close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče 25

11. dubna 2009 v 11:19 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče
autor: Ainikki

Zhroucená postava tmavovlasé dívky seděla na jedné z četných židlí, kterých bylo letiště plné a dívala se oknem na runveje, kde co chvíli nějaké letadlo dosedalo nebo naopak vzlétalo. Objímala si pokrčené nohy a hlavu měla položenou na kolenou. Snad ani nevnímala to, co tak upřeně pozorovala za onou prosklenou tabulí. Pomalu se blížil první jarní měsíc a paní zima se zřejmě definitivně vzdala své vlády. Po sněhu nebylo ani památky a paprsky slunce pomalu probouzely k životu první zeleň. Lidé vyměnili huňaté zimní bundy a kabáty za lehká sáčka a svetříky a s probouzející se přírodou se i všem okolo na tvářích usazovaly spokojené úsměvy. Tahle dívka do celé té atmosféry nějak nezapadala. Zšedlá pleť, tmavé kruhy pod očima a jedna osamělá ztékající slza po její tváři nenasvědčovala tomu, že by ji snad všeobecný jarní optimismus nějak zasáhl. Byla ponořená sama do sebe a netěšila ji ani vidina příjemné dovolené.


I když dal se tenhle "malý" výlet vůbec považovat za báječnou dovolenou, když už vlastně nebylo k zbytí? Proč vlastně tak najednou odjíždí, když se u své matky cítila poměrně dobře? Navíc uprostřed školního roku opouští své žáky a nad návratem je velký otazník. Možná jen uposlechla rady svého lékaře nebo prostě jen v útěku hledala potřebný klid, který jí tolik chybí. Zapomene však ale na svoji minulost, když se ztratí z dosahu všech, kteří ji mají rádi?

Phoebe

Ukončila jsem telefonát s Tomem a musela jsem se usmát nad jeho naivitou. On snad doopravdy čekal, že když se Bill doví pravdu, vůbec nic to s ním neudělá? Našeho zpěváka jsem sice neznala osobně, ale zato z Lilianina vyprávění jsem si ještě dokázala udělat docela dobrý obrázek na to, aby mi bylo předem jasné, že tenhle tak trochu přecitlivělý klučina si bude nastalou situaci vyčítat. Samozřejmě pro nás, jež jsme měli potřebný odstup, to bylo všechno relativně jednoduché. Stačí, aby si ti dva všechno vyjasnili a byli spolu šťastní až do smrti. Tenhle postup bude ale nutné naší černovlasé star patřičně vysvětlit a ujistit ho, že Lil ho přijme s otevřenou náručí. Tedy doufám. Musím se totiž přiznat, že jsem své drahé kamarádce tenhle svůj malý detektivní výlet nepoodhalila a zatím jsem se jí ani nesvěřila s tím, jakých skvělých výsledků se mi povedlo docílit. Tak trochu spoléhám na moment překvapení. Lil dokáže být, co se týče citů, totiž také pěkně komplikovaná. Ve všem hledá problém, podobně jako náš zpěvák. Po zvážení všech pro a proti jsem nakonec zavrhla telefonát, ve kterém bych jí nadšeně vylíčila, že Bill konečně prozřel, a jako nejlepší možná varianta mi vyšlo, že to všechno skončí happy andem jedině za předpokladu, že se Bill na jejím prahu zjeví osobně. Když ho Lil uvidí, tak mu snad neodolá. Nemůže. Tohle prostě musí vyjít. Snad mě můj instinkt společně s mým chladných racionálním úsudkem nezklame. Co to zase plácám. Prý chladný racionální úsudek. Nějak moc mě tahle role Colomba vzala. Raději honem jedu za kytaristou.

Zmáčkla jsem zvonek a čekala, až se mi ten dredatý hopper přišourá otevřít.
"Ahoj. Jsi jako vítr. Pojď dál. Z pokoje pořád ještě nevylez. Raději to nechám na tobě. Už jsem mu říkal, že přijedeš, ale moc na to nereagoval." Potlačila jsem v sobě nutkání smíchu. Byl k politování, když si tenhle neustále sebevědomí frajírek nevěděl rady.
"Neboj. Nech to na mně. Jen mi ukaž, do kterých dveří se mám začít dobývat." Ukázal mi jeho pokoj a raději se vzdálil.

Musím říct, že to byla vcelku brnkačka. Bill nebyl zase natolik zhrzen, aby si nespočítal, že nechat stát návštěvu před dveřmi není tak úplně slušné, takže mě k sobě vpustil již po krátkém zaklepání. I když myslím, že v tom nebylo jen dobré vychování. Než jsem totiž stihla přijet z hotelu, stačil si uvědomit, jak moc mu Lil chybí, a já pro něj jen představovala potřebné ujištění, že to dopadne dobře a že nemusí mít nejmenší strach. Po tom, co na mě vychrlil všechny svoje obavy a asi desetkrát si mi vylil srdíčko z toho, jak moc ji miluje, si ten moula konečně utřel nudli a trochu se usmál. Ach ty chlapy. Člověk aby je pořád vodil za ručičku.

Po tom šlo všechno neuvěřitelně ráz na ráz. Bill zalarmoval Toma, naházel si do cestovní tašky pár věcí, mě přesvědčil, abych jela s nimi - zřejmě jako garde - takže jsme v další chvíli parkovali u hotelu, kde jsem si posbírala svoje věci, zaplatila dosavadní pobyt a nasedla do svého auta. Odmítla jsem totiž tu toho svého miláčka nechat a mohlo se vyjet směr ČR. Kluci byli trochu překvapení, zřejmě čekali, že se Lil vrátila do Francie. Přeci jen jsem je ale musela trochu přibrzdit. Odjeli by totiž snad ještě ten den a to bychom dorazili pozdě v noci. Vyráželo se tedy hned brzy ráno. Ani nevím jestli svůj náhlí odjezd kluci nahlásili někomu z kapely, ale pokud vím, tak tour začíná více jak za týden, tak snad mezitím neměli žádné pracovní povinnosti. Prahu jsme našli celkem bez problémů. Dostat se ale na adresu, kde by měla Liliana přebývat bylo už horší. Autonavigace nepočítala s všudypřítomnými silničáři, kteří se po zimě rozhodli překopat pomalu půl města. Veškeré objížďky byly prachbídně značené a doptat se kolemjdoucích šlo také velmi ztuha. Češtinu totiž přeci jen nikdo z nás neovládal a místní se zřejmě odmítali učit jakýkoli mezinárodní jazyk, protože jejich znalost němčiny či angličtiny byla pramalá. Z Francouzštinou jsem to raději ani nezkoušela. Ovšem jak se říká, kdo hledá najde. Nakonec tedy i my parkovali před vilkou, kterou jsme tak toužebně hledali.

Bill

Začínal jsem mít srdce až v krku. Vystoupil jsem z auta a nějak neovladatelně se mi roztřásly kolena.
"Bille, my tu počkáme 5 minut. Když se do té doby nevrátíš, znamená to, že tě rovnou neskopla ze schodů a je to pravděpodobně ok. My si zatím pojedem sednout do té restaurace, kterou jsme cestou sem míjeli. Až nás budeš potřebovat, tak brnkni jo." Instruoval mě ještě Tom z útrob svého velkého vozu. Phoebe se na mě ze sedadla spolujezdce povzbudivě usmála. Své auto nechala na nějakém hlídaném parkovišti. Přeci jen motat se po tomhle městě dvěma auty bylo ještě více komplikované. Snad ho pak najdeme. Nevím totiž jak ti dva, ale já už nemám páru, kde že to auto vlastně zůstalo.

Naposledy tedy nádech, výdech a pomalu rozpohybovat nohy směr domovní zvonek. Ostýchavě jsem ho zmáčkl a začal si roztržitě skousávat ret. Takhle nervózní jsem snad ještě v životě nebyl. Tolik jsem se těšil až ji konečně po tak dlouhé době uvidím, na druhou stranu jsem měl obrovský strach. Ten byl snad ještě silnější, než samotné těšení. Vůbec jsem netušil, co jí říct, jak začít. Navíc ve mně pořád zůstávala dost tíživá vina. Nejen z toho, že jsem ji nedal možnost, aby mi tenkrát všechno vysvětlila, bylo to spíše způsobeno tím, co přišlo po tom. Ty moje zálety. Vím, můžu se ospravedlňovat tím, že v tu dobu jsme spolu nebyli. To je ale chabá výmluva. Choval jsem se jako idiot. Byl to prostě zkrat. Doteď to svoje chování nechápu, nikdy jsem takový nebyl. Ona pro mě byla tenkrát ta špatná a teď to budu já, kdo tu bude prosit o odpuštění.
Otevřely se dveře a stála v nich přívětivá žena ve středních letech.

"…" Začala na mě něco česky. "Promiňte, rozumíte německy?" Jestli je to Lilianina matka, tak by měla. Nemohl jsem ale vědět, zdali nemají třeba nějakou hospodyni.
"Ano samozřejmě. Dobrý den. Vy hledáte Lil, viďte?" Přikývl jsem. "Vy budete Bill, že ano? Ona tu ale není. Odjela na dovolenou. Tedy vlastně teď by měla být ještě na letišti. Letadlo jí má odlétat zhruba za 75 minut."
"Cože….?? Kam… kam odlétá? A jak… jak se vlastně jmenuje zdejší letiště?" I přesto, že jsem začínal propadat panice, mě napadlo zeptat se na nějaké informace. Říkala přece, že odlétá za více jak hodinu. Snad se tam za tu dobu dostanu.
"Ruzyň a je to let do Lisabonu. To ale nestihnete. Je to přes celou Prahu." Volala na mě ještě ta žena, já ji už ale nevnímal. Otočil jsem se na patě a bez pozdravu se rozběhl zpět k Tomovu autu.
"Musíme na letiště hned!" Vyhrkl jsem na nechápavě koukajícího brášku.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama