autor: Ainikki
Bill
Ranní káva, snídaně s rodinkou, jednoduše pohodička. Snad jen, kdyby nás občas ten náš malý ďáblík nechal o hodinku déle spát, byl bych ještě spokojenější. Akorát si cpal do papule poslední kousek rohlíku s marmeládou, když se k nám do kuchyně přiřítila uplakaná Phoebe v závěsu s Tomem. Stačilo mi pár sekund na to, abych se dovtípil, co se stalo. Červenovlásku jsem znal již poměrně zevrubně na to, abych věděl, že ona rozhodně nebyla ten tip holky, který by vyváděl, pokud k tomu nebyl skutečně vážný důvod, a teď vypadala naprosto zhrzeně. Dostal jsem na Toma docela solidní vztek. Ač nebylo mnoho věcí, které bych měl potřebu mu vyčítat, teď jsem měl v plánu mu pořádně vyčinit a dát mu tak najevo, co si o něm myslím, a že jednoznačně stojím na straně Francouzsky. Ostatně on měl také tendence se v "první fázi" mého vztahu s Lil stavět na její stranu. Nebyl tedy důvod brát si servítky. Vrátím mu to i s úroky…
Ranní káva, snídaně s rodinkou, jednoduše pohodička. Snad jen, kdyby nás občas ten náš malý ďáblík nechal o hodinku déle spát, byl bych ještě spokojenější. Akorát si cpal do papule poslední kousek rohlíku s marmeládou, když se k nám do kuchyně přiřítila uplakaná Phoebe v závěsu s Tomem. Stačilo mi pár sekund na to, abych se dovtípil, co se stalo. Červenovlásku jsem znal již poměrně zevrubně na to, abych věděl, že ona rozhodně nebyla ten tip holky, který by vyváděl, pokud k tomu nebyl skutečně vážný důvod, a teď vypadala naprosto zhrzeně. Dostal jsem na Toma docela solidní vztek. Ač nebylo mnoho věcí, které bych měl potřebu mu vyčítat, teď jsem měl v plánu mu pořádně vyčinit a dát mu tak najevo, co si o něm myslím, a že jednoznačně stojím na straně Francouzsky. Ostatně on měl také tendence se v "první fázi" mého vztahu s Lil stavět na její stranu. Nebyl tedy důvod brát si servítky. Vrátím mu to i s úroky…
Vyskočil jsem na nohy a vystrkal toho osla z kuchyně. Ani se moc nebránil. Stejně by mu to příliš nepomohlo. Kdyby se totiž snad pokusil zaprotestovat, byl jsem připravený mu vyšít jednu výchovnou, aby se vzpamatoval.
"Ty jeden blbej vole! Ty sis tu děvku dotáhnul do našeho domu?" Udeřil jsem na něj hned, jak se mi ty dvě ztratily ze zorného pole.
"Ale hovno… Vůbec nic o tom nevíš. A nešahej na mě. Umím chodit sám." Ošil se a vyvlékl se mi z mého pevného sevření své paže, kterou jsem mu při cestě do pracovny, kde jsem za námi zabouchl dveře, nevědomky drtil a spolu s ní nadzvedával i celé jeho rameno, div jsem mu ho nevykloubil.
"No tak mě teda pouč. Jsem jedno velký ucho." Vybídl jsem ho s notnou dávkou ironie v hlase a posadil jsem se do otočného polstrovaného křesla za psacím stolem. Tuhle místnost využívala hlavně Lil. Měla tu počítač a dávala tu do kupy všechny potřebné papíry ohledně kapely. To teď ale nebylo podstatné. Důležité bylo, že Tom si zřejmě naprosto podělal život a já nevěděl, jestli tu zborcenou hromádku choulící se na malé pohovce v rohu místnosti, mám litovat, snažit se jí pomoct zachránit situaci, a nebo ji spíš pořádně vynadat a nechat ji v tom průšvihu pořádně vymáchat. Stejně by si asi nic jiného nezasloužil za to, jak frajersky a bezcitně se k Phoebe poslední dobou choval.
Tom se ještě chvíli na sedačce vrtěl a těkal očima po celém pokoji, než se konečně odhodlal k tomu, aby mi něco řekl. Tohle muselo být fakt vážný a hlavně, on si tíhu toho všeho nejspíš plně uvědomoval, protože takhle uťáple se nechoval, ani když vyvedl tu sebevětší koninu. Za každé situace zůstával tím sebevědomým Tomem, který dělá všechno správně, ač na to tak třeba okolí nepohlíželo.
"Já vlastně ani nevím, co se stalo…" Vydechl obtížně a zabořil hlavu do dlaní.
"Cooo??? Jestli jsem to celé divadlo pochopil dobře, tak Phoebe u tebe v posteli našla nějakou holku a ty se mi tu snažíš namluvit, že nevíš, co se stalo?? Prosím tě, nedělej hlupáka aspoň ze mě."
"Fajn! Řeknu ti, co se stalo. Nebo spíš, co si pamatuju, že se stalo… Včera večer jsem jel za Phoebe. Trochu jsme se chytli a já místo toho, abych se vrátil domů, jsem zapadl do jedný putyky. Tam jsem se nehorázně zlil. Poslední, co si pamatuju je, že mě barmanka cpala do svého auta. Pak už si jen naprosto zřetelně vybavuju rozzuřenou Phoebe a její štípavou facku ve svým ksichtě. Teprve potom jsem zaregistroval, že ta barmanka ze včera se vedle mě válí v posteli." Ukončil Tom tu svoji story a bezmocně rozhodil rukama.
Pocítil jsem nepředstavitelnou touhu vybuchnout smíchy, jak moc mě pobavila živá představa rozespalého Toma, který byl z říše snů vytržen dost nešetrnou ránou do obličeje. Bráchu by ale nejspíš nepotěšilo, že se jeho tragedií bavím, takže jsem ten záchvat smíchu raději honem rychle potlačil.
"Hmmm. Doufám, že je ti jasný, že je to dost chabá výmluva."
"No, tak to ti teda pěkně děkuju za podporu, bratříčku."
"Počkat. Jestli sis myslel, že tě tu budu chlácholit, tak to seš na omylu. To, co se stalo, se mi nelíbí ani trochu a rozhodně nečekej, že se postavím na tvoji záletnou stranu. Už to, že ses byl druhou noc po sobě někde nalejvat, je dost na pováženou!" Vyjel jsem na něj. Sice mi ho bylo v jednu chvíli i docela líto, ale jeho přístup k věci mě teda rozčísnul znovu. On si snad fakt myslel, že ho tu budu utěšovat, nebo co?
"Tak jsem to poďál, no. Tohle si chtěl slyšet? Jestli potřebuješ, abych nahlas řekl, že toho lituju, tak jo. Lituju toho a uvědomuju si svou chybu. Nepotřebuju to ale poslouchat ještě od tebe. Spíš mi řekni, co mám dělat? Jak to urovnat?"
"Urovnat…? Jestli si myslíš, že tohle půjde urovnat - jak říkáš, tak to se teda hezky pleteš. A je od tebe docela naivní si to myslet."
"Sakra…!!!" Zaklel, bouchl bezmocně a vytočeně pěstí vedle sebe do sedačky a na chvíli mi připadalo, že se snad zamyslel. "Ta holka…" Vypadla z něj pro mě naprosto nelogická informace. Hned na to se rychlostí blesku zvedl na nohy a vystřelil z pracovny. Automaticky jsem vystartoval za ním v předtuše nějaké další katastrofy. Prolétl zbylou částí mého domu a spojovacími dveřmi zaplul k sobě a rovnou do ložnice. Proluxoval místnost pohledem, a když zřejmě nenašel to, co hledal, pokračoval ve svém zběsilém běhu před dům.
"Sakra, je pryč… Do prdele… Kurva…" Udýchaně jsem za ním doběhnul na příjezdovou cestu v momentě, kdy se z něj valil přímo vodopád vulgarismů.
"Můžeš mi vysvětlit, co zase blbneš???"
"Co asi… Přece ta holka…" Chytil se za hlavu, nakopl svým bosým palcem malý kamínek a pokračoval v nepříliš plynulém vysvětlování. "Ta… ta… barmanka. Ona jediná ví, co se v noci vlastně stalo… Hele, já vím, že jsem se choval jako hulvát, ale teď jsem přesvědčenej, že v noci k ničemu nedošlo. To bych si přece musel pamatovat. Asi to nevypadá úplně nejlíp, když se ráno člověk probudí s cizí kočkou v posteli, ale já byl včera tak skárovanej, že by se mi snad ani nepostavil. A navíc ty jsi mě někdy po prosouložený noci viděl lízt z peřin v triku a trenkách?" Chrlil ze sebe snad až zoufale a demonstrativně se zatahal za cíp bílého trička, které měl na sobě, a které mu sahalo téměř pod kolena. Vypadal komicky, jak tam tak stál bosky uprostřed cesty, upíral na mě psí oči, kterými se mě nejspíš snažil uhranout, aby mě přesvědčil o všech těchto svých teoriích. Bylo sice hezké, že se pokoušel něco málo z té černoty, kterou napáchal, umáznout, ale myslím, že v tuhle chvíli byl asi jediný, kdo byl schopný takové absurditě uvěřit. Znal jsem ho celý život a představa toho, že by celou noc "jen" spal vedle nějaké holky, ať už v jakémkoli stavu, byla hodně nepravděpodobná.
"Promiň…" Pokrčil jsem rameny, a i když mi to rvalo srdce, nechal jsem ho tam stát. S tímhle se holt bude muset poprat sám. Já mu v tomto případě byl úplně k ničemu. Ať už se dnes v noci stalo cokoli, tak to nic nemění na tom, že Phoebe z něj byla už dlouhodobě otrávená, a nyní je jenom na něm, jak se k tomuhle průšvihu postaví a bude ho řešit. Myslím ale, že pokud svou obhajobu vystaví jen na tom, že se s tou holkou nevyspal, tak to nedopadne zrovinka nejlépe…

