close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bookmakers scrubbers II. Temný stín 30 - (2/2) Konec

28. srpna 2009 v 8:30 | Ainikki |  Bookmakers scrubbers II. Temný stín
autor: Ainikki

Bill

Sešel jsem dolů, odkud už byl slyšet čilý ruch a v náručí jsem nesl Alexandra.
"Dobré ráno." Pozdravil jsem mámu s Gordonem a zívl si na celé kolo. "Můžu vám ho tady nechat? Tom ještě spí, tak aby ho náhodou nevzbudil, a já se dojdu osprchovat, jo?"
"Jasně, pojď ke mně, ty můj malej chlapečku." Natahovala se hned po něm máma. Sám jsem se až divil, s jakou radostí jsem jí ho podal, byl jsem skutečně vyřízený, a rovnou jsem si to namířil do koupelny. Doufal jsem, že teplá voda mi dopřeje trochu toho uvolnění a osvěžení, když už s tím spaním a sexem je to totálně na prd. Nastavil jsem si ideální teplotu a s áchnutím, vyjadřujícím pocit blaženosti, jsem si stoupl pod proud vody. Bohatě jsem se celý namydlil sprchovým gelem jemně vonícím po nějakém ovoci a pak ty bublinky ze sebe nechával dlouhou dobu smývat, vychutnávajíc si tak jen teplotu vody a masáž dopadajících kapek.


"Tome." Vydechnul jsem překvapeně, když jsem odsunul prosklené dveře sprchového koutu a chystal se vylézt ven. Bratr byl v koupelně se mnou a právě se ze sebe snažil svlíknout svoje trenýrky, které se mu zašmodrchaly kolem kotníku, a on povážlivě zavrávoral.
"Ještě si tam měl chvíli vydržet." Pronesl a já z podtónu jeho hlasu ihned poznal, na co se chystal a zřejmě stále chystá, což mi potvrdil i tím, když otočil klíčem v zámku.
"Nepovídej," přešel jsem k němu a schválně udělal dramatickou odmlku. "A nezdá se ti ten prostor vevnitř trochu malej?" Poukázal jsem na fakt, že sprcha našich je k určitým činnostem absolutně nevhodná. "Myslím, že tady to bude lepší." Přišel jsem s jiným návrhem, a abych názorně demonstroval, které místo mám přesně na mysli, vyšvihl jsem se na Alexandrovu skříňku s přebalovacím pultíkem. Tedy on byl ještě po nás, Gordon ho stáhnul z půdy, ale to teď bylo vedlejší.

"Páni," vzmohl se jen Tom na chabé pootevření pusy, a když jsem od sebe ještě nestydatě odtáhl stehna a pohladil se tam dole, jen zalapal do dechu. Každopádně mu to ale nezabránilo v tom, aby byl v cukuletu u mě. "Sakra, a já si myslel, že potom, cos řekl v noci, mi dá víc práce tě přesvědčit." Svěřil mi svoje obavy těsně před tím, než se mi dravě dostal svým jazykem do pusy. Blázínek. Možná, že jsem si v ten moment neodpustil jedovatou poznámku, ale rozhodně jsem to tak nemyslel. Byl unavený, já to chápal, a teď bych byl rozhodně úplný idiot, kdybych se k tomu chtěl vracet a naoko dělat drahoty, že to nechci, když to tak rozhodně nebylo. Potřeboval jsem to, toužil jsem po něm. Mezi péčí o Alexe a pracovními povinnostmi, které byly na spadnutí, se to totiž dělalo tak zatraceně špatně, že jsem rozhodně tuhle chvilku nemínil promrhat nějakým otálením.

Dravě a nenasytně jsme se do sebe vpíjeli, a přitom moje ruka neomylně zamířila do jeho klína. Chtěl jsem ho mít co nejdříve tvrdého, připraveného, v sobě. Nebylo ale ani zapotřebí velké snahy, on byl rozhicovaný ještě dříve, než jsem se ho stačil dotknout. Já na tom byl obdobně. Nebylo se čemu divit, po těch dnech stresu, abstinence a nemožnosti na sebe téměř sáhnout. Rychlé uvolnění bylo přesně to, po čem jsme oba prahli.
"Kurva, tolik tě chci." Mumlal Tom a při tom mi ještě zvládal zuřivě sát bradavku, tisknul si mě k sobě a naše penisy se o sebe třely, narážely do sebe a klouzaly mezi našimi těly. Rozlévalo se mnou příjemné mrazení a já se ochotně nastavoval každému jeho dotyku a při tom jsem sám dráždil každý Tomův záhyb, na který jsem jenom dosáhl.

Náš dech se zrychloval v přímé úměře s naším rostoucím vzrušením a já se přistihl při tom, že už mi nestačí jen jeho jazyk všude na mém těle. Chtěl jsem tu kluzkou a teplou věc na jednom konkrétním místě. Neuvědoměle jsem tlačil na jeho ramena a on se nechával bez protestů směrovat až tam dolů. Špičkou jazyka se dotkl mého žaludu, to ale nebylo ono, což pochopil ihned, jakmile jsem sám sebe chytl do ruky, znemožňujíc mu tak, aby si mě zasunul hluboko do pusy. Sjel tedy ještě o něco níž a pomohl mi od sebe víc oddálit nohy. Přisunul jsem se až na samý okraj pultíku a podsadil pánev, abych mu vše jen usnadnil.

Málem jsem vykřikl, když se Tomův jazyk ocitl u mého vstupu. Cítil jsem, jak ho líže, jak krouží okolo a nakonec proniká i dovnitř. Bylo to tak moc dobré. Zarýval jsem nehty do jeho ramene a s úst mi unikaly první tlumené vzdychy. Když zrychlil a celé to tak zintensivnil, nevydržel jsem.
"Dost už." Dostal jsem ze sebe a pokoušel se ho odstrčit. Zvedl ke mně pohled s pár otazníky ovšem taky plný dychtivosti. Tom rád lízal můj zadek a já miloval jeho pusu na tomhle místě. "Udělám se, jestli toho nenecháš." Vysvětlil jsem. "Chci, až budeš ve mně." Upřesnil jsem rychle, aby nestačil dodat nic v tom smyslu, že o to tu přeci jde.

Tom se jen zaculil a zvednul se. Ještě než stačil podotknout, že nám něco chybí, sáhnul jsem za sebe a podal mu Alexův dětský olejíček.
"Pořádně mě vojeď." Vyžádal jsem si a lahvičku jsem mu vtiskl do ruky zároveň s polibkem na rty.
"S radostí." Ušklíbl se Tom, víčko cvaklo a než jsem se nadál, dráždily mě Tomovy prsty.
"Ou, jo, roztáhni mě rychle." Pobízel jsem ho a sám si vymáčkl trochu té mastné tekutiny do dlaně. Hmátl jsem mezi nás a jal se potírat bratrův penis, aby se s tím pak už nemusel zdržovat. Tomovi při tom uniklo táhlé zasténání. Pootevřel rty, pevně k sobě stiskl víčka a já s fascinací sledoval jeho dychtivý obličej, což mi překazil v momentě, kdy se tam uvnitř otřel o moji prostatu. Zaskočilo mě to, jak jsem se soustředil na něj a vyslalo mi to ven z hrdla výkřik, který Tom utlumil v polibku.

Nepřestával mě líbat a své prsty vyměnil za něco mnohem lepšího, většího. Vnímal jsem, jak mě vyplnil na jeden mocný příraz a já odhodil poslední zbytečky sebekontroly, které ve mně zůstávaly, abych nekřičel nahlas. Dál to nešlo potlačovat. Tom do mě začal rychle přirážet, pomalejší tempo by nezvládl ani jeden z nás, byli jsme na hranici. A on se mě už nesnažil tlumit, sténal se mnou, nebylo v naší moci to ovládnout a přemýšlet nad tím, že nás snad někdo může slyšet, jsme ani nedokázali.

Tom držel mé nohy pod koleny doširoka roztažené, aby do mě mohl co nejhloub a já se ho křečovitě přidržoval za ramena, na kterých začínaly perlit drobné krůpěje potu stejně tak jako po celé jeho rozpálené pokožce.
"Už... už budu." Moje slova ho nejspíš donutila ty poslední přírazy, které ve mně rozpoutaly orgasmické běsnění, provést s až bestiální razancí. Pultík se mnou nadskočil a párkrát narazil zezadu do zdi. Hlava se mi prudce zvrátila nazad a mokré vlasy zastudily někde vzadu na zádech, když mé lepkavé sperma zasáhlo naše břicha. Můj poslední výkřik mi ale uvízl někde hluboko v krku. Neměl jsem vzduch ani sílu dostat ho ze sebe ven. I Tom jen skučivě zakňoural a obličej se mu orgasmem stáhl, pro mé oči, do uchvacující grimasy.

Oba jsme jen zmoženě oddechovali, unavení, malátní, ale vrcholně spokojení, protože spolu po tak dlouhé době. Mělce jsem mu odfukoval někde do prohlubně mezi krkem a ramenem a užíval si poslední zbytečky odplouvajícího vzrušení a Tom mě při tom v dlouhých tazích hladil po zádech.

"Chci tě ještě líbat." Nakřáple zašeptal, něžně mě uchopil za bradu a pomohl mé ztěžklé hlavě vytáhnout se výš. Líně vplul svým jazykem mezi mé pootevřené rty. Byl to slaný polibek, dlouhý a procítěný. "Oh, kruci. Chci být s tebou. Alespoň pár hodin jen tak zalezlý v posteli. Užívat si tě, mazlit se s tebou a takhle ti to udělat ještě alespoň třikrát." Svěřoval mi, šeptaje do mého ucha se znatelnou frustrací a roztrpčením nad tím, že k tomu nemáme vůbec podmínky. Tahle rychlovka nám asi zase bude muset na nějakou dobu postačit.
"To já taky, ale nemluv o tom. Ničí mě to." Ševelil jsem sklesle. "Tohle bylo přece úžasný." Dodal jsem v pokusu o povzbuzení.
"Miluju tě." Neopomněl říct a posmutněle se na mě usmál. Pomohl mi dolů z té skříňky a přidržel mě, dokud si mé rozechvělé nohy nezvykly znovu nést mou váhu. Spěšně jsme ještě ze sebe ve sprše spláchli všechny viditelné pozůstatky a natáhli na sebe nějaké oblečení.


Těsně předtím, než jsme opustili koupelnu, jsem si všiml, že omítka za přebalovacím pultíkem, se v jednom místě trochu odloupla, ale to mi teď vcelku vrásky nedělalo. Spíš na mě dolehla tíha faktu, který jsem si prve moc nepřipouštěl, a to, že nejsme v domě sami. Už teď jsem se styděl a preventivě rudnul při pouhé myšlence, že by to mohli naši slyšet. Plížili jsme se po chodbě, naslouchajíc zvukům zezdola, tam bylo ale hrobové ticho. Až v kuchyni na jídelním stole jsme objevili lísteček s krátkým vzkazem.

Jeli jsme s Alexem na výlet. Vrátíme se až odpoledne. Odpočívejte.

"Tady se ta přání plní rychlejc, než bych čekal." Znatelně pookřál Tom a přitáhl si mě za pas k sobě. Láskyplně mě pohladil bříšky prstů po tváři, a pak už jsme si jen užívali další procítěné a hluboké líbání, při kterém jsme se přesouvali do mého, teď už našeho společného pokoje.

A jen tak pro zajímavost. Tohle je přebalovací pultík, který má v domě moje hostitelská rodina.
Ten mě inspiroval k závěrečné scéně. ;o)
betaread: Janule

KONEC
_________________________________________

Tak, a máme tu to slovíčko KONEC, která já osobně nemám ráda, protože se jen stěží loučím s věcmi, které mi přirostly k srdci, ale berme to tak, že každý konec nabízí nový začátek. ;o)

A teď trochu toho vzpomínání. Bookmaker byla moje první vícedílná twincestní povídka, která vlastně vznikla úplnou náhodou. To se takhle jednoho dne objevil na TWC blogu článek, kde Janule smutnila nad tím, že píšících autorů je čím dál méně a jestli to tak půjde i nadále, tak blog nejspíš zanikne. A to samozřejmě já velký čtenář tohohle tématu nemohla jen tak nechat. Nakonec, proč by se z pouhého pasivního čtenáře, namohl stát aktivní psavec? No, a i když se povídka na TWC blogu téměř neujala, tady jste ji přijali báječně. Mnozí z vás psali komentáře, které mě velmi povzbuzovaly a dodávaly mi chuť do dalšího psaní. Všem vám za to moc děkuju. :o)
Výhradní poděkování patří samozřejmě Januli, která mi celou povídku betovala a vychytávala nejen pravopisné chyby, ale i ostatní nesmysly. Ani si nechci představovat, co za hrůzu byste tady bez ní četli. Takže Jani, moc moc dík. ;o)

Chci také ještě říct, že tohle je poslední řada, pokračování se již rozhodně nechystá. Ale pokud by se s tím snad někdo z vás nemohl smířit, tak mám pro vás takový menší stručný náhled, který bývá v závěru některých filmů. ;o)
__________________________________________

A jak to bylo dál...

Alice - přátelství mezi ní a Tomem se po tom incidentu s polibkem málem rozpadlo, protože Alici vídání Toma, kterého si přála mít za něco víc, bolelo. Všechno se ale urovnalo v momentě, kdy si našla muže, který její city opětoval a ještě více se stmelilo, když se stala dalším ze zasvěcených do Billova a Tomova vztahu. A její vyvolený? Roky kolem něj jen kroužila, a nakonec se jím stal nikdo jiný než samotný Andreas. Cesty lásky jsou nevyzpytatelné a alkohol, spolu s plouživým tanečkem tělo na tělo, velice zrádný... :o)

Ariana - vykřesala v sobě odvahu postavit se sestře a odejít od ní. Našla si novou holku, která do jejich 4% domácnosti porodila dcerku z umělého oplodnění, ale po pár letech Arianě utekla s chlápkem, který měl přeci tak okouzlující úsměv. To jsou ti nestálí bisexuálové... :D

Deborah - sestřin odchod ji dopálil. Nikdo jí nezbyl a zradu vlastní krve nehodlala nechat bez odezvy. Uměla velmi trpělivě čekat. Kdo myslíte, že poslal do cesty Arianině nové družce toho blonďáka s okouzlujícím úsměvem? Pomsta je přeci tak sladká... ;o)

Bill - jako tatínek se neuvěřitelně změnil. Byl pryč ten roztržitý, afektovaně jednající kluk, který strkal před problémy hlavu do písku. Najednou tu byl milující, pečovatelský mladý muž, který dělal všechno proto, aby se ty jeho dvě největší lásky měly co nejlépe. Hektický život s kapelou po pár letech vyměnil pozvolna za něco klidnějšího, co by tolik nezasahovalo do rodinného soužití. Svůj smysl pro estetiku uplatnil v módním průmyslu.

Tom - do Billa "taťky" se snad zamiloval ještě víc, a to si dříve myslel, že víc to už snad nejde. Hýčkal si ho, stejně tak jako svého synovce, kterého spíše rozmazloval než vychovával. Co se týče jeho další profesní dráhy, věnoval se hledání nových talentů. Kapela byla sice odsunuta do pozadí, ale přesto zcela nezanikla. Jednou za čas zahráli vzpomínkový koncert nebo vydali samotný singl, jen tak pro jejich radost z tvůrčí činnosti a z dobrého pocitu, že můžou hrát a být pohromadě s Gustavem a Georgem.

Alexander - podle slov strýčka Toma se pěkně zvrhnul, protože se nevydal v jejich šlépějích, ale spíše se pobabil a stal se z něj celosvětově uznávaný výtvarný umělec a občasný spisovatel píšící o zakázaných, zato neobyčejně silných láskách, mezi sourozenci. Za to byl jedněmi milovaný a obdivovaný, jinými odsuzovaný. Kdoví, kde bral svoji inspiraci... :o)
 


Anketa

Ohodnoť jako ve škole známkou od jedné do pěti, jak se ti líbila povídka Bookmakers scrubbers.

1 95.7% (22)
2 0% (0)
3 4.3% (1)
4 0% (0)
5 0% (0)

Komentáře

1 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 28. srpna 2009 v 9:36 | Reagovat

No teda, na tom přebalovacím pultu... to mě dost překvapilo :D Byla to perfektní rychlovka, ale jsem ráda, že měli ještě příležitost pokračovat, díky výletu rodičů:) S děckem to není žádná sranda, to je jasný. Ale ten jejich křik...:-D Zajímalo by mě, jestli babička s dědou a Alexem odjeli dřív, než se ti dva začali hlasitě projevovat a otloukat stěnu, nebo když něco zaslechli a radši usoudili, že se vydají pryč :-)

To shrnutí budoucnosti je perfektní třešinka na dortu :-) Nejvíc mě pobavil Alexander, ta jeho profese se mi líbí :-) A taky že Bill definitivně přestal být "horká hlava", protože mi občas ty jeho výlevy a výbuchy občas lezly na nervy :-)

Chtělo by to něco říct celkově, ale mně přijde, že se strašně opakuju :-) Tuhle povídku jsem měla ráda od začátku od konce, jak první tak druhou řadu.  Samozřejmě, tvoje jméno už je takříkajíc záruka kvalitní četby, takže nezaváhám, jakmile uvidím další dílo... což by mělo být v úterý, pokud si pamatuju správně :-) Budu se těšit.

P.S. Ainikki, byla jsi včera na tom jejich slavném koncertě? Večer jsem na tebe myslela, když jsem pročítala ty updaty, kterými nás oblažovala Nokia a spol. Říkala jsem si, že když teda pouštěli do haly i bez lístků, tak jestli existuje nějaká spravedlnost, Ainikki tam šla a dostala se dovnitř :D

2 Eclipse Eclipse | Web | 28. srpna 2009 v 11:15 | Reagovat

No tak mě velice mrzí, že už je konec. Ale jsme strašně ráda, že jsem si tuto povídku přečetla, protože mě odpoutala od věčného čtení hetero povídek a dala mi tak nadhled nad twincestem. Kromě této povídky a povídky od Vanity blair 7 hříchů jsem žádnou twoncestní povídku nečetla. Teď už dávám přednost i tomuto stylu psaní, ale já samotná bych tohle nenapsala. Já si libuju v zamilovaných povídkách :) A možná proto jsou už na jedno brdo :D Velice se mi líbila... :)

3 Ainikki Ainikki | Web | 28. srpna 2009 v 13:57 | Reagovat

[1]: Nene, bohužel jsem nebyla. Původně jsem měla mít Sprachkurz, ale ten mi odpad, tak jsem psala Ketty, že mám dvě hoďky volný a jestli jsou u haly, že se tam na ně přijedu mrknout, jenže ta baba mi neodepsala.
Ono je to celý teď takový složitý. Já když jsem totiž včera v šest večer přišla na kurz a povídala jsem svojí učitelce (která schodou okolností mluví česky), jak se teď se mnou věci mají, tak mě poslala na hlavák, ať si zařídím jízdenku, že s třídenním předstihem jsou o dost levnější, což jsem vůbec netušila. Já totiž měním rodinu (tady u téhle to byl horor) a v neděli odjíždím do Berlína k rodině nové. Celé to bylo hrozně narychlo. Já jsem svůj první tel kontakt s Berlínskou rodinou měla teprve tohle úterý a neuplyne ani tejden a já budu z Kolína fuč. A teď je to v duchu rychlého zařizování odjezdu, kdy se musej oběhat tady všechny úřady a odhlásit mě, kde je potřeba.
Myslím si, že v Berlíně mě čeká úplně skvělá rodina. Je německo-česko-americká a umožní mi učit se oba jazyky. Tak teď jen doufám, že tam už to vyjde. Pochopitelně více se toho určitě dovíte za nějaký čas na druhém blogu.  ;-)

A jinak děkuji za komentář. Jsem ráda, že se to líbilo.  :-)
Eclipse, dík je samozřejmě směřován i k tobě.  :-)

4 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 28. srpna 2009 v 14:06 | Reagovat

[3]: Tak to je velká škoda, že ti do toho tohle přišlo. Protože to očividně byla dost velká šance se tam dostat, a navíc se dostat hodně blízko k nim.
Ale tak ty máš teď jiné starosti, to je jasné. Mrzí mě, že ti to v Kolíně nevyšlo, ale třeba budeš spokojenější v Berlíně... to je aspoň pořádné velkoměsto :-) Budu držet palce, aby ti to vyšlo ;-)

5 zuzana zuzana | 28. srpna 2009 v 20:25 | Reagovat

hmmm, tak a je to tu. S touto poviedkou mám spojených veľa pekných spomienok. Tak ako to bola Tvoja prvá twc písaná poviedka, tak to bola moja prvá twc, ktorú som prečítala... dovtedy mi takéto vykreslenie vzťahu medzi dvojčatami prišlo nechutné... Ale odvtedy, dá sa povedať, som presedlala viacmenej na tento druh ff, a nebojím sa povedať, že to bolo najmä vďaka Tebe, Ainikki :-)Som na nich takmer závislá  ;-)
BS patrí medzi naj poviedky, ktoré som čítala...najmä prvá rada... doslova som si vychutnávala to napätie a zmiešané pocity, kým si uvedomili, čo k sebe vlastne cítia... Určite si to niekedy celé minimálne ešte raz prečítam a teším sa na ten nový zázrak, ktorý tu bude už 01. 09. :-)

6 Eclipse Eclipse | Web | 29. srpna 2009 v 18:00 | Reagovat

Nene mě nemusíš děkovat :) Vždyť já ti psala jen občas a ne ke každému dílečku :( Navíc jsme psala nesmyslný bláboly :) Takže mě neděkuj :) Jinak těším se na tu tvojí novou povídku a chtěla jsem se zeptat a říct. Takže svým způsobem nevíš čí byl Tutanchamon syn? Jelikož jsem se včera ptala mamči a a ta mi říkala, že Nefertiti jeho matka nebyla určitě, protože ta měla se s vým manželem Achnatonem dcery... Mě by to zajímalo ne kvůli příběhu ale čístě jen tak :)

7 Ainikki Ainikki | Web | 29. srpna 2009 v 20:19 | Reagovat

Eclipse: Ano, dcery měla a to dokonce tři. A jak už jsem řekla, já čerpala ty informace z více zdrojů a každý uváděl něco jiného. Tohle jsou ale tak dávné dějiny, že vyloženě závisí na vědci, jak si těch málo informací, co o té době máme, vyloží. S určitostí se nedá tvrdit nic. Mohla to být Kije, Nefertiti a nebo třeba klidně nějaká jiná ženská. Oni jich přeci jen v tý době měli...  :-D

8 Kattys Kattys | E-mail | 29. srpna 2009 v 20:47 | Reagovat

To je škoda, že už je konec. Klidně bych si četla o tom, jak Bill s Tomem měnili plenky, vařili kašičky, vodili Alexe do školky, chodili na rodičovské schůzky a tak :-)
Ale nevadí, vážně jsem si tohle čtení užívala a pochopitelně si hodlám užívat i tvoji novou povídku. :-)

9 Joana Joana | 1. září 2009 v 23:40 | Reagovat

Když se tehdá ty dvě holky krutě bavily a oplácely chlapům veškerý příkoří, asi ani jednu z nich nenapadlo, jak to s nimi skončí. To vlastně ani mě. Doufala jsem, že jim na tu boudu přijdou, byla jsem ráda, když se jich zbavili, pak jsem si zvykala na fakt, že Leti bude mít mimčo, má mimčo a že mimčo nemá Leti.  :-)
Docela se to s nimi zamotalo a jsem ráda, že jsem si tu cestu mohla projít s nimi jako šmírák, co se někde schovává za stromem a fotí ze střechy protějšího domu.
Vytáčel mě Bill a jeho sebestředný výbuchy, takže jsem ráda, že nám vyrostl a zmoudřel.
Myslím, že Alici určitě slušely svatební šaty, ten střih jí vážně sednul a Andreas si nemohl vybrat líp :-D Slyšela jsem, že čekají trojčata a chtějí si pořídit motýlí farmu. Je to pravda? :-D
Už zase vymýšlím blázniviny, tak se raději půjdu ještě jednou zakousnout do té jejich rychlovky :-P

10 Snow Bird Rosalie Snow Bird Rosalie | 6. září 2009 v 13:10 | Reagovat

To byla rozhodně úžasná povídka! Neměla jsem moc možnost číst ji pravidelně, což jí ovšem na genialitě nijak neubralo, naopak, těch 8 posledních dílů, co jsem přečetla najednou, bylo úžasných! Navíc to považuju za velký luxus - tolik skvělých dílů najednou;)
S koncem jsem naprosto spokojená, Alex byl úžasně roztomilý, navíc Alexander je mé nejoblíbenější klučičí jméno;)
Jsi skvělá spisovatelka, Ainikki! Už se těším na Reinkarnaci XOXO

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama