autor: Ainikki

Byl zachumlaný až po bradu v přikrývkách se saténovým povlečením a poslouchal tiché šumění vody, které k němu doléhalo zpoza zavřených dveří koupelny. Tom nejspíš předpokládal, že dlouhovlasý chlapec již usnul, proto nikam nespěchal. Nechával na sebe dopadat proudy příjemně teplé vody a něco si potichu pobrukoval. Ani si neuvědomoval, že se bezděčně usmívá.
Bill ale nespal. Měl na tváři obdobný úsměv jako Tom a v pěsti žmoulal cíp peřiny. Roztržitě se převalil na záda a zůstal koukat do stropu. Možná se cítil malinko nervózní, ale rozhodně ne způsobem, jakým byl celé dnešní odpoledne. Věnoval plně Tomovi svou důvěru, a teď byl už jen pouze malinko napjatý z očekávání, své touhy. Byly to naprosto nové a překvapivé pocity. Pochopitelně pořád byl kluk, tudíž jisté potřeby tu bývaly vždycky. Ty se ale také ztrácely ihned, jakmile se s někým dostal do skutečného kontaktu. Jednoduše byl příliš nesmělý. Nyní se to ale nedostavilo. Jen se nemohl dočkat, až Tom vyleze z té sprchy, a konečně ho bude mít vedle sebe, na dosah. Jak by tedy mohl spát, když chtěl dělat něco dočista jiného.
Sprcha utichla a pár minutek po tom zalilo ložnici světlo, které uniklo z koupelny, když Tom otevřel dveře a vytratilo se s cvaknutím vypínače. Chlapec s copánky, doprovázený vůní sprchového gelu, pár tichými krůčky přešel místností až k posteli a opatrně vklouzl pod peřinu. To, že ale Bill nespí, poznal hned, jak se klubko vedle něj pohnulo, otočilo se k němu čelem a omotalo mu pod dekou ruku kolem pasu. Bill se vzepřel na druhém lokti a přes tmu panující v pokoji, kterou narušovaly jen pouliční lampy, jež k nim nakukovaly skrz nezatažené okno, se zadíval Tomovi do obličeje.
"Konečně jsi tady." Zašeptal černovlásek a jemně se otřel nosem o ten Tomův.
"Jsi vzhůru…" Potěšeně zkonstatoval Tom a na vteřinku zadržel dech. To když Billova ruka vyjela od jeho pasu výš, pohladila ho po celém hrudníku, až skončila na jeho tváři.
"Čekal jsem na tebe." Zaševelil proti jemné kůži na Tomově krku a hned na to se jí dotkl i svými rty. Nepoznával se. Mysl kamsi pozvolna odplouvala a kontrolu přebíraly jeho tužby. Špičkou jazyka se dotkl Tomovy brady, a tvoříc krátkou vlhkou cestičku, se dostal k jeho pootevřeným ústům. Neváhal a vklouzl dovnitř. Byl to vybízející polibek, sdělující vše, co si v tuhle chvíli nejvíce přál.
Tom zalapal po ztraceném kyslíku, když se od sebe po hodné době odtrhli.
"Oh, bože." Dostal ze sebe zadýchaně. "Bille, co to?" Byl překvapený, ale rozhodně ne v tom špatném slova smyslu.
"Líbilo?" Zeptal se potměšile ten ještě před chvilkou nesmělý andílek, který se mu tu přímo před očima měnil na něco pekelně žhavého.
"Bylo to fantastický." Ujistil ho Tom a dožadoval se dalšího takového polibku. A Bill mu ho rozhodně neměl v plánu odpírat.
"Udělej mi to, Tomi." Donesla se k němu další slova, když potřebovali znovu nabrat vzduch. Tomovi se rozšířily zornice. Nebyl si tak úplně jistý, zda-li správně slyšel. Bojoval se stále narůstajícím vzrušením a snažil se zůstat ve stavu vnímatelnosti.
"Co?" Ptal se pracně. Bill přeci nemohl mít na mysli to, co on. Vždyť ještě před pár hodinami si ho držel od těla. Tom ale nevěděl, že jejich malým rozhovorem o prstenu a kletbě z Billa vyhnal veškeré obavy. Kdyby to jen tušil, prozradil by mu to již dávno.
Bill si dával s odpovědí na čas. Odhrnul z nich přikrývku a vyhoupl se do kleku. Usadil se na patách, dotýkajíc se Tomova boku a nepokrytě ho rentgenoval pohledem. Kousek se nad něj nahnul, aby dosáhl a vztáhl ruku k jeho tváři. Sklouzl prstem k Tomovým rtům a ten na něj vtisknul malý polibek. "Však víš." Promluvil konečně Bill. Dotýkal se jeho paží, ramen, krku. "Chci tě." Zamumlal a pokračoval v hlazení. Sklonil se k němu celý a tiskl tvář proti Tomovým ústům. Tom vystrčil jazyk proti Billově líci a ten si spokojeně povzdechl. "Vezmi si mě."
Uvnitř Toma se po těchto slovech všechno točilo. Bylo to naprosto nad jeho očekávání. Skoro si myslel, že se snad ocitl v jiné realitě. V takové, kde by bylo běžné, aby tohle Bill skutečně říkal, protože v té, kde byl on, to bylo něco pohádkového.
"Myslíš… myslíš to vážně?" Bill se usmál, kývl a téměř v témže okamžiku spojil jejich rty v dalším polibku. To byla jeho odpověď.
Tom ještě chvíli nechal Billa být v líbání tím dominantním, a pak proti němu zatlačil, zvednul se a mírným tlakem ho donutil přetočit se na záda. Teď byl Tom ten nahoře.
"Dobře. Pro tebe cokoli." Zlehka ho pohladil po vlasech. Bill se chvěl po celém těle, ten dotek byl tak jemný, tak plný lásky pro něj. Vzhlédl a zadíval se Tomovi do očí.
"Chtěl bych tě vidět. Můžu rozsvítit?" Žádal Tom o dovolení. "Jen stolní lampičku." Dodal rychle. Bill se místo odpovědi sám natáhl po vypínači a pokoj následně zalilo tlumené oranžové světlo.
"Lepší?"
"Naprosto." Přitakal Tom, blaženě se usmívajíc. Musel ho znovu políbit. Potřeboval ho cítit. Jeho vůni, chuť, teplotu těla. Nepřestávajíc Billa líbat, se vzdálil od jeho rtů a zasypával polibky černovláskův krk, citlivou pokožku pod jeho ušním lalůčkem. Bill zavzdychal, jak se Tomovy řasy otíraly o jeho kůži. Přerývaně se nadechl a slastně nechal klesnout víčka. Plně si vychutnával každičký sebemenší dotyk.
A Tom pokračoval dál. Vlhká stružka se objevila na Billově klíční kosti, hrudníku a doputovala až k jedné z bradavek, vzrušeně se vypínající proti Tomovu laskajícímu jazyku. Zachvěl se a tlumeně vzdychnul.
"Oh, Tomi." Uniklo mu mezi rty, když ho sportovcova ruka pohladila přes tenkou látku boxerek tam dole, zatímco se Tom dál věnoval jeho druhé bradavce. Triko si Bill svlékl ještě před tím, než si vlezl do postele. Nyní malinko zalitoval, že to neudělal i s tím zbylým kouskem látky. Jeho těsné spodní prádlo v tuhle chvíli nepohodlně tlačilo. Plačtivě zasténal a zavrtěl se.
Tom ho pohledem zkontroloval.
"Děje se něco?" Chtěl ihned vědět. Bill zafuněl a křečovitě k sobě stisknul víčka.
"Sundej to." Vypravil ze sebe nakonec. Tom se zaculil.
"Taková nedočkavost. Nepoznávám tě." Zubil se na něj pobaveně dál, ale vyhověl mu a Billovo prádlo se ocitlo povalujíc se někde na zemi. Černovlásek úlevně vydechnul.
"Děláš, jak kdyby ti to snad vadilo." Usmál se i on a zabodl do Toma vyčkávavý pohled. Ten ale kromě toho, že Billa pohladil prsty po břiše, načež je hned zase stáhnul, nedělal nic. Vlastně ano. Tom na něj zíral, doopravdy se díval, až to Billa malinko znervóznilo. Napadla ho dokonce až natolik absurdní myšlenka, že se snad Tomovi nelíbí, co vidí. Poprvé byli oba celí pod vodou. Teď se mohli vidět velmi zřetelně. Bill na kratičký moment litoval toho, že tak ochotně rozsvěcel tu lampu. Rozpačitě sklopil oči.
Tom to vycítil.
"Vypadáš nádherně." Zaševelil Billovi přímo do ucha. Ten sebou bezděčně cuknul. Nečekal ho tak blízko.
"Pořád chceš být nedočkavý?" Zazněla tichá otázka. Bill se ošil, stydlivě usmál a pak sotva znatelně kývl. Tom to ale postřehl a potměšile se ušklíbl. Půjde tedy rovnou na věc a uvidí se, jestli Bill vydrží tak náhlý příval vzrušivé stimulace. Teď už neměl strach, že by svoji rozkošnou květinku nějak pomačkal. Bill to chtěl zcela očividně stejně jako on, tak proč tomu nedat trochu šťávy a od mazlivých něžností nepřejít k něčemu víc?
Rychle, že to Bill ani nestihl postřehnout, se od jeho ucha přesunul mnohem níž a bez jediného otálení udělal, co zamýšlel. Bill hlasitě vykřiknul a prohnul se v zádech jako luk. Před očima měl černo s pár poskakujícími hvězdičkami. Bojoval o dech a zatínal nehty do prostěradla. A Tom nepřestával. Připravoval ho o rozum, jak hluboko bral jeho penis do úst a mocně sál. Tohle bylo poprvé, kdy mu někdo něco takového dělal a on si dřív ani v těch nejdivočejších snech nemyslel, že by to mohlo být tak dobré. Sténal jeho jméno a neuvědoměle ještě hlouběji přirážel do jeho pusy.
"Ó, bože, T… Tome. Já…" Vyrážel pracně ze sebe. "Asi.. asi… udělám se." Snažil se ho upozornit na svoje blížící se vyvrcholení, případně donutit Toma přestat, aby ho tak mohl ještě oddálit, ten ho ale nejspíš neslyšel. Nebo ho možná ignoroval. Jednoduše chtěl, aby se to stalo, proto ještě zintensivnil své počínání. Bill si připlácl obě dlaně na obličej ve snaze utlumit v nich ten poslední táhlý výkřik. Mravenčila mu snad každá částečka těla, jak jím prostupoval jeho vrchol. Celý se chvěl a po spáncích mu stékaly krůpěje potu a slepily pár pramenů vlasů rámujících jeho obličej. Pokoušel se uklidnit, ale zdálo se to být nemožné. Tom způsobil, že snad definitivně zešílel. Tak mu to alespoň připadalo. Nebyl schopný vrátit svůj dech do normálu, přestat se třást, nebo alespoň otevřít oči. Byl uvězněný v tom nejúžasnějším orgasmu, jaký doposud zažil.
"Bille… Billí…" Doléhalo k němu jakoby zdálky. Jen neochotně zvolna sestupoval ze svého obláčku opojení. Pracně od sebe odlepil víčka, takže teprve teď mohl vidět, že Tom leží vedle něj, hladí ho po hrudníku a sází spoustu drobných pusinek po celém jeho obličeji.
"V pořádku?" Zeptal se, když si všiml, že ty dvě hnědé duhovky se už na něj konečně dívají. Bill se zavrtěl a namáčkl se Tomovi do ještě těsnějšího objetí.
"Bylo to úžasný." Brouknul a jeho rty začaly pátrat po těch Tomových. Chtěl se líbat. Tolik mu to za tu krátkou dobu chybělo. Tom líně vplul svým jazykem do úst svého protějšku a mazlivě jej laskal. Chutnal slaně.
"Chtěl bys pokračovat?" Zajímal se Tom, když se pro pár budoucích chvilek nabažili rtů toho druhého a byli schopní se od sebe odtrhnout.
"Hmmm, jo." Kývl Bill a trochu se zarděl. "Ty ještě nejsi a já chci… chtěl bych tě v sobě." Pípnul a zabořil tvář do Tomova krku. Bylo skoro k nevíře, že potom všem se ještě pořád styděl. Tomovi zatrnulo ve slabinách. V tohle doufal, a už teď cítil, jak moc je tvrdý jen z pouhé představy, že se noří do Billova těla.
"Miluju tě, Bille." Řekl těsně před tím, než se vášnivě vrhnul na jeho rty.
…
To bylo snad prvně, co nejel do školy autobusem. Tom zaparkoval své auto vedle budovy univerzity a umlčel motor. Vytáhl klíčky ze zapalování a významně se zadíval na svého spolujezdce.
"Připraven?"
Bill se zhluboka nadechl a pak odpověděl. "Jo. Jdeme." Řekl odhodlaně a otevřel si dveře. Ráno, když mu Tom nabídl, že ho odveze do školy, v něm ještě tolik odhodlání nebylo. Nezdálo se mu jako dobrý nápad, aby se on jako naprostý outsider a pošuk, objevil po boku místní basketbalové hvězdy. Ne snad kvůli sobě. On jen nechtěl kazit reputaci Tomovi. Ten ho ale ujistil, že mu na tom, co si myslí ostatní, nezáleží, a Bill měl nakonec ohromnou radost z toho, že se za něj nestydí.
Počkal, až Tom zamkne auto a vložil svou dlaň do té basketbalistovy. Ruku v ruce se vydali ke vstupním dveřím. Už teď jim neuniklo, že je zaregistrovalo pár očí a zvědavě se po nich ohlédlo. Zatím žádné posměšky. Bill ale nechtěl být moc velkým optimistou. Ty lidi byli jednoznačně prozatím jen v šoku. Chlapci vešli dovnitř a ve vestibulu se dali chodbou vlevo. Billova učebna byla až úplně na konci. Zastavili se před dveřmi a Tom se k Billovi přitočil
"Já musím běžet na svoje vyučování. Ty jsi říkal, že končíš ve dvě, viď?"
"Přesně." Potvrdil mu Bill.
"Tak já tě tu v tu dobu vyzvednu, OK?"
"OK." Usmál se Bill.
"Budeš mi chybět." Ujistil ho Tom ještě před tím, než ho políbil na rozloučenou.
"Ty mě taky." Pípnul Bill, když byly jeho rty propuštěny.
"Ahoj." Řekl ještě Tom, pohladil ho po ruce a pak už Bill viděl jen jeho vzdalující se záda.
Teprve nyní Billovi došlo, že chodbou procházela spousta lidí, navíc ti, co už seděli v učebně, na ně měli po celou tu dobu perfektní výhled. Vyplašeně se kolem sebe rozhlédl, aby zjistil, kolik rozruchu způsobili. Ti, co postávali na chodbě, se dali do pohybu a ti, jež seděli v lavicích, sklopili zraky do svých učebnic. Nikdo nic neříkal, žádné jedovaté poznámky nebo šuškání. Pár jedinců snad i dokonce obdivně zíralo. Už pro ně zřejmě nebyl taková nula. Do Tomovy přízně se chtěl dostat každý, kdo o něm jen zaslechl, a on ji měl. Dokonce mnohem víc. Billovi se na tváři usadil pyšný úsměv. Měl navrch. Už ho nikdo nebude mít za méněcenného, nebude slýchat posměšky, protože každý z nich moc dobře věděl, že Tom by to jen tak nenechal. Byl vítěz. Usadil se v lavici a čekal na příchod vyučujícího.
…
Uběhly téměř 3 týdny, co byli ti dva spolu. K Billově nadšení s ním Tom trávil každičkou volnou chvilku, kterou oba našli, a byl tak neuvěřitelně pozorný. Bill si prožíval svoji malou pohádku. Dnes ráno se ale Tom choval poněkud tajemně a černovlásek z něj nedokázal vytáhnout, co se děje.
"Sejdeme se dnes po škole ve tři hodiny v Růžové kavárně." Dostalo se Billovi jen téhle informace, když se ráno rozcházeli každý na svoje hodiny. Celý den mu to vrtalo v hlavě, a když se dožadoval mínění Elke, ta se jen rozpustile usmívala. Dal by krk za to, že věděla mnohem víc, než přiznávala a jeho dopalovalo, že se ti dva proti němu spikli. Dost často se totiž vídali dohromady, protože Bill se nedokázal vzdát času, který mohl strávit s Tomem, ale na druhou kolej nechtěl odsunout ani svoji nejlepší kamarádku, takže pokud to bylo jen trochu možné, podnikali spoustu věcí ve třech. A Elke se s Tomem docela za tu dobu sžila. Přinejmenším v něm už neviděla nepřítele a hrozbu pro Billa.
"Máš poslední šanci! Dozvím se konečně, co na mě Tom dnes chystá?" Tahal z ní opakovaně, a teď už i dokonce na oko výhružně, když se spolu ti dva po obědě v menze loučili a Bill se chystal ještě na poslední dnešní přednášku.
"Přestaň. Nenuť mě si vymýšlet. Nemůžu ti to říct. Ale buď si jistý, že budeš rád." Mrkla na něj zelenka a hopkala směrem na zastávku autobusu. Párkrát se na Billa ještě otočila, aby se ujistila, že nepoběží za ní a nebude se snažit dál to z ní vytáhnout, ale černovlasý chlapec to už nejspíš vzdal a šouravě se vydal směrem k univerzitě. Byla ráda, že to ustála, protože ji skutečně svrběl jazyk. Tom by ji ale nejspíš zaškrtil, kdyby to vyžvanila. Ano, věděla o tom. Basketbalista se s ní, jakožto s člověkem, který zná Billa nejlépe, chtěl poradit, jestli ho s jeho nápadem nepošle Bill ke všem čertům. Zelené třeštidlo se pro to ale nadchlo stejně jako on a ujistilo ho, že Bill ten "malý dárek" mile rád přijme, takže mu už nic nebránilo v tom mu ho předat.
Bill svou dnešní přednášku vyloženě přetrpěl. Hlavou mu běželo nespočet výmyslů toho, co na něj tak může Tom chystat, že ani nevydržel odsedět si to celé a vyplížil se z posluchárny 15 minut před koncem hodiny. Když se dostal k oné kavárně, bylo 14:28. Moc brzo. Ušklíbl se nad svou horlivostí, ale vešel dovnitř. Přece jenom tam bylo poněkud tepleji, než kdyby měl postávat na chodníku. Usadil se k malému stolku pro dva v rohu místnosti a u číšníka, který byl pohotově hned u něj, si objednal čaj. Při čekání na Toma tu tak alespoň zatím rozmrzne. Rozhlédl se kolem. Tenhle podnik byl malinko kýčovitě vyzdoben, spousta květin, dekorativních svícnů a růžové barvy, ve které tu bylo téměř vše od závěsů, přes ubrusy až po stěny. Tenhle podnik byl vyhlášený tím, že se tu scházely zamilované páry a o to víc ho to nutilo uvažovat nad tím, proč by se měli střetnout právě tady. Ne, že by snad oni dva nebyli zamilovaní, přeci jen ale romantika a hezké chvíle se daly najít i jinde. Možná chtěl jen Tom ke svému záměru něco více tradičního. Bill se rozhodl, že se pokusí nad tím tolik nedumat. Vždyť zbývalo už jen - koukl na hodinky - 23 minut a dozví se to.
Šálek s kouřící tekutinou mu donesli téměř vzápětí. Nasypal do něj oba dva cukry a jal se to celé horlivě míchat, až se mu povedlo pár kapek vycmrndat na podšálek. Protočil nad sebou oči, hodil loket na stůl a podepřel si bradu. Druhou rukou začal bezděčně oždibovat dekoraci z umělých růží, jež stála na každém stolku v restauraci. Byl netrpělivý, a co dvě minuty kontroloval čas. Když se velká ručička přiblížila k číslu dvanáct, jeho zrak se čím dál častěji stáčel ke dveřím, kterými dovnitř a ven proudili hosté. Tom ale nikde. Labilně poklepával nehty o desku stolu a pokoušel se zabavit pomalým usrkáváním čaje, nad kterým se po každém doušku nepříjemně zašklebil. Nechutnal mu. Nepodávali zde ovocný, ale černý, navíc ještě bez citrónu.


Já se ti do toho tak začetla, že jsem najednou jen vyděšeně zírala, kde se jim vzal v posteli autobus. Myslím ten, co s ním Bill poprvé nejel do školy. Tak jsem se vžila do děje, že jsem úplně přehlédla ty tři předělující tečky. Normálně jsi mě dostala! :)))