close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bookmakers scrubbers II. Temný stín 6

1. května 2009 v 17:56 | Ainikki |  Bookmakers scrubbers II. Temný stín
autor: Ainikki

Začínala mít pocit, že z toho věčného čekání snad zešílí. Lékaři, kteří kolem ní občas prošli, jí odmítali cokoli říct. Prý stále probíhají nějaké testy a vyšetření. Z kamenných výrazů jejich tváří se nedalo vyčíst, jak moc zlé to s její dcerou je. Ale mohlo by to snad celé dopadnout dobře? Zachvacovala ji děsivá panika v předtuše toho nejhoršího. Zoufale už potřebovala slyšet nějaké zprávy. Jakékoli. Ta nejistota byla vysilující a zdrcující.

"Mary, vypadáš unaveně. Nechceš uvařit kafe?" Starostlivě se zajímala kolegyně, která měla zrovinka službu.
"Děkuju, Lucy. Nebyla bych schopná vůbec nic polknout." Odpověděla starší z žen a schovala si obličej do dlaní. "Trvá to nekonečně dlouho. Řekni mi, co tam s ní takovou dobu dělají?" Zdravotnice paní Smithovou konejšivě objala kolem ramen.
"Jsi vystresovaná. Je to zhruba hodina, co je uvnitř."
"Tak krátce? Připadá mi to jako věčnost." Povzdechla si a zapíchla oči do dveří, za kterými zmizela její dcera.
"Postarají se tu o ni. Neboj se." Promlouvala k ní tichým vlídným hlasem a ona byla ráda, že tu nemusí sedět sama.
"Nešla by ses tam na ni podívat? Sloužíš, tebe by tam pustili." Než však druhá z žen stačila na její prosbu zareagovat, dveře se rozlétly a mezi futry se objevila robustní postava muže ve středních letech. Nikdy s ním nepracovala, ale věděla, že je z gynekologického oddělení.

"Vy jste matka slečny Smithové?" Přikývla a všechny útroby se jí sevřely v očekávání toho, co se dozví.
"Tak se drž. Přeju hodně štěstí." Spěšně stihla říct sestřička Lucy a taktně se vzdálila. Lékař zaujal její místo a přisedl si vedle paní Smithové.
"Jsem doktor Braun, gynekolog vaší dcery. Provedl jsem vyšetření plodu," začal zvolna hovořit. "Dítě je v pořádku. Zatím se mu daří dobře. Vaše dcera je na tom ale hůře. Objevily se potíže se srdcem. Více vám k tomu řekne kardiolog, který ji prohlížel. Přijde za chvilku. Čeká ještě na nějaké výsledky. Pojďte zatím za dcerou." Vyzval ji a sám vstal. Počkal, až se mírně rozechvělá žena zvedne a bude ho následovat. Dovedl ji do jedné z vyšetřoven, kde Leticia seděla na lehátku a sama čekala, až jí povědí něco o tom, co se s ní děje.

"Leti, jak ti je?" Zajímala se ihned její matka a zkoumavě si ji prohlížela.
"Už se cítím líp. Neboj, bude to dobré." Snažila se o tom přesvědčit ji i sebe.
"Dobrý den, Mary." Pozdravil paní Smithovou lékař, který v tu chvíli vstoupil do místnosti v rukou svírajíc desky s nějakými papíry.
"Dobrý den, pane primáři." Uctivě odpověděla žena. Trochu se jí ulevilo, když spatřila právě tohoto muže. Pracovala na jeho oddělení. To on ji před osmi lety navrhl na post vrchní sestry. Co ale bylo důležité, byla to skutečná kapacita ve svém oboru.

"Tak jak to se mnou vypadá?" Netrpělivě se zeptala Leticia.
"Budu k vám upřímný. Není to nejlepší. Objevily se u vás známky selhávání srdce. Vaše maminka bude jistě rozumět termínu idiopatická dilatační kardiomyopatie*. Zatím to není nijak závažné, ale díky
vaší graviditě je velice pravděpodobné, že se váš stav bude rapidně zhoršovat. Proto vzhledem k ohrožení života bych vám doporučoval okamžitou interrupci. Samozřejmě rozhodnutí je na vás." Stručně jim vylíčil celou situaci. Letina matka zbledla. Její babička na selhání srdce zemřela, ale u ní se to projevilo až u třetího těhotenství. Celé jí to připadalo jako zlý sen, krutý žert. Vždyť Leticia byla její jediné dítě. Nemůže o ni přece přijít.

Mladá žena vedle ní si ale doktorova slova vyložila trochu jinak. Neslyšela informaci o tom, že by mohla zemřít. Jediné, co jí rezonovalo v hlavě, bylo, že chtějí zabít její dítě.
"Nepůjdu na potrat. V žádném případě." Vyhrkla překotně. "Musí být přeci možnost, jak můj stav udržet v normě. I kdybych měla jen těch zbývajících sedm měsíců ležet v posteli, tak to udělám." Třepotavým hlasem ze sebe chrlila vodopády slov. Bude matkou. Za žádnou cenu nedopustí, aby bylo tomu tvorečkovi, jenž roste v jejím lůně, ublíženo jenom proto, aby se předešlo zhoršení jejího zdraví. Doktoři straší. Mají tendence zveličovat. Nikdy nic není tak strašné, jak se na první pohled jevívá. A na jejich preventivní opatření jim kašle. Nebylo o čem přemýšlet. Ona se svého dítěte nevzdá.

"I s touhle odpovědí jsem počítal. Dobře tedy. V podstatě máme ještě měsíc na to, abyste si své rozhodnutí rozmyslela. Prozatím vám napíši selen, který budete denně užívat, a pustím vás domů. Pod dohledem vaší maminky budete mít tu nejlepší péči. Viďte, Mary." Povzbudivě se usmál na svoji spolupracovnici. "Je důležité, aby měla klid a cítila se být v dobré psychické pohodě, to vy ale všechno znáte. Vezměte si pár dnů dovolenou, abyste se dceři mohla věnovat. Pokud by se jen trochu necítila dobře, bude nutná hospitalizace." Lékař otevřel desky a vytáhl malý lístek - formulář k vyplnění receptu. V místnosti na pár chvilek zavládlo hrobové ticho. Obě ženy se ponořily do svých vlastních myšlenek. Slyšet byl pouze šustivý zvuk, který vydávalo pero kmitající po papíře.

"Děkuji." Vzpamatovala se paní Smithová, když jí lékař zamával vyplněným papírkem před nosem. Převzala si ho a útlocitně se otočila k Leti, aby jí pomohla slézt z lehátka.
"V pořádku, mami. Zvládnu to sama. Už je mi dobře." Rty se jí pracně zvlnily v mírném úsměvu, kterým se snažila podpořit svá slova a matku malinko uchlácholit.

"Mary," přitočil se doktor ke zdravotní sestře, když už byla Leti za dveřmi na nemocniční chodbě. "Dám vědět nějakému ze saniťáků, aby vás odvezl domů. A Mary... nevím, jestli zaujímáte stejný postoj jako vaše dcera, ale radil bych vám, abyste se ji pokusila přesvědčit, že ten potrat by byl pro její bezpečí vhodný."
"Je to hodně zlé, viďte? Řekněte mi pravdu." Zaprosila. Nelíbilo se jí, že na přerušení těhotenství tolik trvá.
"Momentálně se na tuhle otázku dost těžko odpovídá. Zažil jsem pár případů, které dopadly dobře, bohužel jsem se ale setkal i s ženami, které tolik štěstí neměly. Zatím je brzy. Víc nám řekne čas. Musíte věřit, Mary. Přijďte za mnou zítra nebo pozítří, řeknu vám ještě pár informací, teď už ale běžte, ať si dcera může doma odpočinout." Lékař jí věnoval vlídný úsměv a stiskl jí ruku.

Tom

Upřímně mi odlehlo, když se Bill konečně zklidnil, přestal kolem sebe trousit jedovaté poznámky a dokonce mu splaskly i ty syslí tváře. Naše sourozenecké strkanice a občasné výměny názorů, byly na denním pořádku a nikterak mi nevadily, ovšem jakmile jsme se začali ve sporech dotýkat našeho mileneckého vztahu, řešil jsem to jen s velikou neochotou a nechutí. Skutečně mi to bylo nepříjemné a vždycky jsem nakonec míval tendence mu ustupovat a vyhovět ve všech jeho rozmarech, jen aby byl klid. Příslibu, že se kvůli němu vzdám Alice, jsem zalitoval vteřinu po tom, co jsem to vypustil z pusy, ale nejspíš to byl jen reflex. Neuvažoval jsem nad tím, jednoduše jsem jen chtěl, aby se usmál a dál se nerozčiloval. Vlastně ani nevím, jestli bych toho byl schopen, kdyby se na tu mou nabídku chytnul a odkývl ji. Samotného mě udivovalo, jak na té holce lpím, když jsme se v podstatě znali úplně krátce. Nehodlal jsem ale nad tím nějak obšírně hloubat. Bill momentálně nejevil známky dalších protestů, takže jsem to vypustil a v duchu si přál, aby to naše "rendez-vous" ve třech nedopadlo nějakou katastrofou, kdy by se to moje majetnické parádivé lvíče na nebohou Alici vrhlo a svými ostrými drápky jí upravilo vizáž. Už se o mě i pokusila myšlenka, že pravděpodobně nebyl tak úplně nejlepší nápad ty dva svést dohromady, ale tak snad v sobě Bill najde trochu toho taktu a nepopadne ho nějaký hysterický amok. Po těch jeho dnešních reakcích by mě to ovšem snad ani moc nepřekvapilo.

"Tomi, co že si to vlastně říkal, že budeme dělat?" Optal se, když jsme se blížili k obchodnímu centru, kde bylo i multikino. Ztlumil rádio, se kterým si doteď prozpěvoval, a čekal na mé líčení plánovaného programu. Zastavil jsem na křižovatce.
"No, nejdřív mrknem na nějakej film a potom podle toho, na co máme chuť, se jde do nějaké z restaurací na jídlo. Pomalu se z toho stává takovej neměnnej rituál. Co si pamatuju, tak občasným bonusem bývají nákupy, když mívá Alice neodbytný pocit, že potřebuje něco nového na sebe - v tomhle jste si neuvěřitelně podobní, jinak jsme zatím neměli potřebu podniknout něco jinýho. Vyhovuje nám to, pobavíme se, odreagujeme a hlavně máme možnost si popovídat."
"Aha, dobře." Odvětil stručně Bill a odmlčel se.
"Co? Něco se ti nezdá? Řekni. Můžem cokoli změnit." Nabídl jsem mu velkoryse. On ale jen zavrtěl hlavou a usmál se.
"Nene, v pořádku, jen jsem se zeptal."

Na semaforu blikla zelená. Zařadil jsem rychlost a rozjel se v koloně aut odbočujících vpravo. Když se mi povedlo vymotat se z toho hemžení a zajížděl jsem do vícepodlažního parkoviště, navázal jsem na náš předchozí hovor.
"Bille, chci ti jen říct, že jsem vážně rád, že jsi se mnou dnes nakonec jel. Nechci, aby ses cítil jakkoli stísněně, proto kdykoli začneš pociťovat touhu to zabalit, tak mi to stačí naznačit a zdekujem se. Nežádám, aby ses jen kvůli mně nutil do nějakého zdvořilostního tlachání, pokud ti Ála nebude sympatická, nebo se jen začneš nudit, jasný?" Útlocitně jsem žbleptal, uklidňujíc ho, aby v něm snad strach z přesvědčení, že to dnes musí za každou cenu přetrpět jen kvůli mému přání, aby se zúčastnil také, nevyvolal vlnu úzkosti a následné popudlivosti a rozladěnosti, které by to celé znepříjemňovaly nejen jemu, ale hlavně nám, protože by byl k nesnesení.
"Tome," zazubil se Bill, "taková přemíra péče není nutná. Zvládnu to. Navíc, kdybych fakt nikam nechtěl, tak mě k tomu neukecáš." Mrknul na mě a dál se křenil. Vypadal už v pohodě. Skoro se mi ani nechtělo věřit, že byla všechna mračna rozehnána a na Billovi nezanechala žádné stopy. Možná bych se mohl uklidnit a přestat mít nahnáno z toho, že to bude fiasko.

"Támhle je volnej flek." Instruoval mě Bill na jedno z mála prázdných parkovacích míst. Soustředěn jsem zakroutil volantem a umístil svůj koráb tam, kam brácha ukázal. Vystoupili jsme a nechali se pohltit širokými prosklenými dveřmi, které nás vtáhly do barevného světa obchůdků, reklam, občerstvovacích fast foodů a jiných restauračních zařízení.

Alice postávala u jednoho z eskalátorů a netrpělivě nás vyhlížela. Jen co nás zmerčila, pusa se jí roztáhla do širokého úsměvu a zvesela na nás mávla. Zvedl jsem také ruku v pozdravu a zamířil k ní.
"Čau, krásko." Pronesl jsem a vlepil jí pusu na tvář.
"Nazdar, pardále." Odvětila ona a dostalo se mi herdy do zad. Náš obvyklý způsob vítání.
"Sice už jste se viděli, ale já vás oficiálně představím. Tohle je Bill." Ukázal jsem na něj. "Alice." Máchl jsem rukou směrem ke stojící dívce, dívajíc se při tom na bratra, a snažil jsem se pochytit každé nepatrné pohnutí v jeho tváři, abych mohl případně vyhodnotit, že je všechno špatně a je nutné dát se na ústup. Bill se ale tvářil mile. Dokonce se i usmál a přátelsky přijal její nabízenou ruku.
"Rád tě poznávám." Přidal zdvořilostní frázi a ono to snad i vyznělo upřímně.
"Já tebe taky. Tom o tobě hodně mluví, takže mě těší, že mám konečně tu čest s tím jeho největším pokladem..." Alice na něj ihned začala bez problémů mluvit. Chovala se nenuceně a příjemně. Jednoduše byla přesně taková, jako když mě s ní onehdy seznamoval Andreas. Okouzlující, přívětivá, prostě fajn. Jen Bill na mě po její poznámce hodil zlehka zmatený pohled. Dovedu si představit, co ho v ten moment napadlo, ale já tedy rozhodně nebyl s Alicí ještě tak daleko, abych jí svěřil naše malé velké tajemství.
"... dorazila jsem o něco dřív, takže jsem byla zatím koupit lístky. Stejně jsem dnes, Tome, s výběrem filmu byla na řadě já. Bude to nějaká akční komedie s Willem Smithem, tak doufám, že se bude líbit..." Zachytil jsem kousek z jejího monologu. Mnohem zřetelněji jsem ale vnímal Billovy oči, které mě vyzývaly, prahnouc po ujištění, že jsem si nepustil pusu na špacír. Rychle jsem se k němu nahnul a téměř neslyšně mu špitnul do ucha.
"Neboj se. Nic neví." Ihned jsem se zase způsobně postavil o kousek dál a s potěšením jsem zaznamenal, že už se mu v pohledu nezračí vyděšenost pronásledované laně.

"Co je šeptem, to je čertem. Poslouchali jste mě vy dva teď vůbec?" Zajímala se hned Alice střídavě se na nás dívajíc.
"Samozřejmě. Will Smith. To bude fajn." Plácnul jsem rychle a doufal, že správně.
"Tome," založila si ruce na prsou, "fakt mě těší, že proti filmu nemáš námitky, ale já už dávno mluvila o něčem jiném." Našpulila legračně pusu v gestu výčitky a klepla podpatkem o podlahu. Bill se pobaveně zasmál.
"On se občas brácha pohybuje mimo tuhle realitu." Začalo z něj lézt. Nejspíš to měla být omluva mého droboulinkého nevýznamného přešlapu, který snad ani nestál za řeč. Kdo občas něco nepřeslechne, že? "Alice říkala, že má hlad a jestli nám nebude vadit, když to přehodíme a půjdeme se najíst před tím filmem." Vysvětlil směrem k mé osobě. Nevycházel jsem z úžasu. On zvládl vnímat mě i to, o čem hovořila ona.
"Jasně. Není problém." Vzpamatoval jsem se a nasadil znovu výraz suveréna.

"Mám chuť na pizzu. Co vy na to, pánové?"
"Pizza je můj druhej chleba, takže jdeme." Nadšeně jí její návrh odsouhlasil Bill a ti dva se již hrnuli směr pizzerie. Doběhl jsem je, připojil se k nim a snažil se nepůsobit jako ten navíc, ocásek, třetí kolečko u trakaře. Blbnu. Pochopitelně se ani jedno z těch přirovnání nehodilo. Mě jen vykolejilo, jak si ti dva rozumí. Jestli to byla z Billovy strany jen přetvářka a snaha chovat se k ní zdvořile, tak mu to šlo přímo mistrně dobře. Povídali si, smáli se a hodnotili oblečení a různé doplňky ve výlohách krámků, které jsme míjeli. A vlastně jsem měl docela radost. Žádná z mých šílených vizí těch dvou, kterak jsou spolu propleteni ve rvoucím se klubku, se nevyplnila.
__________________________________

idiopatický - bez známé příčiny, choroba vzniká "sama o sobě"
dilatace: rozšíření, rozšiřování dutého orgánu

kardiomyopatie zkr. KMP - onemocnění srdeční svaloviny, Dilatační k. se vyznačuje výraznou dilatací srdce, je porušena diastolická i systolická funkce srdce, je snížena compliance (naplnění) komor i jejich kontrakční schopnost. Jsou příznaky městnavého srdečního selhání. Léčí se symptomaticky (dle příznaků), někdy je nutná transplantace.

betaread: Janule
 


Komentáře

1 Áďa Áďa | 1. května 2009 v 18:10 | Reagovat

HA! já to říkala, že ti dva si budou rozumět!!! :-D  nicméně... chudák Leti :-( úplně mi to připomíná, co se děje teď v mých milovaných VéKáVéčkách, tam taky jednu ženskou nutili k potratu, ona ho odmítla, ted porodila, dítě zachránili, ale ona bojuje o život... takže si to živě umím představit. tak snad k Leti budeš milosrdnější, než scénáristky mého seriálu :-) těším se na pokráčko :-)

2 zuzana zuzana | 1. května 2009 v 18:52 | Reagovat

Jéj, škoda, že to skončilo a ani poriadne neviem, čo sa deje v Billovej hlave... či to celé len predstiera, ale skôr mám dojem, že aj jemu to dievča padlo do oka na prvý pohľad. Možno v nej bude mať parťáka na nákupy :))
Ten koniec ale naznačil, že Tom predsa len nečakal také prívetivé správanie z Billovej strany, aby nám Tom napokon ešte nezačal žiarliť :-)

3 Ainikki Ainikki | 1. května 2009 v 22:14 | Reagovat

Áďa: Tak ve VKV se děje něco podobnýho, jo?  :-) Tak to mi pak dej vědět, jak to s tou ženskou dopadlo. Kvůli tomuhle se asi totiž nepřinutím to sledovat. A jestli já budu milosrdnější? Víš, že to zatím ještě vůbec nevím.  :-D

zuzana: Bill tu holku přijal docela dobře, ale na parťáka na nákupy to nevidím. On je totiž momentálně ve stavu, kdy touží být jenom s Tomem, tudíž u něj je naprosto potlačena potřeba hledat a pouštět si do života nové přátele. Tedy alespoň prozatím. Možná že Bill bude potřebovat pár let, aby Alici přestal vnímat jako "Tomovu kamarádku" a dokázal ji označit termínem "moje kamarádka". To je ale hrozně daleko. Momentálně mu jen vrtá hlavou, jestli ji má teda Tomovi schválit, tolerovat a dál ji nebrat jako hrozbu a konkurenci, která se ho snaží připravit o jeho miláčka.  ;-)
Vysvětluju ti to jen kvůli tomu, že jestli tě fakt zajímá Bilův náhled na momentálně se odehrávající situaci, tak v dalších dílech to nijak zvlášť přiblížený nebude. Začnem totiž asi dělat trošku skoky v čase. Teda je to v plánu. Uvidím, co splodím, až sednu k psaní.  :-)
Možná by bylo dobrý už dát konečně do kupy ten info článek, kterej jsem vám slibovala úplně u první kapitoly, kde mám v plánu vám jednotlivý postavy trochu zevrubněji přiblížit z úhlu, na který není v povídce prostor. Pak by sis asi na otázky - co se děje v Billovy hlavě dokázala odpovědět, aniž by to bylo řečeno v příběhu. Ale znáte mě... s tím časem je to prostě špatný... :-?

4 Eclipse Eclipse | Web | 2. května 2009 v 11:30 | Reagovat

Nejvíc mě zaujala první část :) Druhá čás byla oddechovka :) Poslední dobou mi Lety přirůstá k srdci. Sama nevím proč, ale je to taková jediná postava, kterou mám opravdu ráda takže se klepu strachy, aby nevymizela z povrchu "zemského".... z povrchu povídky :)

5 Joana Joana | 2. května 2009 v 19:33 | Reagovat

takhle na nás s odbornejma pojmama? To abych taky přitvrdila, s peluškou jsem břídil  :-D
Mno, jako člověk, léčící věci horkým čajem, se nechám postupně podat. Budu čekat, kam se to zvrtne, kdo přežije, kdo ne a jestli bude transplantace srdce, aby to bylo doslova srdceryvné :D
A náš malý milý Billy, to je liška podšitá, potvora jedna. Já mu nevěřím ani nos mezi očima, natož tu jeho hroznou vstřícnost, ten ještě donutí bráchu svým nadšením pro Alici, aby s ní Tom omezil styk, protože s ním bude chtít bráška jezdit a Alice si pak mistra hip hopera nebude všímat, což jeho ego nebude dobře snášet...
A to je pro dnešek konec mých teorií a plánů do budoucna, protože všechno co řeknu, by mohlo být použito proti mě  ;-)

6 Joana Joana | 2. května 2009 v 19:35 | Reagovat

Co jsem udělala blogu, že mě provokuje neodesílajícími se komentáři?  O_O Tímto se omlouvám webmasterovi, zda jsem ho někdy něčím ranila, třeba do něj vrazila loket v metru. Už to neudělám, tak nebuď labuť a zařiď, ať to nepadá! :-(

7 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 9. května 2009 v 19:26 | Reagovat

Já osobně si myslím, že Bill se prostě přesvědčil, že Alice není nebezpečná, a navíc si ještě padli do oka... doufám, že se nepletu:) Ačkoliv si nemyslím, že by to byla jen přetvářka, tady mě asi už nic nepřekvapí... takže se půjdu podívat, jak to bude dál.
Jinak, ještě jsem se nevyjádřila k částem s Leti, takže bych to měla dohnat. Když jsem dneska začala číst, a došla jsem po té pasáži se sexem k části, kde byla zmínka o ní, ihned jsem si vzpomněla na dnešní smsku od mého milovaného bratránka, že se dneska stal taťkou:) Nicméně, tady to není tak radostné, jsem zvědavá, jak se bude situace vyvíjet. Myslím, že je jasné, že si to dítě nechá, přestože jí hrozí nebezpečí. Doufám, že bude v pořádku, stejně jako to dítě - sice to byla... jak se to řekne? záporačka? To zní divně...:D Asi bych řekla bad guy, kdyby šlo o chlapa, takže tohle bude bad girl:D:D Ale nezaslouží si potrat... když už je řeč o potratech, dneska jsem viděla nový film s Leem DiCapriem a Kate Winslet, Revolutionary Road. Zajímavé, ač smutné. Ale oba tam podali skvělé herecké výkony.
To jsem zase odbočila, jak tak koukám:) Radši jdu na zatím poslední dílek:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama