autor: Ainikki
Liliana
Nechala jsem kávu stát na stole a zvedla jsem se, abych zkontrolovala toho svého malého broučka, jestli se vrátil zpět do postýlky. Nakoukla jsem do jeho pokoje. Z jeho předchozí přítomnosti ho usvědčovala jen rozházená postýlka jinak tam nebyl. Zkontrolovala jsem tedy toaletu, ale i ta byla prázdná. Kam jen to přetrhdílo mohlo zase utéct.
"Phoebe, nemůžu najít Dominika. Do postele se nevrátil." Strčila jsem hlavu zpět do kuchyně a jala se mírně panikaříc informovat svoji kamarádku o nastalé situaci.
"Tak projdi zbytek vašeho domu a já se mrknu do Tomovi části, jestli tam třeba nešel hledat strejdu. Hlavně klid." Dodala ještě, když si všimla mého vyděšeného pohledu. Pokusila jsem se o úsměv a šla jsem raději na onen průzkum, který mi doporučila.
"Phoebe, nemůžu najít Dominika. Do postele se nevrátil." Strčila jsem hlavu zpět do kuchyně a jala se mírně panikaříc informovat svoji kamarádku o nastalé situaci.
"Tak projdi zbytek vašeho domu a já se mrknu do Tomovi části, jestli tam třeba nešel hledat strejdu. Hlavně klid." Dodala ještě, když si všimla mého vyděšeného pohledu. Pokusila jsem se o úsměv a šla jsem raději na onen průzkum, který mi doporučila.
"Domi, ty uličníku." Vydechla jsem úlevně, když jsem ho našla v naší posteli, jak se mačká k Billovi a zacpává mu nos, aby se tatínek probudil. Ten mu dá. Snažit se ho tahat ze snění v sedm ráno. Ještě jsem rychle odběhla za Phoebe říct jí, že ztracená ratolest se už našla a vrátila jsem se k těm svým dvěma chlapákům.
"Jen počkej, jak tě zlechtám." Slyšela jsem blížíc se po chodbě k ložnici. Tak Dominik byl zřejmě úspěšný a s nevrlým tatínkem jsem se taky tak moc nesekla. On by mu ale nedokázal vynadat, toho tam raději bude lechtat.
"A mám tě." Vytáhla jsem synka zpod postele, kam se před Billem schoval a ten byl příliš pohodlný na to, aby vylezl z pod deky a udělal to sám.
"Aaaa, mamííí. To se nedělá. Pusť mě, táta mě chce lechtat." Vřískalo to malý hádě a snažilo se mi vykroutit.
"Tatínek ti nic neudělá a ty ho příště nebudeš budit a teď ještě oba pěkně chvíli spěte." Srovnala jsem ty dva do latě a Billovi jsem neopomněla vtisknout drobný polibek na dobré ráno. Byl to takový náš malý rituál vždycky, když jsme se probouzeli.
"A můžu tu spinkat s váma?"
"Jasně že jo." Velkoryse mu to Bill dovolil, nadzvedl svou peřinu a Dominik se k němu bleskurychle natlačil.
"Aaaa, mamííí. To se nedělá. Pusť mě, táta mě chce lechtat." Vřískalo to malý hádě a snažilo se mi vykroutit.
"Tatínek ti nic neudělá a ty ho příště nebudeš budit a teď ještě oba pěkně chvíli spěte." Srovnala jsem ty dva do latě a Billovi jsem neopomněla vtisknout drobný polibek na dobré ráno. Byl to takový náš malý rituál vždycky, když jsme se probouzeli.
"A můžu tu spinkat s váma?"
"Jasně že jo." Velkoryse mu to Bill dovolil, nadzvedl svou peřinu a Dominik se k němu bleskurychle natlačil.
Bill spokojeně chrupkal snad ještě dřív, než ho stačil peřinou přikrýt a Dominik usnul chvilku za ním. Jen mě už nebyl spánek tak nějak dopřán. Rozněžněle jsem si prohlížela ty svoje dva nejdražší a nejmilovanější poklady a musela jsem se při tom připitoměle usmívat. Nikdy bych nevěřila, že to bude tak perfektní. Popravdě jsem tak trochu počítala s tím, že až tu malý Dominik s námi bude, Billa to brzy omrzí a on si uvědomí, že vlastně takhle brzo se rozhodně na roli otce necítí. Jednu dobu jsem pomalu denně s obavami čekala, že mi vmete do tváře, že jsme pro něj jen přítěžek, ale nestalo se. Vlastně se dělo k mému neskonalému štěstí jen to, v co jsem nedoufala ani v těch nejdivočejších snech.
Nejenže Bill měl z Dominika ohromnou radost, která neopadávala ani po probdělých nocích, kdy ten maličký jen plakal a nechtěl spinkat, ale dokonce mě pár měsíců po jeho narození požádal o ruku. Skoro jsem počítala s tím, že něco takového nikdy neudělá. Postarat se o nás - to ano. Ale uvázat si nás oficiálně na krk… Byla jsem bláhová. Nevěřila jsem mu, podceňovala ho a křivdila mu. A on se při tom od našeho odjezdu z Madeiry choval přímo pohádkově a vzorně. Navíc jako taťkovi mu to ohromně slušelo. Přála bych vám ho vidět, když v porodnici ten malý uzlíček poprvé sevřel v náručí. Ten jeho jiskřivý pohled a dojetí si pamatuji dodnes.
Z mého nostalgického vzpomínání mě vytrhl Dominikův hlásek. "Mamí, ty nespíš." Musela jsem se usmát.
"Nespím. Já vás s taťkou hlídám. A proč nespíš ty?"
"Mě už to nejde. Ty nás hlídáš? A proč?"
"Aby mi vás někdo neukrad."
"A to jako de? Tátu by někdo unes?" Všimla jsem si jak Billovi zacukaly koutky. Musel ho ten náš rozhovor probrat. A popravdě i já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy. Někdy to naše dítě prostě perlilo.
"Jasně, že to jde. Strčili by nás oba do pytle, zavázali ho a bylo by. Maminka je ale dobrej hlídač, ona by nás nedala." Řekl už s naprosto vážnou tváří Bill a podrbal toho malého mudrce pod bradičkou. Rozhyhňal se a začal se svíjet.
"Nespím. Já vás s taťkou hlídám. A proč nespíš ty?"
"Mě už to nejde. Ty nás hlídáš? A proč?"
"Aby mi vás někdo neukrad."
"A to jako de? Tátu by někdo unes?" Všimla jsem si jak Billovi zacukaly koutky. Musel ho ten náš rozhovor probrat. A popravdě i já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy. Někdy to naše dítě prostě perlilo.
"Jasně, že to jde. Strčili by nás oba do pytle, zavázali ho a bylo by. Maminka je ale dobrej hlídač, ona by nás nedala." Řekl už s naprosto vážnou tváří Bill a podrbal toho malého mudrce pod bradičkou. Rozhyhňal se a začal se svíjet.
Koukla jsem na hodiny. Devět dopoledne. To už bychom mohli zanechat válení se v peřinách a vylézt ven.
"Jdu vymyslet a připravit něco k obědu. Pomalu stávejte jo." Řekla jsem svému milovanému manželovi a vyfasoval ode mě další pusu. Líně se protáhl, ale přikývl.
"Já chci taky pusu." Dožadoval se Dominik a špulil rtíky. Vlepila jsem tedy ještě jednu jemu a vymotala se z peřin. Shodila jsem ze sebe noční košili, natáhla si bavlněné kalhoty a tričko a jako správná hospodyňka se jala připravovat nejdřív menší snídani a potom i oběd. Za těch pár let jsem se v tom trochu pocvičila a moje pokrmy začínaly být poživatelné. Ovšem ty začátky tedy valné rozhodně nebyly. Naštěstí Bill mi to nikdy nevyčetl. Nevyžadoval po mně, abych byla vzorná žena domácí. Vždycky říkával, že tyhle věci se dají obstarat i jinak. Byl ochotný na tu práci i najmout nějakou paní, která by k nám docházela něco uvařit, případně poklidit. To sem zase nechtěla já. Musela bych se stydět za svou vlastní neschopnost.
"Já chci taky pusu." Dožadoval se Dominik a špulil rtíky. Vlepila jsem tedy ještě jednu jemu a vymotala se z peřin. Shodila jsem ze sebe noční košili, natáhla si bavlněné kalhoty a tričko a jako správná hospodyňka se jala připravovat nejdřív menší snídani a potom i oběd. Za těch pár let jsem se v tom trochu pocvičila a moje pokrmy začínaly být poživatelné. Ovšem ty začátky tedy valné rozhodně nebyly. Naštěstí Bill mi to nikdy nevyčetl. Nevyžadoval po mně, abych byla vzorná žena domácí. Vždycky říkával, že tyhle věci se dají obstarat i jinak. Byl ochotný na tu práci i najmout nějakou paní, která by k nám docházela něco uvařit, případně poklidit. To sem zase nechtěla já. Musela bych se stydět za svou vlastní neschopnost.
Kolem poledne mi už na sporáku bublaly hrnce s hotovým jídlem. Spokojeně jsem si opláchla ruce, vytáhla tři talíře a začala nám nabírat porce.
"Ahoj, má drahá švagrová. Našlo by se tam trochu i pro mě?"
Tom. Uráčil se nám navrátit domů a smrděl jako zaplivaná čtyřka.
"Jasně, že jo. Posaď se." Spokojeně se na mě zazubil a uvelebil se na jedné z židlí.
"Kdes vlastně přes noc byl? Mluvila jsem s Phoebe. Budila mě o půl sedmé ráno."
"Jo… A co říkala?" Toma najednou dobrá nálada přešla a začal se tvářit otráveně.
"Nic moc. Jen že ji probudil zlej sen a tys tam nebyl."
"Hmm, Phoebe a její noční můry…" Zabrblal si pod nos, a pak zřetelně ovšem neochotně dodal. "Nebyl jsem pryč celou noc. Promiň, ale nechce se mi to řešit." Pokrčila jsem jen rameny.
"Jak myslíš. Každopádně jestli se něco děje, měl bys s ní mluvit na rovinu. Zaslouží si to. Ona se k tobě vždycky chovala fér." Na to už nic neřekl. Jen sklopil oči a předstíral, že ho děsně zaujal vzor na ubruse. Nechala jsem ho být a šla zavolat Billa a Dominika k obědu. Jen, co se jim totiž povedlo dostat se ráno z postele, zavřeli se v dětském pokoji a museli znovu pořádně prozkoušet všechny hračky, které Dominik našel včera pod stromečkem.
"Kdes vlastně přes noc byl? Mluvila jsem s Phoebe. Budila mě o půl sedmé ráno."
"Jo… A co říkala?" Toma najednou dobrá nálada přešla a začal se tvářit otráveně.
"Nic moc. Jen že ji probudil zlej sen a tys tam nebyl."
"Hmm, Phoebe a její noční můry…" Zabrblal si pod nos, a pak zřetelně ovšem neochotně dodal. "Nebyl jsem pryč celou noc. Promiň, ale nechce se mi to řešit." Pokrčila jsem jen rameny.
"Jak myslíš. Každopádně jestli se něco děje, měl bys s ní mluvit na rovinu. Zaslouží si to. Ona se k tobě vždycky chovala fér." Na to už nic neřekl. Jen sklopil oči a předstíral, že ho děsně zaujal vzor na ubruse. Nechala jsem ho být a šla zavolat Billa a Dominika k obědu. Jen, co se jim totiž povedlo dostat se ráno z postele, zavřeli se v dětském pokoji a museli znovu pořádně prozkoušet všechny hračky, které Dominik našel včera pod stromečkem.

