close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Reinkarnace 20. - Konec 2/2

4. února 2010 v 12:13 | Ainikki |  Reinkarnace
"Ahoj, lásko." Ozvalo se nad ním. Tom se u něj objevil právě ve chvilce, kdy výjimečně nehypnotizoval dveře, ale nepřítomně zíral na dno svého téměř prázdného hrnku.
"Tomi." Roztáhla se mu pusa v širokém úsměvu a nastavil se, aby ho mohl Tom na přivítanou krátce líbnout.
"Čekáš dlouho?" Zajímal se Tom, zatímco odkládal svoji bundu na věšák.
"Ani ne." Odvětil Bill neurčitě. Přeci mu nepřizná, s jak velkým předstihem tu byl. Tom se naproti němu posadil a chytil Billa za ruku, kterou měl volně položenou na stole.
"Jaký jsi měl den?" Nenuceně dál pokračoval v konverzaci.
"Docela fajn." Dostalo se mu strohé odpovědi. Bill si na židli poposednul o kousek dopředu a koulel na Toma očima v nedočkavosti. On nechtěl mluvit. Chtěl se konečně dovědět, co je to za překvapení.


"Dobrý den, co to bude?" Vyloupl se nad nimi číšník, aby obsloužil nově příchozího. Tom stočil svou pozornost na něj. Krátce se zamyslel.
"Vídeňskou kávu a sýrový koláč." Poručil si. "A ty Bille? Máš skoro dopito." Všiml si jeho prázdného šálku. Bill se ošil a hlasitě vydechl.
"Nevím." Pokrčil rameny.
"Dej si něco. Máme čas. Pohár, nějaký dobrý kafe, nebo jakoukoli jinou sladkost. Koukals na lístek? Mají tu docela výběr."
"OK." Rezignovaně svěsil ramena. "Vafle a capuccino." Nahlásil. Zřejmě bude muset nejdřív poslušně něco sníst, nebo se nic nedozví.

Číšník si vše zapsal a se servilní úklonou se vzdálil.
"Je nějaký problém?" Všiml si Tom, že Bill není ve své kůži.
"Vůbec ne." Pokusil se ho ujistit, ale i on sám cítil, jak nepřesvědčivě to znělo. Tomovi se zkrabatilo čelo.
"Bille," začal malinko káravě. "Ven s tím. Víš, že poznám, když je něco špatně." Bill si skousl spodní ret a pak vyhrknul.
"Řekni mi, proč tu jsme?" Tom se v duchu zaculil. Došlo mu, odkud vítr vane, ale rozhodl se to ještě chvíli protahovat.
"No, abychom si dali něco dobrýho." Objasnil jednoduše. Bill našpulil rty.
"A co dál?" Nevzdával se.
"A co bys chtěl dál?" Nepovoloval Tom.
"Tomi, prosím." Zaúpěl až téměř zoufale. "To překvapení. Řekni mi, co je to. Moc prosím. Z Elke jsem to tahal celej den, ale mlčela jak zařezaná. Zrádkyně! A to si říká kamarádka." Zabručel si pod nos takovou menší vsuvku na brčálkovic adresu. "Prosím, prosím. Já umírám zvědavostí." Skuhral. Toma to rozesmálo, ale konečně se nad nebohým Billem slitoval. Zalovil v kapse od svých kalhot, ale dříve než to vytáhl ven, dodal.
"Abys díky tomu svému přehnanému očekávání nebyl zklamaný. Není to nic velkolepého. Jen taková drobnost." Řekl a položil před Billa malou úhledně zabalenou krabičku.

"Ale já nic neslavím." Vypoulil na ni Bill oči, ale přesto po ní nedočkavě hmátl. Bylo mu to jedno. Kvůli téhle věci si lámal hlavu už od rána, a teď chtěl bezpodmínečně vědět, co je uvnitř. Odstranil malou červenou mašli a nešetrně roztrhl lesklý stříbrný papír, pod nímž bylo semišové otevírací pouzdro. Takové, do kterého se většinou ukládají šperky. On měl ale uvnitř něco dočista jiného.
"Klíč?" Zvedl k Tomovi zrak plný otazníků. Ten kývl a pobaveně se na něj šklebil.
"To je náhradní klíč od mýho bytu. Chtěl bych totiž, aby ses ke mně nastěhoval." Vysvětlil a čekal na Billovu odpověď.
"Oh, Tome." Vypadlo z něj.
"Já vím. Je to brzo, ale stejně u mě trávíš spoustu času. Takhle bys alespoň nemusel pořád přenášet svoje věci a mohl bys…"
"Říkám ano." Skočil mu Bill do řeči a na řasách se mu zatřpytilo pár kapek dojetí. Elke měla pravdu. Byl skutečně rád. Možná mnohem víc, než jen rád.


"Hotovo?" Vyzvídal Tom, který se objevil za Billovými zády a omotal mu ruce kolem pasu. Černovlasý chlapec se ale nelekl. Vycítil jeho přítomnost ještě dřív, než k němu Tom stačil dojít.
"Jo, tohle bylo poslední." Potvrdil a více se položil do Tomova objetí. Stěhování proběhlo skutečně rychle a Bill právě uložil do skříně zbylé kousky svého oblečení. Cítil se moc dobře. Posledních pár let neměl hnízdo, které by mohl nazvat domovem, a teď si byl jistý, že ho našel tady. Nebylo to tím místem, bylo to hlavně přítomností Toma. On teď představoval všechno, co bylo pro Billa důležité.

"Napustil jsem nám vanu." Zašeptal Billovi do ucha a jal se ho popostrkovat směr koupelna, aniž by ho pouštěl ze sevření. Teprve teď Bill zaregistroval, že Tom má na sobě už jen svoje trenýrky a dělá všechno proto, aby na tom byl i on podobně. Jen co se jejich bosé nohy dotkly kachliček, přetáhl přes hlavu Billovi tričko a už se vrhal po gumě jeho domácích tepláků. Zahákl za ně palce a jediným pohybem je donutil dopadnout až k chlapcovým kotníkům.

Otočil si ho k sobě čelem a políbil ho v předzvěsti toho, kam měla celá tahle koupel směřovat.
"Víš, že tohle je první noc, kterou tady strávíš jako plnohodnotný obyvatel tohohle bytu?"
"Vím." Kývnul Bill a nechal si od Toma svléknout i spodní prádlo.
"Chci tě tu malinko přivítat." Prozradil mu Tom a přešel k vypínači. Když zhasnul hlavní osvětlení, všimnul si Bill, že v místnosti záři ještě něco jiného. Spousta malých svíček v čirých skleněných kelímcích, které byly rozmístěné po celé koupelně. Jejich světlo plápolavě tančilo, odrážejíc se v lesklých kachlíkách a na hladině vody ve vaně.

"Páni," vydechl obdivně Bill. "Vypadá to… kouzelně."
"To rád slyším." Usmál se něžně Tom. "Vlez si do vody." Vybídl ho a Bill tak s chutí učinil. Byla příjemně teplá a provoněná nějakým aromatickým olejem. Tom v rychlosti ještě ze sebe stáhl prádlo a ponořil se vedle Billa. Když se ale černovlásek pokusil v prostorné rohové vaně přemístit blíž k Tomovi, aby se mohl natisknout do jeho náruče, byl zadržen a do ruky mu byla vtisknuta sklenička s vysokou nožkou. Tom hmátl do kyblíku, který byl postavený v koutě vedle vany naplněný ledem a vytáhl z něj láhev šampaňského.
"Měli bychom to i stylově zapít, nemyslíš?" Bill nevycházel z údivu. Tom se vážně vytáhl a celé to korunoval mísou čerstvých jahod. Vložil Billovi jednu do pusy, aby ho tak zabavil, zatímco on krátce bojoval se špuntem lahve. Měl chuť začít sakrovat nad tím, proč to musí dělat tak neprodyšně zapečetěné, ale nechtěl kazit tuhle chvíli, tak jen trpělivě pokračoval v otevírání. Špunt povolil a on mohl naplnit skleničky.
"Tak na nás." Pronesl krátký, zato výstižný přípitek, a oba trochu usrkli.
"Ty jsi skutečně neuvěřitelnej, víš o tom?" Kroutil Bill hlavou nad tím přívalem drobných překvapení. Vznášel se v sedmém nebi. Tohle bylo nad jeho očekávání.
"Nene, to ty. Já jsem jen neuvěřitelně zamilovanej. Do tebe." Dodal a nahnul se pro polibek s příchutí jahod a šumivého vína.
"To se krásně poslouchá." Vrněl Bill blažeností a sunul se Tomovi na klín. Obtočil opatrně ruce kolem jeho krku tak, aby nerozlil své pití a vyžádal si mnohem delší a žhavější polibek.

"Ještě něco dalšího na programu, v tomhle tvém uvítání?"
"Jasně." Ujistil ho Tom a vymanil se z Billova sevření, ale jen kvůli tomu, aby mu mohl z ruky vzít jeho poloprázdnou skleničku a odložit ji stranou. "Teď přijde hlavní bod v celém tomhle programu." Mluvil Tom malinko nakřápnutým hlasem.
"Vážně? A co to bude?" Držel se Bill scénáře, s kterým Tom začal, i když moc dobře věděl. Prozrazoval mu to lesk plný touhy v Tomových očích.
"Nejdřív tě budu dlouze a vášnivě líbat, dokud nám nedojde vzduch," líčil mu Tom a sunul Billa pryč ze svého klína, kleknul si a přesunul ho až k protější stěně, o kterou ho opřel a oddálil mu od sebe nohy, aby se mohl usadit mezi nimi, co nejblíže k němu. Bill mu bez problému, nadnášen vodou, obtočil stehna kolem pasu a dál poslouchal. "A pak si tě vezmu, líně a mučivě, dokud nebudeš prosit o víc." Chraptěl už viditelně vzrušený Tom a tisknul se klínem proti tomu Billovu.

"O, jo. Udělej to." Pobídl ho Bill a navlhčil si rty jazykem v očekávání polibku. Toho se mu vzápětí dostalo. Oba byli tou svou malou hrou natolik vydráždění, že se jejich líbání stalo zuřivým soubojem o nadvládu jazyků, maximálně se k sobě tiskli a voda jim umožňovala, aby jejich roztoužená těla po sobě klouzala bez sebemenšího odporu. Oba zasténali do úst toho druhého, když jejich napjaté klíny do sebe narazily s o něco větší razancí a oni tak mohli zřetelně cítit sílu vzrušení toho druhého.

"Po… pojď už… do mě. Tomi, pro… prosím." Mezi jednotlivými hltavými nádechy ze sebe vypravil Bill a bezděčně podsazoval boky, tlačíc se tak blíže k Tomovu penisu.
"Neboj, dočkáš se. Jen… musíš být připravený."
"Já jsem." Ujistil ho Bill a ponořil ruku mezi jejich těla, aby tak mohl sám navést Tomovu chloubu tam, kde ji chtěl mít.
"Bille." Napomenul ho Tom, popadl obě jeho zápěstí a pevně je přišpendlil vedle Billovy hlavy. "Paličáku. Neublížím ti jen proto, že si usmyslíš, že chceš mít něco teď hned." Pokáral ho, ale nepřestal s pohupováním pánve proti Billovu klínu. Byl to bezděčně automatický pohyb a je oba udržoval v neopadávajícím roztoužení. "Navíc si tě chci ještě chvíli vychutnat." Přislíbil s hladovým výrazem a vzal mezi zuby tu bradavku, na které měl Bill malý stříbrný kroužek. Dredatý chlapec hlasitě zalapal po vzduchu a pokusil se vymanit z Tomova sevření, které nepolevovalo. Nelíbila se mu ta stoprocentní podřízenost. Chtěl se ho také dotýkat.

Tom po jeho bradavce přejel jazykem a začal ji silně cumlat. Věděl, jak moc je Bill na tomhle místě citlivý, a proto jim věnoval patřičnou péči. A Bill zapomněl na to, že je uvězněný. Už na tom nezáleželo. Důležité bylo, aby Tom nepřestával, a to on neměl v úmyslu. Naopak. Dělal mnohem víc. Aniž by to Bill zaregistroval, pustil jednu jeho ruku, aby tak uvolnil tu svou a dlaní mapujíc celou délku Billových zad, sjel až k jeho vstupu. Prsty se dostal mezi půlky a ukazovákem opatrně zatlačil proti jeho dírce. Díky teplé vodě byly Billovy svaly maximálně uvolněné, takže se nesetkal s pražádným odporem. Když přidal i druhý, Bill si hlasitě vzdychnul a sám se víc přirazil proti jeho ruce.
"Ještě." Uniklo mu tiše. Tom přidal třetí, kroutil s nimi a roztahoval je s cílem černovláska maximálně připravit na jeho vpád.

"Tome, už můžeš. Prosím, pojď." Žádal znovu a tentokrát bylo jeho přání splněno. Prsty z něj vyklouzly a Bill nespokojeně zafuněl nad tím překvapivým pocitem prázdna.
"Pospěš." Vybídl Toma a mnohem více od sebe oddálil kolena.
"Pojď blíž." Naváděl ho Tom, uchopil ho za boky a vytáhl si ho po svých stehnech výš, aby se dostal k jeho zadku. "Malinko se nadzvedni. To je ono." Pochválil ho, uchopil svůj penis a přiložil ho k jeho vstupu. Zvolna proti němu přirazil a Bill maximální spokojeností zasténal. Tohle bylo ono. Tohle spojení tak moc miloval. Byli si nejblíže, jak jenom mohli být.

Z Toma opadla ta prvotní křečovitost, kterou prozatím zažíval vždycky, když docházelo k jejich spojení. Dřív ho ani nenapadlo si s něčím podobným lámat hlavu, ale nyní se mu příčila myšlenka, že by se mohlo stát, že Bill ucítí bolest, pokud by to udělal nešetrně. To už ale nehrozilo. Bill si to plně vychutnával a pobízel ho k rychlejšímu tempu. I Tom se tedy nechal strhnout vášní, která se neovladatelně zmocňovala jich obou a nutila je nahlas ventilovat všechny ty silné pocity rozkoše, jež způsobovali jeden druhému.

Bill se z posledních sil snažil lokty opírat o okraj vany, aby nesjel pod hladinu. Tom do něj již silně a rychle přirážel, vynášejíc je oba k nezadržitelnému vrcholu, takže za chvíli nebylo možné to celé kontrolovat. Svaly na rukou ochably a on je nechal klesnout do vody. Tom by ale nedovolil, aby se mu cokoli stalo, jistil ho. S posledním silným přírazem se Billova hlava zvrátila nazad a zůstala bezvládně ležet na okraji vany. Oba mocně oddechovali a vstřebávali poslední zbytky doznívajícího orgasmu. Tom si opřel hlavu o Billův hrudník a snad až křečovitě objímal pažemi jeho trup.

"Nikomu tě nedám." Mumlal, napůl si to neuvědomujíc. "Budu tě bránit. Už navždycky." Možná jen následek jeho občasných zlých snů, které měl párkrát od té doby, co byl s Billem, a ve kterých ho děsila ta nepřející harpie, možná jen silný ochranitelský pud vůči člověku, kterého nadevšechno miloval. Nebo ta slova byla bez zdánlivého významu. Faktem ale zůstávalo, že jejich štěstí bylo tvrdě vydobyto, a oni oba za něj byli ochotni kdykoli bojovat znovu, pokud by se snad chtěl vynořit temný stín z jejich minulosti a ničit jim spokojený život. Byli na něj připraveni. Na jakoukoli překážku, protože maximálně věřili v sílu lásky, již mezi sebou pěstovali, a která den ode dne více sílila.

Konec

betaread: Janule
__________________________________________________

A je to tu zase. Další konec jednoho mého výtvoru. :o)

Původně nebylo vůbec jisté, že tahle povídka vznikne, protože se mi kdysi někdo zmínil, že cosi velmi podobného tu už vzniklo a já jen nerada psala o něčem, co už dal dohromady někdo přede mnou. Vytáhnout ale z toho dotyčného, kde tu věc najdu, se mi nepodařilo a já sama jsem to nenašla, takže jsem to hodila za hlavu a vrhla jsem se na tuhle malinko pohádkovou věc. Jednoduše touha to sepsat byla silnější, než vědomí toho, že možná něco kopíruji.

Doufám tedy jen, že stálo alespoň trochu za to, aby tahle věc vznikla a vy se alespoň malinko bavili. Všem těm, kdo komentovali, moc děkuji. Povídka stejně patří především vám komentujícím, protože vy jediní jste tím důvodem proč píšu. :o)

Moc ráda bych tu v závěru napsala, že ode mě co nevidět budete moci číst něco nového, ale ukázalo se, že cokoli slibovat, bylo dříve chybou. Takže vás spíš prosím o trpělivost. Vydržte a já pevně věřím, že tahle moje libůstka mi i přes nedostatek času začne brzy chybět natolik, že se tu objeví něco nového. ;o)

Mějte se fajn a opatrujte se

Ainikki
 


Anketa

Ohodnoť jako ve škole známkou od jedné do pěti, jak se ti líbila povídka Reinkarnace. :o)

1 96.8% (30)
2 0% (0)
3 0% (0)
4 0% (0)
5 3.2% (1)

Komentáře

1 zuzana zuzana | 4. února 2010 v 20:48 | Reagovat

no, tak tu máme koniec a bol takmer rozprávkový, chýbalo už len dodať "a žili šťastne až kým nepomreli..." :-) Krásny príbeh, ako vždy...

2 Danca Kaulitz Danca Kaulitz | Web | 5. února 2010 v 12:01 | Reagovat

Troufám si říct, že to byla nejhezčí a nejnapínavější povídka, kterou jsem četla. Četla jsem jich hodně a od různých autorek, ale některý jsem po několika dílech číst přestala, protože mě jednoduše nezaujali nebo nudili.Ale u týhle povídky jsem z nadšením hltala každý řádek a styl tvého psaní mě zaujal natolik, že jsem se nemohla dočkat každého nového dílu...Ten konec byl opravdu pohádkový...

3 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 5. února 2010 v 16:06 | Reagovat

Tak jsem se dopracovala k závěru, přestože Brian a spol. mi to dlouho znemožňovali:-) Dneska jsem se zařekla, že budu jenom číst, abych dohnala alespoň část restů.
Nakonec všechno dobře dopadlo, za což jsem ráda, protože já opravdu nezvládám, když není happyend. Když to tak nedopadá v životě, proč by nemohlo aspoň ve světě, který si můžeme vytvořit podle svých představ.
Z Toma, bezohledného parchanta, se stal milující monogamní partner:-D Doufala jsem, že se to stane, protože za to teoreticky předtím ani nemohl, bylo to tou kletbou. Bill se naučil někomu věřit a zamiloval se, přestože to taky neměl zrovna snadné. No, stalo se toho hodně, v těch dvaceti dílech. Taky bych chtěla umět všechno popsat takovým způsobem, abych se nedostávala do příliš vysokých čísel:-)
Co se týče toho, že povídka s podobnou tématikou možná někde je, tak to bych vůbec neřešila. Když ani nevíš, kde je a kdo je autorem, tak se tím nemusíš zabývat. Navíc témata jako tahle jsou zajímavá a v literatuře oblíbená, musí se počítat s tím, že možná někdy někdo měl podobný nápad. Ostatně, když se podíváš do historie literatury, tam od sebe opisovali navzájem a ani se s tím netajili. Jenom tomu říkali "inspirovat se.":D
Vlastně jsem teď řešila podobný problém, protože se v nové povídce zabývám tématem pro mě odjakživa přitažlivým, a to změnou minulosti. Teprve dodatečně mi došlo, že o tom psala Janule, ač úplně jinak, než jak jsem to pojala já. Ale přesto jsem docela váhala, jestli to teda zveřejnit, aby si někdo nemyslel, že jsem se "inspirovala". Na plagiátorství jsem sama alergická, proto nařčení z něčeho takového bych asi nepřekousla. Ale nakonec jsem si uvědomila, co je důležité - já sama vím, že mám svědomí čisté a nikde jsem neopisovala. K čemu taky, že. Takže stačí si ujasnit tohle a myslím, že není problém :-)

4 Sajü Sajü | Web | 5. února 2010 v 17:19 | Reagovat

Původně jsem to tedy ze začátku vůbec nečetla a nechávala jsem si o tom jen povídat Lorett, která tím byla naprosto okouzlená a pak jsem si nad to sedla, na jedno nadechnutí přečetla tuším 9 dílů a od tý doby jsem z toho byla vyřízená a potřebovala jsem neustále kontrolovat, jestli nepřibyl další, nový díl. Je mi strašně líto, že to končí UŽ, ale na druhou stranu jsem vlastně ráda, že to skončilo TAKHLE a-a... žes vůbec našla to odhodlání to vůbec psát ♥ Zbožňuju tu povídku a věřim, že v nejbližší době, si ji přečtu znovu, celou, od začátku do konce a budu ji hltat jak divá a taky doufám, že se tu ukáže něco novýho, co bude stejně tak dobré, jako bylo tohle ♥

5 Kattys Kattys | E-mail | 5. února 2010 v 20:00 | Reagovat

Tahle závěrečná kapitolka byla tak roztomile slaďoučká, úplně jako ta růžová Růžová kavárna. :) Věděla jsem, že se s touhle povídkou budu těžce loučit, ale ty jsi mi to loučení tím milým dílem usnadnila.
Přiznávám, že jsem zpočátku měla trošku obavy, zda zvládnu tebou zvolené téma; jak už jsem tě v jednom ze svých prvních komentářů upozorňovala, nic mě tak nenudí jako pyramidy, velbloudi, faraoni, kletby a spousty písku. :-) Ale ty píšeš tak poutavě, nevšedně a zajímavě, že se všechny chmury brzy vytratily a zbylo přání, abys dokázala pokračovat v tom úžasně napínavém i dojemném příběhu Billa a Toma co nejdéle.
Chápu, že věčně to trvat nemohlo, a tak se utěšuji vědomím, že se tady časem objeví další tvoje neméně skvělá povídka. :-)
Doopravdy se budu moc těšit :)

6 Ainikki Ainikki | Web | 8. února 2010 v 18:19 | Reagovat

[1]: Potřebovala bych malou lekci slovenštiny. :-) Rozprávkový znamená pohádkový, nebo jsem ouplně mimo mísu? :-D
A jinak samozřejmě děkuji za chválu. Spokojenost čtenářů nadevše.  8-)

[2]: Páni, tolik "nej". Kdo by to byl řekl? :-) Ale jsem za ně samozřejmě ráda. Moc děkuju, že jsi příběh četla a napsala i komentář. Cením si každé takové duše. :-)

[3]: To jsme na tom s těma koncema podobně. Já ty badendy taky nikdy nemůžu nějak strávit. Já už jsem si u "Posledního roku" říkala, jestli by to nechtělo něco jinýho, než jen ten sladkej šťastnej konec a nevyšlo to, i když u téhle povídky byl úplně původně plánován. Uvažovala jsem o tom i při Bookmakerovi, to ale nebylo nic vážnýho a nakonec jsem to vzdala. Jednoduše proč se tlačit do něčeho, co nemám ráda. Sice pak si tedy taky říkám, že ty moje příběhy jsou děsně předvídatelný a nejspíš se asi jednoho dne stane, že to lidi přestane bavit číst. To ale asi unesu líp, než se tlačit do psaní o tom, jak to se všema špatně skončilo, nebo hůř, zamotala se do toho i smrt. To vůbec není nic na mě. Těmhle příběhům konkrétně v FF o TH se strikně vyhejbám, protože číst o tom, jak tihle dva umírají není nic na mě. Párkrát se mi povedlo něco s touhle tématikou přečíst vyloženě omylem, aniž bych tušila, co na mě vyjukne za konec, a to mám pak vždycky takovýho vzteka, hlavně na autora. Bych mu nejradši vlastoručně zakroutila krkem za to, že se mu vůbec něco podobnýho v tý hlavě honí. :-D
Teď už to dělám tak, že třeba u jednodílovek na twincestu si přečtu nejdřív komentáře, jestli u toho čtenáři nějak nápadně moc nebrečeli a pak teprve čtu. :-)
A s počtem kapitol, koukám, máme úplně opačné tužby. Já bych byla zase docela ráda, kdyby se mi některé věci povedly rozpracovat malinko víc. Hodně se na tom asi podepisuje čas. Když se mi ho nedostává, tak naprosto podvědomě tu dějovou linku ženu strašně rychle dopředu, i když by si některý detaily zasloužily být víc rozpracovanější. Mám předsevzetí, že se tomu pokusím vyvarovat teď v té nové věci. Uvidíme. Zatím je na světě jen hrubá osnova a pak konkrétní obsah, kterej chci nacpat do prvního dílu. To teda nejsem moc daleko. :-)
Ale dost řečí. Původně jsem chtěla jen poděkovat za komentář a nějak se mi to vymklo.  :D

[4]: Sajü, tenhle tvůj komentář neměl chybu z toho důvodu, že jsi přiznala, že ti o tomhle někdo řekl a rozebíraly jste to. Nikdy bych nevěřila, že může být tak dobrý pocit z vědomí, že můj bezvýrazný koníček někomu stojí za to, aby se o tom bavil s někým dalším. :-)
Nová věc snad přijde brzo. Jak jsem zmínila výše, velmi zvolna se to začíná rýsovat. Tentokrát to bude inspirované skutečným příběhem, takže žádné pohádky, tak snad to vyvolá znovu alespoň nějaký zájem. :-)

[5]: No, vidíš, teď když si mi to připomněla, tak si vybavuju, že ses zmínila o tom, že Egypt není pro tebe nic favoritního. Dokonce jsem si tenkrát nad tím komentářem říkala "a jéje, tak ta asi dlouho nevydrží", ale nestalo se. Mám ohromnou radost, žes to nejen vydržela až dokonce, ale že ses u toho i bavila. :-)

7 zuzana zuzana | 8. února 2010 v 19:20 | Reagovat

[6]: žiadnu lekciu zo slovenčiny nepotrebuješ, je to presne tak, ako si povedala rozprávka = pohádka :-)

8 Eclipse Eclipse | Web | 13. února 2010 v 10:22 | Reagovat

Konečně jsem to přečetla. Neměla jsem poslední dny čas na svou povítku natož abych si přečetla jiné. No... Proč mi přijde, že to má trochu ukončený konec a trochu otevřený konec? Každopádně tahle povídka je parádní a už si začínám na twincestní zvykat. Baví mě poslední dobou čím dál víc :) Dokonce jsem byla stejně netrpělivá jako Bill než jsem se dozvěděla o klíči. Nápadité a od Toma to samozřejmě potěší :) Vážně se mi tahle povídka líbila a těším se na tvé další výtvory :)

9 Eclipse Eclipse | Web | 14. února 2010 v 15:50 | Reagovat

Mimochodem ještě jsem ti chtěla říct, že ten obrázek Toma je malovaný temperama. Teda aspoň myslím, už si to moc nepamatuju čím jsem to malovala. Bylo to před rokem a půl :) A taky jsou dost možná akrylové barvy, to spíš :)

10 Joana Joana | 23. února 2010 v 22:59 | Reagovat

Zajímalo by mě, kdo pak bude vytírat tu pocákanou koupelnu, protože předklonit se tam, je zjevně velmi nebezpečné  ;-) Ale to jen tak na začátek, abych neslzela nad koncem hned v první větě a ještě si chvíli statečně mohla hrát na hrdinku.
Vzhledem k tomu, že to má pohádkový konec, mohla bys to číst holčičkám před spaním, aby se naučily ty správné české výrazy (a i leccos jiného)  :-D
Klíč od bytu byl moc krásný gesto, takový akorát, žádný přehánění s žádostí o ruku a o nové Porsche, takže pro mě to bylo ideální zakončení povídky, která měla, u tebe zcela nepřekvapivě, dobrý nápad, člověk si rozšířil obzory a na milostných scénách ses dobře vyřádila, ty zvíře  ;-)
Mám ráda dobrý konce, protože sice můžou být nereálný, ale reálnost těch špatných či smutných většinou pokulhává ještě víc. Tedy pokud to není depresivní už od začátku. Každopádně jsem šťastná jak blecha, pokud se slovo žiletka v povídce zmíní maximálně v souvislosti s holičem. Mám ráda věci, co mě pozitivně nakopnou.:-)

Ale k reinkarnaci:
No prostě tady zase okecávám něco, co se dá říct kratšejc. Bylo to bombasticky uchvancácující  :-D Yahoooo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama