří, z první ruky. Trochu mi také připadalo, že tím bloncka zkouší moji loajalitu. Na podobné případy jsem tedy měla svůj scénář odpovědí, kterých jsem se držela. Lil, jsem před ní prezentovala jako takovou menší zrádkyni. Vykašlala se na mě hned, jak vypadla z Francie do velkého světa hudby a celebrit. Já už pro ni nebyla dost dobrá a kontakt se mnou omezila na minimum. Více mi začala volat po tom, co se na ni zpěvák vykašlal. Její telefonáty vždy protrpím a nemíním jí dělat vrbu utěšitelku. Tohle byla zhruba moje taktika.
"Je mi vcelku jedno, jak je v Praze. I kdyby tam nastala doba ledová a všichni tam měli umrznout." Odpověděla jsem jen a nahodila znechucený škleb.
"Copak, zase ti moje sestřička telefonovala a líčila ti, jak moc se má špatně?" Uchechtla se Viv.

"Ále, ani se neptej. Jo volala mi. Najednou jsem jí teď dobrá. Hlavně, že v době, kdy si lítala s hlavou v oblacích se ke mně neznala." Pokračovala jsem dál v tom divadélku.
"No jo no. Nevěra se nevyplácí. To si měla holka rozmyslet dřív." Teď jsem ale zbystřila. Já jsem s Viv nikdy neprobírala kvůli čemu se rozešli a já byla jediná, kdo to tady věděl. Lil to neřekla ani svému otci. Byl sice informovaný, že je u matky, ale to bylo asi tak všechno. A pokud vím, Bill se pro tisk nijak nevyjádřil a novináři kupodivu ani o ničem nespekulovali. Rozmazávali jen jeho psychický stav.
"Ona mu byla nevěrná? To mi neřekla."
"Nedivím se. Tohle není něco, čím by se člověk chlubil."
"A jak ty to tedy víš?" Vypálila jsem přímo otázku.
"Víš, že si už nevzpomínám. Nějak se to ke mně doneslo." Mrkla na hodinky. "Musím jít něco dělat, nebo budeme za chvíli ve skluzu." Ukončila najednou rychle náš rozhovor a zapadla do své kanceláře.

Tak a mám tě děvenko. Samozřejmě, nebylo to žádné terno. Podle její vyhýbavé nejisté reakce jsem mohla opět jenom pokračovat ve svých spekulacích. Zase na druhou stranu, tahle moje taktika vlezdoprdelkování trvá asi 14 dní a zrovna bleskurychlá metoda to není. Já ale časem přijdu na to, jak to trochu rozpohybovat.

Liliana

Zachumlaná až po bradu v huňaté šále jsem přeběhla ulici. Přehupkala jsem pár rozbředlých špatně vyhrnutých kupek sněhu a zapadla do budovy nějakého inzertního plátku. Usmála jsem se na staršího pána na recepci.
"Dobrý den. Potřebovala bych si podat inzerát."
"Jistě. Vyjděte do prvního patra a jsou to první dveře vlevo."
"Moc děkuji." Podle instrukcí jsem se přemístila k oněm dveřím a párkrát na ně klepla. Paní za stolem jsem znovu přetlumočila svůj požadavek a vtiskla jí text svého inzerátu.

"Nabízím doučování německého, anglického a francouzského jazyka. Mohu docházet i domů. Tel.: 603 52 66 01"

"Inzerát vyjde hned zítra." Oznámila mi ta dobrá duše a vzala si ode mě 60 korun. Popravdě jsem počítala s větší částkou. Omlouvalo mě, že jsem inzerci podávala poprvé. A na ten nápad mě přivedla mamka. Nechtěla jsem se tu vrhat do stálého zaměstnání, protože jsem pořád nevěděla, jestli tu chci zůstat, nebo odjed časem někam jinam. Na druhou stranu nic nedělání mě ubíjelo. Když nic jiného, tak alespoň nějak zužitkuji volný čas a zaměstnám se jinými myšlenkami.

Stále to totiž bylo dost špatné. Stýskalo se mi po něm. Navíc mě dost udivovala moje přecitlivělost. Pořádně jsem se ani já sama nevyznala ve vlastních pocitech. Někdy ty návaly emocí byly neovladatelné. Z ničeho nic jsem začala brečet a nešlo to zastavit, nebo mě bezdůvodně přepadl záchvat smíchu. Začínala jsem mít taky zvláštní podezření, že všechno se mnou není tak, jak by mělo být. Za žádnou cenu jsem si ale nechtěla podobnou myšlenku připustit. Ne, tohle je prostě jen podrážděnost. Všechno se znovu srovná. Člověk se nerozchází s milovanou osobou každý den. Nedovedu si představit nikoho s kým by to nezamávalo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama