close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Se mnou se bát nemusíš 14.

28. března 2010 v 1:00 | Ainikki |  Se mnou se bát nemusíš
autor: Ainikki

Stárnoucí muž se vyklonil trochu ze své židle, aby viděl z kuchyně na chodbu, kde procházel Bill do svého pokoje. Právě dorazil z práce. Poskakoval si, cosi polohlasem prozpěvoval a u toho se usmíval od ucha k uchu. Brenig na něm tohle divné chování pozoroval už delší dobu. Co si tak vybavoval, tak první změny nastaly, když Bill začal chodit hlídat ty děti. Drbal se na břichu a usilovně nad tím přemýšlel, hledíc dál do míst, kudy kluk odhopkal. Vrtalo mu to hlavou. Nevzpomínal si, že by ho kdy dřív viděl se usmívat v tak časté frekvenci. Vlastně on se nikdy neusmál od doby, kdy byl s ním.


Tohle bylo pěkně podezřelé a Brenigovi se to nelíbilo, ani co by se za nehet vešlo. Zmocňoval se ho pocit, že se mu tu přímo pod nosem děje něco, s čím by ani v nejmenším nesouhlasil, jen se mu to zatím ještě nepodařilo prokouknout. On si ale na ptáčka posvítí. Pokud někde nějak moc roztahuje křidýlka, tak on mu je velice brzy zase pěkně přistřihne. Brenig dosrkal zbytek kuřecí polévky, která tu zůstala z předchozího dne, a teď se hodila jako malá odpolední svačinka, vstal a přesunul se tam, kde pobýval nejvíce času. Do obýváku na pohovku.

Bill sešel dolů zhruba o dvě hodiny později.
"Dobrý den." Zahlaholil nahlas, aby to bylo slyšet z kuchyně až k pěstounovi, a zarachotil s nějakými hrnci. Pravděpodobně se pouštěl do vaření. Brenig se vydrápal na nohy a spolu s dnešním výtiskem novin se za ním přesunul do kuchyně. Chlapec předchozí úsměv na tváři již neměl, ale jiskřičky štěstí v jeho očích byly nepřehlédnutelné.
"Nazdar." Odpověděl mu a chvilku si ho přeměřoval. "Jak jde hlídání? Ještě jsi mi nevyprávěl žádné zážitky." Rádoby přátelským tónem hlasu se ptal, předstíraje, že snad je podobná konverzace u nich doma na denním pořádku. Bill odložil pytlík s moukou, kterou právě vytahoval ze špajzu, na linku a otočil se čelem k muži. Nebyl si tak úplně jistý, zda dobře slyšel. Hlavně byl podobný zájem docela překvapující.

"No…" Protáhl neurčitě v zamyšlení. "Je to fajn. Ty děti jsou moc milé."
"Skutečně? To je skoro k nevíře s tou dnešní výchovou. Jednou se máme na co těšit." Utrousil si poznámku na téma, kam ty budoucí generace spějí. "A jak jsou vlastně staří? A jak se jmenují?" Pokračoval dál ve vyptávání.
"Eee," zadrhnul se Bill, přešlápl z nohy na nohu a kousl se do rtu. Nikdy neuvažoval nad tím, že by jim měl vymyslet i jména. "Tom, tomu jsou čtyři roky a Birgit, ta má šest." Vypálil první, která ho napadla.
"Hmm." Pokyvoval. "A tenhle týden zase paninka vyráží ven?"
"No, do sboru jde. Ten je pravidelně." Neurčitě řekl Bill, protože si nebyl tak úplně jistý, co přesně chtěl Brenig slyšet.
"Na to jsem se neptal. Chtěl jsem vědět, jestli jde pryč pak později."
"Ano, jde, ale tentokrát ne v sobotu, ale až v neděli. Je s tím snad nějaký problém?" Zalekl se malinko Bill. Chlapci se totiž domluvili, že ty schůzky rozloží do celého víkendu. Proč si všechen čas vyplýtvat v sobotu, když se potom celou neděli neviděli.
"Ne vůbec ne." Ujistil ho a shlédl zpět do novin. Billovi nikdy nebylo tak úplně jasné, co tam může dennodenně tak zajímavého luštit. Nehodlal se tím ale zabývat, alespoň ho to nějak zaměstnávalo. Momentálně byl jen rád, že výslechu je snad konec. Vůbec nechápal, co to do něj vjelo, ale každopádně z toho snad vybruslil docela dobře.

Bill se uklidnil, ale to netušil, že starého muže tak úplně nepřesvědčil. Chlapec nikdy nebýval dobrým lhářem. Rozhodně ne, pokud nebyl připravený. Zaskočený sice nezůstal nijak okatě, přesto člověku, který s ním byl v podstatě každý den a znal ho, to nemohlo uniknout. Stejně jako jeho změny nálad. Bill totiž rozhodně nebyl herec, a pokud byl šťastný, tak to bylo jednoduše vidět. A právě ono štěstí bylo pro Breniga trnem v oku. Bylo to něco nového, a dědek cítil možné ohrožení svého postavení v Billově životě.


Brenig se snažil celý zbytek týdne narazit na něco, co by ho přivedlo na stopu, vysvětlující tu Billovu dobrou náladu, bohužel ale na nic nepřišel, a pokud se snad znovu vyptával, byl už na něj dlouhovlásek nejspíš nachystaný, protože z jeho jednání nebylo ani v náznaku poznat, že by informace, které mu podával, nebyly pravdivé. Rozhodl se tedy, že zítra, hned jak začne pracovní týden, zvedne telefon, zavolá k němu do práce a tu údajnou Müllerovou si vyžádá ke sluchátku. To byla poslední možnost, která ho napadala. Tahle námaha mu ale díky Billově nepozornosti byla ušetřena…

"Nashledanou." Nakoukl k němu Bill v neděli večer do obýváku, když odcházel na babysitting.
"Joo…" Zavrčel neochotně nazpět, narval si do pusy plnou hrst arašídů a netrpělivě čekal, až vylosují číslo, které by se mu hodilo. Bill jen za jeho zády protočil oči v sloup, zakroutil nad ním hlavou a s chutí vypadl z domu.

"Sakra!" Zaklel nasupeně, roztrhal hrací los na malé kousky a ty rozházel všude po konferenčním stolku. Však on to Bill uklidí. Byl naprosto otrávený. Hra v televizi běžela již třetí nebo možná čtvrtý týden, on si na každé vysílání poctivě koupil Bingoticket a nepoštěstilo se mu vyhrát ještě ani jediné Euro.

Vyskočil na nohy jako čertík z krabičky a za neutuchajícího nadávání se odebral do kuchyně. Potřeboval pivo, nebo ještě raději panáka. Otevřel lednici, sháněje se po nějakém alkoholu. Bohužel na tvrdý nenarazil, takže vytáhl láhev se zlatavou tekutinou. Zasyčela, když otvírákem odstranil zátku. Neobtěžoval se se sklenicí a napil se rovnou z flašky. Téměř celou ji vyprázdnil, a pak upoutalo jeho pozornost cosi, co leželo na kuchyňské lince vedle chlebníku.

Odložil zbytek piva a pozorněji se zadíval na tu vcelku malou věc. Rozpoznal Billův mobil. Musel ho tu dnes po večeři zapomenout. Hmátl po něm.


Bill se kradl po schodech k vchodovým dveřím potichu jako myška. Z ulice totiž zaznamenal, že všechna okna v jejich domě jsou potemnělá, což znamenalo, že Brenig šel již nejspíš spát, a probudit ho, bylo to poslední, co zamýšlel. Opatrně otočil klíčem v zámku a vzal za kliku. Stejně nehlučně za sebou i zavřel. Obrátil se čelem do předsíně a v ten moment ho oslepilo světlo z náhle rozsvícené žárovky, a než si stačil na tu záři navyknout, srazila ho nevídaně silná facka, která dopadla zleva na jeho hlavu a odmrštila na zeď, o kterou se uhodil ještě z druhé strany. Svezl se po ní dolů na podlahu a teprve tam zanaříkal.

"Ty jeden parchante!" Ozvalo se nad ním. "Já ti ukážu, zasranej hajzle!" Bill se snažil krýt si rukama obličej, protože na něj dopadaly další a další údery. Vůbec nechápal, za co to všechno. On přeci nic neprovedl. Navíc ho to zaskočilo. Takhle brutální a surový výpad nebyl vůbec ani tušen.
"Co-co jsem u-udělal?" Dostal ze sebe stěží.
"Tak ty se ještě ptáš?" Štěknul po něm Brenig. Byl sinalý vzteky. Měl chuť ho na místě snad zabít. Ten bastard se mu kurvil někde s někým jiným, a on to nepoznal. To bylo překročení úplně všeho. To si nehodlal nechat líbit a Billovi to měl v plánu dát tvrdě pocítit. "Koukej! Tohle je to tvoje hlídání dětí?!" Strčil mu před nos jeho telefon, kde byla otevřená složka s fotkami, a přes celý displej byl obrázek z akvária, jak ho Tom zezadu objímá.

Billovi se v tu chvíli zatmělo před očima nepředstavitelným úlekem a děsem. Tohle se nemohlo dít. On na to přišel. Bylo to jako ocitnout se na vlastní kůži v té nejhorší noční můře. Měl pocit, že omdlí. A byl by za to možná i rád, protože tolik bolestivých ran a kopanců, kolik se na něj vzápětí sesypalo, snad neschytal za celý svůj předešlý život.


Tom v pondělí, nic netušící, přišel do práce, vyzvedl si u Birgit na recepci poštu a zvesela si pohvizdujíc, se hrnul k archivu. Přetrvávala v něm ještě euforická nálada ze včerejšího večera stráveného s Billem. Rozloučili se v podstatě před pár chvílemi, ale on už se opět jako malé dítě nemohl dočkat, až ho znovu uvidí. Zalomcoval klikou od Billova pracoviště, ale bylo zamčeno. Zamračil se a úsměv mu povadl. Tohle bylo zvláštní. Dnes ráno si Tom dokonce i malinko přispal, takže dorazil o dobrou půlhodinu později, než míval ve zvyku. A i tak Bill začínal dřív než on.

První, co ho napadlo, bylo sáhnout po svém telefonu a vytočit jeho číslo. Nic. Volaný účastník byl nedostupný. Zvláštní. Možná ale jen zaspal. Zaklapl budík, a pokud mobil přes noc vypínal, což Tom netušil, ještě ho neměl zapnutý. On se svět nezboří, když archivář dorazí do práce později.

Odemkl si svou kancelář, svlékl kabát, a jak bylo jeho každodenním rituálem, vybalil obsah kufříku, pozdravil se s Kráskou, nasypal jí trochu žrádla a pustil si záznamník. Hned teď na dopoledne měl dvě schůzky s klienty. Odpoledne potom bylo volnější, takže to bude mít možnost projít si nějaké papíry.

Připravil si poklady k případu a netrvalo dlouho a Birgit mu už z recepce hlásila, že dorazil první klient. Dopoledne zaplněné prací uteklo vcelku rychle. Navíc ani neuvažoval nad nepřítomností Billa, protože se domníval, že zatímco on se věnuje klientům, černovlásek mezitím dorazil, a podle Tomovy cedulky na dveřích, která hlásala, že má schůzku, ho tady nevyrušoval.

To, že se mýlil, zjistil až po poledni, kdy se mu povedlo dostat se z kanceláře. Dveře archivu byly sice otevřené, ale místo Billa tam našel jednu ze sekretářek.
"Dobrý den. Co tu děláte?" Zeptal se oduševněle.
"Dobrý den." Odpověděla mu suše žena a zadívala se na něj zpod svých brýlí, které měla opřené až dole o špičku nosu.
"Promiňte. Chci říct. Jak to, že tu není Bill?"
"Netuším, kde je pan Trümper. Jen vím, že do práce nedorazil, a posadili mě sem místo něj." Zatvářila se rozmrzele.
"Aha, děkuji."

Tohle se mu přestávalo líbit. Ať už se dělo cokoli, nechápal, proč se mu Bill neozval. Odešel z archivu a chvíli jen tak bezprizorně postával na chodbě, v hlavě prázdno. Nakonec ale závity scvaknuly a jeho napadlo, že by o něm mohla vědět Birgit, a jestli ani ta ne, tak snad Konrad. Pokud totiž člověk nedorazí do zaměstnání, měl by dát vědět alespoň důvod. Rozpohyboval se tedy směr recepce.
"Birgit," oslovil dívku, která si nejspíš právě dělala polední pauzu. Listovala v nějakém módním časopise a ukusovala müsli tyčinku. "Nevíš náhodou, co je s Billem?" Ptal se, když mu začala věnovat pozornost.
"Bill ráno volal a omlouval se, že je nemocný. Prý nepřijde minimálně tenhle týden." Informovala ho.
"Ahaa." Protáhl to citoslovce pochopení a podrbal se na hlavě.
"Překvapuje mě, že o tom nevíš." Neodpustila si poznamenat a znovu se zakousla do svého zřejmě oběda.

Tom nepovažoval za nutné na ni už více reagovat. Co potřeboval vědět, se dověděl, takže odcházel. Ve své kanceláři sebou plácnul do židle a zůstal civět na protější stěnu. Bill je nemocný? Jeho hlava to vůbec nepobírala. To se rozstonal za těch pár hodinek přes noc, co se neviděli? To je přeci nesmysl. A teprve tahle myšlenka ho nakopla. Samozřejmě. I kdyby to tak bylo, nepochyboval o tom, že by byl první, kdo by to věděl. Tady něco silně nehrálo.

Ještě znovu vytočil Billovo číslo, ale výsledek byl stejný jako ráno. Nedostupný. Tomova mysl ho najednou začala bombardovat přímo přívalem různých variací, obrázků, celých scénářů toho, co se mohlo stát. Všechny měly ale jeden stejný jmenovatel. Brenig. Ten chlap mu určitě nějak ublížil, proto nemohl Bill dnes přijít, a ještě ho odřízl od telefonu. Tom jako by do něj uhodil blesk, vystartoval z kanceláře a následně i z budovy právní firmy. Zůstal po něm jen vítr, který zpřeházel listy v Birgitině časopisu. Blondýna na jeho adresu utrousila něco o mladých bláznivých právnících a nalistovala zpět stránku, na které skončila.

betaread: Janule
 


Anketa

Jsem pravidelný čtenář povídky: Se mnou se bát nemusíš

<3 100% (154)

Komentáře

1 Áďa Áďa | 28. března 2010 v 1:27 | Reagovat

no bezva... proč mám jenom pocit, že tenhle díl utekl dřív, než začal? šupky dupky dál!!!
konečně se Tomovi rozsvítilo :-)

2 mykerina mykerina | 28. března 2010 v 9:39 | Reagovat

ježiš  marjááááá.... já se o Billa bojím jak cip....chudáček...panebože... Tome honem k němu a zachránit....ježiši.... já se o něj fakt bojím... je to hnusný, ale doufám, že ho jenom zbil a neudělal mu nic jinýho. všichni víme, co tím myslím. oh neee... já nepřežiju do dalšího dílu... jedu do Wienn...

3 Q.A. Q.A. | 28. března 2010 v 9:54 | Reagovat

A jako to mám zase čekat dva dny na další díl? Oo Panebože, co budu dělat, CO BUDU SAKRA DĚLAT?? T_T

4 Lallie Lallie | 28. března 2010 v 10:09 | Reagovat

A sakra!! 8-O Tak tohle bude ještě hodně zajímavé..ať už Billa sbalí a nastěhuje ho k sobě... :-D

5 Ainikki Ainikki | Web | 28. března 2010 v 10:24 | Reagovat

Je pravda, že tenhle díl byl useknutý v dost kritické chvíli, takže já vás asi nebudu mučit a po poledni jsem hodím ještě jeden. Každopádně bude to vyjímka. Doufám, že se nebudete snažit ty kapitoly ze mě tahat i v budoucnu. (Oni stejně zatím nejsou, takže byste si ani moc nepomohli. :-D )

6 tesnhi88 tesnhi88 | 28. března 2010 v 10:26 | Reagovat

Oh, bože ten hajzl jeden zas...jak se opovažuje? Snad Tom přiběhne a Billa zachrání, protože tohle jako. :(
Normálně jsem z toho úplně vykolejená, chjo.

7 Mrs.Tekin Mrs.Tekin | 28. března 2010 v 10:51 | Reagovat

Nedivila bych se,kdyby tam ležel chudák někde na zemi polomrtvý.Dědula byl docela v ráži.Takže,Tome,hejbni zadkem!! :-D  :-D

8 Lea Lea | 28. března 2010 v 11:10 | Reagovat

[5]: Po poledni? mám tisíce chutí tě obejmout xD

Toho chlapa bych nejraději hodila do rakve a tu pořádně zatloukla hřebíkama, fakt že jo. Co je mu do toho s kým Bill je?? No jo, on nechce aby mu zdrhla jeho děvka že. No jestly to Tom nezatrhne tak..ale právník je právník x)

9 OoOBublinkaOoO OoOBublinkaOoO | 28. března 2010 v 11:14 | Reagovat

Sakra,sakra!Tahle to useknout,co budu následující dva dny dělat? :-( Nechápu,jak někdo může z obyčejného nápadu udělat tak neobyčejnou povídku,od které se těžko odchází... :-)  ;-)

10 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 28. března 2010 v 12:20 | Reagovat

To je hrozný, jak já to prožívám. Když mi začínalo být jasné, co se stane, jakmile se Bill vrátí domů, skoro jsem se bála číst dál. Ještěže mě nikdo neviděl, protože se mi tváři střídaly bolestné, pohoršené a nenávistné výrazy. Navíc doprovázené různými zvuky, od nadávek až po různá citoslovce :-)
Teď si teda netroufám odhadnout, co bude dál... mé idealistické já by to vidělo asi tak, že Tom vtrhne k nim domů, sejme Breniga dobře mířenou ranou, vysvobodí Billa a všechno bude dobré. Jenže mi něco říká, že tam ještě budou komplikace... nevím, do jaké míry bude mít Bill potřebu být takříkajíc loajální k Brenigovi, třeba už ho to přešlo... ne, vážně nevím, kudy se to ještě bude ubírat. Ale jsem ráda, že bude dneska ještě jeden, protože čekat by bylo utrpení, to mě napadlo hned, jak jsem dočetla tenhle díl :-)

11 MiŠkA MiŠkA | 28. března 2010 v 12:24 | Reagovat

Snad se Tom už dozví co Billovi ten slozoun dělá!!

12 KaKiNkAaA ^_^ KaKiNkAaA ^_^ | 28. března 2010 v 13:08 | Reagovat

No tpč... já mám solidně dost!
Bože chudák Bill. Upe ho lituju a bojím se o něj :( Nechci ani widět jak to dopadlo, že nemohl ani chudáček Bill ani do práce. Jen ať je Bill bože w pořádku a není to nic wážného. Boha mojeho...
Jo Tome wleť tam a pořádně nakopej tomu dědkowi ten jeho starej wrasčitej zadek! Nic jiného si nezaslouží než pořádně dostat na hubu!
Bože ať už je tu další díl nebo se picnu...

13 Sisa Sisa | Web | 28. března 2010 v 13:14 | Reagovat

Je ti jasné že toto je týranie fanúšikov ?:D takto to seknúť? To je jasné ublíženie na zdraví a hlavne pre ludí ktorý tvoju poviedku žerú očami ,.... si trieda dievča :)
PS: kedy je popoludní? Dúfam že strašne strašne strašne skoro ;-)

14 Ainikki Ainikki | Web | 28. března 2010 v 13:28 | Reagovat

[13]: :-D V 14:00. To máš už za půl hoďky. ;-)

[10]: Bill nebude dělat problémy. Tom je bude dělat... :-)
Nad ním se Janule dobře navztekala. :-D

15 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 28. března 2010 v 13:47 | Reagovat

[14]: Tom? Tak to si nedokážu moc představit, teď vážně naprosto netuším, co čekat. I když... určitě mu nepůjde přes noc, k čemu byl Bill svolný... Ale to bych se mu ani nedivila, přes tohle nejede vlak, měla bych stejný názor. Nemusíš mi připomínat, že to Billovi usnadňovalo život atd, že to nedělal rád, ale kdyby to nedělal, bylo by to horší... to já všechno vím, ale prostě... příčí se mi to. Jsem zvědavá, jak to Tom překousne, jestli vůbec a jak dlouho mu to bude trvat...
Jsem si vědoma toho, že se musíš bavit nad mými chabými pokusy přijít na to, co se bude dít, ale co jiného má ubohý čtenář dělat, když zbývá ještě patnáct minut?:D

16 Sisa Sisa | Web | 28. března 2010 v 13:48 | Reagovat

[14]: No už aby to bolo

17 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 28. března 2010 v 13:49 | Reagovat

*oprava: přes nos.
Měla bych si to po sobě přečíst, než to odešlu :-?

18 Cera Cera | 28. března 2010 v 13:50 | Reagovat

OMG..ještě deset minut..já se o Billa strašně bojím...Ten Brenig je ale...na to neni ani slovo...
Doufám, že mu to Tom pěkně vytmaví, šahat mu na Billíka...

19 Kattys Kattys | E-mail | 28. března 2010 v 13:52 | Reagovat

Už když jsem si poprvé četla o těch fotkách v Billově mobilu, měla jsem obavy, že by se mohly dostat do nepovolaných rukou. Ovšem Billa nikterak neviním, že si mobil zapomněl na kuchyňské lince. Jednou se to stejně provalit muselo. A určitě je lepší pro Billa samotného, že k tomu došlo, i když to pro něj mělo tak bolestivou dohru. Sice nepředpokládám, že teď jen tak nakráčí na nejbližší policejní stanici, ale snad se zamyslí nad tím, že by si nemusel nechat všechno líbit. Když si pomyslím, že něco podobného se klidně může odehrávat za zavřenými sousedovic dveřmi, je to opravdu strašné. Popisuješ tu Billovu neutěšenou situaci tak sugestivně, že mě to nutí přemýšlet nad lidskou povahou všeobecně. :-)

Jsem vážně zvědavá, co má Tom v plánu. Chápu, že se o Billa bojí, to já samozřejmě taky, ale jen tak nakráčet k Brenigovým dveřím. No ale zase na druhou stranu, jako Billův kolega by se docela nevinně mohl zajímat o jeho zdraví. A že je sakra o co se zajímat! :-)

20 Kattys Kattys | E-mail | 28. března 2010 v 13:54 | Reagovat

Jéééé, on bude další díl!!! No, Ainikki, ty jsi ale zlatíčko! I když, jak si tak čtu tvoji poznámku, nevím, jestli se mi to bude líbit :-)

21 Ainikki Ainikki | Web | 28. března 2010 v 14:27 | Reagovat

[19]: Řekla bych, že tohle se děje za hodně dveřma. Já tenhle příběh nemám tak úplně vybájenej. Čerpala jsem ze skutečný události. Pochopitelně jsem si to přizpůsobila k obrazu svému, ale to co se dělo Billovi u Breniga vymyšlené není vůbec. Spíš jsem to ještě malinko zmírnila, protože jsem nebyla schopná naplno popsat to, co jsem si přečetla o tom, jak se to dělo té reálné oběti. :-(

[15]: Náhodou, vůbec to nejsou chybé pokusy. Máš na to dobrý nos, odhadla jsi to docela přesně. Ostatně to už ses stejně asi zatím stihla dovědět z toho dalšího dílu. :-)

22 Kattys Kattys | E-mail | 28. března 2010 v 15:01 | Reagovat

[21]: No já plánovala, že se tě zeptám, jak jsi vlastně k té myšlence přišla. Tak teď už to vím. :-) Je to opravdu hrozné, ale nijak mě nepřekvapuje, že se podobně strašlivé věci mohou odehrávat nepovšimnuty. Já jsem zářný příklad, o své sousedy se zásadně nezajímám. Prostě by mě nenapadlo zamýšlet se nad tím, co se děje ve vedlejším bytě. Nedávno jsem zjistila, že se sousedka ob dva byty tak před půl rokem odstěhovala od manžela i s dvěma dětmi a já si toho prostě vůbec nevšimla. :-)

23 Eclipse Eclipse | Web | 28. března 2010 v 16:10 | Reagovat

To malé jehňátko bylo krutě zmláceno! :( Už při té první facce jsem se začala bát o Billův život :( To jak to popisuješ... halvně věta, kdy píšeš že se kurví s někým jiným, mi vyrazila dech. Asi bych si měla začít zvykat s jakou vervou to píšeš :) Je to dokonalé a já se vrhnu na 15. dílek :)

24 zuzana zuzana | 28. března 2010 v 20:40 | Reagovat

no dokelu! Idem rýchlo na ďalší diel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama