close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bookmakers scrubbers II. Temný stín 24

9. srpna 2009 v 8:00 | Ainikki |  Bookmakers scrubbers II. Temný stín
autor: Ainikki

Bill


Seděl jsem vedle Leti na kraji postele a poslouchal její zaujaté líčení o Alexovi. Ona ho dnes ráno viděla poprvé. Byl třetí den po porodu a jí se udělalo natolik dobře, že jí malého přinesli ke kojení. Druhý den po operaci se na ni byla podívat jen její matka, včera k ní na chvilinku pustili i mě, a to jsem jí o prckovi vyprávěl já, dnes se to obrátilo. S nadšením jsem poslouchal, s jakou chutí můj chlapeček baští a prý už přibral 5 deka.

"Slíbili mi, že mi ho přinesou zase kolem poledne, takže to budeš moci vidět sám." Řekla nakonec a já se už nemohl dočkat. Inkubátor již nebyl potřeba. Našemu děťátku se vedlo neuvěřitelně dobře. Přijímal sám potravu z lahve, a teď už i od matky, jen Leti nebyla natolik fit jako ostatní maminky, takže jí ho nenechávali na pokoji už jen díky tomu, že stejně nebyla ještě pořádně schopná ani sama vstát z postele. Vracela se jí ale barva a stále častěji jí hrál na tváři úsměv. Jestli to takhle půjde dál, tak jsem se nebál toho, že by měla přijít nějaká černá budoucnost.


Jen postava sedící z druhé strany postele mi ji malinko kalila. Ariana ještě dítě neviděla. Ty první dny nebyl problém ji držet dál, protože ani sami doktoři nedoporučovali nějaká velká procesí, která by se střídala, jak u dítěte, tak u Leti. Jenže na nich bylo snad hodinu od hodiny vidět lepšení, takže dnes se na pozvání paní Smithové dostavila i ona.


"Tak maminko, váš chlapeček má hlad." Do pokoje vjela sestra, tlačíc malou postýlku na kolečkách a mně se pusa roztáhla automaticky do širokého úsměvu, když jsem si všiml toho svého habána, který se na ní rozvaloval. Sestřička ho opatrně podala Leticii do náruče a ta si od ní ten malý poklad mile ráda převzala.
"Ahoj, broučku. Copak jsi dělal celé dopoledne? Spinkal jsi?" Cvrlikala na něj a rozepínala si vrchní knoflíky svojí košile. Pak už jsem jen s napětím a uchvácením sledoval, jak se o překot Alexander cpe, až se mu dělají boule za ušima. Jsem já to ale bačkora. Pomyslel jsem si, když jsem ucítil vlhko v očích. Rychle jsem zamrkal a raději se podíval na svoji druhou velkou lásku. Tom seděl na židli v nohách postele a já si všiml, že se teď postavil a sleduje ten malý zázrak se stejně zatajeným dechem jako já.

Pak mi čistě náhodou jen krátce ujel pohled na Arianu. Zamrazilo mě v zátylku, když jsem viděl výraz v jejím obličeji. Civěla na to dítě, na mého malého andílka, jako kdyby se na něj chtěla vrhnout a odnést mi ho pryč. Sevřel se mi žaludek z náhlého pocitu ohrožení. Klid Bille, nic mu nemůže udělat. Všude kolem je spousta lidí. Alex je v bezpečí. Uklidňoval jsem sám sebe. Navíc já ho nedám, kdybych jí měl zpřelámat všechny kosti v těle.

"Chceš si ho vzít na odříhnutí?" Vytrhnul mě z mého úděsu Letin hlas. Malý už zřejmě dopapal a já si toho ani nevšiml. Proklatá Ariana!
"Jasně. Zkusím to." Okamžitě jsem vypustil z mysli toho vetřelce naproti a natahoval ruce pro Alexe. Po tom, abych si ho mohl pochovat, jsem toužil už od prvního okamžiku, kdy jsem ho směl sledovat jen za tím sklem.
"Leti, já nevím, jestli je to dobrý nápad. Nic proti tobě, Bille, ale vy chlapi to moc s dětma neumíte." Ozvala se zrzka, která zatím dávala o své přítomnosti vědět jen pramálo. Šlehl jsem po ní nenávistným pohledem.
"Mlč!" Zasyčel Tom tlumeně a bylo na něm vidět, že je připravený zaštítit mě a malé svým tělem. Leticie jako by si snad ani jeho zlostné reakce nevšimla, promluvila klidným a smířlivým hlasem.
"Ari, to je v pořádku. Je to přeci jeho táta. Bude se o něj starat. On rychle přijde na to, co a jak má dělat." Mírnila ji a Arinana se raději posadila zpět na svou židli. Stejně neměla na výběr. Byli jsme na ni v přesile.

Leti mi ještě přes rameno přehodila bavlněnou bílou plenu a konečně mi ho podala. Mám tě a nepustím tě, můj miláčku. Říkal jsem si v duchu a zjitřeně vnímal to neuvěřitelně drobounké, křehké a teplé tělíčko, které spočívalo v mém náručí. Alex spokojeně zavrněl a hlavinku si položil na moje rameno.
"Líbí se mu u tebe." Zkonstatovala Leti s nepřehlédnutelnou radostí.
"Ještě aby ne. Viď, chlapáku." Dmul jsem se pýchou jako ten správný otec a neopomněl jsem mu vtisknout pusinku na jeho malou hlavičku. Krásně voněl, tak zvláštně sladce.
"Grk." Ujelo tomu drobítkovi krátce, zato pořádně nahlas. Vytřeštil jsem nechápavě oči, co se mu to jen stalo, a Leti se rozesmála.
"Říhnul si. To je v pořádku. Už ho nemusíš držet takhle. Polož si ho na ruku." Vysvětlila mi a já se s úlevou usmál taky. Tak můj malej si tu krkne jak starej chlap, a já už si myslím, kdoví, co se mu neděje.


"Udělám fotku." Napadlo Toma a zalovil do svých volných kalhot pro mobil. Zmáčkl pár tlačítek a pak už jen vydal povel: "Sýr."
"Dobrý, sekne vám to." Natočil ke mně display.
"A teď ty." Spontánně ze mě vylítlo.
"Co... cože?" Zadrhnul se Tom, ve výrazu paniku. "Neee." Protáhl dlouze a udělal krok zpět, mávajíc před sebou rukama v zamítavém gestu.
"No tak, Tome, pochovej si ho. Nic to není. Chci tě mít s Alexem taky na obrázku." Těch pár slov stačilo k tomu, abych Toma přesvědčil. Váhavě ke mně přistoupil, a jako by snad bral do rukou ten nejkřehčí křišťál, si ode mě Alexe převzal. "Hlavně pozor na hlavičku. Musíš kontrolovat, aby mu nepadala." Uděloval jsem rady. Snad už jsem se cítil být zasloužilým a všehoznalým rodičem.
"Cvak." Zmáčkl jsem spěšně spoušť. Netušil jsem totiž, jak dlouho bude Tom ochotný malého držet. Ten ale vypadal, že se mu to nějak zalíbilo. Culil se na něj způsobem, který jsem u něj tedy viděl prvně a neuvědoměle na něj špulil pusu. Na ty dva byl vskutku prvotřídní pohled.

Tomovi se pár jeho dlouhých dredů svezlo ze zad dopředu přes rameno a jeden z nich až k Alexově ručičce, ten ihned v automatickém uchopovacím reflexu po něm hmátl a jeho malinkaté prstíky se kolem něj obtočily.
"A má tě." Okomentoval jsem to pobaveně.

Ještě nějakou dobu jsme se těšili z jeho přítomnosti, než k nám opět vtrhla sestra.
"Miminko se potřebuje prospat a maminka taky. Přivezu vám ho zase na další krmení." Stručně nám oznámila a s mým sluníčkem zase odběhla.
"Leti, jsi unavená? My tě teď necháme odpočívat a vrátíme se navečer před koncem návštěvní doby, ano?"
"Dobře, to budete hodní." Řekla jen a bylo na ní vidět, jak už se jí zavírají oči.

"Tome, chtěl bych se ještě na pár věcí zeptat doktora. Mohl bys, prosím, počkat v autě?" Přitočil jsem se k bratrovi, když jsme nemocniční chodbou odcházeli ven. Ariana odešla před námi. Ta nejspíš pojede taxíkem. Nám dala k dispozici paní Smithová svoje auto, a na směny do nemocnice, které jí už znovu povolili, jsme jí vždycky dovezli.
"Jasně." Vypadlo z Toma po notné odmlce, při které se nejspíš rozhodoval, jestli mě poslechnout, a nebo se zkusit vnutit jako doprovod, minimálně mu muselo být divné, co že jsem chtěl tak najednou řešit.
"Pak ti všechno povím." Dodal jsem proto honem. Tom tedy jen pokrčil rameny a pokračoval v cestě na parkoviště.

Tom

Respektoval jsem Billovo podivné chování a šel si sednout do auta. Pravděpodobně se chtěl stejně jen zeptat, kdy si bude moci vzít Alexe domů. Byl netrpělivý. Moc si přál mít ho už u sebe stále. Jen jsem se nad tím potutelně šklíbil. Ono ho to nadšení brzy přejde, až k němu bude muset třikrát za noc vstávat, protože tuhle stránku věci Leticie asi jen tak hned neobstará. Nedělal jsem si iluze, že by to mohlo být jinak, ten prcek byl sice kouzelný, ale já si moc dobře pamatoval na naši mámu, když nám líčila, jak jsme jí dávali zabrat my.

Po dnešku jsem ale musel uznat, že ani já bych nebyl proti, trávit s ním o něco víc času. Když jsem ho mohl mít v náručí, bylo to tak neuvěřitelný. Nedokázal jsem to popsat, ale ten kluk snad uměl čarovat. Naprosto si podmaňoval každého, kdo se na něj byť jen podíval.

"Tak řekneš mi už konečně, cos tam dělal těch dvacet minut?" Dožadoval jsem se odtajnění té malé neznámé, cestou k domu rodiny Smith. Bill totiž od doby, co nasedl do vozu, jen zadumaně seděl a neměl se k tomu, aby mi poskytl nějaké vysvětlení.
Chvíli trvalo, než si na mě doktor udělal čas." Upřesnil tu dlouhou časovou prodlevu a pokračoval dál. "Chtěl jsem vědět, jak na tom Leti je, a jestli zvládne cestu letadlem."
"A?" Popostrčil jsem ho, když zase zmlknul.
"Není to prý vhodné, alespoň ne hned. Její srdce by prý nemuselo všechny ty změny tlaku v kabině dobře snášet. Pak ještě dodal, že když nějakou dobu počkáme, dalo by se to ukočírovat nějakými prášky." Opět kratší pauza. "Koukal na mě, jak na blázna, když jsem se ho ptal. Ona prej ještě není ze všeho venku. Tome, vždyť vypadá tak dobře. Co by se ještě mohlo stát?" Ptal se mě skoro až zoufale. Co jen jsem mu měl odpovědět? Nejsem doktor. Absolutně jsem neměl páru, co může dál přijít.

"Tak prostě počkáme. Pár tejdnů navíc nás už nezabije." Odtušil jsem prostě v domnění, že tohle Billovi bude stačit.
"Já nechci čekat. Mám strach." Vypadlo z něj přiškrceně.
"Z čeho?"
"Všimnul sis dneska Ariany? Toho, jak se dívala na Alexe? Ona se nám ho pokusí vzít a já tomu chci zabránit, a tak mě napadlo, že když nemůžeme odjet..." A zase ticho. Brácha zabodl pohled do palubní desky a roztěkaně si hrál se svým řetízkem, co mu visel na krku.
"Tě napadlo co?" Netrpělivě jsem se dožadoval odpovědi.
"Že si ji vezmu." Kuňknul stylem, že jsem měl pocit přeslechnutí.
"Cože?" Téměř až vystrašeně jsem po něm chtěl, aby mi to zopakoval. To musela být totiž jen nějaká sluchová halucinace. To nemohl myslet vážně.
"Že si ji prostě vezmu." Zopakoval hlasitěji a já málem šokem strhnul volant do příkopu. "Všechno tak bude oficiální, potvrzený, nijak nenapadnutelný. Pak už mi ho nikdo nevezme." Vzduch. Pomoc, vzduch. Zadusím se. Tak jsem se momentálně cítil. On si musel jisto jistě dělat legraci. Fingované zásnuby prosím, ale skutečná svatba? To prostě nepřežiju.

"Ty ses asi zbláznil!" Dostal jsem ven přes stažené hrdlo. "A co já? Na mě si nemyslel? Já budu tvoje bokovka, nebo co? Budeš mít šťastnou rodinku a ke mně si odskočíš, když si náhodou vzpomeneš?" Propadal jsem mírné hysterii. Nikdy by mě nenapadlo, že by mi mohl něco takového udělat.
"Ne, Tome. Tys to špatně pochopil. Bylo by to jen na papíře. Ty seš moje rodina, ty a Alex. Tohle je jen způsob jak ho ochránit." Naléhavě se mě snažil přesvědčit o svých úmyslech, chytaje mě při tom za ruku, která mi volně spočívala na řadící páce. Ucukl jsem.
"Nedovolím ti to!" Seknul jsem po něm ten prostý zákaz.
"Tak vymysli něco lepšího!" Vzlykavě vřísknul Bill.
"To se spolehni, že vymyslím..."

betaread: Janule
______________________

Ty obrázky jsem si prostě nemohla odpustit... :o)
 


Anketa

Hlásím se mezi pravidelné čtenáře povídky Bookmakers scrubbers, a i když nekomentuji, tímto o sobě dávám vědět.

☼ → ♥ 100% (36)

Komentáře

1 Nicy Nicy | Web | 9. srpna 2009 v 12:04 | Reagovat

To věřím :) ty obrázky jsou úžasný... a ten díl taky.. malej Alex... aww :) Jsem zvědavá co nakonec z Toma vypadne a co s Arianou udělá :o

2 Eclipse Eclipse | Web | 9. srpna 2009 v 13:21 | Reagovat

Úplně mě to rozněžnilo... Líbí se mi když je Bill a dokonce i trochu Tom z toho prcka takoví... něžný :) Jinak uvažovala jsem nad tím co by mohli vymyslet pro záchranu Alexe... Ariana je tak vypočítavá a nebezpečná... Začínám se bát, že to nakonec vyhraje :( Uvidíme :)

3 klariss klariss | 9. srpna 2009 v 13:42 | Reagovat

:)...To bylo krásný!...takový ťuťuťu:D, teda až na tu Arianu, tak mi vždycky zkazila iluze, mrcha jedna!:/...A k té Tomově reakci, ani se mu nedivím, už takhle bych si připadala trochu navíc a ještě, když Bill přijde s tím, že si ji vezme...Myslím, že teď použije všechny způsoby, aby se jí zbavil a zabránil té svatbě a dělá dobře!:-D

4 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 9. srpna 2009 v 15:36 | Reagovat

To bylo krásný, jak jsou z prcka všichni na větvi:) Je škoda, že Leti nemůže odletět, to dost komplikuje situaci. To s tou svatbou... chápu, že se to Tomovi nezamlouvá, má pravdu. Ale na druhé straně, svatba není víc než podepsání smlouvy, a v tomhle případě by to asi mohlo být řešení. Ovšem jen v případě, že to Tom překousne. Nejsem si jistá, jestli už svou dávku rozumnosti, dospělosti a tolerance v téhle povídce nevyplýtval před tím :) Už tak to pro něj musí být docela těžký, takže se na něj nikdo nemůže zlobit, když s takovým nápadem nesouhlasí. Snad to ty dva teď nerozdělí, to by nebylo dobré. Nejsem si totiž jistá, jestli Bill nedá přednost záchraně Alexe před Tomem, protože v téhle povídce má Bill občas sklony zvláštně reagovat a jednat :-)

5 zuzana zuzana | 9. srpna 2009 v 16:59 | Reagovat

Dúfam, že Tom z Billa a tých jeho šialených nápadov nedostane raz srdcový kolabs... Už som celkom napätá, s čím príde Tom, aby sa Ariany zbavil, dúfam, že ho nenapadne objednať nájomného vraha na odstránenie neželanej osoby :-D Inak, na tých obrázkoch mi ako otec pripadá skôr Tom, Billa by som tipovala na strýka ;-)

6 Ainikki Ainikki | Web | 9. srpna 2009 v 17:27 | Reagovat

Nicy: Tom je hlavička. Půjde na to hezky racionálně, žádný intriky, hádky. Jednoduše opět zachrání situaci :-)

Eclipse: Ničeho se neboj. Já myslela, že už mě za tu dobu znáte, takže byste mohli vědět, že teda velkej fanda badendů nejsem... ;-)

klariss: No právě, máš recht, přeci nemůžeme z Toma udělat toho třetího, to by nešlo. :-)

Madisoon: Jojo, Bill a jeho povaha... to je taky kapitola sama pro sebe. Ale musím tě uklidnit, blíží se změna a budete dokonce jejími svědky. I taková prudká nelogická horká hlava se může zklidnit a změnit, když se z něj stane taťulda. ;-)
A svatba sice je kus papíru, ale zkus si na Tomově místě představit sebe... myslím, že se ještě docela ovládal, to já bych v tom příkopu skončila, nebo spíš moje pěst v Billově úsměvu. :D

zuzana: Žádní nájemní vrazi. Ale prozradím, že služby jisté osoby si platit budou... :-)
A co se týče těch obrázků. Já jsem je nemontovala, i když máš asi pravdu, že Tom je tam rozhodně v takovým více citovějším vyobrazení. Ale tak snad třeba u příštích dílků ti některá jiná montáž kápne do noty víc a role otce padne na Billa. Každopádně upozorňuji na to, že to nebude u dalšího dílu. Tam nebude figurovat Alex, tak jsem tam žádnej obrázek necpala. Musíte vydržet do 26. ;-)

7 Kattys Kattys | E-mail | 9. srpna 2009 v 19:32 | Reagovat

To bylo vážně rozkošný, ty Billovy a Tomovy reakce na malého Alexe. Neříkej mi, že na vedlejšák neděláš na porodním :))) Vážně skvěle odpozorovaný... to kojení, odříhávání, Tomovy dredy a Alexova ručička... úžasně jsem si početla a culila se u toho jak blázen. Zkrátka rodinná idyla, teda až na tu Arianu. Znova opakuju, že nechápu, jak by se mohla Alexe zmocnit, ale je mi jasné, že na něco podlého určitě příjde.
Jo a taky doufám, že svatba nebude, sice mi to u jednoho z předcházejících dílů připadalo jako nutnost, ale jestli Tom vymyslí nějaké jiné řešení, jsem pro všema deseti :-)

8 Kattys Kattys | E-mail | 9. srpna 2009 v 19:36 | Reagovat

Souhlasím se Zuzanou, že na těch montážkách jako otec vypadá spíše Tom, ale nevadí, jsou krásné obě dvě :-)

9 Ainikki Ainikki | Web | 9. srpna 2009 v 19:46 | Reagovat

Kattys: Vy očekáváte všichni děsný horory, ale oni to tam s ní skoulej děsně jednoduše...  ;-)
A na porodním jsem nedělala, ale vzhledem k tomu, že mám za sebou peďák, tak tam do nás všechny tyhle věci hustili. Vývoj dítěte jsme brali do podrobna od narození, všechny ty jeho reflexy (uchopovej, sací a td.), a kdy začíná zvedat hlavu a podobně. Sice jsme byli pedagogové zaměřující se na věkovou skupinu minimálně od 3 let do 19, mimina nás ale neminula. A co se týče nedonošených dětí, tak mám vlastní zkušenost. Moje kamarádka porodila svoji malou o tři měsíce dřív, ta vypadala fakt chuděrka špatně. Vyděla jsem fotky, jí samotnou jsem viděla, když už byla doma a měla právě těch 2.85, který tady měl Alex když se narodil.  :-)

10 Áďa Áďa | 10. srpna 2009 v 15:23 | Reagovat

mno tak to jsem teda zvědaváááá... šup dááál!

11 Kattys Kattys | E-mail | 10. srpna 2009 v 19:54 | Reagovat

To jsem vážně zvědavá, jak se ti dva tý hydry zbavěj :-) Těším se na to, ani si neumíš představit, jak moc :-)
No vidíš, takovýhle vzdělání není k zahození :-) Jednak ho uplatníš v povídkách a až budeš mít nějakého toho svého vlastního Alexe, jako když to najdeš ;-)

12 Rosalie Rosalie | 11. srpna 2009 v 15:57 | Reagovat

to je sladký, malý mimi;)
podle mě jim ho vzít nemůže, i když si Bill Leti nevezme... on je jeho táta... teda pokud by ho Ariana nechtěla unést, ale tomu by svatbou stejně nezabránili...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama