autor: Ainikki
Phoebe
Asi jsem hloupá, ale dlouho se mě ten vztek na Toma neudržel. Ráno jsem se probudila už v brzkých ranních hodinách s o poznání lepší náladou. Dala jsem si sprchu, hodila do sebe lehkou snídani a rozhodla jsem se jet to s tím svým bručounem zkusit urovnat. Neměla jsem ráda to mlčení a ignoraci kolem nevyřešených sporů. To se s ním radši do krve pohádám, ale rozhodně mám v plánu dospět k nějakému řešení. Mojí tiché tolerance, už bylo dost, a to v čem se teď plácáme, se jen velice těžko snáší.
Asi jsem hloupá, ale dlouho se mě ten vztek na Toma neudržel. Ráno jsem se probudila už v brzkých ranních hodinách s o poznání lepší náladou. Dala jsem si sprchu, hodila do sebe lehkou snídani a rozhodla jsem se jet to s tím svým bručounem zkusit urovnat. Neměla jsem ráda to mlčení a ignoraci kolem nevyřešených sporů. To se s ním radši do krve pohádám, ale rozhodně mám v plánu dospět k nějakému řešení. Mojí tiché tolerance, už bylo dost, a to v čem se teď plácáme, se jen velice těžko snáší.
Popadla jsem klíčky od svého auta a rozjela jsem se směr Tomův domeček. Za pár minutek jsem parkovala u vchodu rodinné vilky a strkala jsem klíč do jejich zámku. Když se Tomovi nepovedlo mě sem nastěhovat, tak mi alespoň vnutil svoje klíče. Zaujalo mě malé červené trochu oprýskané auto na příjezdové cestě. Nenapadlo mě ale se tím nějak hlouběji zaobírat. Třeba má Bill s Lilianou nějakou návštěvu. Dost jsem pochybovala o Tom, že majitel toho auta, by šel za Tomem. K němu příliš známých nechodilo a vůz jejich nejlepšího přítele Andrease jsem znala.
Vypustila jsem to z hlavy a směle vstoupila dovnitř. Jistými kroky jsem si to ztichlým bytem zamířila rovnou do ložnice. Nepředpokládala jsem, že by v tuhle dobu mohl být někde jinde. Navíc pokud byl Tom vzhůru, rozléhaly se domem dunivé zvuky hudby doprovázené hlasem nějakého rapera. Teď tu panoval naprostý klid.
Vzala jsem za kliku a tak, abych toho spáče nevylekala, jsem opatrně otevřela dveře. To jsem ale nejspíš neměla dělat. Pohled, který se mi naskytl, mě naprosto přikoval k zemi a já zaraženě zůstala stát na místě, třímajíc stále v rukou kliku od dveří.
Vypustila jsem to z hlavy a směle vstoupila dovnitř. Jistými kroky jsem si to ztichlým bytem zamířila rovnou do ložnice. Nepředpokládala jsem, že by v tuhle dobu mohl být někde jinde. Navíc pokud byl Tom vzhůru, rozléhaly se domem dunivé zvuky hudby doprovázené hlasem nějakého rapera. Teď tu panoval naprostý klid.
Vzala jsem za kliku a tak, abych toho spáče nevylekala, jsem opatrně otevřela dveře. To jsem ale nejspíš neměla dělat. Pohled, který se mi naskytl, mě naprosto přikoval k zemi a já zaraženě zůstala stát na místě, třímajíc stále v rukou kliku od dveří.
"Tome…" Vydechla jsem naprosto šokovaná přidušeným hlasem. Žádná reakce. Nebylo se čemu divit. Pokojem se vznášel zápach alkoholových výparů. Noc si spolu nejspíš parádně užili a žhavý sex si obohatili nemalým množstvím nápojů na posilněnou a zvednutí nálady.
Zhoupl se mi žaludek a chtělo se mi neodkladně začít zvracet. Pár rychlými nádechy jsem to nutkání zaplašila spolu se slzami neomylně si razícími cestu přes hradbu řas, a pak už se jen spustila reakce, kterou jsem absolutně nebyla schopná dostat pod kontrolu.
"Ty jeden zkurvenej hajzle!!!" Vykřikla jsem hystericky, přiskočila k tomu poklidně pospávajícímu sousoší a vlepila mu ukázkovou facku. Ještě zcela neprobuzený se chytil za postižené místo, rozespale na mě mžoural a nejspíš se snažil si poskládat ve svém omezeném mozečku, co se děje.
V tom se začínala probírat i ta bloncka. Chytla jsem ji za vlasy a smýkla s ní tak, že sjela s žuchnutím s postele dolů. Vykníkla bolestí, a to už konečně nejspíš tomu ožralovi docvaklo, která udeřila. Zděšeně na mě vytřeštil oči a začal se hrabat ven z peřin.
Zhoupl se mi žaludek a chtělo se mi neodkladně začít zvracet. Pár rychlými nádechy jsem to nutkání zaplašila spolu se slzami neomylně si razícími cestu přes hradbu řas, a pak už se jen spustila reakce, kterou jsem absolutně nebyla schopná dostat pod kontrolu.
"Ty jeden zkurvenej hajzle!!!" Vykřikla jsem hystericky, přiskočila k tomu poklidně pospávajícímu sousoší a vlepila mu ukázkovou facku. Ještě zcela neprobuzený se chytil za postižené místo, rozespale na mě mžoural a nejspíš se snažil si poskládat ve svém omezeném mozečku, co se děje.
V tom se začínala probírat i ta bloncka. Chytla jsem ji za vlasy a smýkla s ní tak, že sjela s žuchnutím s postele dolů. Vykníkla bolestí, a to už konečně nejspíš tomu ožralovi docvaklo, která udeřila. Zděšeně na mě vytřeštil oči a začal se hrabat ven z peřin.
"Phoebe, já ti to vysvětlím. Ona je… to je… je to úplně jinak." Pípal nesouvisle. Mně to ale stačilo. Tohle nebyl ten Tom, kterého jsem poznala. Před očima jsem najednou měla odporného zbabělce, který ani nedokázal přiznat svou chybu, a začal se pokoušet o nějaké trapné výmluvy. Tentokrát už jsem neměla sílu příval slz zadržovat. Nechala jsem je volně stékat po tvářích a utekla jsem z toho šíleného místa.
Bohužel byl mnohem pohotovější, než jsem čekala. Možná to bylo tím, že měl na sobě boxerky i to svoje nechutně veliké triko, a tudíž nebyl nucen se urychleně oblékat. Vystartoval za mnou a snažil se mě zadržet. Dohnal mě u vchodových dveří a zastoupil mi cestu.
"Phoebe, prosím… Poslouchej mě." Mlel pořád dokola, ale já neměla nejmenší chuť si ty jeho lži vyslechnout. Pohotově jsem rozrazila spojovací dveře mezi jeho a Billovou částí domu a proběhla jsem až do kuchyně, kde právě mladá rodinka Kaulitzova snídala.
"Lil, pomoz mi." Vydralo se mi z úst mezi hysterickými vzlyky a vrhla jsem se jí kolem krku.
"Ahoj, tetoo. Proč brečíš? Tati, proč teta brečí?"
"Phoebe, no tak…" Přiřítil se do místnosti i Tom.
"Nešahej na mě! Táhni si za ní. Mě tvoje vysvětlování nezajímá. Tohle je konec! Rozumíš, konec!!!" Bill nejspíš velice rychle pochopil, o co v celé situaci jde, vyskočil od stolu a odtáhl ode mě Toma, který se na mě sápal a snažil se mě za zápěstí odtáhnout od Liliany.
"Ty jeden blbej vole! Ty sis tu děvku dotáhnul do našeho domu?" Zaregistrovala jsem ještě, než se mi ztratili z doslechu. Vysíleně jsem se zhroutila na židli, mocně popotáhla a složila si hlavu do dlaní.
"Domi, na. Dopij si čajček a běž si na chvilku hrát, ano." Instruovala svého syna Lil a pomáhala mu slézt z dětské jídelní židličky.
"Tetó… Nebreč. Mamka ti to pofouká. Mě taky vždycky fouká, když mě něco bolí. A pak mi dá čokoládku. Mami dej tetě čokoládku, ať nebrečí." Doporučil Lilianě ještě ten malý rozumbrada a rozeběhl se do svého pokojíčku.
"Tak povídej, co se vlastně stalo." Vyzvala mě Lil a přistrčila ke mně balík papírových kapesníků.

