close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bylo, nebylo II. Šťastně až do smrti 15

11. listopadu 2009 v 10:50 | Ainikki |  _Bylo nebylo II. Šťastně až do smrti_
autor: Joana

"Uáááá!" Julie otevřela oči a málem proletěla nebesy u své postele, jak si všimla vysmátého Toma, který se snažil chechtat do polštáře.
"Víš, jak jsi mě vyděsil?"
"Ha..já..hahaha..."
"Nesměj se, bídný červe! Úplně jsem zapomněla že tady jsi."
Tom zvážněl. "Chceš říct, že jsem tak lehko vymazatelný z paměti?"
Julie se přetočila na bok, opřela se o loket a zadívala se do podmračené tváře svého spolunocležníka, který se snažil nemžourat do sluníčka, ale vážně hledět do očí tmavovlasé princezny. Což, jak jistě usoudíte, šlo poměrně špatně, jelikož se mu právě teď chtělo kýchnout. Nakonec silou vůle překonal nutkání pčíknout a sledoval, jak se jemná dívčí ruka přesouvá na jeho paži.
"Ty hlupáčku. Myslela jsem, že se mi jenom zdáš. Že blouzním z té samoty ve věži."


...

Drak se spokojeně usadil na skále, která byla v příhodné vzdálenosti od zámku a co čert nechtěl, byla v ní právě taková jeskyně, že si každý pohádkář zamnul dlaněmi, naházel před ní pár balvanů a draka pak s milým úsměvem nastěhoval do skalnatého pokojíčku s výhledem na zámek. Jeden si skoro říká, proč že se vlastně zámky staví poblíž míst, kde se mohou bezpečně a pohodlně vyskytovat kouzelné babičky, kouzelní dědečkové, mluvící koně, mluvící vlci, kytaristé v silonkách či princové na svých statných ponících.
Ale abychom neodbíhali od našeho draka, jako už to poslední dva díly neustále děláme. Mohlo by to být takové malé roztomilé zvířátko, které se sotva vylíhlo z vajíčka, ale jak dobře víte, byl to on osobně, kdo přijal princeznu jako výhru, tudíž už nebyl žádný zajíček a našemu milovanému německému mladíkovi nebude stačit dráče zašlápnout. Zkrátka a jasně, na vrcholu skály, kousek nad jeskyní (tou extrémně vhodnou pro výskyt draků), se skutečně vyskytoval ohromný tmavozelený drak s odlesky do tmavě modra, zejména v oblasti předních končetin, zakončených drápky, jaké by mu na těch svých postižených tlapkách záviděl i samotný Tyranosaurus Rex. A přesně v tom skví jasné nebezpečenství pohádek, do nichž spadnete. Je to svět fantazie, který ožívá a formuje se podle vašich snů, představ a podvědomí (Ha, Freude, nějaká oplzlá poznámka?)

Pokud Julie kdy označila Toma jako stvoření bez fantazie, nevěřte jí, to děvče pro příliš utažený korzet neví, co mluví. Náš hrdina má ke své nemalé smůle fantazii bujnou až až. A v oblasti draků je stále ve věku malého Tomíka, který se zatajeným dechem sleduje, jak mu předčítá maminka knížku. Drak je ztělesněním jeho nočních můr z dětství, proto je otázka, jak s ním zvládne bojovat. Myslíte, že raději uteče? K tomu lze jen podotknout, že nemá kam.

...

"Tomi? Už asi budeš muset zmizet. Já tě nechci vyhazovat, ale abys musel ležet pod postelí celou dobu, co mne bude někdo šněrovat do korzetu..."
"Jestli ho pak budu moct vzápětí zase rozšněrovat, pak jsem ochoten podstoupit i tu chvilku nepohodlí." Ušklíbl se mladík, zapínajíc si knoflíky na košili. "Co je? Jules, na co tak koukáš?"
"Už jsem ti někdy říkala, jak ti to v košili sluší?"
"Nepamatuju se."
"To ani nemůžeš, miláčku, protože jí nenosíš. Hlasuju pro to, abys s tím začal i mimo naší fantazii."
"Ty punčocháče, v kterých jezdím na koni jsou taky tvoje fantazie?"
"Ty nosíš punčocháče?!" Skácela se princezna pozadu na postel a nemohla zastavit záchvat smíchu, při kterém občas ukázala na šklebícího se následníka trůnu sousedního království. Z kruté pomsty jí zachránily spěšné kroky vzhůru po schodech a rachocení klíčů.
když služebná vrazila do místnosti, povaloval se Tom ležérně na divanu ukrytém za závěsem.
"Dobré ráno, vaše výsosti," vyhrklo děvče.
"Dobré i tobě, děje se něco? Vypadáš, jako když máš v patách čerta."
"Ach vaše výsosti, stalo se něco strašného. Pan bůh nám všem pomoz a spas naše duše."
"Tak co se děje?"
"Musíte honem dolů, na skále u lesa se usídlil drak!"
Tomovo "Adoprdeleumimsnadšermovat?!" už na běhu ze schodů ani jedno z děvčat neslyšelo.

Joana

Jo, okecávám, ale nějak mne to dneska obzvláště bavilo :o)
 


Komentáře

1 Ainikki Ainikki | Web | 11. listopadu 2009 v 11:41 | Reagovat

Jen klidně okecávej, když to bude pořád takhle vtipný.  ;-) U tohohle prostě nejde se nebavit. Já nikdy nechápu, kam ty na ty hlášky chodíš.  :-D
A Tomík má z dětství děsy z draků, jo? Tak to teda mně se o nich jako dítěti taky zdávalo, ale nějak mě to pustilo. Dneska bych ho ve svý fantazii klidně rozšlápla botou, i kdyby byl jako stodola. :-) Ne chyba. Já zapřísáhlý vegetarián bych neublížila živé duši, natoš rozkošnému šupinátému zvířatku, takže já bych byla pro domestikaci. Hlídací pejsek by z něj byl dobrej, ne? A Julinka by ho mohla používat jako odháněče Tomových davů ctitelek v jejich normální realitě.  :-D

2 Janule Janule | E-mail | Web | 12. listopadu 2009 v 16:39 | Reagovat

Tomova reakce byla fakt trefná :-D ale on se nám nějak zasekl v dávných dobách, kdy se drakům sekaly hlavy mečem... v době Harryho Pottera už přece každý malý dítě ví, že na draka se musí na koštěti a s hůlkou :-D Ale to taky nemá a taky neumí, takže mu nejspíš nezbyde nic jinýho, než na to jí důvtipem :-D Co takhle posypat Julču arzenem, než mu ji předhoděj k obědu... že by se mu tak aspoň pomstil, že mu bude po obědě blbě :-D nebo on jí chce na sex? Chudák Juli, ale když to Tomovi nefunguje, teba bude drak lepší :-D Určitě lepší než teplej Evžen, co sice má nádobíčko, ale používá ho nejspíš nedovoleným způsobem a cpe ho kam nepatří :-D No, uvidíme, jak si chlapec poradí, měl kecy o rozvazování korzetu, a najednou aby šel na jistou smrt... setsakra rozdíl. Přežije, pane Freude? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama