close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Se mnou se bát nemusíš 15.

28. března 2010 v 14:00 | Ainikki |  Se mnou se bát nemusíš
autor: Ainikki

Tom se z pocitu relativního klidu, nebo spíše zmatenosti, v které se nacházel ráno, když Billa nenašel v práci, dostal kamsi do stavu totální vyděšenosti. Vyčítal si, že mu to podezřelé nezačalo být okamžitě, a pokud se Billovi doopravdy něco stalo, mohl pomoci již před dlouhými hodinami. Ale to ne. On místo toho řešil nevěru v manželství, díky které se paranoidní hysterický blázen chtěl rozvádět se svou ženou jen proto, že ji ve snu viděl souložit s nájemníkem z druhého patra jejich činžovního domu. A to druhé byla také perlička. Sousedi se přeli o to, čí jablka jsou z větví stromu, přesahující na pozemek toho druhého. Vůbec nechápal, jak k podobné přetahovanici mohli dojít teď v zimě.


Takové nepodstatnosti, a při tom o to jediné důležité - co je s Billem, se zajímal až s takhle velkým zpožděním. Měl strach. To mrazení v zátylku z předtuchy něčeho zlého bylo mnohem silnější než kdy dřív. Prudce sešlápl brzdu, když zastavoval před jejich domem, až brzdové destičky spolu s pneumatikami zakvílely. Branka byla zamčená, on ale neměl v úmyslu zvonit. I kdyby ho měli zažalovat za nedovolené vniknutí na soukromý pozemek, bylo mu to jedno. Přeskočil plot a hnal se k vchodovým dveřím. Ty už zavřené nebyly, takže je nemusel ani nijak pracně vyrážet, na což se už pomalu připravoval. Octl se v nevelké předsíni.

Honem nevěděl, kam se dál vrtnout, ale nakonec to vzal k nejbližším dveřím. Obývák proletěl jako uragán, protože už odtud zaslechl tlumené zvuky nevěštící nic dobrého. Zdroj onoho hluku potom našel v kuchyni. Pár vteřin zůstal na tu scenérii před sebou jen nehnutě zírat. Čekal cokoli, ale tohle tedy skutečně ne. To absolutně předčilo i ty nejhorší představy toho, co se domníval, že by mu ten chlap mohl dělat.

Viděl Billa. Seděl nahý na dřevěné židli, jednu ruku k ní želízky připoutanou. Všude po těle měl spoustu podlitin a modřin, z nosu mu tekla krev, z očí slzy, a sténal. Ne ale bolestí, nýbrž rozkoší. Tedy tak se to Tomovi na první poslech zdálo. Kdyby měl možnost zaposlouchat se víc, došlo by mu, že o požitek tu rozhodně nešlo. Před ním totiž klečel nevzhledný starý chlap s kalhotami do půl žerdi, honil si, a při tom bral Billův penis hluboko do pusy.

Nebyl čas ten výjev nějak podrobněji zkoumat. Musel jednat. Pohotově přiskočil k tomu muži, odtáhl ho od chlapce a pořádnou pěstí do obličeje ho srazil na podlahu. Brenig zařval částečně bolestí, částečně úlekem. Nevzmohl se na odpor, jak byl překvapený, že se tu Tom objevil. Pokoušel se zvednout, ale než tak stihl učinit, Tom ho jedním dobře mířeným kopancem do břicha poslal znovu k zemi.
"Nehejbej se a lež, ty zasranej úchyle!" Rozkřikl se na něj a plivl mu přímo do obličeje. Brenig chtěl zřejmě něco říct na protest, ale vyšlo z něj jen jakési chrčení.
"Řekl jsem ležet!" Připomněl mu Tom, a znovu ho nakopnul. Nejraději by toho člověka umlátil za to, že si dovolil sáhnout na Billa. Dokázal se ještě ale opanovat natolik, aby si spočítal, že to by nikam nevedlo. Jen by v poutech odvedli jeho.

A černovlasý chlapec ze sebe za celou dobu nevydal ani hlásku. Tom ho tu našel, ukončil tohle jeho utrpení, ale zároveň ho viděl v téhle nelichotivé situaci, jak tu jako malá děvka bez protestů drží a nechává toho dědka dělat všechny ty věci. Tolik se v tu chvíli styděl. Volnou rukou si zakrýval klín a rozvzlykal se nahlas.

"Tomi." Odvážil se pípnout. Mladý muž se na něj zadíval, ale nebyl ochotný cokoli říct, utěšit ho. Byl tak znechucený z tohohle všeho, a hlavně neměl představu, co si myslet, co cítit. Stále byl ještě v šoku. Na kuchyňské lince si všiml malého klíčku. Zřejmě od pout. Hmátl pro něj a Billa osvobodil. Ten se mu chtěl automaticky stulit do náruče, ale Tom couvl.
"Můžeš se hýbat? Nemáš něco zlomenýho?" Ptal se chladně. Byla to ale jen maska. Ve skutečnosti by se nejraději rozplakal taky. Měl ho litovat, ošetřovat, konejšit a nebo mít vztek, že před ním Bill celou dobu tyhle ohavnosti tajil, i když mu tolikrát dával najevo, že by mohl pomoci? Bohužel momentálně převládal ten vztek. Nedokázal mu projevit trochu vřelosti.

"Ne." Kuňknul Bill v odpověď.
"Fajn. Běž se oblíknout a sbal si věci. Tady už nezůstaneš."
"Já ale nemám kam jít." Namítl uplakaný Bill.
"Jdeš ke mně. Cos myslel jinýho?" Bill se poslušně zvednul a shrbený odcházel pryč. Jeho chůze byla ztěžklá, nemotorná a napadal na pravou nohu. Bylo zcela očividné, jak moc ho všechno bolí.

"Nebo ne, počkej." Tomovi došlo, že by měl zůstat tak, jak ho tu našel, aby to viděla policie. Z pohovky v obýváku stáhl deku, která tam byla místo přehozu a Billa do ni zabalil. "Tady se posaď a čekej." Ukázal na křeslo. Chlapec neřekl půl slova. Jen celý ustrašený těkal očima po místnosti, hlavně se vyhnout pohledem Tomovi. Bál se, že tohle bude konec. Tom sice řekl, že půjde k němu domů, ale to určitě myslel jen do doby, než vymyslí něco jiného, kam s Billem. Byl si jistý, že po tomhle všem už ho chtít určitě nebude. Činilo ho to naprosto zoufalým. Tělo ho bolelo, ale to bylo nic ve srovnání s tím, jaká bolest zachvacovala jeho nitro a mysl. Usadil se do křesla, přitáhl si blíž k sobě cípy deky, zavřel oči a zvrátil hlavu do opěrky.

Tom se vrátil do kuchyně a chroptícího Breniga, který stále ještě nebyl sto se vzpamatovat, popadl za loket a táhl ho k topení. Tam ho pouty přivázal k trubce a zavolal policii. Nemohl se tu na něj dál dívat. Musel by mu ublížit mnohem víc. Co noha nohu mine, odšoural se na chodbu, a tam si sednul na schody vedoucí do prvního patra. Opřel si hlavu o stěnu a nepřítomně se díval před sebe. Brečel. Vlastně mu jen z očí vytékalo spousta slané vody.

Byl strašně zklamaný. V Billovi vždycky viděl překrásné bíle poupě nějaké úžasné květiny, a teď přišel na to, že ty okvětní lístky někdo pošpinil, ničil je tím nejodpornějším možným způsobem. A co bylo nejhorší, Bill neprotestoval. Pořád dokola se mu před očima míhal obrázek chlapcova vzrušení. Jak jen mohl? Tom neuvažoval logicky. V tenhle moment šly všechny semináře, které si vyslechl na škole o tom, jak reaguje oběť na svého trýznitele, někam do pozadí. Nehledal v Billově chování něco vynuceného, co bylo potřeba, aby to utrpení, co mu Brenig způsoboval, nebylo ještě horší, pokud by alespoň předstíraně nedal najevo, že se mu zamlouvá, co mu to staré prase dělalo.

Navíc on byl přeci jeho malý chlapeček, kterého si hýčkal, zacházel s ním tak opatrně a někdo za jeho zády mu po té jeho snaze šlapal. Na jednu stranu byl nahněvaný. Zlobil se na Billa, ale i na sebe, že na to nepřišel dřív a všechny náznaky, že je něco hodně špatně, jen ignoroval a neustále je odsouval do pozadí. Na stranu druhou tu byla velká lítost nad chlapcovým děsivým životem. Tohle se totiž muselo dít dlouhé roky. O tom nepochyboval.

Tom se párkrát zhluboka nadechl, otřel si uslzené tváře a zvednul se. Nemohl už Billa dál ignorovat. To on teď musí být ten, kterému je ze všech zúčastněných nejhůře. Bill ukradl příliš velkou část jeho srdce na to, aby mu teď odmítl pomoc. Našel ho stočeného v klubíčku na křesle, kde mu nařídil sedět. Chvěl se, křečovitě k sobě tisknul víčka a tlumeně kňoural. Ani si nevšiml, že už není sám.

"Bille," oslovil ho potichu, aby ho nepolekal. Chlapec se ně něj s nejistotou podíval. "Ještě chvilku vydrž. Za chvíli tu budou." Bohužel, jiná slova pro něj neměl. Přešel k oknu a díval se na cestu. Pohled na zmučeného Billa totiž mučil i jeho.

Přijeli brzo. Dvě policejní auta zastavila na chodníku před domem a vystoupilo pár mužů zákona. Tom jim šel otevřít. Všechno jim ve stručnosti vysvětlil, a o pár minut později už Breniga odváděli spoutaného do vozu. Policista ve středních letech si Tomovu výpověď pečlivě poznamenal, zatímco jeho mladší kolega mluvil s Billem. Nebo z toho, co Tom zaslechl, se o to spíše pokoušel. Chlapec prozatím nebyl ve stavu, kdy by byl schopný jim odpovídat.

"Doktore Kaulitzi, je potřeba, aby oběť prohlédl lékař a někdo od nás při tom udělal snímky zranění." Doupřesnil mu strážník Kohler. Tom kývl. Běžný postup. "Tak jestli dovolíte, ať se do něčeho oblékne a může jet s námi."
"Odvezu ho tam sám. Na kliniku svoje lidi pošlete tak za hodinu. Já mu tu ještě sbalím pár věcí. Jsem jeho právní zástupce," odpověděl Tom a ani neuvažoval o tom, že by ho Bill v tomto směru odmítl. Bylo logické, že ho jejich firma, a tedy osobně on, bude u soudu zastupovat zdarma.
"Dobře. Zatím nashle." Pokynul mu strážník a odcházel. Tom se vrátil za Billem. Ten sklonil hlavu mezi ramena, když se právník objevil v místnosti.

"Bille, pojď se obléknout a já ti pomůžu zabalit pár věcí." Bill se namáhavě zvedl. Tom ho zachytil, když zavrávoral, poté ale, co našel ztracenou rovnováhu, pustil ho a vyšel ven z obýváku před ním. "Pokoj máš nahoře?" Kývnutí. Tom tedy začal zvolna stoupat po schodech a neustále se při tom otáčel, aby se ujistil, že Bill nemá problém jít sám. Šel pomalinku a přidržoval se zábradlí, ovšem zvládl to. Nahoře Tom počkal a nechal ho vejít do jeho pokoje prvního. Bill rovnou přistoupil k malé komodě se šuplíky, druhý odshora otevřel a vyndal si z něj čisté boxerky. Zašilhal po Tomovi, který postával v místnosti a pozoroval ho. Bylo mu trapně. Tom pochopil a diskrétně se podíval jinam. Bill odhodil deku a jak nejrychleji mu to dovolovala jeho zranění, si je natáhl. Pak otevřel velkou šatní skříň, vzal si tričko a rifle, přešel s tím k posteli, kde všechno odložil, a sám si na ni sedl. Dooblékne se takhle. Stání namáhalo.

"Počkej. Pomůžu ti." Nabídl se Tom, když si všiml, jak Bill zápasí s trikem, a vzal mu ten kus látky. "Nejdřív ruce, ať je nemusíš zvedat příliš nad hlavu. Nebude to tolik bolet." Instruoval ho. Bill před sebe natáhl paže a nechal Toma, aby mu na ně tričko navlékl, ten potom roztáhl otvor pro hlavu, jak jen mu to materiál dovoloval, a snáze ho tak dooblékl.
"Tyhle kalhoty ne." Zamítl mu Tom připravené černé džíny. "Máš nějaký tepláky? Nebo cokoli volnějšího, co by nikde netlačilo." Ptal se a snažil si nevšímat Billovy poznamenané kůže plné spousty krvavě podbarvených podlitin. Bolelo ho z toho srdce.
"Ve skříni." Odpověděl jednoslovně černovlásek a ukázal tím směrem.
"Tady." Vytáhl Tom kus garderoby, kterou shledával vhodnější. Bill si to oblékal a Tom ještě hledal mikinu nebo svetr a nějaké ponožky. Všechno to vedle Billa položil na postel.

"Máš tu někde nějakej kufr?" Bill se s námahou sehnul, zašmátral pod postelí a vytáhl odtamtud malou modrou cestovní tašku. Tom si ji od něj vzal a otevřenou postavil na psací stůl. Naskládal do ní pár nezbytností, jako bylo spodní prádlo, pár triček a kalhot. Nebylo nutné brát všechno najednou. Vrátí se pro to oba, až bude Billovi lépe a bude se toho moci aktivněji účastnit. Přeci jen tu musel mít spoustu osobních věcí, a v těch by se mu Tom snad ani přehrabovat nemusel. Odběhl ještě do koupelny, kde z poličky vzal nějakou Billovu kosmetiku.

"Je ještě něco, co by sis chtěl vzít už teď?" Bill vstal, zašmátral v jednom z květináčů na parapetu okna a vylovil malý klíč, který pasoval k horní zásuvce psacího stolu. Z ní vyndal malou tmavě zelenou krabičku a uložil ji navrch do tašky. Tom ji jedním trhnutím zipu zavřel a popruh si přehodil přes rameno.
"Jdeme." Natáhl k Billovi ruku a ten bez protestů vklouznul do jeho dlaně. V předsíni mu Tom ještě pomohl do kabátu a bot.

"Kam to jedeme?" Bylo první, co chlapec po dlouhé době řekl, a to ještě způsobem, že to Tomovy uši stěží zachytily. Všiml si totiž, že tudy se rozhodně nedostanou k Tomovi do bytu, a jeho napadla absurdní myšlenka, že Tom si všechno rozmyslel a neveze ho k sobě, nýbrž na nějaké místo, kde ho odloží, ujede, a Bill ho už nikdy neuvidí.
"Do špitálu. Na prohlídku a případné ošetření." Úsečně vysvětlil. Když Bill nemluvil, on nehodlal být tím, kdo bude udržovat konverzaci.


"Vy jste příbuzný pana Trümpera?" Ozvalo se nad Tomem, který seděl na jednom ze sedátek na nemocniční chodbě, hlavu si podpíral v dlaních. Vzhlédl.
"Ne. Přítel, kolega z práce, a současně jeho právní zástupce. On má už jen bratra a sestru, ale ti se s ním nestýkají."
"No," zamyslel se doktor. "Jste důvěryhodná úřední osoba, takže vás můžu informovat o pacientově stavu." Usmál se vysoký muž v bílém plášti.
"Něco vážného? Bude snad v pořádku?" Tom vyskočil na nohy. Obavy o Billa potlačit nešly. Navíc už tu seděl dobrou hodinu a půl, a začínal být nervózní z toho, co tam můžou tak dlouho dělat.
"Pan Trümper má mnohačetné pohmožděniny, ale všechno jsou to povrchová zranění. Nemá nic zlomeného a k vnitřním poraněním také nedošlo. Pár dní bude rozbolavělý, ale to se spraví. A pokud byl obtěžovaný sexuálně, tak stopy po análním znásilnění jsme nenašli. Udělali jsme stěry a pochopitelně se bude zjišťovat přítomnost slin, či jiných cizích tekutin." Vysvětloval. "Je na tom hůře po psychické stránce. Je otřesený a v šoku. Zkoušel s ním mluvit policejní psycholog, ale moc úspěchu neměl. Myslím, že bude nejlepší, aby se nejdříve zahojily fyzické rány, a pak přijde na řadu to ostatní." Vlídným a uklidňujícím hlasem k Tomovi promlouval. "Jediné, co z něj dostali, byla sháňka po vás. Můžete si ho tedy odvést. Já jsem skončil a policie se vám ještě ozve."
"Děkuju." Podal mu Tom ruku.

Bill dřepěl v rohu ordinace na vyšetřovacím lehátku a koukal kamsi do nepřítomna. Tom se dotkl jeho ramene a Bill na něj upřel svoje utrápené oči.
"Pojedeme domů."

betaread: Janule
 


Anketa

Jsem pravidelný čtenář povídky: Se mnou se bát nemusíš

<3 100% (154)

Komentáře

1 Sabča Sabča | 28. března 2010 v 14:11 | Reagovat

Ainikki, nemůžeš mi tohle dělat, já potřebuju chodit do školy a soustředit se na písemky a ne pořád přemýšlet nad tímhle úžasným příběhem :)

2 Cera Cera | 28. března 2010 v 14:28 | Reagovat

TEN HAJZL! HNUSNÝ STARÝ PRASE!
Nesnáším Breniga =(
Doufám, že Tom si na ty semináře brzo vzpomene a pomůže mu...že se to všechno vysvětlí a Bill bude co nejdřív vpořádku =(

3 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 28. března 2010 v 14:32 | Reagovat

Tomu říkám spád událostí. Na jedné straně ve mně zatrnulo, když se Tom stal svědkem zrovna téhle události. Přesto je to tak asi lepší, už žádná tajemství, Tom ví všechno. Musím říct, že jsem stále na jeho straně, ač je mi Billa samozřejmě líto, protože to on je oběť a trpí nejvíc. To nejhorší na tom je, že on si neuvědomoval, že má v hrsti Breniga, ne Brenig jeho. Kdyby chtěl, mohl nad ním získat převahu a dědek by skákal, jak by Bill pískal.
Tom se zachoval duchaplně, všechno zařídil, za to má body. Jenom mu proboha někdo vysvětlete, že Bill si to neužíval. To je jediné, v čem s ním dneska nesouhlasím. Ač je jeho reakce samozřejmě pochopitelná.
Teď bych to viděla tak, že nějakou dobu bude odtažitý a chladný, bude se o Billa starat, ale to bude všechno. Možná až se mu to rozleží v hlavě nebo si o tom promluví nebo až budou sepisovat výpověď k soudu... tak by mohl Billovi začít odpouštět, ač to určitě nebude snadné.
A ono to bude naprosto jinak, to je mi jasné:-) Jsem na to strašně zvědavá:)

4 Kattys Kattys | E-mail | 28. března 2010 v 14:39 | Reagovat

Jak se mi chvějí konečky prstů, obtížně se trefuji do těch správných písmenek. :-)
Musela jsem si to trošku srovnat v hlavě, ale ne, Tomovo chování mě zas až tak nepřekvapuje. Musel to být pro něj šok, i když měl podezření, že se s Billem cosi nedobrého děje, přece jen, vidět něco takového na vlastní oči...
Logicky by měly všechny jeho myšlenky směřovat k tomu, aby Billa uklidnil a utěšil, ale nedivím se, že to prostě nedokázal. Nebo tedy ne tak, jak by Bill potřeboval. O to více jsem napjatá, jak bude vše probíhat "doma", zda se Bill konečně otevře a poví Tomovi, co se vlastně celou tu dobu u Breniga odehrávalo. Ono je jistě něco jiného vyprávět podobné věci policejnímu důstojníkovi či psychologovi a něco jiného je svěřit se člověku, kterého milujete. Doufám ale, že to Bill zvládne a to s Tomovou pomocí. Snad se Tom vzpamatuje. :-)
Anikki, to je úžasné, jak jsi tenhle díl zvládla, ne že by to bylo příjemné čtení, ale obdivuji, jak do sebe všechny ty jednotlivé dílečky zapadají. :-)
Hmm... a kdy že bude další díl? :)))

5 Kattys Kattys | E-mail | 28. března 2010 v 14:42 | Reagovat

Souhlasím se Sabčou, co nám to děláš? Já musím chodit do práce, soustředit se na kontroly, audity a další šílenosti a ne pořád přemýšlet nad tímhle úžasným příběhem. ;-)

6 Ainikki Ainikki | Web | 28. března 2010 v 14:53 | Reagovat

[4]: V úterý. Původně jsem myslela, že když byly dva díly v jeden den, tak to trochu protáhnu a dám ho až ve středu. Koukám ale, že to bych nemusela přežít bez úhony. :-)

A tenhle díl jsem vůbec nezvládala. Za tu dobu, co píšu, byla tohle první kapitola, kterou jsem musela přepisovat. Ta si prošla pořádným vývojem, než jsem se dohrabala až sem. Významně mi s tím tedy taky pomohla Janule. Nabýt jí, tak se jde Bill vysprchovat ještě před příjezdem policie. :-D

[3]: Nebude to naprosto jinak. Jen Tomovi to odpouštění nebude trvat tak moc dlouho. Na to je ten ťuňťa až moc zaláskovanej. Řekněme, že téměř bude stačit, aby na něj Bill párkrát vykulil ty svoje ztrápený kukadla a bude vymalováno. :-D

7 Kattys Kattys | E-mail | 28. března 2010 v 15:14 | Reagovat

[6]: No dobře, dostalo se ti odborné pomoci, ale nakonec jsi to zvládla! :-) Já bych prostě vážně nemohla psát, já bych Billa taky nechala osprchovat!!! :-) A vůbec bych si neporadila s těmi policejními, právními a lékařskými věcmi. :-) A určitě bych nechala Billa natáhnout si ty své úzké kalhoty! ;-)

Tak úterý, no to je docela snesitelné, lepší než středa. Já mám ve středu ráno angličtinu a tak nemám čas si to hned zatepla přečíst. Komentáře psát v práci nemůžu, na to nemám odvahu, ale tajně si tvé dílo vytisknout a pak si ho, schované pod spoustou papírů, tajně přečíst, to je ten správný adrenalin. :))) O_O

8 KaKiNkAaA ^_^ KaKiNkAaA ^_^ | 28. března 2010 v 15:34 | Reagovat

Ah bože já toho zmetka starého zabiju! Apspoň, že se teď potom co udělal a Bill si musel wytrpět se bude smažit w base a doufám, že mu tam chlapi natrhnou tu jeho hnusnou prdel. Chci aby taky trpěl!
Jinak taky se nediwím tomu jak se Tom zachowal potom co tohle widěl na wlastní oči ale na druhou stranu by mohl wdět, že Bill ho teď potřebuje snad wíc než kdy předtím.
Doufám tedy proto, že to wšechno bude brzo w pořádku a Bill se z toho taky rychle dostane. S Tomowou pomocí až se i on wzpamatuje, což snad bude brzo.
Bill to potřebuje potom wšem...
Každopádně jsem sama zwědawá jak to bude  dál u Toma teď už i u Billa doma probíhat...
Tohle byl skutečně hodně luxusní díl a moc se ti powedl.
Už teď jsem netrpěliwá na další dílek ;)
Takže honem dááál :)

9 Sajü Sajü | Web | 28. března 2010 v 16:07 | Reagovat

:-o nemám slov. Vyrazilo mi to dech. Jak 14tý tak tenhle 15tý díl... málem jsem tu omdlela, když jsem četla, co to starý, nechutný prase dělalo Billovi!!! Proboha!!! Tak tohle jsem nečekala, i když mě napadaly nějaký podobný věci z toho tvýho obrázku, ale že by mě to vzalo až takhle? Mám pocit, že mám teď psychickou újmu i já, a ne jen Bill.
Je mi jich strašně líto. Obou... :( ♥ těším se na další díl a jsem ráda, že jsi nám sem šoupla dva díly už dnes ♥ ♥ zbožňuju to ♥

10 KeiTtY KeiTtY | 28. března 2010 v 16:51 | Reagovat

Taaakže.. Uhm.. Jak to shronout.. Mě se úplně chtělo brečet.. Toman by se ho mohl snažit pochopit =/ Ikdyž.. je recht že mu měl Bill něco říct, nebo aspoň naznačit :( .. Doufám,že to vztah mezi nimi nějak nezhorší.. Je mi jasný že Bill se teď asi bude vyhýbat nějakému většímu tělesnému kontaktu, ale snad to s Tomem zvládnou.. Doufám, že další dílek bude co nejdříve, nemůžu se dočkat .. ♥

11 Eclipse Eclipse | Web | 28. března 2010 v 16:55 | Reagovat

Tohle ještě neni konec... :) Vyděsila mě představa, když Tom tam vpadnul a uviděl to co tam bylo psáno. Já bych se na jeho místě nezmohla ani na "Hm..." Asi bych se ani nenadechla. Ale rozhodně je hezké, že se nenechal strhnout tím, že se mu nesvěřil a všechno mu tajil, ale pomohl mu a neotočil se k němu zády. Bill teĎ bude hodně potřebovat jeho pomoc. A já doufám, že Tom nezklame. Ještě teda bude s tím hodně práce, protože takovéhle rány se jen tak nezahují, ale já Tomovi plně důvěřuji a doufám, že mu pomůže ze všech sil :)

12 Lallie Lallie | 28. března 2010 v 17:53 | Reagovat

Jednoduše zírám...co víc k tomuhle říct...

13 Sabča Sabča | 28. března 2010 v 18:22 | Reagovat

[5]: Šílenost, viď ? Já se nad tim nemůžu přestat zamejšlet, ani když koukám na televizi, tak co budu dělat na matice, kde se 45 minut modlím, ať už zvoní ? :D
..to budou známky zas :D

14 Kattys Kattys | E-mail | 28. března 2010 v 18:43 | Reagovat

[13]: No je sice pravda, že špatná známka z matiky mi už nehrozí, ale když poměrně značnou část pracovní doby hledím zasněně na monitor a přemýšlím, čím nás asi tak Ainikki překvapí v příštím díle, je to taky docela nebezpečný! Kdo bude živit rodinu, až přijdou na to, že moje produktivita práce značně pokulhává za ostatními zaměstnanci?!? ;-)

15 tenshi88 tenshi88 | 28. března 2010 v 18:51 | Reagovat

[14]: To sme na tom dost podobně :D Až na to, že nemusím ještě živit rodinu, jen sama sebe, mno. :D Šéf za zády, já netrpělivě čekající, až si budu moct přečíst další část... :-D

16 Ainikki Ainikki | Web | 28. března 2010 v 18:53 | Reagovat

[13]:

[14]:

[15]:
Ženy, tohle mi nedělejte. Ještě se začnu cítit provinile. 8-O
A nebo hůř. Seknu s psaním, abych na nikoho nijak neblaze nepůsobila. :-P

17 Teddy Teddy | Web | 28. března 2010 v 19:03 | Reagovat

Teda Ainikki! Nestíhám komentovat! :-D A ne, že by mi to vadilo :-D Zjistila jsem, že si začínám rozvrhovat týdenní práci podle tebe. Tak, abych si co nejdřív mohla přečíst další díl! :-D
Jinak k předešlím kapitolám: Ok, Brenig je věrší hulvát, prace, úchyl (pokračujeme v nadávkách...) než jsem si myslela. Když Bill s tím už byl tolik smířenej, že jsem nepředpokládala, že by to mohlo být tak děsný! 8-O
A Toma chápu. I když je mi to líto. Podle toho, co viděl, má právo být zmatenej a rozhozenej, ale Billoušův pohled mu to určitě rychle urovná v hlavě :D To by se chudinka moje divila :D Nejenom právní zástupce! :D
Ainikki, díky, překvapuješ! Takovej spád jsem nečekala, ale všechno jde dobře :) Těším se na další! ;-)

18 Kattys Kattys | E-mail | 28. března 2010 v 19:07 | Reagovat

[15]: Jo vlastně vidíš, já už ti chtěla napsat minule, když jsem četla tvůj komentář, že jsme na tom úplně stejně! :-) Adrenalinovej sport, co? :)))

Ainikki, opovaž se!!! :-) Neboj, my se tedy budeme lépe maskovat, aby nám na ty naše spády nepřišli! :-)

19 mykerina mykerina | 28. března 2010 v 20:07 | Reagovat

mno..a jak mám jako teď břežít do úterý?? to jako fakt nelze... sem zvědavá jak to bude pokračovat..opravdu jsi mě ,Ainikki, překvapila..tohle jsem nečekala...A Tomovo chování mě trochu zarazilo...,ale...asi se cítí ublížený..už tolikrát nabízel Billovi pomoc a on se mu přesto nesvěřil..opravdu Toma chápu..mno sem zvědavá jak to bude pokračovat..doufám, že Tom nebude moc dlouho chladný, to je fakt to poslední ćo Bill potřebuje...jsem ráda, že ho Brenig neznásilnil...,tohle už by bylo na mě moc...mno...kluci přeji vám hodně štěstí...jak v překonávání tehle překážky tak u soudu....

20 MiŠkA MiŠkA | 28. března 2010 v 20:20 | Reagovat

Absolutně jsem nečekala, že se tady objeví další díl tak rychle, ale jsem za to hoooodně vděčná!;-)...Hnusnej starej parchant!!Aspoň, že už na to Tom přišel a Billa zachránil!!A tky moc doufám, že Bill nebude mít nějaký vážný psychický problémy!!!

21 zuzana zuzana | 28. března 2010 v 21:08 | Reagovat

tie komentáre ma pobavili :-) Ja si teda žiadne poviedky v práci netlačím a tajne ich schované medzi inými papiermi nečítam, ani ich nečítam na svojom počítači, pretože oproti môjmu monitoru sú dvere od kancelárie šéfa a keď ich z ničoho nič otvorí, som pristihnutá pri čine :-) Ja si preto vždy potajme zoberiem mobil na wécko a čítam to tam :D Alebo schovaná za monitorom, aby to nevideli ostatné kolegyne ;-) Anikki, nič s tým nenarobíš, kazíš našu pracovnú morálku či chceš, ale nie :D
A teraz k poviedke... Tak sa splnilo to, čo som predpokladala. Bill zmlátený, Tom naštvaný a Brenig konečne za mrežami. Keď sa tak vžijem do Tomovej kože, obdivujem ho za to, že sa tak ovládal... Ja byť na jeho mieste, t. j. ak by som bola chlap a mala fyzickú prevahu, tak toho chlípnika mlátim do vtedy, kým by ma niekto od neho násilím neodtrhol. Možno by som ho aj prizabila. Je mi ľúto Billa, lebo teraz, keď najviac potrebuje pri sebe niekoho blízkeho, má pocit, že Tom už o neho nestojí. Podľa mňa to Tom potrebuje trochu rozdýchať, predsa len, bolo to nečakané a šokujúce. A Bill ho má omotaného okolo prsta, nebude to trvať dlho :-)
Inak, nechápem to, vôbec mi neukázalo, že si to tu dnes dala... Mám nastavenie odoberanie noviniek a čudovala som sa, že nič nie a malo byť. A keď som si otvorila priamo blog - kukli na nňa hneď dva diely... No čo už, moderná technika zase raz zlyhala :-?

22 Áďa Áďa | 29. března 2010 v 7:53 | Reagovat

no já si v práci povídky nikdy neprohlížím, leda přes net v mobilu, a když zrovna u našeho stolku nikdo nesedí a za zády mám zeď :-D mám pocit, že je to bezpečnější...
no to si děláš legraci. Další díl v úterý? doufám že aspoň dopol, v poledne jedu do Vídně, tak si to chci přečíst ještě, než odjedu! bude to prostě dopoledne, jinak se nebudu schopná soustředit na cestu a všecky nás nabourám :-D  ne, blbej vtip, ale potěšilo by mě to :-)
no to se divím, že Tomovi nedocvaklo, že Bill je k tomu sténání nucenej... nj, doktůrci právníci... dycky mě bavilo do nich rejpat :-D

23 Ainikki Ainikki | Web | 29. března 2010 v 9:47 | Reagovat

V jednu ráno, tak jako vždycky. ;-)

24 Áďa Áďa | 29. března 2010 v 14:51 | Reagovat

[23]:oooooh, dankeschön, mein Jumbie :-D
bože jak se u nás doma tahle Billova hláška ujala :-D

25 Sajü Sajü | Web | 29. března 2010 v 15:07 | Reagovat

[23]: myslím, že dneska půjdu spát až v půl druhý :D

26 Sabča Sabča | 29. března 2010 v 16:17 | Reagovat

[16]: To se ani nepokoušej, nebo tu školu můžu rovnou zapíchnout :D:D
ale kdybych mohla mít velikonoční přání, třeba každý den jeden díl...to by bylo pro mojí výkonost úplně optimální.. :-P  8-)

27 Lorett Lorett | Web | 29. března 2010 v 19:41 | Reagovat

hajzl jeden starej, hnusej, prase jedno odporný!! :// :-D
už se nemůžu dočkat pokračovaní :-P

28 Tessyna Tessyna | Web | 29. března 2010 v 23:07 | Reagovat

mno doufám že se tu co nejdřív objeví další díl.. mam sto chutí bulet jak mimino.. ale nádhera.. jo a pěknej desing.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama