Design "Jsme dva"
18. března 2010 v 14:27 | Ainikki | => InfoKomentáře
Perfektně se čte, to je pro mě vždycky hlavní věc. A bílá na černé je ideální. Kromě toho je to skvěle sladěné, krásné fotky jsi vybrala, takže celkově perfekt![]()
Dvojčátka krásné, citát ještě lepší, ale obrázek byl takový domačtější ;) Ale změna je život ;) I tenhle vzhled se mi líbí..:))
citát nádherný
A dizajn tiež pekný, obidvaja vyzerajú ako vždy dobre - Tom ako také neviniatko
a Bill... pri pohľade na Billa je mi tak trochu smutno, ten jeho úsmev sa mi zdá neúprimný, umelý... oči sa mu nesmejú... Nuž, aj popularita má svoju daň. Naozaj by ma zaujímalo, ako vyzerá ich súkromný život, bez pretvárky či strojených úsmevov kvôli kamerám... či sú aspoň trochu šťastní...
Ale fuj, já se tak vyděsila!!! Takhle úplně bez výstrahy!
Vždycky mám pocit, že se děje něco nekalého, když zabrousím na svůj oblíbený blog a on najednou vypadá úplně jinak. Ale vypadá skvěle, povedlo se ti to. Dvojčátka jsou nádherná a souhlasím s Madisoon, bílá písmenka na černém pozadí se dobře čtou. ![]()
Musím přiznat, že jsem se lekla - ale já se leknu vždycky, když vlezu na blog, na kterým jsem pravidelně každý den a je změněný pozadí. Vždycky se úplně leknu, že jsem na jiným blogu^___^
Jinak je to dobré. Já mám taky ráda bílou na černým pozadí. Nevím, proč mi černá písmenka na bílém pozadí spíš drásají oči. Perfektně se to čte a ty fotky se sem naprosto hodí, leč přesto nemám toho Billase tady → v okraji ráda
On tam vypadá tak děsně vtipně, krk dlouhý jak žirafa, výraz naprostý ironie, ale ten Tom to doplňuje nádherně, každopádě ti tu nic nemůžu vytknout, ani tu fotku ze SanRema ♥ Oni jsou oba báječný na všech fotkách, ať má jeden krk delší jak žirafa nebo ne ♥
Jinak se těším strašně moc na další díl SMSBN ♥
[4]: Tak jejich soukromí zase až tak moc veselí asi nebude. Občas si možná musej malinko připadat jako v kleci, když nemůžou ani svobodně vyjít na ulici, ale zase na druhou stranu oni jsou mladí, v podstatě ještě hraví kluci, takže jim to prozatím bohatě vynahrazují ty chvíle, které tráví v náručí popularity. Pro ně je to asi ještě pořád takové jedno velké dobrodružství. Až jim to přestane stačit, tak s tím buď seknout a nebo jim z toho hrábne. Já teda doufám v tu první možnost.
Nerada bych se totiž dočkala nějakého děsivého scénáře. Moje betareaderka nedávno naťukla, že Bill spadá přesně do té skupiny zbožňovaných ikon jako byl třeba Presley, Jackson, Mercury, kteří byli sice naprosto dechberoucí, ale taky brzo umírali. Tady nezbývá než jen spoléhat na to, že oni to tak daleko zajít nenechají. Na druhou stranu Bill vypadá hodně zakousnutě, ten se tohohle asi jen tak nevzdá. To už si říkám, že bych jim snad radši přála, aby si to ještě tak pět let užívali a pak přestal být o TH zájem a oni by byli nuceni s tím skončit, protože už by to prostě dál nefungovalo.
No uvidíme. O tomhle je asi předčasné spekulovat. Každopádně já to budu ostřížím okem svým sledovat a při nejhorším zorganizuju nějakou akci "zachraňte Billa". ![]()
[7]: tú akciu "zachráňte Billa" maximálne podporím, keď sa raz rozhodnejš ju vyhlásiť ![]()
[9]:Tak zatím to, doufám, není potřeba. To uvidíme časem. Každopádně s tebou počítám. ![]()
ainikki, když jsem sem teď klikla a přelétla ty citáty, ač jsem celkem broučoun :), málem mi vyhrkly slzy do očí. já citáty totiž miluji, jelikož jsou stanové na pevném životě a jeho tvrdé realitě. :) a když jsem si pak uvědomila, jak to k naším dvojčátkům sedí, rozklepaly se mi prsty a vlastně ještě teď ani více méně nevím, co sem píšu, jsem z toho tak trochu vykolejená. navíc... název tvojí nové, úžasné povídky je na ty dva němce ušitý přímo namíru. nikdy se nezbavím pocitu, že by to jeden bez druhého nezvládl. totiž ten nátlak a všechno okolo... představuji si, jak tom billovi, nebo bill tomovi v nějakých psychicky vypjatých situacích tiše do ouška šeptá "se mnou se bát nemusíš." <3


Bill je trochu moc drsnější... A Tom něžnější... Prostě je to naopak, než v tom příběhu, ale pokud ten desing neni dělaný podle povídky tak je krásný, ale on je krásný vždycky takže ať už to je na povídku nebo ne... je to prostě krásné ;)