close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rychle a zběsile II - Nikdy neutečeš... 17

22. července 2009 v 8:00 | Ainikki |  _Rychle a zběsile II. Nikdy neutečeš_
autor: Joana

Probudil jsem se, když úhel hodinových ručiček ukazoval půl čtvrté ráno. Dům byl zahalen do ticha, ani pohyb vteřinové ručky jsem nezaregistroval. Co bylo horší, ze své zvrácené polohy v křesle mne pobolíval krk, takže se mi tam nechtělo setrvávat, už jsem se hezky uvedl, usnout hned po příchodu na návštěvu. Vyplížil jsem se na chodbu a tenký proužek světla z patra mi zasvítil v naději, že možná Jasmin ještě nespí. Když jsem se ovšem vysápal nahoru, ukázalo se, že zdrojem záření je lampička v pokoji pro hosty, která svítila jako maják, aby navedla zbloudilé na správnou cestu. Docvaknul jsem za sebou dveře a vděčně se zhroutil do duchen, povlečených do voňavého povlečení s kytkami, jak jsem stačil pochytit před druhým kolem spánku.

...

"Dobré ráno," pronesl Tom, když vstupoval do kuchyně. Byla prázdná. "Jasmin?" Nic, žádná odpověď, jen na stole ležel lístek, zatížený hrnkem, v němž byl nachystaný čaj.
"Vrátím se před obědem, odpočiň si a chovej se tu jako doma."
No výborně, přítele měj blízko, nepřítele ještě blíž? Pěkně si z něj vystřelila, myslel si, že když bude spát pod stejnou střechou, bude o ní mít větší přehled. Očividně na jeho selhání spoléhala a zmizela za ranního šera v mokrých lesích, obklopujících domek. Marně si lámal hlavu, co by teď měl udělat, ale jediná rozumná varianta obsahovala hrnek čaje a rozpečenou topinku.
Zatímco ji labužnicky převaloval v ústech, jeho hostitelka seděla v nepromokavé bundě na kluzkém kameni a s úsměvem hleděla na stavení pod sebou. Možná byl vítězný a úlevný, ovšem ani její nejbližší přátelé by v něm nenalezli špetku radosti. Nemýlila se. A co? Raději rychle vyťukala známé číslo a čekala na odpověď.
"Míno."
"Ahoj Mario, znám tajenku. Jak to vidíš?"
"Dneska?"
"Kdy?"
"V půl osmé, tam co obvykle. Vyhovuje?"
"Budu tam." Odvětila a bez rozloučení zavěsila. Během vteřiny zmizela mezi stromy a krajina se tvářila, jako by tam nikdy nikdo neseděl.
Kráčela lesem a vlhké větve se jí otíraly o ruce, jak se nesoustředila, kam jde. Tmavý stín se mihl kolem a starý pes jí zadýchaně vrazil čumákem do dlaně, než odběhl zkoumat pařezy, vonící divokou zvěří.
...

Když jsem se vrátila k domu, bylo skoro poledne. Z vlasů mi trčely větvičky, které se tam zapletly při procházce. Zůstal nebo odešel? Lekl se mě? Sama moc dobře vím, že už nikdy nebudu ta, která ho mlátila polštářem, když jí provokoval. Dala jsem mu šanci, aby vycouval bez nepříjemných otázek a bez ztráty cti.
"Ahoj květinko, pokusil jsem se udělat špagety, máš hlad?" Opíral se ve dveřích kuchyně s vařečkou v ruce.
Zůstal. A můj žaludek při pohledu na jeho unavený, ale přesto rošťácký úsměv udělal bláznivý přemet. Tohle se mé hlavě přestávalo líbit. Hlavně se...
"Ahoj, dávej na stůl! Snědla bych i zahradního trpaslíka." Vrátila jsem mu úsměv a zhroutila se na židli u stolu, namlouvajíc si, že můj žaludek běsní z hladu.
Nandal mi plný talíř a posadil se proti mě.
"Dlouho jsme se neviděli," začala jsem, "nějaké novinky?"
"Ani ne, pokud zrovna nemyslíš, jak jsem teprve po letech pochopil, žes nám nasadila hlídacího psa, kterej se zakous do Gustava. Jo a taky děláme novou desku a mám autosalon, ale nejspíš všechno víš." Ušklíbl se na těstoviny.
"Já věděla, že zmíníš Lily, ale nech mě, abych ti vysvětlila pár věcí. Víš, tenkrát jsem se o vás celkem bála a ona měla zrovna dost otravné období, tak jsem jí navrhla, jestli nechce trochu zábavy. Jak šlo o muže, tak souhlasila vždycky s každou špatností. Navíc máme dohodu, povídá mi jen o Gustavovi a o něm dokáže mluvit hodiny. Taky jí dal zabrat, než ho zalasovala."
"Takže jinak nic nevíš? O našich životech a ták?" Zeptal se trochu podezřívavě, a když jsem to pokýváním potvrdila, zdálo se, že se mu ulevilo.
Zbytek oběda jsme si povídali a blbostech a já se cítila jako bláznivá holka, co kdysi vystoupila z příliš rychlého auta v příliš těsných černých kalhotách a vyměnila svého kolegu za cizího kluka. Měla jsem zase chuť dělat bláznivé věci. A měla jsem sama ze sebe strach.
...

Černovlasému muži na stole zavibroval telefon, znuděně si ho přitáhl hlavní pistole a zvedl sluchátko.
"Hm?"
"Mario, kašli na to. Dnes ne. Nic neví, můžeme to posunout, mám teď jinou práci."
"Dobře, ale nezapomeň, že..."
"Já vím, já vím. Věř mi."
Když stiskl červený telefonek, vráska na čele se mu ještě více prohloubila. Vstal a zabouchl za sebou dveře o kanceláře, na nichž visela fotka skupiny lidí. Červené vlasy jeho sestry z ní zářily jako oheň a on si přál, aby jí neznal tak dobře.

Joana

Je mi to líto, je mi vážně moc líto, že to trvalo století. Ani nevíte, jak z toho mám špatný svědomí :o) ale den má bohužel jen 24 hodin :(
 


Komentáře

1 Ainikki Ainikki | Web | 22. července 2009 v 15:11 | Reagovat

Taaak, po dlouhé době se opět s chutí dám do komentáře. Asi to vezmu tak nějak souhrnně, protože jsem si vzhledem k dlouhé pauze ty díly přečetla od druhé řady znova, doufajíc, že se mi povede setřít některé nejasnosti způsobené zapomínáním, protože tady u téhle věci je vyloženě potřeba pamatovat si každý detail, jinak je člověk ouplně mimo mísu. :o)
Dokonce jsem si dělala i poznámky a musím říct, že si nejsem tak úplně jistá, že mi to puzzle do sebe zapadlo. Možná pár věcí se mi poodhalilo, ale spíš bych řekla, že vyplavalo na povrch mnohem více nejasností.
Ale, abych to vzala popořadě. První moje úvaha byla, jak se to tedy má a nemá s tím Tomovým otcovstvím. Odpověď tam sice jednoznačně nezazněla, ale z pár narážek ve čtrnáctém dílu jsem usoudila, že má (neptej se, co přesně mě k tomu navedlo, musela bych na to kouknout znovu, já tu mám totiž nejdřív jen poznámku: Tom děti? a pak o kus dál: 14-> Tom má děti :D), což se mi tedy vůbec nelíbí, protože to podle mě dosti komplikuje možnost navázat tam, kde to před lety skončilo a dostat se třeba i o kus dál, což si v tu dobu Tom jistě ve skrytu duše přál, určitě si chlapec nemaloval, že Jasmin skončí v náručí Billa. Teď to nemyslím tak, že by byly překážkou konkrétně ty děti, ale díky nim se spíš bude dost složitě zbavovat závazku vůči svojí manželce. Rozvody samozřejmě taky nejsou nic mimořádnýho, ale hádám, že Jasmin asi jen tak nepřijme fakt, že je rozvraceč rodiny. Ale ty to, doufám nějak vyřešíš, zajisté ke spokojenosti všech, což znamená, že bude prostě hepáč. Jinak asi nasednu na bus a přijedu z Kolína vlastnoručně zjednat do Prahy nápravu. :D Tomík si přeci zaslouží krapet toho štěstí. ;o)
A nebo jsem možná úplně vedle a to, co je tam zmiňovaný jako pouto mezi Tomem a jeho ženou nejsou děti, ale něco dočista jinýho, co mě zatím nenapadlo. Pak by bylo všechno oukej, protože já děti jednoduše vnímám jako problém největší vždycky a ve všem, to ostatní jsou prkotiny. :D
Ale zanechme úvah nad Tomovými ratolestmi a pokročme k další poznámce. :o) Už v první řadě bylo zmíněno, že Jasmin cosi pronásleduje a ví o tom jen Felipe a Bill, protože oni dva s ní trávili noci. Odpověď jsem si našla a to smrt její babičky. Přeci jen, když před očima malý holky zastřelej jí blízkou osobu a pak ji zavřou do skříně, tak na kom by to nezanechalo následky, že? Mělo mě to napadnout hned. Ne já si musela počkat na konkrétní odpověď. („stupid girl“) Jenže ona je tam ještě navíc zmíněna jakási 13. komnata, se kterou by dokázal pomoci jen Bill. Tak tady se přiznávám, že jsem total auβerhalb. No, uvidíme, ono to snad ještě zazní, a já si budu jen přát, aby mi to do sebe v budoucnu zapadalo, aniž bych to musela číst pořád od začátku. :o)
V 13. díle mě zarazilo, kam odjela s Mariem, ale pak jsem nějak došla k tomu, že sledovat Felipeho vraha. Ovšem tajemný obraz na okenici je další kupou otazníků???, který se ještě víc znásobily v tomhle posledním díle. Jasmin je zřejmě přesvědčená, že jí to vychází, dokonce má pocit, že zná tajenku (šťastná to žena, já tenhle hlavolam asi nikdy nerozlousknu :D), ale pak těch posledních pár řádků... achich ouvej, co je to tam za intriky?????????

Jinak dílek samozřejmě super. Naprosto bezkonkurenční a na celé čáře vítězící byla scéna, kdy Tom stál mezi futry s vařečkou v ruce a mlel něco o pokusu vařit. Jasmin se vcelku neohroženě za ten stůl posadila, takže zřejmě důvěřovala Tomovi, že to bude poživatelný. To já bych byla docela na vážkách. Ale tak chlapec o sobě všude vehementně tvrdí, že tohle jídlo uvařit umí, tak snad to bude pravda. :o)
A „Hlavně se....“ Co? Nezamilovat? Jasminko, Jasminko, snad si nemyslíš, že ti něco podobnýho vyjde. :D A bláznivý věci ti samozřejmě plně schvalujeme. ;o)

Kurňa, já vím, že je den krátkej, ale asi tě uvážu za nohu k židli a vrazím před tebe počítač, aby se ti malinko natáhnul a bylo brzo pokračování. :o) Ideální by bylo ještě před tou tvojí dovčou, ale ty už se v myšlenkách stejně pohybuješ někde daleko za hranicema, takže se asi obrním trpělivostí.

Měj se, pa

PS.: Dneska jsem fakt zaperlila. Rodinku jsem vezla na letiště a zpátky domů jsem musela autem dojet sama. Pochopitelně jsem se octla někde úplně na druhý straně města, takže mě domů naváděl švarný policista na motorce. Byl to takovej ten zelenej, hotová Kobra 11. :D

2 Joana Joana | 22. července 2009 v 16:54 | Reagovat

Mno, ty ses mi ale rozjela, tu Tomovu část se dozvíš, neboj, tam to bude ještě docela rozpitvané a uvidíme, co se z toho vyvrbí (tedy já mám jako celkem jasnou představu, záleží, zda se mnou budou postavy spolupracovat)
Ta babička jí opravdu pronásleduje, což jako jediná žijící osoba ví asi nejvíc Bill s čímž je spojeno i ono malé tajemné, které vlastně ovlivní celý příběh docela podstatně.
Mario je čistě mimochodem její bratr, ačkoli to tam ještě nebylo řečené, ale brzy bude, takže není důvod, to tady nenapsat, abych ti zase lehce napověděla. A třeba mě dnes zase olíbe múza a já se k tomu postavím čelem  ;-)

3 Joana Joana | 22. července 2009 v 16:55 | Reagovat

Jo a švarný policista? Hmmmm... 'významně pomrkává a šibalsky se culí'
není nad dobré kontakty... :-D

4 Ainikki Ainikki | Web | 22. července 2009 v 18:50 | Reagovat

Joana: To já jsem pochopila, že Mario je její brácha. Tam se ta informace mihla někde úplně na začátku. Právě kdybych si to nečetla odznova, tak to nevím, každopádně jsem té skutečnosti nepřikládala valnou důležitost. Podle mě je jedno, jestli jí za zády něco plánuje brácha nebo kdokoli jinej. I když jemu možná nejde o žádnou špatnost, jen jí chce tu vendetu překazit, aby se nedostala do maléru. Ale přeci jen je to pořád mafiánskej synek, takže by v podstatě proti takovýmu jednání nic namítat nemusel. Nevím, uvidím, možná větší nápovědou by bylo, kdo s ním vysel na tom telefonu...

A kontakty s policií by nemuseli bejt špatný, já bych se jim rozhodně nebránila a navíc konkrétně tenhle nevypadal vůbec zle... :D Jenže on mě prostě jen suše odvezl k baráku a odfrčel... :-(
A to jsem ti ještě nesdělila ten úvod. On stál zastrčenej v takový jedný zatáčce, takže já jsem si ho všimla na poslední chvíli, dupla na brzu, držkou líbajíc sklo, vylezla z auta s úsměvem na rtech a mávajíc na něj mapou a po mým Entschuldigung z něj vypadlo, aniž bych já stačila říct cokoli dalšího: „vy jste neměla zapnutý bezpečnostní pásy, to je za....“ a teď mně řekl tu cifru, kterou si už nepamatuju, protože mně bohatě stačila ta informace, že budu něco platit a málem jsem se skácela. :D :D No ale nakonec se mu mě asi zželelo, vůbec když jsem mu řekla, kam se potřebuju dostat a vzhledem k místu, kde jsme se nacházeli, se mi ani nesnažil nic vysvětlovat, ladně se vyhoupl na ten svůj motocykl a já už se jen držela v závěsu, protože to byla totiž taková dálka, že bych stejně skončila někde jinde, i kdybych se mi povedlo ze začátku podle těch instrukcí jet. :D  Neprodávají někde příručku cizinec buran v německým městě? :-D :-D

5 Janule Janule | E-mail | Web | 26. července 2009 v 20:34 | Reagovat

:-D Tak jsem si přečetla Ainikki rozbor, a ne že bych byla nějak víc moudřejší, to ani náhodou. JoJo... já ti dám "jenom" 24 hodin :-D  Každej normální člověk je s tím srovnanej odmalička, páč to nikdy jinak nebylo, ale když se holt musí chodit po bááárech ;-), tak se není co divit, že jsou ty hodiny najednou nějak krátký :-D Bodejť bys pak měla čas psát, to je srozumitelný :-D Ale tak... hlavní je, že jsme se propily k dalšímu dílu, tak ti jdu sdělit svůj dojem. :-D Upřímně... mám v tom bordel. :-D a to do žádnýho báru ani nepáchnu... jsem tak nějak totálně mimo, je mi jasný, že se milá Jasmin snaží pomstít svýho zabitýho muže, ale co se snaží zjistit u toho domku, je mi pořád záhadou. Tom byl jako kuchař úžasnej, tahle role mu vždycky sluší, je v ní roztomilej, a k sežrání :-) Tak piš dál, ať si to v tý hlavě můžu konečně srovnat... jdu se radši zasmát za princkou a princem v pučocháčích, to snad pochopím líp      O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama