"Víš, jak jsi mě vyděsil?"
"Ha..já..hahaha..."
"Nesměj se, bídný červe! Úplně jsem zapomněla že tady jsi."
Tom zvážněl. "Chceš říct, že jsem tak lehko vymazatelný z paměti?"
Julie se přetočila na bok, opřela se o loket a zadívala se do podmračené tváře svého spolunocležníka, který se snažil nemžourat do sluníčka, ale vážně hledět do očí tmavovlasé princezny. Což, jak jistě usoudíte, šlo poměrně špatně, jelikož se mu právě teď chtělo kýchnout. Nakonec silou vůle překonal nutkání pčíknout a sledoval, jak se jemná dívčí ruka přesouvá na jeho paži.
"Ty hlupáčku. Myslela jsem, že se mi jenom zdáš. Že blouzním z té samoty ve věži."
...
Ale abychom neodbíhali od našeho draka, jako už to poslední dva díly neustále děláme. Mohlo by to být takové malé roztomilé zvířátko, které se sotva vylíhlo z vajíčka, ale jak dobře víte, byl to on osobně, kdo přijal princeznu jako výhru, tudíž už nebyl žádný zajíček a našemu milovanému německému mladíkovi nebude stačit dráče zašlápnout. Zkrátka a jasně, na vrcholu skály, kousek nad jeskyní (tou extrémně vhodnou pro výskyt draků), se skutečně vyskytoval ohromný tmavozelený drak s odlesky do tmavě modra, zejména v oblasti předních končetin, zakončených drápky, jaké by mu na těch svých postižených tlapkách záviděl i samotný Tyranosaurus Rex. A přesně v tom skví jasné nebezpečenství pohádek, do nichž spadnete. Je to svět fantazie, který ožívá a formuje se podle vašich snů, představ a podvědomí (Ha, Freude, nějaká oplzlá poznámka?)
"Jestli ho pak budu moct vzápětí zase rozšněrovat, pak jsem ochoten podstoupit i tu chvilku nepohodlí." Ušklíbl se mladík, zapínajíc si knoflíky na košili. "Co je? Jules, na co tak koukáš?"
"Už jsem ti někdy říkala, jak ti to v košili sluší?"
"Nepamatuju se."
"To ani nemůžeš, miláčku, protože jí nenosíš. Hlasuju pro to, abys s tím začal i mimo naší fantazii."
"Ty punčocháče, v kterých jezdím na koni jsou taky tvoje fantazie?"
"Ty nosíš punčocháče?!" Skácela se princezna pozadu na postel a nemohla zastavit záchvat smíchu, při kterém občas ukázala na šklebícího se následníka trůnu sousedního království. Z kruté pomsty jí zachránily spěšné kroky vzhůru po schodech a rachocení klíčů.
když služebná vrazila do místnosti, povaloval se Tom ležérně na divanu ukrytém za závěsem.
"Dobré ráno, vaše výsosti," vyhrklo děvče.
"Dobré i tobě, děje se něco? Vypadáš, jako když máš v patách čerta."
"Ach vaše výsosti, stalo se něco strašného. Pan bůh nám všem pomoz a spas naše duše."
"Tak co se děje?"
"Musíte honem dolů, na skále u lesa se usídlil drak!"
Tomovo "Adoprdeleumimsnadšermovat?!" už na běhu ze schodů ani jedno z děvčat neslyšelo.
Joana
Jo, okecávám, ale nějak mne to dneska obzvláště bavilo :o)


Jen klidně okecávej, když to bude pořád takhle vtipný.
U tohohle prostě nejde se nebavit. Já nikdy nechápu, kam ty na ty hlášky chodíš.
Ne chyba. Já zapřísáhlý vegetarián bych neublížila živé duši, natoš rozkošnému šupinátému zvířatku, takže já bych byla pro domestikaci. Hlídací pejsek by z něj byl dobrej, ne? A Julinka by ho mohla používat jako odháněče Tomových davů ctitelek v jejich normální realitě.
A Tomík má z dětství děsy z draků, jo? Tak to teda mně se o nich jako dítěti taky zdávalo, ale nějak mě to pustilo. Dneska bych ho ve svý fantazii klidně rozšlápla botou, i kdyby byl jako stodola.