autor: Ainikki

Tom
Neochotně jsem si prohlídl seznam věcí, který nám sepsala máma, a bylo jimi potřeba ještě dovybavit Alexe. Docela táhlej sloupeček, řekl bych. Když nám líčila, že toho už poměrně dost nakoupila ještě před naším příjezdem, tak bych očekával, že se na tom papírku bude krčit jen pár položek, ale tenhle nákup bude zřejmě na dost dlouho. Navíc se mi vůbec nikam nechtělo. Nechápu, proč to nemohla obstarat ona a posílá to shánět nás dva, když my stejně ani netušili, jak by alespoň vzdáleně měla polovina těch věcí vypadat, natož co se pod těmi prapodivnými názvy vůbec skrývá. Nikdy by mě nenapadlo, že toho může tak malý dítě potřebovat tolik.
Navíc jsem si mohl ke své dnešní náladě přičíst ještě včerejší nevydařenou noc, kdy Alex ne a ne usnout a pořád si z té postýlky něco vyřvával, takže jsme houpali, chlácholili, jednoduše s ním dělali psí kusy, a když zabral a konečně to vypadalo, že si přijdu na svý i já, tak už jsem mohl jen s notnou dávkou zklamání sledovat, jak zmožený taťka usíná taky, aniž by nějak reagoval na moje snahy si ho trochu užít. Hlavně, že toho tolik nasliboval.
Upíchl jsem auto na jednom z volných míst na parkovišti a před tím, než jsem se z něj vyštrachal ven, jsem si stáhl kapuci pořádně do čela, na oči narazil sluneční brýle velikosti mouchy tse tse, které mi zakrývaly půlku obličeje a neopomněl jsem si porovnat vercajk v až příliš na můj vkus upnutých kalhotách, které jsem dnes na sebe v rámci maskování nasoukal a s podobně zakukleným Billem jsem se vydal do světa dětských dudlíků, zavinovaček a plínek.
"Teď kam?" Ptal jsem se bezradně Billa, oči zapíchnuté do našeho nákupního lístku.
"Tak ukaž, co tam máme." Nahnul se mi přes rameno a začal předčítat nahlas. "Nutrilon (proti ublinkávání), kojenecké mléko a čaj, náhradní láhev min. 1ks, dudlíky na láhev (do zásoby), zvlhčovač vzduchu, babysitting (v našem to už praská), zásyp, kojenecké pleny (80x80 cm, 100% bavlna), kojenecké utěrky (25x25 cm), čistící ubrousky, papírové pleny... No, vona se normálně zbláznila." Zaúpěl Bill ještě dřív, než se dostal na konec seznamu. "Se tu rozhlídni. To tu budeme hledat ještě zejtra." Rozhodil kolem sebe rukama v bezmocném gestu.
"Hmm..." Zamručel jsem neurčitě. "Myslím, že můžeme bejt rádi, že je to speciálka od dětský výživy, až po spoďáry. Mnohem horší by bylo shánět to po dvaceti různejch krámech." Shrnul jsem naši situaci z malinko optimističtějšího náhledu a papír jsem roztrhl na půl. "Tohle jdu hledat já, tohle ty." Instruoval jsem bratra, vrazil mu do ruky jednu z těch užmoulaných polovin a vydal se směle do hloubi obchodu.
Prokličkoval jsem mezi pár regály s dětským oblečením. To jsem momentálně nepotřeboval. Po téhle stránce byl Alex vybavený vcelku dost, a zamířil jsem si to rovnou do sekce, kde jsem tušil, že bych mohl uspět, co se plen týče. Hmm, tak tady končí veškerá legrace. Pomyslel jsem si, když se mi do zorného pole dostala spousta nepřeberného množství a druhů téhle přebalovací nutnosti. Mohl by mi laskavě někdo ujasnit, alespoň na kterou značku bych se měl zaměřit? Tak tohle ne. To si asi nechám jako třešničku na dortu a přejdu k další položce. Čistící ubrousky. Pokud jsem se dobře rozpomínal, tak kolem těch už jsem šel. Vrátil jsem se tedy pár kroků zpět a chtělo se mi rovnou zakvílet nahlas. Proč nemůžou vyrábět jen jedny? Každopádně jich tu neměli tolik jako plen, takže jsem se rozhodl podrobněji je začít zkoumat a možná, že se mi snad nakonec některé z nich podaří i vybrat.
V mém košíku skončily rovnou troje. Baby fresch, sensitive a naturals. Jednoduše je na Alexandrovi hezky pěkně vyzkoušíme a co bude nakonec té jeho prdelce vyhovovat nejvíc, tak se pak koupí ve větším množství. Přihodil jsem ještě dalších pár věcí, které se mi povedlo s nemalým úsilím dohledat a rozhodl jsem se porozhlédnout po Billovi a konzultovat s ním ten zbytek.
"Bille, mohl bys mi jít poradit." Spustil jsem na něj rovnou, když jsem ho našel, jak zkoumá něco na zadní etiketě zřejmě nějakého dětského jídla. Pokud se tak ty blafy dají vůbec nazývat. "Jaký ty papírový plíny Alex používá?" Bill na mě střelil rozladěným pohledem a místo odpovědi se mi dostalo jen další otázky.
"A můžeš laskavě říct ty mně, který mlíko? Tohle s tou jedničkou, nebo jedna extra, jedna HA, pak tady je spousta příkrmů, já fakt nevím. Už tady nad tím stojím dobrejch patnáct minut."
"No to si na tom asi budeš muset přečíst a nebo ty nevíš, čím doma toho kluka krmíš?" Odvětil jsem malinko příkřeji, než jsem měl v plánu. Už mi to začínalo lízt na mozek.
"To teda nevím, ty chytrej. Máma to nemá v originálním balení, přesypala to do nějaký dózy." Vysvětlil mi a zkroušeně si povzdechl.
"Pánové, potřebujete s něčím pomoct?" Zřejmě jsme mezi všemi těmi zákaznicemi začínali už poněkud vyčuhovat, protože si nás všiml personál obchodu. Mladá slečna jen o něco málo starší, než jsme mohli být my, v slušivé zástěrce s logem společnosti, se usmála, když jsme jí oba začali věnovat pozornost a zeptala se ještě jednou. "Nevíte si s něčím rady?"
"No... vlastně ne." Připustil Bill a zatřásl ve vzduchu jednou z těch pixel se sušeným bílým čímsi.
"To je jednoduché. Musíte vybírat podle věku vašeho dítěte. Jak staré máte miminko?"
"Ani ne měsíc."
"Dobře. A ještě mi povězte. Maminka má problémy s kojením? Jak často kojí?"
"Ehm... vůbec." Zrozpačitěl trochu Bill. Tahle otázka mu nebyla nejspíš moc příjemná.
"Tak v tom případě rozhodně doporučuji tohle Extra. Zasytí více než standardní kojenecké mléko a dále tohle s označením HA. Je dobré jako prevence vzniku alergií." Slečna nám ochotně poskytla výklad a podávala nám oboje balení. Bill se na ni usmál. Viditelně mu ulevila v jeho těžké chvilce, a teď už byl docela spokojený.
"Moc děkuju." Zubil se jako blbeček a já měl chuť ho nakopnout. Očividně mu ta holka zaimponovala, když se vyznala ve všech těch serepetičkách. To já v tomhle moc nebodoval.
"Ještě něco dalšího?" Zajímala se úslužně.
"Jo. Tam v tý polici," máchl jsem rukou směrem, který jsem měl na mysli, "je spousta plín a já nemám páru, který." Rozhodl jsem s ní vyřešit i svůj malý problém.
"A vy máte jak staré děťátko?" Zacvrlikala.
"Ehm... no... my." Koktal jsem a ukazoval prstem na Billa a hned zase na sebe. "To je pro to stejný."
"Jo vy jste..." Nechala větu nedokončenou, ale zatvářila se, že zřejmě pochopila.
"Ne, nejsme!" Vyhrknul jsem o překot. "On je otec. Já jsem strýc." Ujasnil jsem naše rodinné poměry a pak mi došlo, že je to vlastně úplně jedno. My byli obojí. Do toho jsem ji už ovšem zasvěcovat nehodlal.
"Aha, tak pojďte se mnou." Vyzvala mě a já se tedy pomalu ploužil za ní. "Víte, někoho mi hrozně připomínáte. Neviděli jsme se někde?" A jéje. Průšvih na obzoru. Taky ta prodavačka nemohla být nějaká stará baba, která by neměla ánung, kdo to před ní stojí.
"To určitě ne. Vás bych si dozajista pamatoval." Svůdně jsem na ni mrkl, což skrz brejle nemohla vidět, ale tak třeba tu grimasu vytušila, protože se polichoceně zachichotala a sklopila oči. Dál už se v tom ale neměla potřebu vrtat, a přešla na jednání v úrovni zákazník prodavač. Docela se mi ulevilo. Doufal jsem jen, že jí za chvilenku nedocvakne a nezačne se dožadovat snímečku a podpisu. David měl tuhle novinku v plánu vypustit do světa až na konci tohoto týdne. Už měl dokonce k dispozici i jednu fotku Billa s malým. Docela jsem byl zvědavej na to, jak na to budou fanynky reagovat. Ovšem jako svobodnej otec by se pro ně mohl stát ještě větším lákadlem.
"Předpokládám, že jste nezakotvili ani na konkrétní značce. Zkuste tedy Newborn z řady Huggies a dále od Pampers New baby a na noc Sleep & play."
"Moc vám děkuju." Nezapomněl jsem na slušné vychování a naskládal si ty balíky do nákupního vozíku.
"Nemáte zač. Je to všechno?"
"Zatím ano. Ještě jednou mnohokrát dík."
"Přeji hezký zbytek dne." Rozloučila se a odcházela.
"Mám všechno. Můžeme jít?" Vrátil jsem se zpátky k Billovi a zajímal se, jak na tom je.
"Já snad taky." K mé úlevě mi potvrdil, že další zdržení už se konat nebude. Nic nám tedy nebránilo rozjet se k pokladnám a honem pryč odsud.
...
Bill
"No to je dost, že jste tady." Sesypala se na nás máma, jen co jsme se s naším nákupem objevili ve dveřích. "Už před hodinou mi volala Susan odvedle. Potřebujeme spolu něco probrat." Donutila mě pustit tašky, malého Alexe mi vrazila do náruče a už si obouvala boty. "Nezapomeňte ho nakrmit." Stihla ještě křiknout přes rameno, když se už ztrácela za dveřmi. Jen jsem nad ní zakroutil hlavou a pokusil se ukotvit si Alexandra jen na jedné ruce, abych mohl pobrat něco z těch našich přetékajících igelitek.
"Odnosím to. Běž." Vysvobodil mě Tom. Usadil jsem se s ním v obýváku a automaticky mu začal zpívat nějakou písničku.
"Všechno je to v kuchyni. Něco jsem už i vybalil. Uděláš mu to mlíko ty? Já to nikdy nemůžu trefit." Upřel na mě psí oči. Tom byl docela ochotný krmič, ale jakmile došlo na přípravu lahve, moc mu to nešlo.
"Jasně." Vstal jsem a předal mu štafetu v zabavování Alexe.
V kuchyni jsem bezděčně pokračoval v prozpěvování si a plně jsem se ponořil do té své kuchařské činnosti, že jsem vůbec nepostřehl, že už nejsem sám. Lekl jsem se, když se mi zezadu kolem pasu omotaly Tomovy ruce, při tom mi funěl za krk.
"Jsme sami a včera jsme něco nestihli." Zahuhlal, ožužlávajíc mi ucho. Neměl se ani k velkému otálení a rovnou mi sjel rukou na můj poklopec, který přímo drze a provokativně stisknul.
"Ooo, sakra." Zaúpěl jsem a láhev mi málem vyklouzla z rukou.
"Ani nevíš, jak moc toužím po svým úžasně sexy taťuldovi." Žbleptal dál a pokoušel se mě naladit na stejnou vlnu. Docela se mu to i dařilo, mně ale i přes postupně se probouzející vzrušení bliknul v hlavě výstražný majáček.
"Kde je Alex?" Uvědomil jsem si, že když je tu Tom se mnou, zákonitě na naše dítě nikdo nedohlíží.
"Klimbá v obýváku na pohovce. Jen pět minut. Bude to rychlý, to tam vydrží." To nemohl myslet vážně. Co je tohle za nezodpovědnost.
"Tak to ani náhodou!" Utnul jsem to razantně. "Co kdyby se skulil? Seš blázen, žes ho nechal samotnýho." Zjezdil jsem ho a vysmekl se mu.
"Bille, nešil. Jak by to asi udělal? Vždyť se sám ani nepřetočí na břicho." Uklidňoval mě a snažil se držet se mnou krok, když jsem se přímo bleskovou rychlostí přesouval z kuchyně do obýváku.
"Nikdy nevíš." Trval jsem si na svém a zvedal toho svého andílka z gauče. "To je ale ošklivej strejda, viď broučku." Mluvil jsem na Alexe a při tom mu vtiskával drobné pusky na jeho tvářičky. "Budeme papat. Seš pro?" Opovědí mi bylo chlapečkovo nadšené vrhnutí se po dudlíku, který se ztratil v jeho pusině, a začal okamžitě sát. "Tohle už nikdy, prosím, nedělej." Smířlivě, ale přesto s patřičným důrazem, jsem se obrátil znovu na Toma.
"Čau kluci, jsem doma. Povedlo se mi dneska zdrhnout dřív." Vrazil neočekávaně do místnosti hlavu Gordon, který se vrátil z práce neobvykle brzy, a hned se hrnul přivítat se taky se svým vnukem, který už měl téměř celý obsah lahve v sobě. Tom na protějším křesle jen tiše zaúpěl. Vyhlídka na brzký sex byla odmrštěna zase o kus dál...
...
Tom
"Uááááá!" Ozvalo se z postýlky o půl třetí v noci, jak jsem zjistil jediným pohledem na digitální budík, který vedle mě svítil na nočním stolku. Mocně jsem si zívnul a těsně předtím, než jsem schoval hlavu pod peřinu, jsem zahučel na Billa.
"Seš na řadě." Neuvěřitelný. Zase budeme oba dva celej následující den k nepoužití. To malý hádě se budilo s železnou přesností každý dvě až tři hodiny.
"Tome, vem si ho zatím k sobě, než přinesu flašku." Žádal mě Bill rozespalým hlasem a zaškrabkal na mou přikrývku, pod kterou jsem se stále ještě schovával. Neochotně jsem ji ze sebe nadzvedl a Bill mi pohotově přistrčil ten řvoucí uzlíček.
"Ššššš, ššššš." Z pouhé setrvačnosti jsem ho chlácholil a hladil při tom po bříšku. Sotva jsem vnímal bratrův návrat a to, jak mi malého vzal a pustil se do krmení.
"Tomi..." Proniklo ke mně zdálky. Nespokojeně jsem jen cosi zahuhlal, protože jsem už téměř nevěděl o světě, a tenhle hlásek se mi snažil překazit moje upadání do slastného bezvědomí. "Lásko, teď by to šlo." Nabyl na naléhavosti a já ucítil vlhké mokro na svým krku. Bill. Samozřejmě. Alexander ho musel probrat natolik, že se nezdráhal na mě začít dotírat. Ovanul mě studený vzduch, to když ze mě stáhl peřinu a jeho ruka mě pohladila po zadku.
"Spím." Zaskuhral jsem téměř zoufale. On se ale zřejmě nehodlal jen tak vzdát. Guma od trenek doputovala do půli mého pozadí a sjížděla si klidně dál. "Bille, prosím. Ojedu tě ráno. Teď mě nech!" Prsknul jsem už značně naštvaný, zašátral pro konec pokrývky, znovu se přikryl až po bradu, otočil se k němu zády a ještě pro jistotu jsem se odtáhl až na druhý konec postele, co nejdál od něj.
"To už ti o to nikdo nebude stát." Trucovitě jsem ho ještě zaslechl ucedit, ovšem bylo mi to jedno. On do rána vychladne a já se aspoň malinko vyspím.
...
betaread: Janule


Tak takhle část mě bavila od začátku do konce
Rozhodně obdivuju, že jsi při tom nakupování šla až do takových podrobností, mě by trvalo týden, než bych věděla, co tam napsat za názvy a tak dále:))
Ale dostalo mě Tomovo: Ojedu tě ráno, teď mě nech 
To musel být chudák úplně vyčerpaný, když odmítl sex
Ale zase když člověk už napůl spí, tak na to nemá myšlenky, to je jasný.

Bill měl pravdu, když Tom nechal Alexe na pohovce. Přestože se nemůžou sami přetáčet, může se to povést náhodou, aniž by to chtěl, zvlášť když nemá ještě ani měsíc.
No a noční scéna naprosto věrná skutečnému životu
Tak se jdu podívat na druhou část, jak to ráno dopadne