close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Reinkarnace 7.

22. září 2009 v 7:00 | Ainikki |  Reinkarnace
autor: Ainikki


Zvedl se z provoněné koupele, ve které pečlivě očišťoval své tělo, služebnými se nechal osušit a podíval se na tři další dívky. Stály před ním v mírném úklonu a každá z nich třímala v rukou jednu bederní roušku. Byly různě barevné a vyšívané. Vybral si tu lotosově bílou, jež měla spodní okraj zdobený zlatou a stříbrnou nití. Nechal dívku, aby mu ji omotala kolem boků a posadil se na malou stoličku před zrcadlem. Pokynem ruky naznačil, že se všechno služebnictvo může vzdálit a ti tak ihned učinili. Poslední úpravy chtěl dokončit sám. S precizní pečlivostí orámoval své oči černou tlustou linkou, která se táhla až někam ke spánku, pokračoval s vymalováním víčka zelenou a žlutou, neopomněl zvýraznit obočí a na rty nanesl parfemovanou růž. Na hlavu posadil tu nejobyčejnější paruku, jakou měl, přesto měl pocit, že právě v téhle vypadá nejlépe, a o to mu dnes večer šlo. Jednoduše se chtěl líbit, oslnit. Byla černá s dlouhými copánky, které lemovaly jeho obličej a svými konečky ho šimraly až na ramenou. Ze šperků si vybral zlatou čelenku s kobrou a na ruku natáhl rovněž zlatého hada, který obtáčel téměř celé jeho předloktí. Na prostředníku pravé ruky se mu zatřpytil jeho oblíbený prsten. Naposledy se na sebe zadíval. Byl spokojený, mírně rozechvělý, a hlavně se neuvěřitelně těšil.


Možná tam byl i malý strach z neznámého. Nepochyboval o tom, že rozhodně zažije něco úplně nového a on nechtěl nic pokazit. Veškeré obavy ale spolehlivě zastiňovalo jemné šimrání v břiše, které se s postupujícím časem stále stupňovalo, stejně tak jako jeho fantazie, která mu nabízela různé vzrušující představy. U některých se přistihl, že se i červená. Do hlavy mu ale nikdo vidět nemohl, protože on si je rozhodně nechtěl zakazovat. Právě naopak. Nutily ho usmívat se a být spokojený. Když si všiml, že služebnictvo k bazénku za jeho komnatami, který sloužil výhradně pro jeho osobní potěšení, doneslo mísu čerstvého ovoce a dva poháry s vínem, nabralo celé jeho dnešní snění s otevřenýma očima mnohem konkrétnějších podob. Stane se něco, po čem toužil celý svůj dosavadní život. Bude s člověkem, který je jeho srdci nejdražší. Plně se mu oddá.

"Ty přípravy jsou snad kvůli mně?" Promluvila mu za zády jeho manželka, až sebou úlekem trhnul. Nikoho v tuto chvíli nečekal. Tím méně ji.
"Co tu děláš? Nevzpomínám si, že bych tě vyzval, abys dnes přišla." Snažil se, aby jeho hlas zněl pevně, a hlavně nahněvaně. Jen nadat najevo paniku, kterou pocítil z její přítomnosti. Ten, pro koho tohle všechno bylo, by se mohl každým okamžikem ukázat, a on rozhodně nestál o to, aby se tihle dva setkali
"To jsi neudělal. To je pravda. Už dlouho jsi to neudělal... proto jsem tady." Anchensenpaatona se před ním zavlnila a pokusila se ho obejmout. Uskočil od ní, jako by ho snad chtěla popálit.
"Jdi pryč! To já určuju, kterou noc strávíš v mojí posteli, ne ty. Rozumíš?!" Osočil se na ni. Jako sestru ji měl kdysi rád, ale jako manželku ji nenáviděl. Hnusila se mu ta její dychtivost a neutuchající vytrvalost po tom, vetřít se k němu. Ano nevěnoval jí tolik pozornosti, kolik by měl. Toho si byl vědom. Ale ona by měla pouze poslušně čekat, a ne ho obtěžovat, kdykoli si zamane.
"Seš ještě ubožejší, než jsem si kdy myslela." Prskla na něj labilně. Nehodlala mít s tímhle impotentním budižkničemu již více trpělivost. "Ale nemysli si, že dopustím, abys mě zesměšnil. Nikdy ti nedovolím udělat to, na co se teď chystáš!"
"O čem to, kruci, mluvíš? Okamžitě odejdi, nebo tě nechám vyvést strážemi!"
"Neboj se. Odcházím." Plivla ještě po něm úsečně a vytratila se. Tutanchamonovi se tak neskonale ulevilo. Bál se, že celé tohle divadlo bude trvat mnohem déle. Proto ani nevěnoval pozornost tomu, kudy vlastně jeho žena odešla. Její stín se mihl kolem bazénku, číší s vínem, a ztratil se zadním východem někde, kam už světlo z loučí nedopadalo.

Mladý panovník celý incident velice rychle vypustil z hlavy a rozhodl se ukrátit si čekání ve vodě. Smočil pár prstů nohy. Byla chladivá, přesto ne nepříjemně studená. Zvolna klesal po schůdkách do větší hloubky. Když se hladina dotkla jeho kolen, posadil se a zády se opřel o stěnu bazénu. Spokojeně vydechl a natáhl se pro jeden z pohárů. Chtěl se jen přesvědčit, že mu donesli skutečně prvotřídní víno...

...

Už podruhé stál před nevelkými zadními dveřmi a opíral se do zvonku. Ten kluk neotvíral a on tak moc neměl rád, když ho někdo nechával čekat. Zuřivě tisknul ten malý knoflík, a přitom netrpělivě podupával nohou. V zámku zachrastily klíče a překážka, která mu bránila ve vstupu, byla konečně otevřena.

"No to to dalo." Neodpustil si Tom místo pozdravu rýpnout. Kluka to ale nerozhodilo. Zakřenil se na podrážděného basketbalistu a pokrčil omluvně rameny.
"Srry, kámo. Nejseš dneska jedinej, komu se tu musím věnovat."
"Hmm." Protáhl Tom stylem, že ho ta Elfriedova vytíženost zajímá stejně tak asi jako otravná moucha. "Tady to máš. Při každý návštěvě dostaneš dva na jeden zápas. Nic předem." Doupřesnil Tom svoje podmínky a podával světlovlasému chlapci dva lístky na zápas basketbalového týmu.

Elfried se potěšeně zazubil a ty dva papírky si od něj převzal. Mohl by vzít s sebou tu malou holku, co chodila do ročníku pod ním. Působila trochu zakřiknutě, ale jemu se líbila. Snad by se jí mohl podobný program zamlouvat. Spřádal si v hlavě plány, jak oba dva vstupy zužitkovat. V opačném případě by byl totiž nucen jít se svým spolubydlícím z kolejí, kterého měl sice i za nejlepšího přítele, ale veškerý čas s ním tedy rozhodně trávit nemínil.
"Klíče, na. Předpokládám, že víš, kde je šatna."
"Jasně." Ujistil ho Tom a měl se k odchodu.

"Moment." Zadržel ho ještě rychle Elfried. Málem na to zapomněl a ani v nejmenším tedy netoužil po tom, aby se snad dodatečně tenhle týpek kvůli takové maličkosti rozčiloval. "Nebudeš tam sám. Chodí mi sem ještě jeden kluk, a zrovna dneska jste si mi tu oba neplánovaně sešli oba naráz. Ale o tak velkej bazén se snad ve dvou podělíte, ne?"
"Žádnej problém." Mávl nad tím Tom rukou a odcházel. V šatnách ho do nosu udeřil zápach chlóru, který prostupoval celou touhle budovou, ještě ve větší míře. Zapudil v sobě potřebu automaticky si ucpat nos a pokoušel se to ignorovat. Bylo mu to nepříjemné.

Rychle ze sebe shodil oblečení, s mytím před vstupem, které bylo v pravidlech bazénu, se neobtěžoval a rovnou na sebe natáhl plavky. Přehodil si ručník přes rameno a zamířil si to k vodě. Takhle k večeru, v podstatě, když už tu bylo zavřeno, bylo hlavní světlo zhasnuté a svítilo jen pár malých postranních žárovek upozorňujících na schůdky vedoucí do té chladivé náruče. Přesto v tom přítmí rozpoznal černou čupřinu nezvykle objemných vlasů, které měl dotyčný svázané do ledabylého uzle na vršku hlavy. Plave jako holka. Pomyslel si Tom. Kluk o něm prozatím nevěděl, byl k němu zády. Plaval na opačnou stranu. Jak asi vypadá zepředu. Bylo další, co ho napadlo. Však on to za tu dobu, po kterou tu spolu budou, nepochybně zjistí.

Přešel ke kraji bazénu.

...

Neslyšně procházel setmělými postranními chodbami paláce. Snažil se, aby ho spatřilo co možná nejméně očí. Podařilo se mu to bravurně. Nenarazil na živou duši. Tutanchamon mu poradil nehlídaný tajný vchod do jeho komnat, a on jím rychle proklouzl dovnitř.

Rozhlédl se kolem. Vypadalo to tu působivě. Uprostřed místnosti obrovská postel s nebesy, hedvábné deky zajišťovaly jistě nemalé pohodlí. Pár malých stolků z nepochybně vzácného dřeva a na nich postavené ozdobné sošky, zřejmě nějakých bůžků. Všude po stěnách visely bohatě vyšívané závěsy. Vedle postele stálo honosné zrcadlo a před ním komoda s pár flakóny parfémů a jiných líčidel. Vzduchem se neslo neuvěřitelně opojné aroma nějakých vonných olejů.

Toho, za kým přišel, tu nikde neviděl. Všiml si ale, že na druhé straně místnosti je průchod někam do dalšího sálu. Pokračoval tedy dál. Nebyly tam dveře, pouze široký vchod lemovaný sloupovím, takže si mohl všimnout ještě dřív, než tam došel, že se tam leskne hladina mírně zčeřeného bazénku. To bude nepochybně ono. O tomhle místě Tutanchamon včera mluvil. Pusa se mu roztáhla do širokého úsměvu, když ho uviděl, jak sedí ve vodě, relaxujíc s přivřenými víčky, a čeká na něj. Ten se mu ale z tváře vzápětí vytratil. Tělo jeho lásky se svezlo po hraně bazénu a sjelo pod hladinu.

Neváhal ani vteřinu. Skočil do vody, přebrodil těch pár metrů k němu a vytáhl ho ven. Za tu dobu se snad ani nemohl stihnout té vody nadechnout.
"Můj princi." Zoufale vykřikl, když si uvědomil, že Tutanchamon sice dýchá, ale velice trhaně a sípavě. Jeho víčka párkrát zamžikala, ale nezdálo se, že by ho vnímal. Byl jako omámený. Velice zlehka ho poplácal po tvářích.
"Lásko. Přišel jsi." S viditelnou námahou ze sebe dostal a jeho hlava opět klesla na Heremhebovo rameno. Cítil se klidný. Teď už ano, i přesto, že věděl, co přichází. Došlo mu to ve chvíli, kdy se napil toho zpropadeného vína a zatočila se mu hlava víc, než bylo u tohoto nápoje obvyklé. Neumře sám. Jeho milovaný to stihnul a drží ho v náručí tak moc pevně. Může slyšet tlukot jeho srdce, cítit jeho vůni.

"Víno." Hlesnul jen tiše.
"Ach, ne. Kdo jen mohl? Kde byl tvůj ochutnávač?" Bezděčně mu do očí vyhrkly slzy, když i jemu došlo, co se tu děje. Nemůže o něj přeci přijít. Ne tak brzy. "Můj milovaný princi, prosím, dokážeš to. Jen nezavírej oči, ano, lásko. Podívej se na mě. Prosím." Naříkal Herembheb a houpal ho ve svém objetí.
"Nikdy na tebe nezapomenu. Sejdeme se v novém životě, protože to, co k tobě cítím, nemůže zemřít." Ševelil tiše Tutanchamon z posledních sil. Soustředil se na těch pár slov všemi silami, které mu ještě zbývaly. Musel mu to přeci povědět. On musel vědět, že tímhle to nekončí. "Díky tobě jsem poznal, co to je být šťastný a milovat, i když jen na krátko, nikdy toho nebudu litovat. Miluju tě, slyšíš? Napořád! Jednou dostaneme druhou šanci."
"Ne, prosím, ne." Zoufale dál naříkal a své tváře skrápěl potoky slz. Ta bolest, kterou v tuto chvíli cítil, byla nepředstavitelná. Hrozila, že ho roztrhá na kusy, a on jí rozhodně nebránil. Chtěl odejít s ním.
"Polib mě." Spíše než uslyšel, jen vytušil, co mu řekl. Přitiskl se na ty růžové plné rty a Tutanchamon svůj poslední výdech vpustil do jeho úst.
"Neeee!" Zoufalá šílenost. Mučivé utrpení. A kde jsou ty pařáty smrti, které mu ho vytrhly z náruče a jeho tu nechaly samotného?

betaread: Janule
 


Anketa

Jsem pravidelný čtenář povídky "Reinkarnace"

<3 <3 <3 100% (76)

Komentáře

1 Cera Cera | Web | 22. září 2009 v 11:15 | Reagovat

:-( To... to... neeeeeee T___T

2 Deni Deni | Web | 22. září 2009 v 12:06 | Reagovat

Páni... no doufám, že to ten profesor "Stein" nebo tak nějak, zvládne a ti dva pak překonají nějakou tu kletbu nebo jak to tam přesně bylo... protože jejich láska byla přece silná, to zvládnou!

A jinak, úžasný, těším se na další díl, propadla jsem tomu! :-*

3 MissNika MissNika | E-mail | Web | 22. září 2009 v 14:50 | Reagovat

Anchensenpaatona se zdá být pěkná mrcha, no fuj, že se nestydí otrávit svého manžela... Ale pořád mi vrtá hlavou, jak se to mohla domáknout... Vždyť si nevzpoínám na nic, co by tomu nasvědčovalo... Asi mi to bude vrtat hlavou hodně dlouho a v divadle jako uvaděčka budu na prvním představením po prázdninách nepoužitelná:D
Hltám každé tvoje písmenko, píšeš poutavým stylem... Má to v sobě hodně velké kouzlo.
Možná sice se to takhle zdá trocu smutné, ale mě to příjde i romantické... To co skončilo u mladého faraona v lázní, začne v chlórem zamořeném bazénu... Z očí do očí...
Já se snad nedočkám pátku...

4 Ainikki Ainikki | Web | 22. září 2009 v 14:55 | Reagovat

[3]: Tam to bylo jen naznačeno, ale řekla že bych že nijak skrytě. Sice tam nebylo přímo napsaný, tak a teď je Anchenpaatona vidí, ale každopádně tam, zmíněno, že jsou pozorováni bylo. Navíc je viděla spousta jinejch lidí, to se pak k ní mohly donýst i další podrobnější libůstky. ;-)

5 MissNika MissNika | E-mail | Web | 22. září 2009 v 15:14 | Reagovat

Jejda, děkuji Ainikki za vysvětlení:D Ale i tak je to mrcha, houby mrcha byla to nymfomanka:D co chtěla po chudáčkovi faraonovi

6 Eclipse Eclipse | Web | 22. září 2009 v 16:34 | Reagovat

??? Tak brzy??? Ach ne... jestli tímhle dílem skončili díly, ve kterých už nebudou ukázky z minulosti, tak se zblázním. Líbí se mi hrozně moc tyhle flashbacky :) Ale i příběh Billa a Toma také samozřejmě :) Ten příběh mi nedá spát... jednou jsem se dostala ze závislosti na jednom příběhu tak teď musím léčit další závislost :) Mimochodem... Pořád mě zajímá ta kletba... o čem ta kletba bude :)

7 Snow Bird Rosalie Snow Bird Rosalie | 22. září 2009 v 16:42 | Reagovat

No já ji docela chápu, prostě se cítila ponížená, protože ji Tutanchamon nechtěl... Ale je mi to líto, těšila jsem se na sex a on si místo toho umře...;) No tak snad se dočkám v dalších dílech;) Doufám, že to dopadne dobře a budou spolu... I když v jiný době...;)Skvělý díl, Ainikki;)

8 zuzana zuzana | 22. září 2009 v 19:25 | Reagovat

tak akože.... Ainikki... som zhrozená :-) Ja som čakala nejakú posteľovo-bazénovú "ekšn" a on si Tutanchamon namiesto toho normálne zomrie... Sakriš :-( Stále ma ale zaujíma, ako v minulosti skončil jeho milenec/nemilenec "TOM" - to historické krkolomné meno si bohužiaľ nemôžem zapamätať. Ako veliteľ armády musel mať predsa nadpriemerne vyvinuté logické myslenie, kvôli bojovým stratégiám a pod., takže si neviem predstaviť, že by sa nepokúsil pomstiť Tutanchamonovu smrť... A možno vtedy ich oboch tá ženština prekliala na veky vekov...

Mimochodom, spolieham sa na to, že v ďalších častiach nejaký sex bude (a to čoskoro, poniektorí z nás sú už netrpezliví :-D  ), na Teba je dosť nezvyčajné, že sa tu objavuje len sporadicky :-) (resp. ten, ktorý ma zaujíma, sa tu ešte neobjavil ;-)  ), pritom je to vždy taká lahôdka, tak hor sa do toho... dúfam, že tvoríš :-)

9 Ainikki Ainikki | Web | 22. září 2009 v 20:33 | Reagovat

[8]: Bohužel netvorím ani prd. Keine Zeit. Až se zveřejní osmička, tak to asi půjde celý do kopru.  :-(
Teda já spoléhám na to, že se mi povede něco sepsta o víkendu, aby jste tu ten útereční díl měli, ale jak se znám... asi nám nastávají opět doby dlouhého čekání. Samotnou mě to pěkně sere, ale ten čas fakt není. Nemám ani chvilku, abych udělala úkoly na Sprachkurz, natož cokoli jinýho. Už aby se vrátil Gastvater z tý svý mise, protože já se Zuzanou (Gastmutti) to tu nějak nestíháme.  :-(

Ale sex bude.  ;-)

10 zuzana zuzana | 22. září 2009 v 22:01 | Reagovat

[9]: ok :-) Ja osobne si počkám kľudne aj mesiac, kým Ti čas dovolí niečo stvoriť, čakať sa oplatí... vieš ako sa to hovorí, najprv práca, potom zábava :-)Hlavne si urob tie úlohy, aby si nerobila ČR zlé meno v Sprachkurze :-D

11 Lorett Lorett | Web | 24. září 2009 v 15:54 | Reagovat

Chudáček...je mi jej tak líto. Nemůžu se dočkat na zítra.

12 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 25. září 2009 v 11:11 | Reagovat

Dneska toho ze sebe moc smysluplnýho asi nedostanu, dostihla mě pořádná chřipka, takže nejsem ve formě.
Samozřejmě bylo jasné, že Tutanchamon zemře, ale netušila jsem, že to bude tak brzo...a že mě to tak sebere:(
Koho by ostatně nedojalo, že mu tam umřel v náručí a ještě mu stihl slíbit věčnou lásku? Z těch posledních vět vyzařuje skoro hmatatelné zoufalství.
Raději půjdu na osmičku, depresivních myšlenek mám už tak dost, i bez Tutanchamona.
Samozřejmě forma a styl jsou naprosto precizní, máš můj obdiv:-)  

13 Kattys Kattys | E-mail | 25. září 2009 v 22:11 | Reagovat

Ale ne! Tak brzy? To šlo tedy sakra rychle! Jasně že mě těší, že se hoši sejdou v příštím životě, ale taky si mohli trošku užít již v tom minulém :-)

14 Joana Joana | 27. září 2009 v 19:57 | Reagovat

Tak jsem se vrátila, stihla vyprat dvě pračky, čumět na televizi a pak se v klídku vrhnout na pokračování :-) Ono tedy v klidu, jak se to vezme, jelikož jsem byla nedočkavá ale zároveň neschopná pohybu (všechno mě bolí) :-D

S tím naším egyptským princátkem to ženuška rázně ukončila, takže by mne zajímalo, zda se jí ještě podaří, aby za smrt faraona byl zatčen a popraven, či hozen krokodýlům, nebo co tam dělají, velitel vojska. Aby se snad raději střelil sám... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama