close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Reinkarnace 18.

16. ledna 2010 v 1:00 | Ainikki |  Reinkarnace
No, pořád se mi to nějak nedaří ukončit. Tahle povídka si žije vlastním životem, takže pokračujeme... :o)

autor: Ainikki
Oba se procházeli městem a Bill se pýřil blahem, protože za jednu ruku si ho vedl Tom a v té druhé si pohupoval s malou taštičkou, která ukrývala tři nová trička. Usmíval se na všechny strany a zářil jako sluníčko. Původně si myslel, že když je Elke po snídani nechala samotné, bude s ním chtít Tom být sám a trošku se mazlit. Ten ho ale převezl. Donutil ho obléknout se a vytáhl ho ven. Bill protestoval před prvním obchodem s oblečením, když mu došlo, kam celým tímhle výletem Tom směřuje. Opravdu po něm žádnou náhradu nepožadoval. Bohatě mu to vynahrazovala samotná osoba Toma. Stačila mu jeho blízkost, polibky a láska, kterou ho začal tak intenzivně zahrnovat, až se z toho Billovi točila hlava.


Sám Tom věděl, že to není nutné. On ho ale zatoužil potěšit, obdarovat ho, byť jen maličkostmi, dopřál by mu vše, o co by si jen Bill řekl. Těšilo ho pozorovat, jak upřímně se dokáže radovat. Těch pohnutek v tom ale bylo víc. Soukromí pokoje ho děsilo, spíš měl strach sám ze sebe. Neměl tušení, jak teď Bill bude přijímat cokoli intimního, a zůstat s ním sám v místnosti, když on byl tak moc smyslný a lákavý? Věřil si ohledně toho, že by neudělal nic, co by se Billovi příčilo. On se ale nechtěl dostat ani do té fáze, kdy by byl černovlásek nucen říct "stop". A vydržet vedle něj jen tak sedět a povídat si, by nedokázal ani světec. Rozhodl se počkat, až Bill sám připustí, že po něm touží. Kdyby jen tušil, že Bill neprahne po ničem jiném, než po Tomově maximální blízkosti a dotecích, asi by ho nyní po nákupech nevláčel.

A pak se s ním jednoduše chtěl ukázat mezi lidmi. Pochlubit se, co za výjimečnost má po svém boku. Byla v tom malinko ješitnost, ale takový byl vždycky. Některé rysy osobnosti se zřejmě jen tak nevytratí.
"Zvu tě na něco dobrého. Dal by sis už oběd, třeba v pizzerii, a nebo máš chuť jen na něco malého a sladkého?" Ptal se Tom, když procházeli kolem nějaké restaurace. Vůně kuchyně se linula až ven, a jemu se sbíhaly sliny v podstatě na cokoli. Uvědomil si, že má už docela hlad.
"Oboje." Odpověděl Bill. "I když něco sladkého mám teď právě po ruce."
"Skutečně? Kde?" Nechápavě se Tom pídil po té Billově pochutině a rozhlížel se kolem sebe, i když tušil, co má jeho polovička na mysli.
"Tady." Špitnul Bill, usmívajíc se, a nahnul se k Tomovi pro polibek. "Byla sladká, nemyslíš?" Dožadoval se Tomova souhlasu.
"To byla." Ještě napůl omámeně přisvědčil. Ten kluk si zřejmě vůbec neuvědomoval, co s ním dělá.

Bill se zaculil potěšený Tomovou reakcí, ještě pevněji stiskl jeho ruku a vykročil dál po chodníku.
"Znáš "Pohádku"? Je tady za rohem." Zeptal se Toma, aby tak ten měl možnost jeho návrh odsouhlasit, případně přijít s nějakým jiným.
"Pohádku?" Povytáhl Tom obočí v otázce.
"Dřív to bývala především kavárna. Teď tam ještě začali dělat skvělou pizzu a něco málo od mexický kuchyně, a hlavně mají taky úžasný poháry s neuvěřitelným množstvím šlehačky." Vysvětlil Bill a mlsně se nad tou představou oblízl.
"To zní dobře. Jdeme tam."

Po pár minutkách chůze oba chlapci vklouzli za dveře malé, zato útulně vyhlížející restaurace. Na rohožce párkrát zašoupali nohama, aby tak dostali z bot trošku toho sněhu, který jim na nich ulpěl. Zima se totiž skutečně začala činit, a ač první sníh většinou nevydrží, tak ten letošní se zůstal povalovat v ulicích města a neustále ho přibývalo. Nebyla to žádná kalamita katastrofických rozměrů. Spíše to vytvářelo atmosféru romantična a v Billovi tak jen umocňovalo pocit štěstí a zamilovanosti.
"Ukaž. Pověsím to." Galantně přiskočil k černovlasému chlapci Tom a pomohl mu svléci kabát, který si od něj vzal i s šálou, a spolu se svým oblečením pověsil na v rohu stojící věšák. Následně Billovi odsunul židli u nedalekého volného stolku, aby se tak mohl co nejpohodlněji usadit. Na Billově tváři to vykouzlilo maximálně radostný úsměv. Líbila se mu Tomova pozornost a všechna tahle drobná gesta náklonnosti, která ho ujišťovala v tom, že Tom je tu plně s ním, vnímá ho, věnuje se mu a hlavně - miluje ho.
"Děkuji." Měkce pronesl směrem k Tomovi, když i on se vedle něj usadil a znovu ho chytil za ruku.
"Maličkost." Odtušil Tom, aniž by mu došlo, že Bill neměl na mysli jen poděkování za odsunutou židli a pověšený kabát. Schoval do toho jednoho slůvka veškerý svůj vděk, který cítil za to, že je tu Tom s ním. Neznal sice podrobnosti týkající se pokažené minulosti, odmítnutí Toma v přítomnosti, úlohu Steina a prstenu v celém tom příběhu, přesto ale podvědomě cítil, že všechno mělo skončit v té šatně a nestalo se tak. On ho zachránil, to Tom ho vrátil zpátky do života. Tak neuvěřitelně moc pro něj znamenal. Byl plný citu k tomuhle klukovi s copánky, až mu ty rozpínající se emoce bolestivě tlačily do hrudníku. Byla to ale sladká a příjemná bolest. Za nic na světě by nechtěl, aby se snad někdy vytratila.

Objednali si, a při čekání na jídlo si povídali, věnujíc maximální pozornost jeden druhému, že si ani nevšimli, že je z druhého konce podniku pozoruje pár modravých smutných očí. Na Toma se upíraly s opovržením a nenávistí, a na hocha s napletenými pramínky dredů s upřímnou lítostí. On nemohl tušit, co mezi nimi doopravdy je, a že ten padouch, který mu vcelku nedávno tak moc ublížil, tu už dávno není. Původně byl už na odchodu, ale to se s přítomností místní basketbalové hvězdy změnilo. Nahodile si dal něco dalšího z jídelního lístku a vyčkával. Využil hned první příležitosti. Nalíčený chlapec se zvedl a odcházel na toalety. Sebastian za ním. Tiše vklouzl za dveře umývárny a čekal, až Bill vyjde z kabinky. Roztržitě dloubal špičkou tenisky do jedné vystouplé kachličky na podlaze a přemýšlel, co přesně by měl vlastně udělat. Věděl jen, že chce tomu klukovi nějak pomoct. Měl ho totiž pouze za další Tomovu oběť, a o tom, jak moc se plete, neměl ani tušení. Kdo by si byl ale na jeho místě pomyslel, že dobrým záměrem může spíše uškodit a zranit, než cokoli vylepšit.

Bill otočil západkou ve dveřích a přešel k umyvadlu. Doteď si blonďatého chlapce nevšímal, ale v odrazu zrcadla se nedalo přehlédnout, že se na něj upřeně dívá. Hmátl po papírové utěrce a otočil se k němu čelem.
"Něco potřebuješ?" Odvážil se zeptat, i když byl značně nesvůj a nervózní. Měl tak trochu strach z kontaktu s cizími lidmi, od kterých nevěděl, co může očekávat. A tenhle kluk na něj tak divně civěl…
"No já…" Zadrhnul se blonďák a sklopil pohled. Jak by měl začít? Netušil. Chtěl jen pomoct, donutit černovláska pochopit, že musí vzít nohy na ramena. To ale nebude jednoduché. On znal sílu kouzla Tomovy osobnosti. Kdo ví, jestli by on uvěřil, kdyby ho tenkrát přišel někdo varovat. Nejspíš by se mu vysmál. "Měl bys od něj odejít dřív, než se pokusí na tebe sáhnout. On ti ublíží." Pípnul nakonec. Bill tak úplně nechápal a ze zamyšlení svraštil obočí, až se mu na čele vyrýsovalo pár vrásek zamračenosti.
"Kdo?" Zeptal se nakonec.
"Přeci ten, s kterým tu jsi. Tom." Dodal jeho jméno, aby bylo všechno jasné, i když bylo nepříjemné říct ho nahlas. Otevíralo to stará zranění.

Bill povolil zakabonění a tváří mu přelétl stín zklamání, když pochopil, o čem je tu nejspíš řeč. Tomova minulost. Elke ho varovala. Povídala přeci něco o tom, že Tom byl člověk, který postrádal srdce.
"A tobě on ublížil?" Šeptl Bill tiše, ale snad to ani nebyla otázka, protože tušil odpověď.
"Víc, než si dokážeš představit." Dosvědčil mu Sebastian a dvěma kroky přešel blíže k němu. Povzbuzený tím, že ho Bill neposlal k čertu a poslouchá, se rozpovídal víc. "Vím, že je to těžko k uvěření, když on je přeci tak kouzelný a milý… Ale věř mi, že není nic horšího, když tě přesvědčí, že takový skutečně je, ba i víc. Přesvědčí tě, že tě miluje, že seš pro něj jedinečný, a pak tě jen sprostě využije ke svému vlastnímu ukojení chtíče a následně nevybíravě odkopne jako hadr, a ani se nesnaží zastřít, že seš jen kus špíny, která nemá žádnou cenu." Zajíkl se a po tváři mu sjela jedna opuštěná slza. Pořád to bolelo, a to už si začínal myslet, že to překonal. "Chci ti jen pomoct. Nech ho plavat a odejdi, než ti vrazí nůž do srdce."

Bill se párkrát trhaně nadechl a pevně k sobě stiskl víčka. Potřeboval se uklidnit a nějak to celé vstřebat. Příčilo se mu, že mu tahle osoba šlape po jeho štěstí, které si dnes od rána vychutnával plnými doušky a nehodlal se ho jen tak vzdát. Věděl, že to dělá s dobrým úmyslem, přesto by ho ale nejraději poslal někam do pekla. On nebyl ve stavu, kdy by byl schopný začít o Tomovi pochybovat. Chtěl mu věřit, protože jinak by se vrátila ta špatná bolest, která ho rvala na kusy. On už za nic na světě nechtěl zažívat to, co se dělo, než se dnes ráno vedle Toma probudil. A tenhle kluk ho nutil, aby uvažoval nad tím, že jeho láska je jen iluze. Nepřežil by to, a proto ho jednoduše přesvědčí o tom, jak moc se plete.

"On už ale takový není." Řekl již o něco pevnějším hlasem a bojovně vystrčil bradu.
"Jo, to jsem si taky myslel. Všichni si to myslí, ale pak…"
"Nene, nechápeš to!" Přerušil ho Bill a zašermoval před sebou zdviženým ukazovákem. Musel Toma obhájit dřív, než tahle modrooká blonďatost vypustí z pusy další nehezká slova o jeho lásce, i když byla pravdou. Tom byl obtěžkaný velice nelichotivou minulostí a Bill se s ní teď bude muset nějak vypořádat. On ale věřil, že člověk se může stát lepším, pokud se mu dá příležitost, a tu on rozhodně hodlal Tomovi poskytnout. Vlastně mu bylo toho chlapce líto. On Toma změnit nedokázal a trpěl. Bill to ale dokáže. Musí. "Mrzí mě, čím sis musel projít, ale on už je opravdu jiný. Miluje mě. A já věřím, že se změnil natolik, že i on sám lituje toho, co ti udělal."
"Och." Protáhl Sebastian ironicky. "Nevěřil bych, že může být někdo tak naivní, kdybych si to sám neprožil. Vnímal jsem ho totiž stejně a byla to ta největší chyba."

Bill zaskřípal zuby. Mohl by to v podstatě nechat plavat. Vždyť co záleželo na tom, co si ten kluk o Tomovi myslí. Důležité bylo jen to, co je mezi nimi dvěma, a to bylo přeci čisté. On ale nevysvětlitelně toužil po tom, aby i modroočko poznal nového Toma.
"Pojď se mnou!" Rozrazil dveře toalet a táhl ho směrem k jejich stolu. A upřímně? Nedělal to jen proto, aby tomu neznámému dokázal, že v Tomovi je i dobro. Dělal to kvůli sobě. I on někde v hloubi duše toužil po ujištění, že mu od Toma nehrozí již žádné zranění. Byla to taková malá zkouška.

Sebastian se ani nestačil vzpamatovat a stál tváří v tvář před tím, kterého tak moc nenáviděl. Nebo si to alespoň do této chvíle myslel. Znovu se totiž zadívat do těch čokoládových očí, bylo matoucí. To opovržení a výsměch, které tam bylo tenkrát, bylo pryč, a místo toho tam bylo… Nestačil to postřehnout, protože basketbalista mu věnoval skutečně jen krátký pohled, a pak svou pozornost stočil na černovláska, který si mezitím k němu stihl přisednout.
"Byl jsi tam dlouho. Měl jsem strach. Už jsem chtěl za tebou jít." Něžně se na Billa usmál. "Potkal jsi svého kamaráda?" Zareagoval Tom také na chlapce, který s Billem přišel, a teď jen nad nimi nervózně postával.

Billa malinko zamrzela jeho reakce. Znamenala totiž jediné. Nepamatoval si ani tvář, která prošla jeho postelí. Najednou mu to nepřišlo jako nejlepší nápad. Sobě tím nepomůže a tomu klukovi to ještě víc ublíží. Snažil se ale zachovat si zdání klidu a na oko klidně odvětil.
"To spíš tvého, ne?"
Tom se udiveně zarazil.
"Mého?" Odtrhl oči od Billa a znovu se soustředěněji zadíval na příchozího. Drobná postava, pomněnkové oči, zvlněné světlé vlasy. Vypadal jako typ kluka, se kterými dříve… a pak mu to došlo. Šokem mu poklesla čelist a musel se soustředit na to, aby do plic dostal nějaký ten vzduch. Nepočítal, že ho jeho předchozí zhýralý život dostihne tak rychle a bude ohrožovat to, co se tu snaží vybudovat si s Billem. Nedokázal ze sebe vypravit jediné slovo a jen dál vyděšeně zíral. Útočila na něj nepředstavitelná vystrašenost. Jeho špatné já se mu vysmívalo a křičelo mu v hlavě, že tohle je konec. Teď přijde o ten směšný cit, který ti bláznivý snílci nazývají láskou, protože kdo by chtěl kluka, který spával s každým a všem těm duším tak moc ubližoval.

"Sedni si." Odsunul mu Bill volnou židli u jejich stolu a pokynul k ní rukou. "Jak se vlastně jmenuješ?"
"Sebastian." Pípnul blonďáček, když dosedal na nabídnuté místo. Měl chuť odtamtud okamžitě utéct, ale naprosto zkameněl a nedokázal nic jiného, než jen sedět a čekat, co se bude dít dál.
"Těší mě. Jsem Bill." Natáhl k němu ruku a krátce ji stisknul. "Sebastian mi o tobě povídal, Tomi." Oslovený se nepříjemně ošil. Dokázal si představit, co se asi tak Bill mohl dovědět.

"Omlouvám se." Přestal se zíráním na vzorování ubrusu a střídavě se zadíval na oba dva chlapce. Pokud tu byla naděje, že to půjde celé zachránit, musí se o to pokusit a přestat tu sklíčeně a provinile dřepět. "Já…" Snažil se mluvit dál, rozmýšleje si vhodná slova. Nemohl toho kluka jen tak odpálkovat. Ne, před Billem. Tím by šlo všechno ke dnu a proč? Protože se tu objevil malý škraloup z dřívějška? Každý udělal nějaké chyby. Jednoduše požádá o odpuštění a snad se tak očistí především v Billových očích.

"Omlouvám se tobě, Sebastiane, za… všechno, čím jsi musel díky mě projít. Věř mi, že teď toho lituju, a konečně vím, že jsem se choval špatně. Nejspíš nezapomeneš, ale odpust mi, prosím, jestli můžeš." Dvě modré studánky na něj jen překvapeně zíraly.
"Co je to?" Probral se ten, k němuž směřovala Tomova slova. "Další přetvářka? Já… já skutečně nevím, jestli ti to, co tu říkáš, můžu po tom všem věřit." Řekl upřímně to, co se mu honilo hlavou. Chtěl tomu věřit. Teď jen potřeboval slyšet, že může.

Tom si povzdechl. Nevyčítal mu tu podezřívavost. Chápal ji.
"Žádná přetvářka. Nemám to jak dokázat, jen požádat o druhou šanci. Kdybych ti mohl kdykoli a jakkoli pomoct, chci, abys věděl, že se nemusíš bát na mě obrátit. Budu rád, když mi dovolíš to nějak odčinit. Jen snad bys měl ještě vědět. Pokud jsi byl do mě zamilovaný a pořád jsi… Tohle místo obsadil někdo jiný a já bych tě nerad znovu zklamal, pokud by sis měl dělat nějaké naděje. Jednoduše chci, aby bylo v tomhle směru jasno." Ke své nabídce smíru musel těch pár slov připojit. Vnímal, že tak je to správně. Jeho srdce už měl někdo jiný a na tom nehodlal nic měnit. Bylo nutné, aby si blonďák tuhle skutečnost uvědomil.
"On?" Zeptal se a ukázal prstem na Billa. Tom přikývl a láskyplně schoval černovláskovu ruku do své. Bill se uvnitř sebe pousmál, ale navenek nijak nereagoval a dál poslouchal rozhovor mezi nimi.
"Ano." Potvrdil Tom své přikývnutí. "Miluju ho. To on je příčina té změny a já mu nikdy nepřestanu být vděčný, že ze mě udělal lepšího člověka. Teprve s ním jsem si uvědomil, jak bylo moje chování dřív špatné. Proto ještě jednou říkám, že mě to vážně mrzí."

"Tak už mi věříš?" Vmísil se do toho Bill.
"Věřím." Přitakal blonďák. Nikdy by ho nenapadlo, že po tom ponížení a utrpení, které mu basketbalista uštědřil, se na něj bude moci ještě někdy podívat jinak, než jako na bezcitnou zrůdu. Ono se to ale stalo. Ta upřímnost v jeho očích nebyla falešná. "Máš štěstí." Pousmál se trochu smutně na Billa. Musel si přiznat, že záviděl. Ne zle, vlastně jim to přál, ale s dredatým chlapcem by rozhodně měnil ve vteřině.

Všechno bylo řečeno, vysvětleno a on si začal připadat poněkud navíc, proto se zvedl.
"Odpouštím ti." Řekl jen a natáhl k Tomovi ruku.
"Děkuju."
"Měj se, Bille, a hodně štěstí." Potřásl si rukou i s černovláskem a odcházel.

"Tobě se taky omlouvám." Pronesl Tom do ticha, které mezi nimi již nějakou dobu po Sebastianově odchodu panovalo.
"Za co?"
Tom se nadechl k odpovědi, ale ta byla přerušena. Číšník jim donesl objednávku a s přáním dobré chuti se zase vzdálil. Tom Billovi přisunul talířek, na kterém byly vyskládané dva příbory, a sám do rukou vzal ten svůj.
"Za tohle. Žes to musel všechno vyslechnout. Já… vlastně nevím přesně." Tom odložil příbor na hrany talíře. Teď by nedokázal nic pozřít. Všechno uvnitř něj bylo sevřené, protože v podstatě netušil, co tohle setkání způsobilo s Billem. Zatím se k tomu nijak nevyjádřil a pokračoval v mlčení. Tom se podvědomě bál toho, co se skryté odehrávalo v nitru jeho lásky. Bill to pečlivě maskoval, on ale viděl, že je zmítán spoustou pocitů. Jen nedokázal odhadnout, jak hodně špatné to pro něj bude.

"Prosím, řekni něco. Cokoli." Žádal zoufale Tom. Nejistota ubíjela.
"Jsem rád, že jsem toho kluka potkal." Vypadlo konečně z Billa alespoň něco. Neznělo to ale přesvědčivě. "Vlastně nejsem. Já… nevím." Pokrčil rameny neschopen to vysvětlit a labilně při tom vidličkou popostrkoval olivu po své pizze. Lhal by, kdyby se pokusil tvrdit, že mu Tomova minulost nevadí. Visela tu nad nimi jako strašák a on se děsil možnosti, že by jednou Tomova zamilovanost mohla polevit a on se vrátil ke svému starému způsobu života, nehledě na to, jak moc byl rád, za slova, která tu od něj před chvílí slyšel. V jeho malé zkoušce Tom obstál bez chybičky. Tak proč to prostě nedokázal přejít a přestat se mučit hloupostmi?

"Bille, musíš se mnou o tom mluvit, ano? Nechci, aby ses trápil, prostě mi řekni, jak to celé cítíš, hmm." Tom přejel rukou po jeho tváři a palcem jemně třel jeho líčko. Chtěl ho ukonejšit, aby se nebál rozpovídat. Tušil, co Billovi letí myslí. On to ale musel říct nahlas, aby jeho pochyby mohl rozptýlit.
"Bojím se." Zašeptal. "Bojím se, že jednou dopadnu jako Sebastian." Připustil. "Tome, já ti chci věřit… věřím ti. Jen prostě… tvůj život před tím nejde jen tak ignorovat. Já myslel, že to půjde, ale dneska po tom, co mi řekl na tom záchodě… nechejme to plavat. Nechci na to myslet." Zatřepal hlavou, jako by ty špatné myšlenky mohl vyklepat někam pryč.
"Všechno bude dobré." Tom se k němu přišoupl blíž, vtáhl ho do objetí a vtiskl mu pusu na spánek. "Neměj strach. O všem si promluvíme doma. Teď se jen v klidu najez a půjdeme, ano?" Bill přikývl a s povzdechem se jal ukrajovat sousta své houbové pizzy s olivami. Jedli mlčky. Oba ponoření ve svém světě myšlenek. Tom mu nechtěl začít slibovat hory doly hned, jak se mu Bill svěřil se svými obavami. V tu chvíli by to nemělo žádnou váhu. Vysvětlování a ujišťování stejně asi nikdy nebude to pravé. Bill mu jednoduše bude muset dát nějaký čas, aby mu mohl dokázat, jak moc je pro něj důležitý, a že mu může bezmezně důvěřovat v tom, že jeho lásku nikdy nezradí.

betaread: Janule
 


Anketa

Jsem pravidelný čtenář povídky "Reinkarnace"

<3 <3 <3 100% (76)

Komentáře

1 zuzana zuzana | 16. ledna 2010 v 10:03 | Reagovat

takže som prvá, ktorá hodnotí? :-) Hneď tá prvá veta ma pobavila, nákupy + Tom = blaho pre Billa :D Celé som to zhltla ako malú peknú šťavnatú malinu, aj keď sa priznám, že som čakala nejaké posteľové scény. Namiesto toho bol začiatok taký roztomilý a ten koniec... trošičku Tomovi skomplikoval život, ale v konečnom dôsledku bude pre nich najlepšie, keď už medzi nimi nebude stáť nič, ani Tomova minulosť. Netrpezlivo čakám na pokračovanie :-)

2 Sajü Sajü | Web | 17. ledna 2010 v 0:53 | Reagovat

Musela jsem si přečíst i 17 díl, abych se rozvzpomněla, jak to skončilo, a je to krásný prostě. Strašně se mi to líbí. Nejdřív jsem to nějak nemusela, četla jsem to tak, že jsem to nečetla a jednou jsem přečetla tuším 9 díl a hned jsem se dala do čtení pořádně od prvního a úplně od té doby jsem natěšená na každý díl, který se tu ukáže, protože je to vážně pěkný! ♥ Těším se a jsem zvědavá na další díl a vlastně jsem i ráda, že to ještě nekončí =P Aspoň si to budu užívat o něco dýl ♥ Sebastian mě dostal a je mi líto toho, co se v Billovi děje, ale chápu ho. Já bych se asi na jeho místě cítila stejně, jen doufám, že to mezi nimi bude pěkný ♥ A Tom mu ukáže, jak moc ho miluje a jak moc mu na něm záleží!!

3 Eclipse Eclipse | Web | 18. ledna 2010 v 16:47 | Reagovat

Mám z toho smíšené pocity, ale v dobrém slova smyslu :D Zní to divně, viď? Nejdřív jsem si říkala co bude mít Sebastian za lubem a pak jsem došla k tomu, kdy Tomovi odpustil ačkoliv Billovi záviděl. Nevím jestli mám čekat ještě nějaké překážky nebo už se příběh blíží do finiše :) Jinak jsem se chtěla vyjádřit k tomu, že mi tvé povídky budou chybět. Vím, že nekončíš natrvalo, ale říkala jsem si co bude za novou povídku až Reinkarnace skončí :)

4 Kattys Kattys | E-mail | 18. ledna 2010 v 22:26 | Reagovat

Ve skrytu duše jsem doufala, že by se ti třeba časem mohlo po Reinkarnaci zastesknout a že by osmnáctka nemusela být poslední v řadě a jupííí, je to tady!!! Tak snad budeš pokračovat ještě dlouho a dlouho a... no prostě dlouho. To už nechám na tobě. :-)
Udělala jsi mi tímhle dílem ohromnou radost, i když jsem litovala Sebastiana. Chudinka malá, využitá a odkopnutá. :-) Ale přiznávám, že být v jeho kůži, asi bych se neodhodlala Billa varovat. No, jsem opravdu zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet dál. Doufám, že nám v příštím díle neoznámíš brzký konec! Teď, když jsi nás tak namlsala! :-)

5 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 23. ledna 2010 v 17:20 | Reagovat

Konečně jsem se k tomu dostala. Trvalo mi to, ale poslední dobou je to časově náročné... a když už mám čas, většinou nemám správnou náladu, abych si čtení náležitě užila, takže proto mám zase resty a doháním je až dneska.
Docela jsem se lekla, když Sebastian šel za Billem na záchody, myslela jsem, že mu má v plánu ublížit. Naštěstí se projevil jako rozumný kluk. Sice to Tomovi trochu zavařil, ale na druhou stranu, ti dva si v tom musejí udělat jednou pro vždy jasno. Ale Tom se zdá natolik zamilovaný, že na Billově místě bych se nebála:-)

6 Joana Joana | 26. ledna 2010 v 15:05 | Reagovat

Šmarjá, už na mě čeká další díl :-D Ale že musel Tom čelit jednomu hříchu hned takhle zostra :)Alespoň že se nám omluvil od srdce, ten náš polepšený playboy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama