autor: Ainikki
Bill
Konvice cvakla a já si opatrně zalil svou ranní kávu. Kuchyní se ihned rozlila příjemná vůně. Nasál jsem to aroma, sedl si ke stolu a začal líně míchat tu horkou tekutinu. Tom se včera odpoledne vypařil a nechal mě doma. Prý, že bude za chvíli zpátky. O půlnoci jsem vzdal čekání na jeho návrat a šel spát. O dvě hodiny později mě probudil ten ochlasta, když se snažil nehlučně dostat do postele a narážel při tom do všeho, co mu stálo v cestě. Kdyby ten jeho podnapilý mozek alespoň napadlo si rozsvítit, možná by zvládl tu vzdálenost od vchodových dveří do svého pokoje urazit s méně vrávoravými kličkami. I když já mu vlastně nemám co vyčítat. V poslední době jsem to býval spíše já, kdo se vracel v podobném stavu. Asi mě jen trošku vadilo, že mě nevzal s sebou a snažil se mi namluvit, že si jde jen něco zařídit. Mohl mi alespoň říct pravdu. Opatrně jsem usrkl svůj oblíbený nápoj a začal jsem se zaobírat myšlenkami na něco k snědku. Nakoukl jsem do lednice. Pár jogurtů, máslo, marmeláda. S povzdechem jsem ji zase zabouchl a jal se vytáčet číslo nedaleké pizzerie. Objednal jsem raději i pro Toma. Nemohl jsem sice vědět v jaké kondici bude dnes jeho žaludek, ale zdálo se mi lepší přebývající pizzu raději vyhodit, než poslouchat jeho výčitky, že jsem na něj nemyslel.
"Brý ráno". Vyloupl se z pokoje můj ctěný bratr a rozespale na mě mžoural.
"Nazdar. Náročná noc?" Zeptal jsem se uštěpačně. Tom se protáhl, hlasitě zívl a začal se drbat na břichu.
"Náročná taky, ale hlavně hodně zajímavá. Dověděl jsem se věcí. To bys nevěřil."
"Hmm." Nezúčastněně jsem zabručel a ponořil nos zpět do kafe. Toma zřejmě překvapilo, že se nepídím po těch jeho novinkách, kterými byl zřejmě nabitý. Chvíli si mě měřil, a pak se jen optal zda-li ještě zbyla nějaká káva.
"Jo, v konvici na lince. Stačilo se podívat." S plným hrnečkem si přisedl vedle mě a začal se na mě opět dívat. Co mu, kruci, dnes ráno je? To si myslí, že jsem si těch jeho pohledů nevšiml? Chová se tedy při nejmenším divně.
"Tak co je? Vyklop to." Nevydržel jsem to a začal jsem po něm vyžadovat vysvětlení. Nadechl se a začal těkat očima po místnosti.
"Víš…" A zase dlouhá odmlka. "Bille, chci se vrátit k něčemu, co ti nebude zřejmě příliš příjemné, ale já se prostě musím zeptat." Vymáčkl ze sebe a hodil na mě již předem omluvný pohled.
"Tak spusť." Pobídl jsem ho.
"Fajn. Hlavně nezačni reagovat nějak podrážděně. Budu se ptát čistě hypoteticky a chci, aby ses zamyslel a úplně v klidu mi odpověděl, jo?" Přikývl jsem, že chápu a že všechny jeho podmínky budou dodrženy.
"Eee… Kdyby ses teď dověděl, že všechno, co se stalo mezi Lil a Fabianem není pravda, že to celé byla jen pomsta kohosi, kdo nechtěl, aby vám to vyšlo, vrátil by ses k ní?"
"Ježišmajrá, Tome, tohle je už uzavřená kapitola. Nechápu, proč ses v tom zrovinka teď musel začít vrtat."
"Bille, něco si mi slíbil. Prostě jen odpověz na tu otázku. Miluješ ji ještě vůbec?" Nerozuměl jsem tomu. Brácha vypadal, že mu na mé odpovědi z nějakého pro mě skrytého důvodu záleží. Byl si totiž moc dobře vědom toho, jak strašně mě jen zmínka o Lil bolí. Celé ty tři dlouhé měsíce jsme se snažili tomuhle tématu vyhýbat. A když se náhodou řeč stočila tímhle směrem, tak jen v tom smyslu, že bych měl zapomenout a jít dál. Nevydržel jsem bratrův upřený pohled, který do mě zavrtával v očekávání mé odpovědi. Sklopil jsem oči a začal si hrát s kávovou lžičkou. Nechtěl jsem mu to říct. Vyslovil bych totiž nahlas to, co se v sobě snažím už tak dlouho zadusit.
"Víš co. Nech si to teda pro sebe. Ale něco ti ukážu." Přerušil Tom to mlčení a odběhl do svého pokoje. Za malý moment se vrátil se svým notebookem. Počkal chvilku, až přístroj naběhne a vložil do něj nějaké vypálené CD.
"Koukej. Tyhle fotky ti posílá tvůj kamarádíček Fabi." Přišoupl mi počítač tak, abych viděl na obrazovku.
"Co je tohle za blbý vtipy. Můžeš mi to vysvětlit? Tyhle fotky jsem snad už viděl, ne?" Obořil jsem se na něj, začínal jsem to všechno chápat čím dál míň.
"Tyhle jo, ale neviděl si je všechny. Jeď myší dolů." Velmi neochotně jsem udělal to, co po mně chtěl. Snad se už konečně dovím důvod tohohle celého divadla. Začal jsem pomalu snímky posouvat. Nezbývalo jich už mnoho. Následně jsem vytřeštil na Toma nechápavý pohled. Nebyl jsem si tak úplně jistý jestli se ta informace, která na mě civěla z těch obrázků, dostala do té části mozku, která by byla schopná jejich obsah zpracovat a pochopit.
"Koukám, že ti k tomu budu muset poskytnout ještě nějaký výklad. Taakže… To co vidíš na těch obrázcích je to, co se mezi nimi skutečně stalo. Žádná vášnivá noc, jak psal ten dopis. On se na ni vrhnul a ona mu jen vrazila facku a utekla. Na posledních třech fotkách vidíš, jak se Fabi, tedy vlastně Damián Horse blíží k foťáku a vypíná ho. On ale nebyl ten, kdo tohle celé na vás ušil. Byla to Viviana. Mstila se za to, že jsem ji poslal k vodě, ale hlavně se mstila Lil. Nesnesla její štěstí. Jejich vztah mi moc jasný není. Každopádně vzor sourozenecké lásky to rozhodně není. Zvukař byl jen její loutka. Měl za ni odvést špinavou práci. Ve skutečnosti pracuje jako striptér. Viv vás prostě chtěla rozeštvat a to se jí také povedlo." Zakončil svůj proslov Tom. Zůstal jsem na něj naprosto konsternovaně civět. Nějak mi to pořád nedocházelo. Viviana, pomsta, zvukař, striptér, zničit Lilanino štěstí. Celé to bylo jako ze špatného filmu. Tohle se snad ani ve skutečnosti dít nemůže. Zhluboka jsem nabral do plic vzduch. Zjistil jsem totiž, že jsem tím šokem začal zadržovat dech.
"Jak… jak tohle všechno víš?" Vykoktl jsem jen chabí dotaz.
"No vlastně za všechno můžeš děkovat Phoebe. Ona asi bude tvůj a Lilianin strážný anděl. To ona pojala podezření, že za tím stojí Viv. Před dvěma dny na mě počkala u nás před domem. Svěřila se mi se svými obviněními a poprosila mě jestli bych jí nepomohl najít Dominika a získat od něj nějaký důkaz. Našli jsme ho včera v gay klubu Bílá Lilie. Když nás viděl, strachy se málem podělal a všechno nám vyklopil. Dal mi dokonce i tohle CD s těmi obrázky. On si ho snad schovával jako nějakou trofej či co." Bezděčně se mi po tváři začala koulet jedna osamocená slza. Pocit, kdy se mi chtělo začít výskat radostí z toho, že je všechno v pořádku, se vytratil po pár milisekundách a já si uvědomil, že nic není, tak jak má být. Ať už Viv na svou sestru přichystala cokoli, já dovolil, aby se jí to povedlo. Odehnal jsem od sebe Lil a nesnažil se ji ani vyslechnout. Jak se jen musela cítit? Ona mě celou tu dobu milovala, stála pořád za mnou a já ji neustále podezříval a nakonec ji jako tu největší couru od sebe vyhnal.
"Bille, teď už mi můžeš odpovědět na moji otázku?"
"Jo, miluju ji. Ale je to k ničemu." Poraženě jsem pípl, prudce jsem se zvedl od stolu a zamkl se ve svém pokoji.
Tom
Tak tohle nevypadalo dobře. Bráška už byl skoro půl hodiny zavřený ve své ložnici. Moje snahy dostat se k němu byly ukončeny jeho rázným - "nech mě na pokoji, chci být sám" a následně se zpoza dveří začaly ozývat vzlyky. Spíš jsem čekal, že bude mít radost a okamžitě se rozjede za Lil. To by ale nemohl být můj brácha, aby i z dobrých zpráv neudělal tragédii. Někdy prostě přemýšlel až moc. Vždyť to všechno bylo tak jednoduchý, tak proč brečí?
Měl jsem toho dost. S tímhle si asi sám neporadím. S Phoebe jsem byl domluvený, že dopoledne mu to vyklopím a odpoledne se k nám přijede podívat, aby mu upřesnila, kde má Lil hledat. A jednoduše jsem také myslel, že by ho potěšilo, když uvidí tu, která tuhle boudu rozlouskla. Vytočil jsem její číslo.
"Ahoj Phoebe. Můžeš k nám přijet hned? S Billem je něco špatně. Když jsem mu všechno řekl, začal brečet a zavřel se v pokoji. Odmítá se mnou komunikovat. Přijeď. Třeba se ti ho povede uklidnit a dostat z něj, proč neskáče samým štěstím až ke stropu." Červenovláska se na druhém konci jen pobaveně zasmála a ujistila mě o tom, že už hned jede.

