Reinkarnace 20. - Konec 2/2
4. února 2010 v 12:13 | Ainikki | ReinkarnaceAnketa
Komentáře
Troufám si říct, že to byla nejhezčí a nejnapínavější povídka, kterou jsem četla. Četla jsem jich hodně a od různých autorek, ale některý jsem po několika dílech číst přestala, protože mě jednoduše nezaujali nebo nudili.Ale u týhle povídky jsem z nadšením hltala každý řádek a styl tvého psaní mě zaujal natolik, že jsem se nemohla dočkat každého nového dílu...Ten konec byl opravdu pohádkový...
Tak jsem se dopracovala k závěru, přestože Brian a spol. mi to dlouho znemožňovali
Dneska jsem se zařekla, že budu jenom číst, abych dohnala alespoň část restů.
Nakonec všechno dobře dopadlo, za což jsem ráda, protože já opravdu nezvládám, když není happyend. Když to tak nedopadá v životě, proč by nemohlo aspoň ve světě, který si můžeme vytvořit podle svých představ.
Z Toma, bezohledného parchanta, se stal milující monogamní partner
Doufala jsem, že se to stane, protože za to teoreticky předtím ani nemohl, bylo to tou kletbou. Bill se naučil někomu věřit a zamiloval se, přestože to taky neměl zrovna snadné. No, stalo se toho hodně, v těch dvaceti dílech. Taky bych chtěla umět všechno popsat takovým způsobem, abych se nedostávala do příliš vysokých čísel
Co se týče toho, že povídka s podobnou tématikou možná někde je, tak to bych vůbec neřešila. Když ani nevíš, kde je a kdo je autorem, tak se tím nemusíš zabývat. Navíc témata jako tahle jsou zajímavá a v literatuře oblíbená, musí se počítat s tím, že možná někdy někdo měl podobný nápad. Ostatně, když se podíváš do historie literatury, tam od sebe opisovali navzájem a ani se s tím netajili. Jenom tomu říkali "inspirovat se."
Vlastně jsem teď řešila podobný problém, protože se v nové povídce zabývám tématem pro mě odjakživa přitažlivým, a to změnou minulosti. Teprve dodatečně mi došlo, že o tom psala Janule, ač úplně jinak, než jak jsem to pojala já. Ale přesto jsem docela váhala, jestli to teda zveřejnit, aby si někdo nemyslel, že jsem se "inspirovala". Na plagiátorství jsem sama alergická, proto nařčení z něčeho takového bych asi nepřekousla. Ale nakonec jsem si uvědomila, co je důležité - já sama vím, že mám svědomí čisté a nikde jsem neopisovala. K čemu taky, že. Takže stačí si ujasnit tohle a myslím, že není problém ![]()
Původně jsem to tedy ze začátku vůbec nečetla a nechávala jsem si o tom jen povídat Lorett, která tím byla naprosto okouzlená a pak jsem si nad to sedla, na jedno nadechnutí přečetla tuším 9 dílů a od tý doby jsem z toho byla vyřízená a potřebovala jsem neustále kontrolovat, jestli nepřibyl další, nový díl. Je mi strašně líto, že to končí UŽ, ale na druhou stranu jsem vlastně ráda, že to skončilo TAKHLE a-a... žes vůbec našla to odhodlání to vůbec psát ♥ Zbožňuju tu povídku a věřim, že v nejbližší době, si ji přečtu znovu, celou, od začátku do konce a budu ji hltat jak divá a taky doufám, že se tu ukáže něco novýho, co bude stejně tak dobré, jako bylo tohle ♥
Tahle závěrečná kapitolka byla tak roztomile slaďoučká, úplně jako ta růžová Růžová kavárna. :) Věděla jsem, že se s touhle povídkou budu těžce loučit, ale ty jsi mi to loučení tím milým dílem usnadnila.
Přiznávám, že jsem zpočátku měla trošku obavy, zda zvládnu tebou zvolené téma; jak už jsem tě v jednom ze svých prvních komentářů upozorňovala, nic mě tak nenudí jako pyramidy, velbloudi, faraoni, kletby a spousty písku.
Ale ty píšeš tak poutavě, nevšedně a zajímavě, že se všechny chmury brzy vytratily a zbylo přání, abys dokázala pokračovat v tom úžasně napínavém i dojemném příběhu Billa a Toma co nejdéle.
Chápu, že věčně to trvat nemohlo, a tak se utěšuji vědomím, že se tady časem objeví další tvoje neméně skvělá povídka.
Doopravdy se budu moc těšit :)
[1]: Potřebovala bych malou lekci slovenštiny.
Rozprávkový znamená pohádkový, nebo jsem ouplně mimo mísu?
A jinak samozřejmě děkuji za chválu. Spokojenost čtenářů nadevše.
[2]: Páni, tolik "nej". Kdo by to byl řekl?
Ale jsem za ně samozřejmě ráda. Moc děkuju, že jsi příběh četla a napsala i komentář. Cením si každé takové duše.
[3]: To jsme na tom s těma koncema podobně. Já ty badendy taky nikdy nemůžu nějak strávit. Já už jsem si u "Posledního roku" říkala, jestli by to nechtělo něco jinýho, než jen ten sladkej šťastnej konec a nevyšlo to, i když u téhle povídky byl úplně původně plánován. Uvažovala jsem o tom i při Bookmakerovi, to ale nebylo nic vážnýho a nakonec jsem to vzdala. Jednoduše proč se tlačit do něčeho, co nemám ráda. Sice pak si tedy taky říkám, že ty moje příběhy jsou děsně předvídatelný a nejspíš se asi jednoho dne stane, že to lidi přestane bavit číst. To ale asi unesu líp, než se tlačit do psaní o tom, jak to se všema špatně skončilo, nebo hůř, zamotala se do toho i smrt. To vůbec není nic na mě. Těmhle příběhům konkrétně v FF o TH se strikně vyhejbám, protože číst o tom, jak tihle dva umírají není nic na mě. Párkrát se mi povedlo něco s touhle tématikou přečíst vyloženě omylem, aniž bych tušila, co na mě vyjukne za konec, a to mám pak vždycky takovýho vzteka, hlavně na autora. Bych mu nejradši vlastoručně zakroutila krkem za to, že se mu vůbec něco podobnýho v tý hlavě honí.
Teď už to dělám tak, že třeba u jednodílovek na twincestu si přečtu nejdřív komentáře, jestli u toho čtenáři nějak nápadně moc nebrečeli a pak teprve čtu.
A s počtem kapitol, koukám, máme úplně opačné tužby. Já bych byla zase docela ráda, kdyby se mi některé věci povedly rozpracovat malinko víc. Hodně se na tom asi podepisuje čas. Když se mi ho nedostává, tak naprosto podvědomě tu dějovou linku ženu strašně rychle dopředu, i když by si některý detaily zasloužily být víc rozpracovanější. Mám předsevzetí, že se tomu pokusím vyvarovat teď v té nové věci. Uvidíme. Zatím je na světě jen hrubá osnova a pak konkrétní obsah, kterej chci nacpat do prvního dílu. To teda nejsem moc daleko.
Ale dost řečí. Původně jsem chtěla jen poděkovat za komentář a nějak se mi to vymklo.
[4]: Sajü, tenhle tvůj komentář neměl chybu z toho důvodu, že jsi přiznala, že ti o tomhle někdo řekl a rozebíraly jste to. Nikdy bych nevěřila, že může být tak dobrý pocit z vědomí, že můj bezvýrazný koníček někomu stojí za to, aby se o tom bavil s někým dalším.
Nová věc snad přijde brzo. Jak jsem zmínila výše, velmi zvolna se to začíná rýsovat. Tentokrát to bude inspirované skutečným příběhem, takže žádné pohádky, tak snad to vyvolá znovu alespoň nějaký zájem.
[5]: No, vidíš, teď když si mi to připomněla, tak si vybavuju, že ses zmínila o tom, že Egypt není pro tebe nic favoritního. Dokonce jsem si tenkrát nad tím komentářem říkala "a jéje, tak ta asi dlouho nevydrží", ale nestalo se. Mám ohromnou radost, žes to nejen vydržela až dokonce, ale že ses u toho i bavila. ![]()
[6]: žiadnu lekciu zo slovenčiny nepotrebuješ, je to presne tak, ako si povedala rozprávka = pohádka ![]()
Konečně jsem to přečetla. Neměla jsem poslední dny čas na svou povítku natož abych si přečetla jiné. No... Proč mi přijde, že to má trochu ukončený konec a trochu otevřený konec? Každopádně tahle povídka je parádní a už si začínám na twincestní zvykat. Baví mě poslední dobou čím dál víc :) Dokonce jsem byla stejně netrpělivá jako Bill než jsem se dozvěděla o klíči. Nápadité a od Toma to samozřejmě potěší :) Vážně se mi tahle povídka líbila a těším se na tvé další výtvory :)
Mimochodem ještě jsem ti chtěla říct, že ten obrázek Toma je malovaný temperama. Teda aspoň myslím, už si to moc nepamatuju čím jsem to malovala. Bylo to před rokem a půl :) A taky jsou dost možná akrylové barvy, to spíš :)
Zajímalo by mě, kdo pak bude vytírat tu pocákanou koupelnu, protože předklonit se tam, je zjevně velmi nebezpečné
Ale to jen tak na začátek, abych neslzela nad koncem hned v první větě a ještě si chvíli statečně mohla hrát na hrdinku.
Vzhledem k tomu, že to má pohádkový konec, mohla bys to číst holčičkám před spaním, aby se naučily ty správné české výrazy (a i leccos jiného)
Klíč od bytu byl moc krásný gesto, takový akorát, žádný přehánění s žádostí o ruku a o nové Porsche, takže pro mě to bylo ideální zakončení povídky, která měla, u tebe zcela nepřekvapivě, dobrý nápad, člověk si rozšířil obzory a na milostných scénách ses dobře vyřádila, ty zvíře
Mám ráda dobrý konce, protože sice můžou být nereálný, ale reálnost těch špatných či smutných většinou pokulhává ještě víc. Tedy pokud to není depresivní už od začátku. Každopádně jsem šťastná jak blecha, pokud se slovo žiletka v povídce zmíní maximálně v souvislosti s holičem. Mám ráda věci, co mě pozitivně nakopnou.
Ale k reinkarnaci:
No prostě tady zase okecávám něco, co se dá říct kratšejc. Bylo to bombasticky uchvancácující
Yahoooo ![]()


no, tak tu máme koniec a bol takmer rozprávkový, chýbalo už len dodať "a žili šťastne až kým nepomreli..."
Krásny príbeh, ako vždy...