close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče 23

11. dubna 2009 v 11:19 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče
Tom

"Bílá Lilie? Kam si mě to dotáhnul? O tomhle klubu jsem ještě neslyšel." Dotazoval jsem se Tobiho, když parkoval blízko od onoho neonového nápisu.
"Zaslechl jsem, jak se o něm bavili nějací moji známí. Prý je to tam dobrý. Ještě jsem tam nebyl, ale můžeme to zkusit. Navíc, chtěl si panáka. To je snad jedno, kde si ho dáš, ne?"
"Jo, to jo."
"No vidíš. Tak lez z auta." Doporučil mi náš badigard. Bylo to zvláštní. Ty opravdu dobré podniky v Berlíně jsem měl vcelku zmapované. Nemůže to tu být určitě tak skvělé, když jsem o tom ani neslyšel. Neměl jsem ale chuť to Tobiasovi nějak vymlouvat a rezignovaně jsem se vysoukal ze sedačky. Zabouchl jsem za sebou dveře a se svěšenými rameny čekal až můj doprovod zamkne auto. Nálada mi prudce klesla k bodu mrazu hned, jak nás dnes Phoebe opustila. Čekal jsem trochu víc akce, a když nám nevyšlo pohrát si s Fabianem, myslel jsem, že snad červenovláska by mohla být vcelku příjemným povyražením. Moje ego začínalo mít menší trhlinky. Co je špatně? Ještě žádná ženská mě neodmítla. Proč dala tahle přednost prázdnému hotelovému pokoji přede mnou?


S hlavou plnou toho, kam se jenom mohl vytratit můj neodolatelný sex appeal, jsem se došoural až k baru a objednal si dvojitého panáka mé oblíbené čiré tekutiny. Vypil jsem ho na ex a poručil si další.
"Hele brzdi, kámo. Pokud vím, Billovi si řekl, že si jedeš jen něco zařídit. Nevím, jak mu budeš potom vysvětlovat, proč ses vrátil nadranej."
"To je moje starost. Ty mě máš jenom celého vrátit zpět domů. Nejsi moje matka." Osočil jsem se na toho dobrotivého obra. Asi si to nezasloužil. Vždycky svoji práci dělal dobře a byl nám i skvělým kamarádem, který mile rád pomohl i s věcmi nad rámec jeho pracovních povinností. Jako třeba dnes. Nakonec jsme ho sice nepotřebovali, ale už jen za to, že byl ochotný to s námi absolvovat, bych mu měl být vděčný. Teď mi to ale bylo jednoduše jedno. Pokoušela se o mě silná frustrace z odmítnutí a začínal jsem být protivný, aniž bych se o to nějak výrazněji snažil. Asi bych si měl spravit chuť a využít toho, že jsme v clubu. Otočil jsem se na barové židličce a jal se rozhlížet po lokále jestli nezahlédnu vhodnou náhradnici. Chlap, chlap, kluk a další chlap, dva líbající se chlapy… Cože???

Už jsem se chtěl obořit na Tobiase, kam mě to jenom zatáhl, když v tom jsem zahlédl dost vysokou štíhlou silně nalíčenou blondýnu sedící u jednoho zapadlého stolečku. Vypustil jsem z hlavy tu scenérii a ignoroval hlásek, který se mi snažil vnutit, že tu něco nehraje, nasadil jsem sebevědomí úsměv a vydal se směr zlatovláska. Musím říct, že zblízka to nebylo tak úplně ono. Měla na dívku trošku hrubší rysy, ale tuhle drobnější chybičku vyspraví ještě dva velké panáky.

"Nazdar, kotě! Můžu si přisednout?" Zeptal jsem se samolibě a uložil svoje ctěné pozadí na lavici těsně k ní. Přejela mě zkoumavým pohledem od špiček bot až po konečky mých dredů a jazykem si navlhčila rty.
"Jasně, ty roztomilej cukroušku. Ty můžeš i něco víc, než si jenom přisednout." Vytřeštil jsem oči hrůzou nejen nad hlubokým hlasem, kterým to cosi, co vypadalo na první pohled jako ženská, mluvilo, ale také nad rukou, jež se mi připlácla na stehno a začala pomalu putovat po mé noze vzhůru. "P…pr.. promiň." Koktnul jsem. Setřásl jsem tu pařátu z mé nohy a poplašeně vystartoval od jejího nebo jeho stolu směr můj badigard. Může mi někdo říct v jaké osobě se tyhle kreatury vlastně oslovují?

"Tobi, ty pako. Nebyli ti tvoji známí náhodu teplouši?" Syknul jsem do ucha tomu moulovi, který mě zatáhl do tohohle "přetopeného" doupěte.
"To nevím. Zase tak dobrý známí to nebyli. Proč se ptáš?" Zeptal se mě bezelstně.
"Proč? Se rozhlídni! Není ti divný, že tu nejsou žádný babi. Teda abych nezapomněl. Támhle sedí jedna, která by svým barytonem mohla konkurovat Bocellimu."
Máchl jsem nenápadně rukou k onomu stolu a snažil se být pokud možno neviditelný. Jestli se na mě totiž jenom pokusí chmátnout ještě nějakej chlap chytnu kopřivku.
"No, máš pravdu. Fakt je to tu divný. Tak aspoň počkej až dopiju ten koktejl. Normálka je to nealko a je to fakt moc dobrý." Rozplýval se Tobias nad uměním místního barmana.
"Tak ale dělej. Ty bukvice na mě divně čuměj." Šeptnul jsem tak, aby mě nemohl nikdo slyšet, vyhoupl jsem se zpět na barovou židličku a přišoupl se, co nejblíže to šlo, k Tobimu.

"Asi se jim líbíš a prosim tě, co se na mě tak lepíš? Vždyť máš vedle sebe plno místa."
"Hele buď zticha. Kdyby něco, tak mi dva tu jsme spolu. A hlavně pořád mysli na to, že na mě máš dávat bacha." Snažil jsem se vysvětlit tomu natvrdlíkovi důvod svého "mačkání se". Vsadil jsem na to, že když si ty gorily budou myslet, že tu s někým jsem, nenapadne je chtít navázat kontakt. Tobi se začal hrozně řehtat a málem vyprskl ten svůj úžasný koktejl barmanovi přímo do obličeje.
"Hej, Kaulitzi, ty se normálně bojíš o svůj zadek. Tak tohle mi nikdo neuvěří. Pan velkej master a má strach z pár homosexuálů." Hýkal dál. "Hele buď v klidu. Teplej neznamená násilnickej. Oni tě tu nevojedou proti tvý vůli. Leda by sis chtěl vyzkoušet něco novýho."
"Haha, děsně vtipnej." Prsknul jsem a raději se od něj odtáhl. "A co když mě tu někdo pozná, ty vole. Budu mít pověst v hajzlu." Brblal jsem si dál, ale už spíše pro sebe.
"Dobrý večer všem přítomným." Začal halekat z repráku hlas chlápka, co tu do teď mixoval hudbu. "Vítám vás tady a chci vám představit hvězdu našeho klubu. Vámi všemi obdivovaný a chtěný AMOR!!" Protočil jsem oči v sloup. Jako kdyby nestačilo to, co se tu dělo do teď. Ještě se tu začne svíjet nějakej striptér s totálně ujetým jménem. Znechuceně jsem se odvrátil od malého pódia, na které začal svítit reflektor, a objednal si dalšího panáka. Všichni přítomní začali nadšeně hvízdat a tleskat. Civěl jsem raději na dno té malinkaté skleničky a v duchu popoháněl Tobiase, aby do sebe klopil to svoje pití a my mohli vypadnout.

"Ty vole. Tak to je teda něco!!!" No to snad ne. Člen mojí ochranky a začne se tu rozplývat nad striptérem. "Otoč se. Tomu normálně neuvěříš."
"Ne fakt dík. Nahý svíjející chlapi mě nevzrušujou."
"Tenhle tě ale vzruší zaručeně." Nenechal se Tobi odbít a začal do mě vehementně šťouchat loktem. Tohle nemělo cenu, nedá mi pokoj dokud neudělám to, co chce. Pohled na jeviště mě dnes podruhé donutil vytřeštit oči. Tentokrát to nebylo ale hrůzou, spíš překvapením. U tyče se tam svíjel náš blonďatý zvukař a zrovinka si stahoval kalhoty. Nakonec tam zůstal poskakovat jen v miniaturních kožených tangách. Ani nevím jestli si je nakonec sundal. V závěru jeho čísla jsem do sebe totiž klopil další dva panáky.
"Myslím, že se na nás usmálo štěstí. Dojdu si pro něj do zákulisí. Počkej na mě u auta."

Viděl jsem už jen Tobiho vzdalující se záda. Začínal jsem být z toho alkoholu nějak otupělej, protože se nějak nedostavovala chuť tomu parchantovi rozbít hubu. Nevadí. Od toho tu byl Tobias. Asi bych měl zavolat Francouzce, že jsme ho našli. Hmátl jsem do kalhot pro telefon. Prázdno. Musel jsem ho nechat v autě. Začal jsem hledat peněženku.

"Ty jsi tu sám? Můžu tě pozvat na něco k pití?" Objevil se po mojí levé straně nějaký chlápek. Určitě mu už minimálně táhlo na čtyřicet.
"Ne… nejsem." Zmohl jsem se na mírně vyděšenou odpověď.
"To ale není od přítele hezké, že tě tu nechává sedět samotného." Naklonil se ke mně ten slizák blíž. Začínal jsem cítit jeho dech v obličeji. Tobi, pomoc. Okamžitě se vrať. Chtělo se mi křičet, ale dál jsem na něj jen blbě zíral.

"Tome!" Ozval se za mnou známí hlas. Jsem zachráněn. Pomyslel jsem si a úlevně se vrhnul své zachránkyni kolem krku. Ten týpek na mě jen hodil opovržlivý pohled a vzal zpátečku. Zřejmě jako heterák jsem pro něj ztrácel kouzlo.
"Phoebe, kde se tady bereš?" Vydechl jsem jí do vlasů.
"Já? To bych se spíš měla zeptat tebe ne? Nebo, že by Tom Kaulitz měl menší tajemství?" V očích jí zasvítily jiskřičky pobavení. Ta holka tu ze mě normálně měla psinu.
"Za tohle může Tobias. Asi ho zabiju, jen co se odtud dostaneme."
"Ne tak rychle. Mám skvělé zprávy. V tomhle podniku dělá náš muž mnoha identit."
"Jo. To vím. Právě jsem měl tu čest zhlédnout jeho vystoupení. Tobi ho dotáhne ven. Podáme si ho někde v klidu. Pojď. Počkáme na ně u auta."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama