close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Reinkarnace 3.

8. září 2009 v 7:00 | Ainikki |  Reinkarnace
autor: Ainikki

Bylo šestnáctého dne třetího měsíce doby žní a v paláci se chystala veliká sláva. Lidé přinášeli dary a upínali pohledy na nového krále, vycházejícího z paláce. Kdo by byl řekl, že za tou nadpozemskou krásou se skrývá malý, sotva desetiletý vystrašený chlapec. Měl na sobě bederní roušku z plizované látky protkávanou zlatými nitěmi, také jeho topánky měly barvu slunce. Kolem krku bohatě zdobený pektorál, pod vysokou třpytící se korunou měl nezbytnou roušku nemes, která byla rovněž vyšita zlatem a nechyběly ani poslední symboly moci. Důtky a berla.


Drobný hoch se snažil stát vzpřímeně s hrdě pozvednutou hlavou, žezla zkřížená na hrudi. Pravda ale byla taková, že koruna byla pro jeho dětskou šíji příliš těžká, vydržet stát mu působilo nepříjemné bolesti, a navíc mu bylo neuvěřitelné horko. Statečně ale snášel své představení lidu a jen matně vnímal brumlání kněží, kteří provolávali jeho nové trůnní jméno Nebcheprure a vyzdvihovali i změnu původního. Už to nebyl Tutanchaton, nýbrž Tutanchamon. Jeho otec, kterého mnozí považovali za kacířského krále, byl mrtev, a úkolem tohoto malého chlapce bylo vrátit se k Amonově kultu a usmířit si ostatní rozhněvané Bohy. Tak si to alespoň přála jeho matka, která teď vedle něj stála, přestrojena za muže, jeho spoluvládce. Začala si říkat Smenchkare.

V jeho nedospělých očích se ale chovala podivně. Byl sice jen pouhé dítě, ale neobyčejně vnímavé dítě. Její změnu zpozoroval již když jeho otec, velký faraón Achnaton, onemocněl. Přestala se klanět Atonově soše a potají se stále častěji scházela s amonovými kněžími a připravovala jeho nástup na trůn. On se ale necítil být pro tak těžký úkol připravený. Vždyť Aje přeci říkal, že se toho musí společně ještě mnoho naučit. V tuto chvíli si nepřál nic jiného, než být se svým učitelem a naslouchat jeho dlouhým výkladům, před kterými se dřív snažil utéct a schovat, kde se jen v paláci dalo.

Po své levici uslyšel nenápadné povzdechnutí. Opatrně natočil hlavu a zadíval se na svou sestru, nyní manželku. Anchesenpaatona byla jen o něco málo let starší než on, vždyť ještě před pár dny spolu dováděli v palácových zahradách a koupali se ve fontánce, která jí dominovala. A teď měla být jeho ženou? Moc tomu nerozuměl, ale rozhodl se důvěřovat své matce a učiteli Ajemu, kteří ho oba upokojovali, že je všechno v naprostém pořádku.

"Byl jsi báječný, můj chlapče. Šlo ti to výborně." Chválila ho Nefertiti a pomáhala mu sundat všechny ty těžké šperky. Za zdmi paláce, ve svých komnatách, už nemusel být mocným faraónem. Tady si mohl dovolit postěžovat si mamince, že se cítí být unavený a schoulit se jí do náruče. "Všechno je dobré, maličký. Spinkej." Houpala ho ve své náruči a chlácholivá slova pomalu přecházela v tichý zpěv. Usínal.

...

"No, prober se, člověče." Drcla do Billa Elke. Tomu podjela díky jejímu razantnímu výpadu ruka, kterou si podpíral hlavu. Tak tak, že neskončil obličejem ve svém talíři s polévkou. Ostatně stejně se nedala jíst. Studentská menza sice občas uvařila něco poživatelného, dnešní den se do toho ale rozhodně zahrnout nedal. Polévku od sebe odsunul a přitáhl si talíř s druhým jídlem. Bramborová kaše a rybí prsty. Vábně to tedy nevypadalo. Ta kaše je jisto jistě z pytlíku. Napadlo ho a bezděčně se už nad tou pouhou představou ušklíbl.

"Z tebe asi dneska nedostanu kloudný slovo, co?" Dotírala dál jeho kamarádka svým zvonivým hláskem.
"Promiň, co jsi říkala?" Vzpamatoval se teprve nyní černovlasý chlapec a podíval se na ni.
"Já se picnu." Elke se pro sebe tolik typickým teatrálním způsobem chytla za hlavu a zvrátila se do opěrky židle. "Kde lítáš? Já už tu na tebe dobu mluvím a ty jen čučíš do blba. Jsi v pořádku?" Napadlo ji zajímat se, jestli ho třeba něco netrápí.

"Jasně, že jo." Zalhal pohotově Bill. Přeci jí na rovinu nepřizná, že má podivné sny, které ho začínají dohánět i ve dne. On už snad normálně blázní. "Jsem v pohodě. Dneska mám jen to sezení s profesorem Steinem, ale o tom už jsem ti říkal, jsem jen trochu nervózní." Vysvětlil jednoduše, krčíc rameny a neohroženě se pustil do své porce. A nakonec vlastně až tak moc nelhal. Skutečně pociťoval drobné chvění v žaludku způsobené trémou. Od svého obdivovaného profesora dostal včera večer mail, ve kterém ho zval na soukromý pohovor o té práci, kterou pro něj napsal. Byl roztržitý. Uvidí se s tím člověkem poprvé tváří v tvář, protože jeho semináře, na které se už tolik těšil, ještě nezačaly a v prvním ročníku neměl tu čest. Na tohohle moudrého staříka se dalo jen velice stěží narazit, pokud jste nebyli přímo jeho studentem.

"Musím už jít, abych nepřišel pozdě." Zahuhlal Bill s plnou pusou. Dožvýkával ještě poslední sousto oběda a už se zvedal ze své židle.
"Běž, a pořádně toho dědulu oslň, ty moje hlavičko." Elke na něj ještě mávla, ale on už to neviděl. Pospíchal se svým tácem k okýnku na špinavé nádobí, kde ho odložil, a řítil se ven. Proběhl nádvořím studentských ubytoven a právě zatáčel za roh, když do někoho prudce narazil. Desky s jeho poznámkami, které třímal v ruce, se svezly na zem, a pár papírů se z nich vysypalo. Teď zalitoval, že je nenacpal raději do batohu už v jídelně, kde měl k tomu příležitost, a musel je táhnout v rukou. Ani se nepodíval, do koho to vrazil a rychle se shýbl tu spoušť sesbírat. Nic se nesmělo ztratit, všechno, co si Bill zapisoval, pro něj mělo velkou hodnotu. Všiml si jen širokých skejťáckých tenisek a plandavě velkých džín. Nohy dotyčného před ním váhavě přešláply, pak se ozvalo zakašlání.
"Eee, seš v pohodě?" Chtěl vědět hluboký hlas. Dnes už byl druhým, který se ho na to ptal.
"Jo." Zahučel jen Bill a dál pečlivě skládal všechno do desek, aniž by zvedl na pouhý moment pohled.
"Fajn. Pomohl bych ti, ale spěchám. Sorry." Ozvalo se znovu nad ním, a pak ty boty zmizely i s jejich majitelem.

To nejsi jedinej. Pomyslel si Bill a doufal jen, že ho tahle malá nehoda příliš nezdrží. Nakonec se strachoval zbytečně. Tempo, které nasadil, způsobilo, že byl před profesorovým kabinetem o patnáct minut dřív. Nemyslel si, že by bylo nejlepší vtrhnout tam již teď, proto se raději usadil na jednu z židliček, která na chodbě stála, a těch patnáct minut čekal. Pak nesměle klepl.

"Dále." Ozval se za nimi výrazně autoritativní hlas. Bill stiskl kliku až po krátkém zaváhání, kdy si musel dodat ještě trochu té odvahy, a vstoupil dovnitř. Octl se v místnosti, která byla ponořená do šera. Rozeznával jen komínky všudypřítomně se povalujících knih, pro které nebylo téměř ani kam šlápnout. Vzduch byl prosycený zvláštním zápachem starých vazeb, ovšem Bill tuhle vůni miloval. Prošel úzkou uličkou, která jako jediná mezi nimi vedla, a po pár krocích konečně uviděl psací stůl a za ním skrčenou postavu drobného stařičkého pána s téměř bílými vlasy. Bylo skoro k nevíře, že ten hlas, který ho vyzval, aby vstoupil, patřil jemu.

"Dobrý den, pane profesore." Pozdravil uctivě Bill a dával tak vědět o své přítomnosti. Muž se na něho zadíval zpod jeho malých brýliček, ale pozdrav mu neoplatil. Byl to jen Billův pocit, a nebo si ho skutečně užasle prohlížel?
"Ta podoba je neuvěřitelná..." Vydechnul téměř neslyšně stařec.
"Promiňte, říkal jste něco?" Zeptal se a připadal si jako naprostý hlupák. Jen co sem vleze, hned mu něco unikne. Opravdu musel udělat prvotřídní první dojem.

"Nene, to bylo jen mumlání starého blázna. Posaďte se, kolego. Jsem rád, že jste přišel." Jako by se snad profesor vzpamatoval, začal mluvit opět tím svým rezonujícím sytým hlasem, vyskočil na nohy a podával Billovi ruku. Bill mu s ní krátce potřásl a uvelebil se na rozvrzané židli, která stála nejblíže. Přesto se mu zdálo, že s tím zkoumavým pohledem Stein nepřestává. Nepřikládal tomu ale valnou důležitost. To se dalo očekávat, vzhledem k tomu, jak vypadá. Podobně vyhlížející studenti zřejmě jeho výuku nenavštěvovali.

"Tak, mladý muži, vaše esej byla prvotřídní. Nedalo mi to a musel jsem vás poznat osobně." Začal na úvod pochvalou a mluvil dál. Atmosféra se zakratičko uvolnila a z Billa opadla veškerá nervozita. Ten člověk byl pozoruhodnější více, než si myslel a on si tu s ním teď povídá jako se starým známým. Hlavně, že se o něm nesla pověst starého bručouna, morouse a nedůtklivého dědka, který sice naučí, ale jinak je s ním k nevydržení. Pomluvy. Billovi se zdál být úžasný.

...

Tom kouknul na hodinky, které měl obtočené kolem svého zápěstí a sprostě zaklel. Přijde pozdě, jestli si trochu nemákne. Přidržel si své objemné kalhoty, které nosil vždy, pokud nebyl na hřišti nebo jinde v tělocvičně, a dal se do klusu. Dnes to snad bylo poprvé, kdy měl své milované módy plné zuby, protože podnikat v tom něco jako běh, se dalo vskutku jen velice stěží. Musel nejspíš vypadat směšně, ale bylo mu to jedno, potřeboval stihnout trénink. Jejich kouč byl pěknej pruďas a pozdní příchody netoleroval ani hvězdě, jakou bezesporu Tom byl.

Měl posledních pár minut, a ještě mu zbývalo přeběhnout celý areál kolejí, vzít to kolem menzy a pak mu chybělo ještě asi dvě stě metrů k cíli. Když bral zatáčku kolem jednoho rohu budovy, zpomalil, ovšem v momentě, kdy chtěl opět přidat, do někoho vrazil. Viděl jen spoustu papírů, které se rozlétly do vzduchu, pak se mu před obličejem mihlo cosi černobílého a zmizelo někde dole u jeho nohou. Ani si nebyl jistý, jestli je to kluk nebo holka, ale musel zatřást hlavou, aby se vzpamatoval. Když se totiž podíval na shrbená záda a temeno hlavy zakryté zvláštními vlasy, jeho mysl mu poskytla záblesk něčeho, o čemž netušil, co by to mělo být. Bylo to tak rychlé, že si ani nestačil uvědomit, co to vlastně vidí, a hned to zase zmizelo.

Přešlápl z nohy na nohu a odkašlal si.
"Eee, seš v pohodě?" Vlastně ho to ani moc nezajímalo. On už dávno potřeboval být někde jinde, ale cosi mu zabránilo jen tak to individuum obejít a pokračovat dál.
"Jo." Houkl rozladěně zezdola a víc neřekl, nepodíval se. Ani on se s ním tedy nehodlal zabývat, když tomu hubenému skrčkovi nestál ani za pohled. Vysvětlil, že spěchá, ucedil omluvu a už mizel dál.

Z hlavy se mu to podivné setkání vykouřilo ještě dřív, než doběhl do šaten. Rychle ze sebe stáhl oblečení a navlékl se do sportovního dresu. Na hřiště vybíhal s tříminutovým zpožděním, z čehož tedy ani jeho vzteklý trenér nehodlal dělat aféru, takže mu to vyšlo úplně báječně.

betaread: Janule
 


Anketa

Jsem pravidelný čtenář povídky "Reinkarnace"

<3 <3 <3 100% (76)

Komentáře

1 Cera Cera | Web | 8. září 2009 v 18:48 | Reagovat

Nevím, co na to říct... Opravdu skvělá a po dlouhé době skutečně originální povídka...
Už od prvního dílu čekám na další, jak na smilování... Bill s Tomem jsou  v ní úžasní a ty vzpomínky minulého života zní opravdu věrohodně... Úplně si u toho vybavuju všechny ty věci, co jsem viděla v Brně na výstavě... :-D

Kdyže bude další?  :-D  8-)

2 Ainikki Ainikki | Web | 8. září 2009 v 20:16 | Reagovat

[1]: Zatím je to ustálené na každé úterý a pátek, a i když bych vám ty díly hroizně ráda přidávala častěji, tak to zatím není možné, protože vůbec nestíhám psát. Už zase skoro 14 stojím. Před těma dvěma týdny zhruba jsem napsala sedmý díl a od té doby nic.  :-(
Nějak jsem teď vytížená víc, než by mi bylo milo.
Ale jinak jsem ráda, že se ti to líbí.  :-)

3 MissNika MissNika | E-mail | Web | 8. září 2009 v 21:15 | Reagovat

Jejky, další díleček:) A dobrý díl... Jsem ráda, že se  v každém dílu zatím vyskytuje Elke. Jak já tu holčinu zbožňuju:D
Je to rozhodně originální povídka... Možná, že né první na toto téma, jako minulý život a tak, ale rozhodně je zatím nejlíp napsaná:D Chválím a těším se na další díleček...
A jak se zdá, tak Tom si začíná pomalounku taky něco vybavovat, i když jenom záblesky :-?
Super díl. Jinak to popsat ani nemůžu

4 zuzana zuzana | 8. září 2009 v 21:17 | Reagovat

jéj, jéj, jupí :-D Tak oni sa konečne stretli, aj keď sa ešte navzájom nezaregistrovali :-) Aj ten profesor vie akosi veľa o Billovi, je to len náhoda, že si jeho jediného pozval na osobný pohovor o tej práci? Možno je v tejto súčasnosti viacero duší zo starého Egypta, ako sme si mysleli, trebárs je to Billov učiteľ.... každopádne je to dosť tajuplné a ja už sa teším, až sa dozviem, kto bol v minulosti Tom, stále to neviem presne odhadnúť...  :-?

5 Ainikki Ainikki | Web | 8. září 2009 v 21:39 | Reagovat

zuzana: No ono to zatím ani nemáte z čeho odhadnout. Ale prozradím, že hned v dalším díle se v minulosti objeví i Tom a myslím, že ho poznáte hned.  ;-)

A profesor je tam dost důležitá osoba, ale k němu nic víc říct bohužel nemůžu...   :-)

6 zuzana zuzana | 8. září 2009 v 21:45 | Reagovat

[5]: zdá sa mi to, ale nás naschváľ napínaš, Ainikki?  ;-)

Dnes som akurát rozmýšľala, ako by som Ťa uplatila :-D, aby si sem hodila nejaký ten diel viackrát do týždňa... ja by som si potom počkala kľudne aj mesiac na ďalší, kým by si napísala ďalšie pokračovania... ;-)

7 Ainikki Ainikki | Web | 8. září 2009 v 21:58 | Reagovat

[6]: Wirklich?? Já vás právě chtěla ušetřit toho dlouhýho čekání, protože to mi pak osobně přijde horší než nějaký ten pravidelný přísun, i když ne v tempu, jaké by bylo pro vás dostačující. Každopádně kdyby ještě někdo další projevil stejný názor, že mu nebude potom vadit dlouhé čekání, tak to sem klidně hodím dřív.  ;-)

8 Ainikki Ainikki | Web | 8. září 2009 v 22:03 | Reagovat

[6]: A musím se vlastně i přiznat k tomu, že pro mě by to snad bylo i lepší, protože já nepatřím mezi ty autory, co jsou schopní napsat dopředu třebas celou povídku a pak ji teprve začít zveřejňovat. Já od vás v průběhu psaní potřebuju nějakou zpětnou vazbu, abych si případně z nějakého vašeho postřehu uvědomila chyby a mohla je dál napravit, případně i vy mi někdy dodáváte nové nápady a podněty...

No jak říkám, když se ozve ještě někdo další. Není problém to sem naházet všechno třeba obden, ale pak fakt nezaručuju, jak dlouho mi bude trvat, než zase něco dalšího sesmolím.  :-)

9 zuzana zuzana | 8. září 2009 v 22:20 | Reagovat

ok, tak snáď ešte nejaký čitateľ tejto poviedky bude zdieľať rovnaký názor... :-) A som si istá, že komentáre by Ťa "dokopali" k tomu, aby si napísala aspoň čo-to, aj keď by si nemala veľa času, je to tá najlepšia motivácia, podľa mňa ;-)

Inak, ako vyzeráš s nemčinou? Už sa Ti v nej sníva? :-) Očividne si už dosť okolím ovplyvnená, keď si sem dala slovíčko "wirklich"    :-)  

10 Ainikki Ainikki | Web | 8. září 2009 v 22:29 | Reagovat

[9]: No, abych se přiznala, tak já na sobě moc velkou změnu nepozoruju, ale vzhledem k tomu, že mě v pondělí z A2 (potom co jsem tam týden chodila), přeřadili do B1 s tím, že mezi A2 nějak moc vynikám a při hodině se očividně nudím, tak se to asi někam pohlo, i když se teda musím přiznat, že v B1 momentálně mají téma, ke kterýmu mi totálně chybí slovní zásoba, ale tak tam jde jen o to, abych se hecla a doučila se nějaký ty slovíčka. Každopádně bych řekla, že začíná odpadat takovej ten strach mluvit, kterej jsem měla úplně na začátku.
Už jsem byla dokonce i v kině na Potterovi, ale to se teda musím přiznat, že jsem byla total auβerhalb.  :-D
Ale tak děj jsem pochopila, akorát bych zase až tak moc netroufla tvrdit, že to bylo díky mému porozumnění německému jazyku.  :-D

11 zuzana zuzana | 8. září 2009 v 22:38 | Reagovat

[10]: tak teraz si ma zaskočila :-) chvíľu som lovila v pamäti, čo znamená "ausserhalb", samozrejme, logicky som si to nejak v hlave podľa tvojej vety preložila, ale ja som to poznala len ako "okrem". Ale naťukala som do online slovníka a našlo mi význam "mimo" Takže tak :-) Zase som o niečo múdrejšia :-) Ďakujem za lekcie nemčiny :-D

12 Snow Bird Rosalie Snow Bird Rosalie | 9. září 2009 v 19:30 | Reagovat

Wow, zase skvělý díl, moc chválím:;) Tahle povídka mě fakt baví:)
Abych se také vyjádřila k tomu zveřejňování... mně to takhle vyhovuje XOXO Protože vím, kdy přesně bude další díl a můžu se na to těšit... Osobně nesnáším, když plná nadějí kliknu na stránku s očekáváním nového dílu a ono nic...
Přes prázdniny jsem byla také v Německu na kurzu, byla jsem ve skupině C1, ale já se v tom vůbec nevyznám, ani přesně nevím, kolik těch skupin je a co která znamená...;) ale jestli ti můžu doporučit knížku, která je na učení němčiny fakt dobrá a vůbec není těžká, pak je to "Die Welle" autor: Morton Rhue a "Es klopft" od Franze Hohlera... Na youtube je i film Die Welle a je to vážně dobrý, rozumět se tomu dá v pohodě, tak kdybys neměla co dělat, určitě se po tom koukni;) Neznám lepší způsob, jak se učit jazyky, než koukání na filmy a čtení knížek, je to taková nenásilná forma...;)

13 Ainikki Ainikki | Web | 9. září 2009 v 21:42 | Reagovat

[12]: C1... Tak to je masakr. A jak si to zvládala?
Já taky ze začátku neměla páru, co ty skupiny znamenaj. Ale teď už vím, že úplný začátečníci jsou A1, o fousek líp jsou na tom A2, B1 už rozumí, dá dohromady větu, ale s chybama. A skupina C1 a C2, to už je prej na úrovni rodilýho mluvčího. Jak se ti to povedlo?  O_O  No každopádně kloubouk dolů.
A po těch učebnicích se určitě mrknu. Dík za doporučení.  ;-)

14 Snow Bird Rosalie Snow Bird Rosalie | 10. září 2009 v 15:36 | Reagovat

[13]: zvládala jsem to docela v pohodě;) první jsem byla v B2 a pak mě přeřadili... ale že bych šprechtila jako rodilý mluvčí se mi teda nezdá XOXO a jak se mi to povedlo vůbec nevím, ve škole máme profesorku úplně na nic, takže jsem se musela učit sama, ale mně jazyky docela jdou a němčina mě fakt baví;) člověk se hlavně nesmí bát mluvit i když s chybama, ono je to čím dál lepší a po čase to jde už i bez chyb XOXO
nejsou to učebnice;) ale knížky... ale jsou fakt dobrý, zábavný a já jsem se čtením knížek hodně naučila... Zrovna tyhle 2 nám doporučili na tom kurzu, jako že nejsou zase tak těžký...

15 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 11. září 2009 v 14:41 | Reagovat

Tak jsem si zase užila další dílek a ještě jeden mě čeká. Mám ráda pátky:)
Líbí se mi tam to tajemno, takové věci já můžu, to je přesně pro mě:) Jsem zvědavá, jak nakonec dopadne Bill u toho profesora, který zřejmě ví něco, co Bill neví...
První setkání mají za sebou, i když setkání se tomu asi moct říct nedá... mám dojem, že jsem minule zahlédla někde zmínku, že se potkají... v osmém díle? Nevím přesně, ale to je jedno. Tady se trpělivost vyplatí:o) Jdu si užít další dílek, je to perfekt:-)

16 Joana Joana | 20. září 2009 v 12:42 | Reagovat

Tak ono tu rozběhlou mašinu cosi zastavilo? Muhehe, už na ně ta minulost vztahuje chapadla čím dál víc ;-) Jen kdyby se navzájem všimli toho druhého, ačkoli chápu, že pro Toma by byl šok, kdyby od takové prdelky slyšel cokoli jiného, než že se těší na společný večer :-D Asi by to urazilo jeho ego, když mu stačí i obyčejný jo, aby se ho dotklo...
To jsou ty školní hvězdy...
A tu menzu jim nezávidím, co jsem já chodila do německé, tak jsem jim nechutně záviděla při vzpomínce na tu naší českou :-)

17 Eclipse Eclipse | Web | 20. září 2009 v 12:51 | Reagovat

Tak konečně mohu číst a komentovat každý dílek co je tu nový. Hodně jsem zameškala až mě to děsí :) Mimochodem... Ve škole jsme si měli vybrat na dějepis osobu o které budeme psát referát a první kdo mě napadl byl Tutanchamón (děkuji ti :)). Díky téhle povídce a referátu jsem se s velikou chutí ponořila do Egypta... :) Ale teď k povídce... Profesor Stein zřejmě ví víc než se zdá :)

18 Kattys Kattys | E-mail | 25. září 2009 v 21:27 | Reagovat

Jééé, já jsem tak pozadu!!! No neva, alespoň si tě řádně užiju, slečno spisovatelko :-)
Tak pektorál a rouška nemes? No prosím a pak že se z té historie nic nedozvím, budu si ta, pro mě neznámá, slova muset najít na internetu :-)
Á, tak hoši se nám setkali, i když vlastně o sobě nemají ani tušení, ty to ale zaručeně napravíš... v osmém díle :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama