close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nenáviděné dvojče II. 6

12. dubna 2009 v 10:50 | Ainikki |  Nenáviděné dvojče II.
autor: Ainikki

Liliana

Malý Dominik před hodinkou spokojeně usnul a já se pustila do probírání se stohy všemožných papírů týkajících se blížící nové tour. Všechno to mělo sice vypuknout až za dva měsíce, ale času nazbyt není nikdy. Já navíc ani nepatřím mezi ty, kteří by dělali věci na poslední chvíli. Není nad to mít vše pečlivě přichystané a hotové pěkně dopředu, aby pak byl čas na řešení případných komplikací. I když těch už mnoho nebývalo. Za ty tři roky se hysterie a rozruch kolem kapely uklidnily. Malé uječené holčičky povyrostly a zůstali jen skalní fanoušci. Přesto i těch bylo dost natolik, aby kapela mohla více než úspěšně fungovat dál.

Mrkla jsem od svého pracovního stolu, který stál v rohu obýváku na Billa. Měl puštěnou televizi, každopádně z filmu, na který se tolik těšil, nebude mít zase nic, protože jen, co doběhly úvodní titulky, tak usnul. Holt, zmáhaly ho tatínkovské povinnosti. Někdy vydržel i hodiny s tím malým rošťákem blbnout, ale k večeru se už potom vyčerpaně hroutil do sedačky hned, jak uložil Dominika po koupání do postýlky.

Ze zasněného pozorování mého manžela mě vytrhl můj mobil, který si začal vyřvávat na celou místnost, že i Bill sebou poděšeně škubnul a dezorientovaně se kolem sebe rozhlédl.
"Miláčku, promiň." Trochu zbytečně jsem se omluvila. Nemohla jsem přece za to, že se mě ten kdosi na druhé straně spojení, rozhodl otravovat takhle večer, když už si všichni normální lidé užívají rodinné pohody. Rychle jsem přijala hovor, ani jsem se nestačila kouknout na volajícího, jen jsem chtěla, aby už konečně ten nepříjemný zvuk ustal.
"Kaulitzová, prosím."
"Lil, tady táta."
"Ahoj, tati. Ráda tě slyším."
"No já tebe taky zlato, každopádně bych raději volal za příjemnějších okolností, než jaké nastaly teď."
"Zníš ustaraně. Co se stalo?"
"Firma… Je před bankrotem. Nevím, jak to dokázala, ale tvé sestře se povedlo vyčerpat všechny firemní peníze do závratně minusových hodnot. Navíc odradila spoustu klientů a zničila celou naši tvrdě vybudovanou pověst. Jsem zoufalý. Vím, že máš rodinu, ale potřeboval bych tu tvou pomoc. Jestli se dá Luis compeny ještě zachránit, tak myslím, že ty jsi jediná, kdo to dokáže. Neznám nikoho, kdo by na lidi působil důvěryhodnějším dojmem."
"No a na jak dlouho to vidíš?"
"Nevím. Na pár týdnů."
"Dobře, tati. Já si to pokusím nějak zařídit. Ahoj." Rozloučila jsem se, zmoženě jsem se zhroutila do židle a povzdechla si. Sestřin stín se za mnou poplazí asi pořád. Těch pár let bylo klid. Neunesla svoji porážku a naprosto pokořena mi o své existenci vůbec nedávala vědět a teď je to tu nanovo. Tentokrát ničí život tátovi a já, abych tu spoušť dávala do pořádku.
Zvedla jsem se a opatrně jsem se přesunula k Billovi, který zase nerušeně odfukoval. Přisedla jsem si k němu a pohladila ho po tváři ve snaze ho donutit, alespoň trochu vnímat.
"Billí, vzbuď se. Musím s tebou mluvit. Máme problém."

Tom

Tak, jak jsem si zamanul, jsem taky udělal. Jen, co jsem vypadl od Phoebe, vlezl jsem do auta a za pár minut jsem parkoval u první putyky, která mi přišla do cesty. Potřeboval jsem ten vztek ze sebe nějak vyventilovat, a protože jsem nemohl jen tak do něčeho začít bušit, přišlo mi jako jediné možné řešení tu rozladěnost utopit ve skleničce nějakého alkoholu.
Dosedl jsem na barovou židličku a ihned si poručil dvojitého panáka své oblíbené čiré tekutiny. Obrátil jsem ho do sebe na ex a hned přede mnou přistál další. V ústech se mi usadila nepříjemně nahořklá štípavá pachuť, a tak jsem se jal to ještě prostřídávat pivem. Po pár sklenkách jsem byl schopen vnímat i něco jiného, než jen rudo před očima a všiml jsem si, že tenk kdo mě obsluhuje, je docela pěkná blondýna. Zaregistrovala můj zkoumavě hodnotící pohled a usmála se na mě.

"Špatnej den?"
"Možná. Každopádně teď už se mi tak zlej nezdá…" Obdaroval jsem ji jedním ze svých neodolatelných pohledů, který jsem tak rád používal na faninky, a upil jsem trochu piva. Svádivě jsem si olízl rty předstíraje, že mi tam ulpěla pěna a nespouštěl z ní oči. "Můžu tě na něco pozvat? Dáš si se mnou panáka?"
"Promiň, nemůžu. Jsem tu autem a za hodinu mám padla." Omluvně pokrčila rameny a přesunula se na druhou stranu baru, kam přišel otravovat nějaký další zákazník.

Na tváři se mi rozlil potěšený úsměv a v hlavě se mi začal rodit plán na rozvášněnou noc. Co se taky dalo čekat od již značně podnapilého mozku. Celé jsem to ještě podpořil dalšími panáky. Přeci jen hodina je dlouhá doba a já tu nehodlal sedět na suchu.

Možná jsem to ale trošičku přepískl. Místo žhavého svádění barmanky jsem se od ní musel nechat potupně vyvést ven. Jak pytel brambor mě vláčela po parkovišti poslouchaje moje opilecké mumlání a neohrabané snahy sáhnout jí na vyzývavě trčící ňadro v uplém bílém tričku. Pracně mě nasoukala na přední sedadlo svého malého autíčka a pečovatelsky mě přikurtovala pásem. Svižně oběhla auto a dosedla za volant. Ještě než otočila klíčkem v zapalování, zanořila se do přihrádky a vylovila z ní plato nějakých tablet. Jednu si vymáčkla do dlaně, nacpala mi ji do pusy, do ruky mi vrazila láhev s vodou a poručila mi, ať to spolknu.
"Rychleji po tom vystřízlivíš a nebude tě tolik bolet hlava." Dodala na vysvětlenou, i když v mém stavu mi bylo naprosto šumák, co polykám. Tudíž i kdyby se pokusila mě otrávit, tak nebudu klást sebemenší odpor. "Seš schopnej mi nadiktovat adresu, kde bydlíš?"
"Jasně, kotě." Chvástavě jsem jí to odsouhlasil a i přesto, že jsem měl pocit, že se mi udělal na jazyku uzel, jsem ji informoval o tom, kde bydlím.

Cesta trvala dobrou půlhodinu a za tu dobu mi stihnula trochu zabrat ta její zázračná pilulka. Z auta už jsem na nohy vylezl docela obstojně a mluvit se mi také již dařilo vcelku plynule. Nic tedy nebránilo tomu, abych se pokusil dotáhnout do konce svůj menší pláneček na kvalitní sex s krásnou neznámou. A nebyl bych to Tom Kaulitz, aby se mi nepovedlo tuhle žhavou blondýnku vylákat alespoň na kafe, jako pozornost za to, že mě hodila domů a nenechala mě někde válet se u popelnic za tím nonstop barem…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama