close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče II. 1

12. dubna 2009 v 10:50 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče II.
autor: Ainikki

Tiše padal sníh a schovával do své náruče spolu s černou vílou noci malý přepychový dvojdomek na periferii Berlína. Vyšlapaná cestička k domovním dveřím se pod novou nadílkou téměř ztrácela a v občasných poryvech větru se houpal nepříliš dobře zavěšený adventní věnec na vstupních dveřích.

Že vám tahle vilka něco připomíná? Tak pojďte probrodit tu zachumelenou cestu k domu a zkuste nahlédnout dovnitř. Vždyť, kdo by nechtěl vědět, kolik se toho od poslední návštěvy změnilo.
Okna byla zatemněná a jen proužek slabého měsíčního svitu pronikal skrz zatažené závěsy dětského pokoje a vrhal slabé světlo na poklidně oddechujícího chlapce. Spal spokojeným spánkem za pravidelného odtikávání nástěnných hodin, a když se záclona lehce zachvěla v neexistujícím poryvu větru, spící hoch se podvědomě otočil a přitáhl si peřinku blíže ke krku. Ještě pár hodin a paprsky slunce ho polechtají na nose. Dnes se mu asi nebude chtít vstávat. Včerejší večer byl na tříletého chlapce příliš dlouhý. Ale byl přece Štědrý den, a tak rodiče uvolili a nechali svého malého zbožňovaného Dominika pobíhat mezi hračkami a nadšeně výskat. Vždyť těm jeho rozradostněným plamínkům v očích nešlo cokoli odpírat.

"Tatíí, mamíí. Podívejte, Ježíšek mi donesl velký auto na ovládání." Rozeběhl se ten malý ďáblík naproti svým rodičům a s odpichem skočil i s novou hračkou mladému otci na klín. "Ukaž. Táta určitě ani neví jak to funguje." Vytrhl mu autíčko z ruky dredatý chlapec sedící hned vedle.
"Ale strejdo, neber mi to. Taťka to určitě ví a to auto je moje." Upozornil malý Dominik Toma na své výsadní právo a škrábal se z Billova klína zase dolů, aby drzému strýčkovi mohl řádně vyčinit.
"Hele, prcku, nešmatlej na to. Já ti ukážu, jak se s tím jezdí." Nedal se Tom, ukořistil ovládání a už s terénním autíčkem rejdil po obýváku mezi haldy vánočního papíru.

"Jsi horší než to dítě." Okomentovala počínání svoji polovičky rudovláska a s úsměvem na tváři protočila oči v sloup. Měla pravdu. Tom si se svým synovcem rozuměl překvapivě perfektně a dokázal s ním vymyslet tolik vylomenin, že nebohá Liliana nestačila ty pohromy likvidovat.
Všichni byli ale spokojení. Nebo to tak alespoň působilo. Jestli bylo cokoli jinak, věděli jen oni sami.

"Lil, prosím vstávej." Opatrně zatřásla s černovláskou Phoebe, tak aby neprobudila i Billa, který vedle ní zatím spokojeně oddechoval. Liliana neochotně otevřela jedno oko a zamžourala na svou kamarádku.
"Děje se něco?"
"Vlastně asi ne. Lil už je ráno. Chci s tebou mluvit, být… Já nevím. Tom není v posteli a já měla zase noční můru. Nechce se mi teď vracet zpět do bytu."
"Máš se sem nastěhovat a nemusela by ses nikam vracet." Zabrblala rozespale Liliana a neochotně se soukala z postele. Natáhla na sebe župan a nohy vsunula do domácích huňatých bačkor.
"Ještě ty s tím začínej. Jakoby nestačilo, že s tím otravuje Tom. Vlastně… Spíš otravoval…" Lil si ji změřila zkoumavým pohledem. Vycítila, že Phoebe něco trápí, ale popravdě nechtěla zrovna v takhle brzké ráno po Štědrém dnu poslouchat nějaké její pochybné hypotézy o jejím rozpadajícím se vztahu s Tomem. Vídala nejen ji, ale hlavně jeho každý den, a on rozhodně nepůsobil, že by ho v tomto směru něco trápilo. Nebo byla možná jen příliš zaměstnaná svou vlastní rodinou.

"Pojď. Dáme si kafe nebo ti zase usnu." Dívky opustily ložnici a přesunuly se do kuchyně. Phoebe nalila vodu do konvice, nasypala ten aromatický černý prášek do dvou hrníčku a čekala až se voda začne vařit. Lil se zatím zhroutila na kuchyňskou židli a hlavu si podepřela loktem.
"Tak co se děje. Povídej. Co se ti zase zdálo?" Zajímala se Lil a mocně zívla. Konvice cvakla a za chvíli už místnost provonělo aroma čerstvé kávy. Phoebe postavila jeden hrneček před polospící kamarádku a pokrčila rameny. Nejednou se jí o tom nechtělo začínat. Stejně si ty sny nepamatuje. Budí se jen zborcená potem se zvláštně vyděšeným pocitem, že je sama. Bylo to vlastně malicherné. Proč něčím takovým zatěžovat někoho dalšího? Měla to nechat být a netahat ji z postele. Je zbytečně hysterická a přecitlivělá.

"Vlastně ani nevím. Promiň, že jsem tě vzbudila." Začala se chvatně omlouvat a provinile klopila oči. Lil neunikl její výraz ve tváři a uvědomila si, že se nejspíš nezachovala zrovinka pozorně. Phoebe by ji přece nebudila, kdyby se jí to nezdálo důležité.
"Neomlouvej se. Poslyš. Chci, abys věděla, že za mnou můžeš přijít s jakoukoli hloupostí a já tě ráda vyslechnu a pomůžu. Už jen proto, kolik si toho pro mě udělala ty. Jsi můj anděl strážnej, víš." Modroočka ji cvrnkla do nosu a povzbudivě se na ni usmála.
"Jasně. Já vím. Moc děkuju."

V tom se ozvaly plácavé krůčky po studených kachličkách chodby a hned na to se objevila malá kučeravá hlava ve dveřích kuchyně.
"Domi, co tu děláš?"
"Ahoj mamí, ahoj tetó. Já musím čůrát a slyšel jsem vás, tak jsem se na vás přišel podívat." Dívky se srdečně rozesmály. Tohle dítě bylo takové jejich zaručené světýlko i do ne příliš rozjasněných dní. Vždycky je dokázal pobavit nebo jen zahnat jakýkoli splín. S ním se nešlo na svět mračit.
"Tak utíkej na ten záchod, nebo se počůráš." Vybídla ho máma, zavrtěla nad ním pobaveně hlavou a konečně labužnicky upila ze své ranní kávy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama