"Vrátím se před obědem, odpočiň si a chovej se tu jako doma."
No výborně, přítele měj blízko, nepřítele ještě blíž? Pěkně si z něj vystřelila, myslel si, že když bude spát pod stejnou střechou, bude o ní mít větší přehled. Očividně na jeho selhání spoléhala a zmizela za ranního šera v mokrých lesích, obklopujících domek. Marně si lámal hlavu, co by teď měl udělat, ale jediná rozumná varianta obsahovala hrnek čaje a rozpečenou topinku.
Zatímco ji labužnicky převaloval v ústech, jeho hostitelka seděla v nepromokavé bundě na kluzkém kameni a s úsměvem hleděla na stavení pod sebou. Možná byl vítězný a úlevný, ovšem ani její nejbližší přátelé by v něm nenalezli špetku radosti. Nemýlila se. A co? Raději rychle vyťukala známé číslo a čekala na odpověď.
"Míno."
"Ahoj Mario, znám tajenku. Jak to vidíš?"
"Dneska?"
"Kdy?"
"V půl osmé, tam co obvykle. Vyhovuje?"
"Budu tam." Odvětila a bez rozloučení zavěsila. Během vteřiny zmizela mezi stromy a krajina se tvářila, jako by tam nikdy nikdo neseděl.
Kráčela lesem a vlhké větve se jí otíraly o ruce, jak se nesoustředila, kam jde. Tmavý stín se mihl kolem a starý pes jí zadýchaně vrazil čumákem do dlaně, než odběhl zkoumat pařezy, vonící divokou zvěří.
...
"Ahoj květinko, pokusil jsem se udělat špagety, máš hlad?" Opíral se ve dveřích kuchyně s vařečkou v ruce.
Zůstal. A můj žaludek při pohledu na jeho unavený, ale přesto rošťácký úsměv udělal bláznivý přemet. Tohle se mé hlavě přestávalo líbit. Hlavně se...
"Ahoj, dávej na stůl! Snědla bych i zahradního trpaslíka." Vrátila jsem mu úsměv a zhroutila se na židli u stolu, namlouvajíc si, že můj žaludek běsní z hladu.
Nandal mi plný talíř a posadil se proti mě.
"Dlouho jsme se neviděli," začala jsem, "nějaké novinky?"
"Ani ne, pokud zrovna nemyslíš, jak jsem teprve po letech pochopil, žes nám nasadila hlídacího psa, kterej se zakous do Gustava. Jo a taky děláme novou desku a mám autosalon, ale nejspíš všechno víš." Ušklíbl se na těstoviny.
"Já věděla, že zmíníš Lily, ale nech mě, abych ti vysvětlila pár věcí. Víš, tenkrát jsem se o vás celkem bála a ona měla zrovna dost otravné období, tak jsem jí navrhla, jestli nechce trochu zábavy. Jak šlo o muže, tak souhlasila vždycky s každou špatností. Navíc máme dohodu, povídá mi jen o Gustavovi a o něm dokáže mluvit hodiny. Taky jí dal zabrat, než ho zalasovala."
"Takže jinak nic nevíš? O našich životech a ták?" Zeptal se trochu podezřívavě, a když jsem to pokýváním potvrdila, zdálo se, že se mu ulevilo.
Zbytek oběda jsme si povídali a blbostech a já se cítila jako bláznivá holka, co kdysi vystoupila z příliš rychlého auta v příliš těsných černých kalhotách a vyměnila svého kolegu za cizího kluka. Měla jsem zase chuť dělat bláznivé věci. A měla jsem sama ze sebe strach.
...
"Hm?"
"Mario, kašli na to. Dnes ne. Nic neví, můžeme to posunout, mám teď jinou práci."
"Dobře, ale nezapomeň, že..."
"Já vím, já vím. Věř mi."
Když stiskl červený telefonek, vráska na čele se mu ještě více prohloubila. Vstal a zabouchl za sebou dveře o kanceláře, na nichž visela fotka skupiny lidí. Červené vlasy jeho sestry z ní zářily jako oheň a on si přál, aby jí neznal tak dobře.
Joana
Je mi to líto, je mi vážně moc líto, že to trvalo století. Ani nevíte, jak z toho mám špatný svědomí :o) ale den má bohužel jen 24 hodin :(


Taaak, po dlouhé době se opět s chutí dám do komentáře. Asi to vezmu tak nějak souhrnně, protože jsem si vzhledem k dlouhé pauze ty díly přečetla od druhé řady znova, doufajíc, že se mi povede setřít některé nejasnosti způsobené zapomínáním, protože tady u téhle věci je vyloženě potřeba pamatovat si každý detail, jinak je člověk ouplně mimo mísu. :o)
), což se mi tedy vůbec nelíbí, protože to podle mě dosti komplikuje možnost navázat tam, kde to před lety skončilo a dostat se třeba i o kus dál, což si v tu dobu Tom jistě ve skrytu duše přál, určitě si chlapec nemaloval, že Jasmin skončí v náručí Billa. Teď to nemyslím tak, že by byly překážkou konkrétně ty děti, ale díky nim se spíš bude dost složitě zbavovat závazku vůči svojí manželce. Rozvody samozřejmě taky nejsou nic mimořádnýho, ale hádám, že Jasmin asi jen tak nepřijme fakt, že je rozvraceč rodiny. Ale ty to, doufám nějak vyřešíš, zajisté ke spokojenosti všech, což znamená, že bude prostě hepáč. Jinak asi nasednu na bus a přijedu z Kolína vlastnoručně zjednat do Prahy nápravu.
Tomík si přeci zaslouží krapet toho štěstí. ;o)
, který se ještě víc znásobily v tomhle posledním díle. Jasmin je zřejmě přesvědčená, že jí to vychází, dokonce má pocit, že zná tajenku (šťastná to žena, já tenhle hlavolam asi nikdy nerozlousknu
), ale pak těch posledních pár řádků... achich ouvej, co je to tam za intriky

Dokonce jsem si dělala i poznámky a musím říct, že si nejsem tak úplně jistá, že mi to puzzle do sebe zapadlo. Možná pár věcí se mi poodhalilo, ale spíš bych řekla, že vyplavalo na povrch mnohem více nejasností.
Ale, abych to vzala popořadě. První moje úvaha byla, jak se to tedy má a nemá s tím Tomovým otcovstvím. Odpověď tam sice jednoznačně nezazněla, ale z pár narážek ve čtrnáctém dílu jsem usoudila, že má (neptej se, co přesně mě k tomu navedlo, musela bych na to kouknout znovu, já tu mám totiž nejdřív jen poznámku: Tom děti? a pak o kus dál: 14-> Tom má děti
A nebo jsem možná úplně vedle a to, co je tam zmiňovaný jako pouto mezi Tomem a jeho ženou nejsou děti, ale něco dočista jinýho, co mě zatím nenapadlo. Pak by bylo všechno oukej, protože já děti jednoduše vnímám jako problém největší vždycky a ve všem, to ostatní jsou prkotiny.
Ale zanechme úvah nad Tomovými ratolestmi a pokročme k další poznámce. :o) Už v první řadě bylo zmíněno, že Jasmin cosi pronásleduje a ví o tom jen Felipe a Bill, protože oni dva s ní trávili noci. Odpověď jsem si našla a to smrt její babičky. Přeci jen, když před očima malý holky zastřelej jí blízkou osobu a pak ji zavřou do skříně, tak na kom by to nezanechalo následky, že? Mělo mě to napadnout hned. Ne já si musela počkat na konkrétní odpověď. („stupid girl“) Jenže ona je tam ještě navíc zmíněna jakási 13. komnata, se kterou by dokázal pomoci jen Bill. Tak tady se přiznávám, že jsem total auβerhalb. No, uvidíme, ono to snad ještě zazní, a já si budu jen přát, aby mi to do sebe v budoucnu zapadalo, aniž bych to musela číst pořád od začátku. :o)
V 13. díle mě zarazilo, kam odjela s Mariem, ale pak jsem nějak došla k tomu, že sledovat Felipeho vraha. Ovšem tajemný obraz na okenici je další kupou otazníků
Jinak dílek samozřejmě super. Naprosto bezkonkurenční a na celé čáře vítězící byla scéna, kdy Tom stál mezi futry s vařečkou v ruce a mlel něco o pokusu vařit. Jasmin se vcelku neohroženě za ten stůl posadila, takže zřejmě důvěřovala Tomovi, že to bude poživatelný. To já bych byla docela na vážkách. Ale tak chlapec o sobě všude vehementně tvrdí, že tohle jídlo uvařit umí, tak snad to bude pravda. :o)
A bláznivý věci ti samozřejmě plně schvalujeme. ;o)
A „Hlavně se....“ Co? Nezamilovat? Jasminko, Jasminko, snad si nemyslíš, že ti něco podobnýho vyjde.
Kurňa, já vím, že je den krátkej, ale asi tě uvážu za nohu k židli a vrazím před tebe počítač, aby se ti malinko natáhnul a bylo brzo pokračování. :o) Ideální by bylo ještě před tou tvojí dovčou, ale ty už se v myšlenkách stejně pohybuješ někde daleko za hranicema, takže se asi obrním trpělivostí.
Měj se, pa
PS.: Dneska jsem fakt zaperlila. Rodinku jsem vezla na letiště a zpátky domů jsem musela autem dojet sama. Pochopitelně jsem se octla někde úplně na druhý straně města, takže mě domů naváděl švarný policista na motorce. Byl to takovej ten zelenej, hotová Kobra 11.