close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče 21

11. dubna 2009 v 11:18 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče
Phoebe

Po nekonečném bloudění ulicemi Berlína se mi nakonec podařilo zaparkovat na místě, které odpovídalo adrese, kam jsem posílala Lil poštu. Teď jenom doufat, že jsem tu správně. Na druhou stranu, proč bych nebyla. Přece by jí nechodila pošta někde k sousedce, že? Zůstala jsem sedět v autě a snažila se odhadnout jestli jsou obyvatelé bytu doma. Všechny žaluzie byly zatažené. To znamenalo, že buď spí, nebo někde trajdaj. I když, třeba je jen otravuje světlo.


Ani po půlhodinovém nervózním poklepávání prsty o volant jsem se nedostala k vymyšlení toho, co tedy budu dělat. Zvednout se a jít tam prostě zazvonit se mi nezdálo jako nejlepší nápad. Potřebovala jsem se pokud možno vyhnout přímému střetu s Billem a vzhledem k tomu, že tam bydleli oba, by se mi to nejspíš nepovedlo.

Moje dilema bylo vyřešeno záhy samotným objektem mého vyčkávání. Tom se vyloupl ze dveří. Tedy doufám, že je to Tom. Byl celý zachumlaný v nějaké zimní teplákovce a na hlavě obří kapucu. Do obličeje jsem tomu dotyčnému tedy příliš neviděla, ale rozhodla jsem se to risknout. Všimla jsem si, jak se krátce rozhlédl, a pak se dost rychlím krokem vydal po chodníku pro mě neznámo kam. Vystartovala jsem z auta a snažila se ho v těch svých kozačkách na obřím podpatku, co nejrychleji dostihnout. Musel na mě být asi dost komický pohled. Pohyb mi totiž ale neznemožňovaly jen ty boty, ale také dost upnutá sukně. Jen jsem ho v duchu zapřísahávala, ať se hlavně neotáčí. Kdyby totiž včas zbystřil nějakou bláznivou ženskou, která je mu v patách, zřejmě by vzal nohy na ramena a byla bych v pytli.

"Tom Kaulitz?" Křikla jsem na něj, když jsem od něj byla už jen pár kroků. Naštěstí se zastavil a otočil se po mém hlase. Třemi plavnými skoky jsem ho dostihla a zastoupila mu cestu. A mám tě. Chtělo se mi vykřiknout radostí jak malému dítěti. Nějak mě tahle moje tajná mise začala pohlcovat a já začínala reagovat mírně jako blázen. Nemohla jsem si ale pomoct. Byla to zábava.
"Jo, to jsem já. A vy jste?" Dost odměřeně se mě zeptal. Neunikl mi ale ten jeho zkoumavý pohled, kterým se na mě zaměřil. Zřetelně jsem viděla, jak si mě prohlédl od špiček bot, až po kořínky vlasů. Tak jo. Doufám, že se ti líbím. Dost by mi to nejspíš usnadnilo situaci.
"Ahoj. Já jsem Phoebe Demor. Vy mě neznáte, ale já o vás hodně slyšela. Tedy více o vašem bratru." Vsadila jsem raději na vykání a snažila se, aby mé nepříliš dobré němčině rozuměl. I když tenhle jazyk mi nedělal ani takové problémy. Angličtina byl větší oříšek. Rozhodně jsem si ale byla vědoma svého silného francouzského přízvuku. Lil mi ho předhazovala pořád.

"No, o nás hodně slyší poměrně dost lidí." Docela mě zpražil. Budu to na něj muset honem všechno vychrlit, než si začne myslet, že jsem nějaká pojančená fanynka.
"Dobře, tak jinak…," začala jsem se mírně potit, "můžu tikat? Mně to vykání příliš gramaticky nejde." Přikývl. "Fajn, dík. Možná si už o mně také slyšel. Jsem nejlepší kamarádka Lil. Potřebovala bych s tebou chvíli mluvit a objasnit ti některé skutečnosti, o kterých ty ani Bill nevíte." Začínal se na mě dívat dost nechápavě. Obočí mu vystřelilo vzhůru. Otevřel pusu a následoval dlouhý nádech. Asi se snažil vymyslet, jak na mě má reagovat. Nečekala jsem, že ho až tak moc zaskočím.
"Kam máš namířeno. Můžu tě doprovodit." Čapla jsem ho pod paží a rozpohybovala ho směrem, kterým se před tím ubíral.
"Jen.. jen do trafiky. Došli mi cigára."
"Hmm, kouřit bys ale neměl. Lil jsem to říkala pořád. Brácha je doma? Zavolej mu, že se zdržíš. Támhle vidím nějakou restauraci. Půjdem si tam na chvilku sednout." Úplně konsternovaného Toma jsem dotáhla do onoho podniku a usadila ke stolu. Tak tohle se povedlo. On byl v takovém šoku, že se nezmohl na sebemenší odpor.

"Co si dáte?" Ptal se nás se servilní úklonou číšník, sotva jsme dosedli na židle.
"Kafe a minerálku." Vyhrkla jsem na něj svou objednávku.
"Presso." Poručil si Tom a začínal se tvářit nějak naštvaně. Zřejmě mu začínalo docházet, jak snadno se sem dal vmanipulovat a to nejspíš dost hnulo s jeho egem.
"Doufám, že máš skutečně pádný důvod mě otravovat. Nemám zrovna čas tu s tebou vysedávat." Vyplivl na mě podrážděně.
"Tak jo. Poslouchej…" Vylíčila jsem mu všechna svoje podezření a domněnky, trochu mu také přiblížila osobu Viv z jiné stránky, než kterou měl možnost poznat on, aby nemohl pochybovat o tom, že by toho všeho byla skutečně schopná. Následně jsem apelovala trochu na jeho bratrský cit. Vždyť přeci jestli má Billa skutečně rád, udělá všechno proto, aby mu pomohl. Hopper mě celou dobu vcelku pozorně poslouchal a nesnažil se mě přerušovat. Jen z jeho výrazu nebylo příliš patrné, co si o tom všem myslí.
"Dobře fajn. Dejme tomu, že by skutečně bylo na téhle tvé teorii o sesterské pomstě něco pravdy. Jak si jako představuješ, že ti budu platný já?" Tom položil v celku logický dotaz hned po tom, co jsem skončila se svým výkladem.
"Úplně jednoduše. Vzhledem k tomu, že od Viv se nic nedovíme ani kdybychom ji natáhli na skřipec, jediný, kdo zbývá, je Fabian. Pracoval přeci u vás ve studiu. Musíte tam na něj mít nějaký kontakt nebo cokoli, podle čeho bychom ho mohli najít. A jestli byl v celé téhle hře jen pouhý pěšák, pochybuji, že mu Viviana zaplatila tolik, že nebude ochotný mluvit."

"Jo, z téhle strany by to asi šlo. Ale stejně pořád nechápu k čemu všemu tohle. Myslíš že ta propast, která je mezi Billem a Lil půjde ještě někdy zasypat? Co si od toho vlastně slibuješ? Že si zase zamilovaně padnou do náručí? Jestli tohle byla opravdu práce Viviany, tak ji odvedla velice dobře."
"Sakra Tome!" Měla jsem chuť třísknout rukou do stolu. Vytáčelo mě, že k tomu přistupoval takhle pesimisticky. "Nemyslíš si náhodou, že ať by to mezi nimi mělo dopadnout jakkoli, tak Lil si minimálně zaslouží, aby byla očištěná? Vždyť v Billových očích je zní normální záletná děvka. Tohle si Lil nezaslouží. Ona by nikdy nic podobného neudělala." Tom provinile zapíchl pohled do desky stolu.
"Nejen v Billových očích… Já tomu uvěřil taky. Bolelo mě vidět Billa trpět. A hlavně, smířila ses také s tím, že ať je Viv jakákoli, v tomhle třeba prsty nemá a ta špatná je tu skutečně Lil? Nedala si mi totiž jedinej přímo usvědčující důkaz, že to tak je." Zamračila jsem se. Jak jen může pochybovat.
"Já se nemusím s ničím smiřovat. Lil prostě věřím. Já jsem přesvědčená, že je to tak, jak říkám. Je mi jedno jestli tomu věříš nebo ne. Chci jen vědět, jestli mi tedy pomůžeš." Přikývl. "Fajn, tady máš můj telefon. Až budeš vědět, kde seženeme Fabiana, tak se mi ozvi. Spěchej. Máme na to jen týden. Pak se vracím do Francie." Zvedla jsem se a nechala ho u stolu. Jak si vůbec mohl dovolit o Lil pochybovat.

Tom

Zastrčil jsem lístek s telefonním číslem do kalhot, zaplatil a vyšel ven z restaurace. Ty cigarety. Vzpomněl jsem si. Chtěl je po mně hlavně Bill. Už teď bude nervózní z toho, kde se tak dlouho courám. Zamířil jsem k nejbližší trafice a pak rovnou domů. Cestou jsem nemyslel na nic jiného, než na krásnou mírně přidrzlou Francouzsku, která mě dokázala úplně odzbrojit. Už když mě dohnala na tom chodníku… No prostě vždy sebejistý a suverénní Tom Kaulitz úplně selhal. Normálně bych se holky, která mě začne otravovat jen tak na ulici, hodně rychle zbavil… A nebo ji sbalil… Na tuhle jsem prostě jenom zíral a nezmohl se pořádně na slovo. Musel jsem před ní vypadat jako pako.

Odhalení její identity mě trochu popudilo. Přeci jen jsem o Lil už slyšet zrovna nechtěl, ale touha setrvat ještě chvilku v její společnosti byla silnější, než nechuť poslouchat storky o bratrově bejvalce.

Rozhodně nemůžu říct, že by mě přesvědčila o Lilianině nevině a celém tom spiknutí. Proč to ale nezkusit. Pokud má pravdu, budu jedině rád, a když ne, jednoduše si jen ukrátím těch čtrnáct dní, co ještě zbývají do odjezdu na turné.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama