autor: Ainikki
Phoebe
Naposledy jsem vzlykla a utřela si uslzené tváře. Nemá cenu tu brečet. Tím si nepomůžu a vůbec nic to nevyřeší. Jen se mi zbytečně rozbolí hlava. Zaposlouchala jsem se do zvuků svého bytu. Nic. Ticho. On skutečně odešel. Nedokázala jsem zabránit pocitu zklamání, který se mi rozlil do celého těla a nutil mě znovu začít plakat. Asi jsem naivní, ale myslela jsem, že zůstane. Uvědomí si, že přestřelil a počká, až se uklidním, vylezu z koupelny a budu ochotná ho vyslechnout.
Nepochybovala jsem o tom, že bych mu odpustila. Dnes ještě ano. Musel by mě ale přesvědčit, že všeho skutečně lituje. Nebyla jsem si ale jistá, že budu odpuštění schopna i do budoucna. Jeho chování se již tolerovat nedalo. Byl chladný, přehlížející, protivný. Připadalo mi, že po lásce nezbyla už ani stopa. Přesto, ač jsem to nedokázala vysvětlit, jsem byla přesvědčená, že náš vztah ještě ztracený není. Že potřebuje jen trochu času, aby si uvědomil, že mě miluje a chce se mnou být. Jen kvůli tomuhle vnitřnímu, pro okolí nelogickému, pocitu jsem s ním dál zůstávala. A i když to bylo neuvěřitelně bolestivé, mnohem horší pro mě byla představa situace, kdybych ho ztratila úplně.
Je až k nevíře, jak se city s přibývajícím časem dokáží prohloubit. Vzpomenuli si, jak to mezi námi vlastně začalo, nikdy by mě nenapadlo, že to může dojít tak daleko. Tenkrát na Madeiře jsem to považovala jen za úlet. Příjemné povyražení. Nic víc. Byl to příliš sebevědomí frajírek na to, abych se k němu měla v plánu nějak uvázat. Přesto se to stalo a já si najednou nedokázala představit, že by to mělo skončit.
Flashback
Tom vzal od recepční v hotelu klíče od pokoje a oba jsme nastoupili do výtahu. Zadívala jsem se na něj. Připadalo mi, že ani příliš nevnímá moji přítomnost. Vypadal unaveně a vystresovaně. Nebylo se co divit. Bill na něj za posledních pár dní vytrvale házel všechny svoje starosti a obavy. Překvapovalo mě, že s ním měl pořád takovou trpělivost, a nenechal ho v tom už dávno vymáchat samotného.
"Vypadáš nervózně." Poznamenala jsem a pohladila ho po ruce.
"Jo, asi trochu jsem. Přál bych bráchovi, aby to dobře dopadlo a jsem hlavně taky šíleně utahanej. Těch posledních pár dní bylo dost hektických." Chápavě jsem se na něj usmála a vystoupili jsme z kabiny výtahu. Pomalu jsme procházeli hotelovou chodbou a hledali jsme naše čísla pokojů. Nespouštěla jsem z něj oči a v tom mi hlavou problesklo něco, co mě v první chvíli zarazilo, ale pak jsem si odmítla podobné myšlenky zakazovat. Vždyť co něčím takovým zkazím? Potřebujeme to oba. Není jediný, kdo se tu cítí napjatě.
¨
Bleskurychle jsem se rozhodla.
"Potřeboval by ses trochu uvolnit a odreagovat. Můžu na chvilku k tobě?" Samotnou mě překvapovala moje odvaha. Nikdy dřív jsem se snad takhle sama chlapovi nenabídla. Nemohla jsem si ale pomoct. Možná za to mohl ten ostrovní vzduch a atmosféra, ve které mi najednou tenhle dredatý hopper připadal mnohem přitažlivější, než kdykoli před tím.
Na můj dotaz jen přikývl a všechno ostatní již bylo dílem pár chvilek. V mžiku otevřel dveře svého pokoje, rozrazil je a zase je za našimi zády zabouchl. Pár vteřin jsme si zůstali zírat do očí a mě z toho pohledu začal běhat mráz po zádech. Nevzpomínám si, že by mě snad někdy dřív jen pouhá myšlenka na to, co přijde, tak moc nažhavila. Začala jsem zrychleně dýchat, opřela jsem se zády o stěnu a můj pohled sjel na jeho rty. Bylo mezi námi naprosté ticho. Oba jsme moc dobře věděli, co chceme, a že se to skutečně stane. Nebylo třeba slov. Jen jsme čekali, kdo z nás dvou prohraje ten náš němí souboj, podlehne jako první a udělá ten krok, který to celé odstartuje.
Nakonec nebylo vítěze ani poraženého. Přitiskli jsme se oba k sobě ve stejné vteřině. Úlevně jsem vydechla, když jsem konečně ty jeho smyslné rty ucítila na těch svých. Přimáčkl mě ještě víc na zeď a dobyvatelsky mi plenil ústa. Zatočila se mi hlava nad přívalem vzrušení, které s tím žhavím polibkem přišlo. Naše jazyky se agresivně proplétaly ve snaze dovést protihráče k zešílení. A k němu jsem tedy opravdu neměla daleko.
Jeho hladící ruce se pozvolna přemístily z mých zad na břicho a neomylně vklouzly pod lem mého trička a jaly se klestit si cestičku směrem k vystouplým pahorkům, které již vyzývavě trčely a nedočkavě čekaly, až jim bude věnováno také trochu pozornosti. Svou pouť ale nedokončily a stáhly se zpátky. Nesouhlasně jsem zamručela, ale to už moje tričko letělo někam stranou, následováno i podprsenkou. Dočkala jsem se. Zasténala jsem pod novou vlnou příjemných pocitů, když se jeho ruce přitiskly k mým ňadrům a začaly je náruživě hníst.
Svíjela jsem se pod jeho perfektně mířenými doteky a chtivě jsem přijímala všechny jeho polibky, které se nyní přesunuly na můj krk. Stáhla jsem mu z hlavy kšiltovku, odhodila ji stranou a chtěla jsem i jeho zbavit trička. Nedal mi ale příležitost. Ani na chvilku se ode mě neodtrhnul. Zoufale jsem ho zatahala za jeden dred. Přestal s pleněním jemné kůže na mém krku a zvedl ke mně tázavý pohled.
"Tri… tričko. Sundej ho!" Dostala jsem ze sebe trhaný příkaz. Jen se chápavě ušklíbl a pár automatickými pohyby udělal to, co jsem po něm chtěla a dokonce mnohem víc. Spolu s tričkem k zemi klesly i jeho kalhoty a zůstal přede mnou stát pouze v boxerkách.
Zůstala jsem na něj zírat na pár vteřin neschopná pohybu. Jeho tělo… Tohle jsem absolutně nečekala. Bylo perfektně vypracované a neuvěřitelně smyslné. Nikdy by mě nenapadlo, že pod tím stanem, do kterého byl zvyklý se zahalovat, se může ukrývat něco podobného. Všiml si mého obdivného pohledu, sebevědomě se usmál a znovu mě uvěznil ve své náruči.
Věnoval mi krátký polibek těsně před tím, než začal posledního zbytečného oblečení zbavovat i mě. Stáhl mi sukni, klekl si přede mě a zvolna centimetr po centimetru mi stahoval kalhotky. Líbal mě na každý takto odhalený kousek mého těla a já začínala pociťovat mírnou slabost v kolenou. Jen co se ta titěrná látka ocitla u mých kotníků, postavil se zpět a začal mě směrovat k posteli.
Už už mě na ni chtěl pokládat, ale zastavila jsem ho. Sedla jsem si na kraj pelesti a pohybem ruky mu naznačila kam chci, aby si stoupnul. Pochopil a mile rád mi vyhověl. Nyní stál přímo přede mnou a před svým obličejem se mi tyčilo jeho plně připravené mužství, zatím ještě pořád uvězněné pod tenkou tkaninou trenek. Naše role se vyměnily. Zvolna jsem jeho prádlo rolovala dolů a drobnými polibky zasypávala všechna možná místa. Jen tomu jednomu jsem se stále úmyslně vyhýbala.
"Phoebe. No tak. Prosím." Tentokrát jsem byla já ta, která si užívala pocit převahy a rozhodně jsem neměla v plánu mu to usnadňovat. Naopak. Chtěla jsem ho vydráždit až na nejvyšší únosnou mez.
"A o co přesně prosíš??"
"Oh, bože, sakra." Zaklel a stiskl k sobě víčka. "Dotkni se ho."
"Takhle?" Zeptala jsem se nevinně a pevně jsem obemkla prsty jeho penis. Z úst se mu vydralo úlevné vzdechnutí. Rozhodla jsem se ho už dál netrápit a jazykem jsem obkroužila jeho vrcholek. Slízla jsem první slanou kapičku, a pak už se mi celý ztratil v ústech. Rytmicky jsem sála jeho chloubu a vychutnávala si jeho slastné vzdechy a tiché ujišťování o tom, jak moc se mu to líbí.
"A o co přesně prosíš??"
"Oh, bože, sakra." Zaklel a stiskl k sobě víčka. "Dotkni se ho."
"Takhle?" Zeptala jsem se nevinně a pevně jsem obemkla prsty jeho penis. Z úst se mu vydralo úlevné vzdechnutí. Rozhodla jsem se ho už dál netrápit a jazykem jsem obkroužila jeho vrcholek. Slízla jsem první slanou kapičku, a pak už se mi celý ztratil v ústech. Rytmicky jsem sála jeho chloubu a vychutnávala si jeho slastné vzdechy a tiché ujišťování o tom, jak moc se mu to líbí.
Ještě pár minut se nechal takto dráždit, ale pak se odtáhl a mírným tlakem mě donutil lehnout si na postel. Potřeboval víc. Ostatně to já taky. Nemravně jsem od sebe oddálila kolena a dala mu tak jasně najevo, kde chci, aby už konečně byl. Nečekala jsem dlouho. Chtíč nás obou se už nedal oddalovat. Opatrně se vměstnal mezi mé nohy a navedl svůj penis na to správné místo. Všechno, co přišlo po tom, se již rozhodně za opatrné, mazlivé a něžné, tedy rozhodně považovat nedalo.
Naplno jsme se oddali spalující vášni a pokojem se jen nesly naše hlasité steny. Celé to bylo naprosto spalující a dokonalé. Dlouho po tom jsme se k sobě ještě tiskli a vychutnávali si vzájemnou blízkost, dokud se neozval Bill, že za nimi máme přijet. Přesně nám po telefonu nelíčil, jak jejich setkání s Lil proběhlo, ale zněl šťastně. Z toho jsme měli neskrývanou radost i my dva. Lépe ten den ani dopadnout nemohl.
Konec flashbacku
Je neuvěřitelné, že se tohle všechno bortí. Ze začátku jsem od něj neočekávala, že by to mohl vzít vážně, ale postupem času jsem na něm viděla, že jsem pro něj čím dál víc důležitější. Kdyby ta naše žhavá storka skončila po pár měsících, nebo i týdnech, nedivila bych se tomu. Vůbec by mě to nepřekvapilo, s tím jsem totiž počítala. Ale s tím, že se to rozsype po tak dlouhé době tedy ne.

