close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče II. 19

12. dubna 2009 v 10:52 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče II.
autor: Ainikki

Bill

"Nechápu, co by vám to udělalo, kdyby jste tu ještě pár dní zůstali." Vztekal se Tom a házel na mě vyčítavé pohledy.
"Seš jak malej. Lil má hotovo a za chvíli nás čeká tour. Nejen, že není sebemenší důvod tu déle setrvávat, navíc si to ani nemůžeme dovolit. Takže si tu laskavě posbírej těch svejch pár švestek a padej do auta. S Lil bychom rádi dojeli do Německa ještě za světla." Uťal jsem razantně jeho přemlouvavé a přesvědčovací snahy ihned v zárodku. Tom si dál brblal něco nesouhlasného pod nos, ale evidentně se rozhodl dál neprotestovat, rozevřel svůj kufr a jal se do něj skládat svoje věci.


"Tak já tu do začátku tour zůstanu sám a vy si klidně jeďte domů." Ozval se po nějaké chvilce s dalším skvělým nápadem. Takže jsem to zakřikl. Můj drahý bratr byl umíněnější víc, než jsem si myslel. Nemohl se smířit s faktem, že Phoebe se na ty jeho svody nechytla a on je nucen kapitulovat a vrátit se poražený. Nevědět o tom, že se chystá záchranná akce, bylo by mi toho nebožáka snad i líto. Vypadal tak zkroušeně a zničeně, trumbera jeden.
"Nepřipadá v úvahu! Buď trochu chlap a měj nějakou hrdost. A co víc bys chtěl vlastně ještě udělat? Vlízt jí až do zadku, nebo jí pět pod okny serenády? Měl bys ji nechat trochu vydechnout. Třeba se jí začne stejskat." Mrknul jsem na něj a vrazil mu povzbudivou herdu do zad.
"To pochybuju." Vydechnul schlíple a já se jen nenápadně uculil do dlaně.

"Kluci, my jsme připravení. Můžeme vyrazit?" Do pokoje, kde jsme s Tomem do teď debatovali, nakoukla Lil s malým Dominikem omotaným kolem krku.
"Jasně, miláčku. Tom ještě zkontroluje, zda jsme tu nic nezapomněli, a já ti pomůžu nanosit věci do auta."
"To budeš hodnej." Usmála se a líbla mě na rty.

"Tak co? Už si s ním mluvil?" Vyzvídala Lil na parkovišti zrovinka, když jsem otevíral kufr od jejího vozu a s namáhavým funěním jsem do něj nakládal tři cestovní tašky.
"Mluvil." Zahuhlal jsem s hlavou ponořenou v zavazadlovém prostoru. "Myslím, že víme všechno, co budem potřebovat." Dodal jsem, když jsem se úlevně napřímil a rovnal si záda očekávajíc pochvalu za dobře odvedený úkol. Přeci jen zapříst s Tomem hovor na téma jedné "nepatrné" aférky, která zapříčinila jeho rozchod s Phoebe, nebylo zrovinka nejsnazší. Musel jsem mu totiž nějak věrohodně osvětlit, proč jsem se v tom tak znenadání začal přehrabovat. Nakonec se mi z toho teda povedlo šikovně vykličkovat, ale musím říct, že jsem se u toho docela zapotil, protože Tom mě zprvu poměrně nevybraně poslal do háje. Jenže bylo nutné to překousnout, protože přesně na téhle informaci jsme vystavěli celý ten náš plán. Liliana sází na to, že stačí dokázat, že tenkrát mezi tou vyvinutou prsaticí a Tomem k ničemu nedošlo a červenovlásce se tak dost razantně nalomí to její přesvědčení, že Tom je jen mrzký záletník, kterému není možno důvěřovat. Nepočítáme s tím, že se tím mezi nimi obnoví vztah v podobě, jaký byl v začátcích, protože je nutno si také přiznat, že ta postelová scéna byla jen vrcholkem ledovce, ovšem momentálně je ten hrot tím jediným nepřekonatelným bodem, který brání Phoebe v tom, aby odpustila. Asi nás to mělo napadnout dřív, ale tenkrát nebyl čas uvažovat nad zkaženým osudem mého bratra. Visela nad námi krachující Luis compeny, takže dumat nad detaily toho zlomového rána, bylo to poslední čím by se moje hlava toužila zabývat. Možná ale stačilo Tomovi trochu více naslouchat a nemít ho za jediného a absolutního viníka. Vždyť on už mi tenkrát naznačil, že k žádné žhavé noci nejspíš nedošlo. Holt, můj egoismus se zase jednou projevil v plné síle. Teď jsem si to možná malinko vyčítal, i když na druhou stranu, jestli se nám ty dva podaří teď spasit, tak pro Toma tenhle zážitek z odloučení a následné marné snahy získat si zpět milovanou osobu, bude jistě nezapomenutelná životní lekce. Počítám s tím, že se nám promění v oddaného a láskyplného beránka, který bude Phoe do smrti na rukou nosit. Tedy pokud mu to s přibývajícím věkem dovolí jeho postupně chátrající a senilující schránka.

"No tak… a dovím se to i já?" Vyzvídala dál Lil a místo slov uznání jsem se dočkal jen jejího netrpělivého podupávání nohou.
"Bar Jupiter a ta barmanka byla prej blonďatá s piercem v nose. Na jméno si ten vůl už nevzpomíná, ale podle toho popisu ji snad najdem."
"Skvělé." Zazubila se moje drahá ženuška a Dominika, který jí do teď klimbal na rameni, usadila do autosedačky. Včera strávil další den s dědečkem a pan Luis nám ho vrátil až pozdě večer totálně vydováděného a unaveného. Prý zvládli vodní svět a dětský park. V duchu jsem svého tchána obdivoval a smekal před ním. Kolikrát já se snažil toho čiperu utahat, aby odpadl, a my měli s Lil chvilku pro sebe. Vždy se mi ale tak maximálně podařilo zhuntovat sám sebe.

"A co když nám ta holka řekne, že si to spolu přeci jen rozdali?" Zauvažovala Lil nahlas.
"To si nemyslím. Toma znám dobře. Něco jako je sex, by se mu z palice nevykouřilo, ať už toho vychlastal ten večer sebevíc. A kdyby přeci jen náhodou jo… nad podobným scénářem už jsem taky uvažoval…" Odmlčel jsem se. Bylo totiž jasné, že Lilianě se to moc líbit nebude.
"A cos vymyslel?" Nedala se moje polovička odbít a dožadovala se dopovězení mé načaté věty.
"No, že by třeba byla…" Kousnul jsem se do rtu. Teď, když jsem to měl vyslovit nahlas, mi to nepřipadalo jako dobrý nápad. "… ochotná za menší obnos…"
"A dost! Víc už neříkaj! Bille, ty seš ale… To nechtěj raděj vědět. Nemůžu uvěřit, že tě něco podobnýho vůbec napadlo. Dovedeš si představit, že bychom to udělali skutečně, jak si tady nastínil? Co kdyby ta holka jednoho krásnýho dne přišla, že chce další prachy, nebo vyklopí Phoe pravdu? To už by přestalo být super, viď?!" Lil mě sjezdila jako malýho usmrkance a ještě si při tom neopomněla poklepávat ukazovákem na čelo dávaje mi tak najevo, že jsem se nejspíš asi skutečně pomátl. Navíc jsem musel uznat, když jsem se na to koukl z tohohle úhlu pohledu, že má naprostou pravdu, a já vskutku nemohl vymyslet větší koninu.
"Jasný… připouštím… žádný prachy."
"No to mám fakt radost, že jsme se shodli. Já už se začínala děsit toho, že na tom budeš trvat. Navíc, jestli se ukáže, že s ní spal, tak od toho dávám ruce pryč. V tom případě má totiž, co si zasloužil." Utvrdila mě nekompromisně v tom, že případná zkaženost mého bratra tolerována nebude a už vůbec ne jakkoli podporována. A ještě si neodpustila na mě vrhnout pohled ve stylu "jsem zklamaná tvým přízemním uvažováním." Nakonec se tomu ale zasmála a pobaveně zavrtěla hlavou.
"Seš můj blázínek, víš to?" Rozverně mi pocuchala vlasy a zatahala mě za nos. Tím mi jasně naznačila, že mě má za malé dítě, protože náš syn byl ten, kdo tohle gesto miloval. Vždycky se u toho zaručeně rozřechtal. "A nemrač se." Vypálila hned se smíchem, když jsem se nad tím jejím škádlením nelichotivě zašklebil.
"Já se vůbec nemračím, miláčku." Oponoval jsem já tou nejinfantilnější frází, která mi vytanula na mysli.
"To vidím… ale seš roztomilej… můj malej rozkošnej manžílek." Šišlala mi do ucha otíraje se sem tam rty o moje tváře a já začínal tát. Už jsem si ani nevybavoval, proč že jsme se to tu vlastně škorpili. Jen, co skončila s tím tichým ševelením, přitiskla se ústy k těm mým a spojila je v hravém mazlivém polibku.


"Ehm, ehm…" Odkašlal si vedle nás hraně Tom. "Byt jsem prošel. Všechno se tváří, že je v pořádku. Můžem jet, nebo se tam Lil chceš ještě mrknout?"
"Ne to je dobrý. Vzal si klíče?"
"Samozřejmě, madam, hned po tom, co jsem zamkl na dva západy." Ujistil ji Tom a hned na to se zmiňované klíče mihly vzduchem plachtíc směrem k jejich majitelce. Ta je šikovně zachytila a schovala do své kabelky.
"Tak jo, kluci, vyrazíme. Předpokládám, že vy dva pojedete spolu, aby nemusel být Tom v autě sám."
"Vystřídáme se. Nenechám tě jet celou cestu samotnou jen s tím malým spáčem. A že on tedy bude určitě chrnět celou dobu."
"Dobře, dobře. To budu ráda Billí. Ale teď už nasedat. Všechno nám hrozně dlouho trvá. Vyvedu vás z Paříže, takže se držte za mnou."
"Lil." Ozval se ještě Tom. "My se nestavíme ve firmě rozloučit se s tvým otcem a…" Lil pozvedla tázavě obočí, ale velice rychle jí došlo, co se ještě chystal Tom tak zdráhavě vyslovit.
"S tátou jsme se rozloučili včera, když nám dovezl Dominika. Ty už si spal. A Phoe… s ní už taky. Já myslela, že vy dva jste se spolu včera taky viděli. Tak snad jste mluvili o tom, že odjíždíme…"
"Jojo, jasně. V pohodě. Jen jsem se zeptal." Vyhrknul ze sebe Tom překotně a zapadnul do auta. Jen jsme si s Lil vyměnili vše říkající chápavé pohledy a nasedli do vozů také. Bráška doufal, že ji ještě naposledy uvidí…

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama